Rozběhnuto

(převzato z webu Sokola Unhošť)

Rozdělovský čtvrtmatarón jsem si rozhodně užil. Parta běžců kladenského regionu mě vzala natolik za svého, že jsem tam téměř jako doma. Vždyť také jsem. Manželka pochází z kladenské čtvrti Bresson. Jako děvče chodila se svojí babičkou k dnes zrušené rozdělovské trati na trávu, právě k zahradnictví určenému jako start závodu. Dosud zde žije švagr, paní tchyně tam jezdí navštěvovat své kamarádky z práce, léta prodávala v místní samoobsluze. S postupem let se tak, až příliš často dozvídáme, kdo z jejích vrstevníků onemocněl nebo zemřel.

Vyrazili jsme do Kladna s časovým předstihem, aby žena stačila vyložit maminku u kamarádky. Bylo dost času pozdravit se s dalšímu lounskými běžci Mírou Paterou a jeho nastávajícím zeťákem Jendou Frolíkem, potřást si rukou a prohodit pár slov s dalšími účastníky a hlavně nasát atmosféru závodu.

Manželka jede po paměti, parkoviště je prostorné, běžci se zatím přihlašují u pořadatelů. Jejda, závod má své tričko, dokonce vkusné a padnoucí. Pak další milé překvapení. Podpořit mě přijela starší dcera, která nedávno promovala na lékařku a pracuje nyní v Praze. Kdybych se tedy dostal do krize budu mít na místě odborné ošetření.

Jdeme se tedy s Mírou a mladým Jendou rozcvičit a obdivujeme všude kolem jaké množství účastníků se k závodu dostavilo, potěšující je to hlavně u mladších katergorií, to nebývá všude zvykem, obvykle to zachraňují staří pardálové.

Mezi vrstevníky zaznamenávám Jirku Fingerhuta, je to bývalý spolužák ze slánského gymnasia, kde nás spolu trénoval prof. tělocviku Němec (ten dosud organizuje slánské běhy). Jirka má naběháno spoustu kilometrů a je ve formě. Však jsem mu radil, když se ptal, jak se zlepšit, že je třeba trénovat častěji. Také ovšem nezapomínat na regeneraci včetně masáží a podobných paďourských vymožeností, v našem věku už se to sluší.

Z unhošťských borců se do běžeckého svléká jenom Vláďa Kropáč, Ben Pucholt jde pak s nezbytným fotoaparátem lovit momentky z trati (to je třeba zapomenout na únavu a zubit se na něj, že jako vyletí ptáček). On mě pak s oblibou fotí po závodě s grimasou vyčerpání jak zlomený v pase popadám dech.

Teplota je pro závod příznivá, oblačno, jen mírný větřík, jasně je to na triko s krátkým. Musím také provětrat nový dres a další běžecké propriety, které jsou dostal k nedávnému svátku. Manželka vyfasuje stopky, já ty své náramkové obvykle v cíli zapomenu zastavit.

Pak už rychle na start, vybrat si vhodnou pozici, aby v prvním rychlém seběhu nedošlo ke zbytečné kolizi. Zpočátku je na trati husto, běžci vpředu ale do toho šlapou a tak se pole běžců rychle roztáhne. Je třeba se také orientovat v závodě a pro začátek si vybrat vhodného tempaře v jehož skrytu se dají absolvovat první kilometry a ušetřit tak fyzické i psychické síly.

Už jsme na Ostrovci a trať se nám pěkně zatáčí do pěkného stoupáku. To je obávaný výběh na Kameňák. Kopcovitý terén mi celkem nevadí, chce to jen zkrátit krok, hodně se předklonit, prohloubit dech a ostře kmitat rukama. Na rovině se pak chytí druhý dech a závod dále pokračuje. Před sebou vidím Jendu Frolíka, to je dobré znamení, nedávno mi na Počeradské patnáctce nadělil ztrátu mnoha minut. Je mladý, ale ten styl nic moc, samá ruka samá noha. Zatím to vypadá nadějně, co ještě přinese další stoupání? To už je mírnější, ale o to delší. Na jeho vrcholu ovšem potěší, že je za námi polovina trati a do cíle lautr rovina.

Dále tedy srovnat krok a dech a snížit tak zrychlenou tepovou frekvenci. Svým pacientům stále zdůrazňuji aerobní pohyb a nebezpečí kyseliny mléčné ve svalech. Teď už každý běží sám na sebe, žádné chytračení. Ben mi hlásí průběžné první místo v kategorii. Nohy už neběží tak lehce, je to ovšem první závod podzimní sezóny, tedy vlastně ještě příprava. Netrpělivě vyhlížím dceru, kterou jsem vyslat půl kilometru před cíl, aby fanděním podpořila umdlévajícího otce a hlavně svou přítomností signalizovala, že se blíží konec štvanice.

V dálce už vidím její hlavičku kučeravou, poctivě fandí tak se vzchopím do cílové rovinky, ona i ta rovinka dá pěknou štrapáci. Manželka zaznamená na stopkách čas: 43:02. To je dobré. Loni vyhrál Vašek Hons za 45:22. Ještě shlédnu jak dobíhají další borci, pak občerstvení a krátkým výklusem zbavit nohy nastřádané únavy. Začíná poprchávat, ale je to vlastně příjemné. Záhy máme vyhlašování vítězů, pořadatelé jsou zkušení, jde jim to jak po másle. Mám radost, po půl roce jsem zvítězil ve své kategorii a mohu říci, že se mi opět dobře běželo. Druhý Vláďa Kropáč na trati trochu bloudil, ale udržuje si dobrou výkonnost, je vidět že na členitých tratích kolem Unhoště pilně trénuje. A ještě překvapení, na třetím místě usmívající se Jirka Fingrhut, ty pomyslné stupně vítězů mu z celého srdce přeji.

Petr Tyl
19.8.2007