Mrtví lékaři nelžou!
Mrtví lékaři nelžou!
Aneb dobrý kšeft s koloidními minerály!
kterou přednesl v roce 1994 v Kansas City.
Dr. Wallach byl v roce 1991 navržen na Nobelovu cenu.
Související články níže:
Mrtví lékaři sice nelžou, zato jeden živý zvěrolékař ano!
Kultury s vysokým věkem lidí
Alzheimerova choroba a hliník
Po střední škole jsem se rozhodl studovat zemědělství na universitě v Missouri. Po nějakém čase jsem přešel na studium veterinářství. Tam jsem také obdržel odpovědi na většinu mých otázek z klukovských let. Je zajímavé, že veterináři vědí jak předejít a někdy i vyléčit řadu nemocí u zvířat jednoduše a levně pomocí správné výživy. Chcete-li se uživit jako farmář, musíte umět o zvířata správně pečovat a tím přejdete řadě problémů a výdajů a to jen za pomoci výživy. Pro zvířata totiž nemáme žádné pojišťovny ani Červený kříž a tak je musíme udržovat v plném zdraví.
Po ukončení studia se mi naskytla příležitost splnit si jeden zvmých chlapeckých snů. Odjel jsem do Afriky pomáhat při záchraně divokých zvířat jako veterinář. Po dvou letech práce se slony a nosorožci jsem dostal telegram ze ZOO v St. Luis. Vzhledem k mým zkušenostem s divokými zvířaty mi nabídli místo veterináře. Nabídku jsem přijal a mým úkolem bylo provádět pitvy zvířat, která uhynula přirozenou smrtí. ZOO v St. Luis obdrželo dotaci 75 milionů dolarů na výzkum příčin smrti u zvířat a na vyhledávání druhů zvířat, jež jsou obzvláště citlivá na znečistění (daleko citlivější než lidé). Tato zvířata by se pak používala ke sledování vlivu znečistění prostředí na živé organismy. Proto, aby bylo možno zjednat nápravu stavu dříve, než se negativní vlivy projeví na člověku.
Tak jsem strávil 12 let pitváním zvířat a celkově jsem provedl 17 000 pitev. Také jsem se zúčastnil okolo 3 000 pitev na lidech. Závěr byl takový, že každý případ přirozené smrti, ať již u zvířete nebo u člověka, je projevem nedostatku živin. Tyto výsledky mě fascinovaly. Opět jsem si vzpomněl na své dětství, náš dobytek a hlavně na to, čím jsme jej krmili. Chtěl jsem ukázat ostatním jak je výživa důležitá. Začal jsem psát články do novin a časopisů. Napsal jsem také několik učebnic, mluvil jsem v rozhlase, televizi. Mé poznatky však nechávaly lidi vlažné. Nikdo se mnou nesdílel mé nadšení a lékaři byli k mým výsledkům ti nejpesimističtější. Rozhodl jsem se tedy jít studovat medicínu jen proto, abych si mohl otevřít svou vlastní lékařskou praxi a zde využít výsledky svých výzkumů pro lidi. Po ukončení studia jsem 15 let v Portlandu, ve státě Oregon, vykonával praxi jako praktický lékař. Musím říci, že výsledky veterinářské praxe se potvrdily při aplikaci na lidi a pokud si z toho, o čem dnes budu hovořit, odnesete jen 10%, ušetříte si spoustu zbytečného trápení a přidáte si mnoho let života za plného zdraví. Chci Vám ukázat, že stojí za to podstoupit určité úsilí a něco pro sebe udělat. Protože jen ti z Vás, kteří se pevně rozhodnou, mohou očekávat nějaké výsledky.
Ve světě je nejméně 5 oblastí, kde se lidé dožívají věku 120 až 140 let. Vědecké poznatky ukazují, že genetický potenciál lidského těla je rovněž 120 až 140 let. Chci se zde zmínit o těchto národnostech podrobněji.
Pokud jde o údaje dlouhověkosti, lze předpokládat, že některé budou přehnané. Omezím se proto jen na údaje, které jsou písemně dokumentované. Z oblasti Tibetu je to případ čínského doktora Li, který obdržel od čínského císaře uznání za dlouhověkost při příležitosti oslavy svých 150ti let. Doktor Li se údajně narodil v roce 1777 a zemřel v roce 1933. Na základě toho napsal James Hilton v roce 1934 svoji knihu nazvanou "Ztracený horizont".
Další oblastí, kde se lidé běžně dožívají věku 120 až 140 let, je východní Pákistán, dále jsou to jižní části bývalého Sovětského svazu. Jsou to oblasti, kde žijí Arméni, Azerbajdžánci a Jerevanci. Například lednové číslo časopisu National Geographic z roku 1973 pojednává o lidech, kteří se dožili sta a více let. V paměti mi utkvěly tři fotografie. Na první je paní ve věku 136 let se sklenkou vody v jedné ruce a doutníkem ve druhé. Tedy žádná křehká stařenka v nemocnici či domově důchodců, obávající se termínu placení za drahou léčbu, ale někdo, kdo se stále ještě raduje ze života. Na dalším obrázku byla skupina tří manželských párů oslavujících své 100leté, 115tileté a 120tileté výročí svatby. Na posledním obrázku je pán sbírající čajové listí na plantáži v Arménii. Dle jeho rodného listu a rodných listů jeho dětí, bylo tomuto muži 167 let! Na západní polokouli stojí za zmínku andský kmen Vilka Bambe z oblasti Ecuadoru. Z oblasti jihovýchodního Peru je to kmen indiánů Titicaca. Lidé v obou těchto oblastech se dožívají věku 120 až 140 let. Pokud jde o Američany, nejstarším občanem USA byla paní Margaret Steechová, o které je zmínka v Guinessově knize rekordů a která zemřela na následky pádu ve věku 115 let. Paní Steechová byla před pádem naprosto zdravá a podle úmrtního listu zemřela na nedostatek vápníku tři týdny po pádu. Dcera paní Steechové uvedla, že její matka měla v posledních týdnech svého života nezvyklou chuť na sladké věci. Toto je projev nedostatku chrómu a vanadu. Další dokumentovaný případ je náčelník jednoho nigerijského kmene, který byl velice vychvalovaný jednou z jeho žen. Zemřel ve věku 126 let a měl stále původní chrup. Dá se tedy předpokládat, že i jeho ostatní schopnosti byly stejně zachovalé. Muž ze Sýrie, který zemřel ve věku 133 let, se počtvrté oženil v 80 ti letech a stal se otcem devíti dětí (do svých 100 let). Rovněž uvedeno v Guinessově knize rekordů.
Takže pánové - stále máte naději. Všichni máme přinejmenším stejnou možnost dožít se 120 až 140 let. Průměrný věk ve Spojených státech je dnes 75,5 let. Průměrný věk lékařů v USA je 58 let. Chcete-li alespoň statisticky získat 17 let života, nestudujte medicínu. Pokud se ovšem chcete dožít 120 až 140 let, pak musíte udělat dvě věci.
První je vyhnout se hloupostem života, já tomu říkám "životním minám"! Tyto vás mohou stát život. Jsou to - každodenní kouření, dennodenní kocovina anebo běhání v černém úboru v noci podél silnice a podobně.
Možná vám to připadá nesmyslné, ale je s podivem, kolik Američanů přijde tímto způsobem každý rok o život.
Další důležitou věcí je - vyhněte se lékařům. Jsem si vědom, že toto je velice autoritativní tvrzení. Musím Vám vysvětlit proč. Tříletá studie skupiny pro ochranu spotřebitele od společnosti Ralph Nather ze 13. 1. 1993 uvádí, že v důsledku lékařské nedbalosti přijde ročně v amerických nemocnicích o život okolo 300 000 lidí. Lékařskou nedbalostí se rozumí: špatné stanovení diagnózy a způsobu léčby, aplikace nevhodných léčiv, chyba v desetinném místě a následné předávkování léčiv atd. Pro bližší představu si uvědomte, že v průběhu celé desetileté války ve Vietnamu Američané ztratili 56 000 mužů, což je 5 600 mužů ročně. Tenkrát vyšly do ulic miliony lidí protestovat proti válce.
Dnes však nikdo neprotestuje - chraňte nás před lékaři! Proto je velice nutné předcházet nemocem a tím se vyhnout riziku při styku s lékaři!
Za druhé: musíte začít dělat něco pro své zdraví. K zajištění správné funkce vašeho těla denně potřebujete okolo 90ti látek. Je to 60 minerálů, 16 vitamínů, 12 aminokyselin a 3 mastné kyseliny. Většina lidí si kupuje vitamín C a o dalších nutných prvcích nemá ani ponětí. Myslíte-li to se svým zdravím vážně, potřebujete denně 90 látek.
V dnešní době jsou lékaři příliš zaměstnáni chemoterapií, operacemi a transplantacemi, než aby jim zbyl čas nám říci jak tomu všemu předejít.
Novináři sice vědí, že lidé mají zájem o zdraví a občas je někde podle nejnovějších výzkumů popsán vliv vitamínů na zdraví lidí. Jde o šest velmi pozitivních stránek.
Na závěr je názor odborníka Dr. Victora Herberta, profesora lékařství na univerzitě Mount Sinai v New Yorku poté, co byl novinářem požádán o komentář. Dr. Herbert zde poznamenává, že krmení se vitamíny je k ničemu. Výsledkem přijímání minerálů a vitamínů je pouze drahá moč. Jinými slovy řekl, že lidé povídající o výživě jsou podvodníci, kteří z vás jenom tahají peníze. Zřejmě tovtak musí být, jsou to přece slova profesora lékařství a vyšlo to tiskem. Nebo ne?
Něco vám povím. S mojí zkušeností ze 17 000 pitev je denní moč za 50 centů to nejlevnější pojištění jaké znám a pokud neinvestujete do svého zdraví, investujete do příjmu nějakého lékaře. Ani cent z výdělku lékaře nejde na výzkum jak předcházet nemocem, jež lidstvo sužují. Kdyby tomu bylo jinak, lékaři by za chvíli neměli koho léčit a tato lukrativní profese by se stala minulostí. A pak tu přece máme různé politiky, kteří nám nabízejí lékařskou péči zdarma, pokud budeme volit právě toho kterého z nich, nebo to je alespoň to, co chtějí, abychom si mysleli, a my se pak divíme, proč máme tak vysoké daně. Jak je toto vše možné? Je to tím, že jsme odevzdali zodpovědnost za své zdraví lékařům a vládě! Podařilo se jim nás totiž přesvědčit na úrovni podvědomí, že sami na to nestačíme, a že bez nich je každý z nás ztracený.
Jen se někdy pozorujte, jak jednáte s lékařem. Velice zřídka je to jako rovný s rovným. Lékaři znají tisíce faktů o nejrůznějších nemocech, ale jen někteří vědí jak léčit. Myslím si, že lékaři nám něco dluží a že by měli uvést řadu věcí na správnou míru.
Chci se zde proto zmínit o několika falešných mýtech. Každý z vás pravděpodobně slyšel, že žaludeční vředy jsou způsobeny stresem. Již před třiceti lety se ve veterinářství vědělo, že vředy (alespoň u vepřů) způsobuje bakterie "HelicoBacter Pylori". Léčba je vlastně velmi jednoduchá a spočívá v podávání minerálu vizmutu spolu s antibiotikem tetracyklin. Lékaři již na to také přišli, neboť Národní institut Zdraví v jedné své zprávě z roku 1994 uvádí: "Žaludeční vředy jsou způsobeny baterií HelicoBacter Pylori a mohou být vyléčeny podáváním tetracyklinu a vizmutu".
Dalším mýtem je rakovina. Rakovina je ve Spojených Státech na druhém místě jako příčina smrti. V září roku 1993 zveřejnila Harvardská universita spolu s národním Institutem Zdraví výsledky pětileté studie prevence rakoviny prováděné v Číně. Čína byla zvolena proto, že v jedné tamní provincii je nejvyšší výskyt rakoviny na světě vůbec. Experimentu se zúčastnilo 29 000 lidí a spočíval v tom, že tito lidé byli rozděleni do několika menších skupin a každé skupině byly podávány určité živiny, minerály či vitamíny, nebo kombinace několika živin, ve dvojnásobné než doporučené dávce.
Toto jsou výsledky studie: u skupin, jimž byl podáván pouze jeden vitamín či minerál, nedošlo statisticky k žádnému zlepšení. Ve skupině kde byl podáván vitamín E, beta karoten a prvek selenu došlo k poklesu úmrtí na rakovinu žaludku o 21 %, pokles úmrtí na ostatní druhy rakoviny o 13 % a pokles na jiné druhy úmrtí o 9 %. Uvědomte si, že k tomuto zlepšení došlo v důsledku podávání pouhých tří živin z celkového počtu devadesáti.
Další oblastí kde nám lékaři dluží informace, je operativní léčení kloubů. V roce 1993 zveřejnila Harvardská universita ve spolupráci s tamní vojenskou nemocnicí výsledky experimentu týkajícího se léčení zánětu kloubů. Při tomto experimentu byla vybrána skupina lidí, kteří nevykazovali žádný pokrok při tradiční léčbě. Tato tradiční léčba se sestávala z injekcí, podávání kortizonu, prednizonu, podávání léčiv a fyzikální terapie s jediným výsledkem: nutná operativní výměna kloubů. Lékař pověřený vedením experimentu shromáždil pacienty a oznámil jim, že vojenská nemocnice hledá dobrovolníky, kteří by byli ochotni snášet bolesti po dalších maximálně devadesát dnů a byli by ochotni podrobit se novému druhu léčby. K tomuto pokusu se přihlásilo 29 dobrovolníků a léčba spočívala v podávání lžíce sušených kuřecích chrupavek každé ráno spolu se snídaní. Podle této zprávy zánět a bolesti ustoupily po deseti dnech a po třech měsících došlo k úplnému obnovení funkce kloubů.
Další mýtus se týká Alzheimerovy nemoci. Přestože před padesáti lety byla Alzheimerova nemoc u lidí neznámá, trpí dnes touto nemocí každý druhý Američan ve věku nad 70 let. Za doby mých studií veterinářství jsem se učil, že je možno tuto nemoc u vepřů vyléčit zvýšenými dávkami vitamínu E spolu s rostlinným olejem. V červenci roku 1992 publikovala kalifornská universita v San Diegu zprávu, kde se mimo jiné uvádí, že vliv Alzheimerovy nemoci u lidí je možno zmírnit zvýšenými dávkami vitamínu E.
Pokud trpíte ledvinovými kameny, první, co vám lékař poradí, patrně bude, abyste omezili mléčné výrobky a příjem vápníku. Lékaři mají zafixovanou představu, že vápník ve vašich ledvinových kamenech pochází z vápníku, který se dostává do vašeho těla s potravou. Tento vápník však pochází z vašich kostí, když si ho vaše tělo nedokáže v kostech udržet. Tato neschopnost je ale způsobena nedostatkem prvku bóru a v důsledku toho trpíte vážným nedostatkem vápníku.
Jako student veterinářství jsem se učil, že pokud chci předejít ledvinovým kamenům u dobytka, musím podávat vápník, hořčík a bór. V dokumentu z roku 1993 zveřejněném opět Harvardskou universitou se mimo jiné uvádí: "Ve studii, jež staví na hlavu veškerou dosavadní lékařskou praxi, výzkumníci zjistili, že příjem vápníku snižuje riziko utváření ledvinových kamenů. Z pěti skupin po 9 000 dobrovolnících měla skupina s největším příjmem vápníku nejmenší výskyt ledvinových kamenů". Ovšem skutečnost, že v mléku je přítomen vápník, ještě neznamená, že jej dokáže náš metabolismus z něj vytěžit a také využít ...
Když jsem před léty začal s touto osvětovou činností pro Američany a začal jezdit od města k městu po celých Státech, bylo mi jasné, že si musím najít nějaké hobby na ukrácení volného času. A protože jsem chtěl najít něco, co by mě bavilo a zároveň bylo prospěšné lidem, rozhodl jsem se sbírat úmrtní listy lékařů a právníků. Již dříve jsem uvedl, že průměrný věk lékařů ve Spojených Státech je 58 let, zatím co průměrný věk Američanů je 75,5 let. Je zajímavé, že ti, kteří nám říkají, co máme a nemáme jíst, se dožívají 58 let a ti, co se dožívají 120 let, si dávají do čaje hroudu másla… Budete se tedy muset rozhodnout, komu z nich chcete věřit. Zdali mrtvým lékařům nebo těm, kteří se dožívají jednou takového věku.
Chci se s vámi nyní podělit o některé informace ze své sbírky úmrtních listů. Stejný osud si přivodil i Dr. Martin Carter, jež zemřel ve věku 57 let. Rovněž v důsledku prasklé srdeční tepny. Dr. Carter vystudoval lékařství na prestižním Harvardu a postgraduální kurzy na universitě v Yalle.
Dále je to např. Dr. Stuart Burder. Dr. Burder napsal pět knih o správné výživě, zemřel ve věku 40 let na srdeční meopatidu, což je nedostatek selenu. Jeho knihy zahrnují tituly jako:
- Věčně mlád
- Průvodce redukční dietou
- O 20 let mladší během 20 týdnů
- Jak určit správnou stravu
Máte zájem následovat rady tohoto lékaře? Prosím. Přitom stačí užívat přípravek selenu za 10 centů denně, který vyléčí jakýkoliv druh meopatidy. Pokud toto neuděláte, pak se jedná o něco, co já nazývám "zhoubnou hloupostí" a hazardujete se svým životem. Klasický způsob léčení této nemoci je transplantace srdce s patřičným účtem na 750 000 dolarů. Zamyslete se nad tím. Srdce je zdarma od dárce, nitě na šití přijdou na 10 dolarů a za výkon zaplatíte 749 990 dolarů.
Na začátku jsem se zmiňoval o přehnané chuti na sladkosti, což je projevem nedostatku některých minerálů. Jiným projevem nedostatku minerálů je, když těhotná žena jde v noci do ledničky a zajídá kyselé okurky zmrzlinou. Podobně je tomu v živočišné výrobě, kdy farmáři vědí, že když dobytek začne okusovat stodolu, nebo když vidí krávu s kostí v tlamě, jedná se o jasnou známku nedostatku minerálů.
Tak například prvotní známky nedostatku selenu se projeví jako tzv. stařecké skvrny. Pokud v tomto stavu začnete užívat koloidní minerály obsahující selen, skvrny během 4 až 6 měsíců zmizí. Uvědomte si, že nedostatek selenu poškozuje vnitřní orgány, ovšem pro oko je toto poškození samozřejmě neviditelné. Chci tím říci, že pokud zmizí skvrny na kůži, zmizí i vnitřní poškození a vaše srdce, ledviny, mozek a játra začnou pracovat jako dříve. Pokud máte nedostatek chrómu a vanadu, projeví se to jako neuhasitelná chuť na sladké, neboť máte nízký obsah cukru v krvi. Trvá-li tento stav dlouho, může se změnit na cukrovku. Problémy s cukrem jsou vždy ve spojení s nedostatkem chrómu a vanadu. Prvopočátky nedostatku cínu se projeví u mužů jako částečná holohlavost.
Když se tak rozhlížím po tomto sále, vidím, že značné procento mužského osazenstva v tomto sále trpí nedostatkem cínu. Necháte-li tento stav setrvat, začne se zhoršovat váš sluch, až přestanete slyšet úplně.
Při nedostatku bóru vaše tělo ztratí schopnost udržet vápník v kostech a vaše kosti se začnou odvápňovat. Bór také pomáhá udržovat správnou hladinu estrogenu u žen a testrogenu u mužů. Pokud tedy trpíte nedostatkem bóru jako žena, budete procházet peklem v období menopausy, zatímco pokud jste muž, nebudete si jistý, zdali máte na tanečním parketu partnerku vést či následovat.
První známka nedostatku zinku je ztráta chuti a čichu. Jídla vám prostě nebudou chutnat tak jako dříve. Při pokusech na laboratorních zvířatech se prokázalo, že prvky vzácných zemin jako je lanthan, praseodym, neodym, samarium, europium, yttrium a thulium, prodlužují dobu jejich života na dvojnásobek. Já osobně nečekám na to, až lékaři tento poznatek vědecky odsouhlasí, protože ti se stále ještě nemohou shodnout na vitamínu C a užívám všechny tyto prvky vzácných zemin.
Nyní jde však o to jak dostat všech těchto 90 potřebných živin do těla. Většina lidí se přiklání k názoru, že optimální je dodávat živiny tělu ze zeleniny a ovoce. Já souhlasím, jsou zde však dva podstatné problémy:
· Za prvé, naše ornice je využívána, nebo ještě lépe řečeno zneužívána, tak intenzivně, že bez přihnojování umělými hnojivy už není schopna poskytovat úrodu. Umělá hnojiva dodávají rostlinám pouze pár základních minerálů jako je dusík, fosfor, draslík, případně další dva, tři minerály. Tímto přihnojováním dodáváme rostlinám pouze hmotu, to znamená, že jsme schopni zvýšit pouze hektarový výnos. Pokud však jde o výživnou hodnotu, ta je hluboko pod úrovní, než jakou měly plodiny řekněme před 200 lety. Nezapomeňme také na to, že hnojením se ničí půdní bakterie. Znamená to tedy, že většina právě těch pro tělo důležitých minerálů, je z ornice již dávno vyčerpána. Rostliny spolu s půdními bakteriemi tedy nemají odkud zabudovat do svých buněk tyto cenné minerály, aby je pak dále mohly předat člověku.
· Za druhé, i pokud bychom měli zeleninu s patřičným obsahem potřebných minerálů, museli bychom jí denně konzumovat několik kilogramů, a to v 15ti až 20ti druzích, což jistě není příliš praktické.
K ilustraci celé situace se chci zmínit o dokumentu amerického senátu číslo 264 z druhého zasedání 74 kongresu. V tomto dokumentu se uvádí: "Zemědělská půda je ochuzena o minerály a v důsledku toho úroda z této půdy obsahuje nedostatek minerálů. U lidí, kteří jedí takovouto stravu, dojde k výskytu nemocí spojených s nedostatkem minerálů. Jediným způsobem jak těmto nemocem předejít, je užívat potravinové doplňky obsahující minerály". Tento dokument pochází z roku 1936!
Jako další příklad uvedu starý Egypt. Staroegypťané se modlili ke každému bohu, kterého jen znali, aby přišla povodeň a přinesla úrodný kal na jejich pole. Naši američtí farmáři se naopak modlí, aby žádné povodně nebyly. Tento jemný kal, který s sebou přinesly povodně, obsahoval minerály z celého toku Nilu. Tím se stalo, že úroda rostla vždy na "nové" půdě. Není se proto co divit, že Egypt byl strategicky tak důležitým místem. Ten, kdo ovládal Egypt, měl přístup k plnohodnotnému obilí. Kdyby tehdejší vojevůdci dávali svým vojákům obilí z ochuzených půd v Řecku a v Římě, jen těžko by jejich vojsko bylo schopno pochodovat 20 hodin denně a ještě vyhrát bitvu.
Pokud ještě stále pochybujete o tom, jak jsou minerály důležité, uvedu, co se stane, pokud tělu schází. Tak například nedostatek vápníku se projevuje zhruba 147 druhy onemocnění. Z těch nejběžnějších se zde zmíním o odvápnění kostí, obnažení dásní, odvápnění kloubů, vysoký krevní tlak, nespavost, ledvinové kameny, ostruhy, křeče, PMS u žen a bolesti zad. Trpíte-li ustupováním dásní, dentista vám patrně doporučí flossovat (používat dentální nit) dvakrát denně. Z mých zkušeností se zvířaty vím, že zvířata netrpí ustupováním dásní, přestože si zuby ani nečistí, ani neflossují. Tím nechci říci, že jim není cítit z tlamy. Nicméně zvířata netrpí ustupováním dásní, neboť jim farmáři dávají do potravy minerály. Ustupování dásní je způsobeno odvápněním čelistí a máte-li tento problém, pak máte osteoporózu v pokročilém stádiu.
Při vysokém krevním tlaku vám lékař zakáže sůl a mléčné výrobky, protože mléko obsahuje vápník. Před nedávnem se uskutečnil experiment s 10 000 dobrovolníky v ceně 35 milionů vašich daňových dolarů. Tato skupina byla rozdělena na dvě podskupiny po 5 000 lidech. Lidé v první podskupině se vzdali veškerých léčiv a přešli na dietu s nízkým obsahem soli. Ve druhé podskupině zvýšili lidem denní doporučenou dávku vápníku na dvojnásobek.
Toto jsou výsledky pokusu: V první podskupině došlo k poklesu tlaku u 0,3 % lidí. Tento výsledek nebyl považován za statisticky významný a závěr byl, že příjem soli patrně nehraje roli ve vztahu k vysokému krevnímu tlaku. Ve druhé podskupině byl pokus po třech týdnech přerušen jednoduše proto, že u 95 % lidí došlo k návratu tlaku na normální hodnotu.
Nespavost se ve Spojených Státech řeší prášky na spaní. V důsledku předávkování však přijde ročně o život okolo 10 000 lidí. Nikdo se však proti tomu nebouří, neboť se jedná o schválený lék.
Při ledvinových kamenech nebo ostruhách vám lékař přikáže omezit příjem vápníku. Lékaři jsou přesvědčeni, že tento vápník pochází z vaší stravy. Ve skutečnosti se však jedná o vápník, který si vaše tělo v kostech nedokáže udržet.
Podle výzkumu university v San Diegu, zveřejněném před pěti lety, se při zdvojnásobení doporučené denní dávky sníží emociální a tělesný dopad PMS u žen o 85 %.
Bolesti v kříži nejsou nic jiného než odvápnění obratlů, protože když destičky nemají na čem držet, hádejte, jak se budete ohýbat. Pokud k tomu navíc trpíte nedostatkem mědi a chybí vám tím elastická vlákna, jsou i vaše destičky ty tam. Je velmi zajímavé si všimnout, kolik lékařských oborů se zabývá nemocemi způsobenými nedostatkem vápníku a v důsledku lékařské tendence se snaží léčit následky místo odstranění jejich příčin!
· ortoped - bolesti v kříži
· gynekolog – PMS
· internista - neurolog – křeče
· revmatolog - ortoped - chirurg – ostruhy
· urolog - internista - chirurg - ledvinové kameny
· internista – nespavost
· kardiolog, internista - vysoký tlak
· revmatolog - ortoped – artritida
· zubní lékař - paradentolog - ustupující dásně
Cukrovka je ve Spojených Státech na třetím místě jako příčina úmrtí. S cukrovkou je spojena řada komplikací, jako různé druhy zhoršení zraku, selhání ledvin, kardiovaskulární onemocnění, amputace apod. Ve veterinářství je známa od roku 1957 možnost, jak cukrovce u zvířat předejít a vyléčit ji pomocí dvou stopových prvků. Zpráva byla publikována v časopise amerických vědců "Federation Proccedings". Těmito prvky jsou chróm a vanad.
Podle nedávných výzkumů Vancouverské university v Britské Kolumbii je vanad sám o sobě schopen nahradit postupně během 4 až 6 měsíců potřebu užívání insulinu.
Pokud tedy začínáte poznávat, že minerály jsou důležité, musím vám také něco říci o minerálech samotných a o tom jak je nejlépe užívat. Na trhu jsou k dostání tři druhy minerálů. Jsou to:
· minerály anorganické (elementární)
· minerály chelatované
· minerály koloidní
Anorganické minerály nejsou v podstatě nic jiného, než rozdrcená skála. Vstřebatelnost pro tělo je 5 % až 10 % a po 35 roce klesá na 3 % až 5 %. Vezmeme-li například sloučeninu vápníku a laktózy, pak v 1 000 mg této látky je 250 mg vápníku a 750 mg laktózy. To znamená, že z jedné takovéto tablety dostaneme do těla při 5 % vstřebatelnosti 12,5 mg vápníku. Chceme-li tedy vstřebat denní dávku 1000 mg vápníku, musíme zkonzumovat 80 tablet.
Chelatované minerály byly vyvinuty v šedesátých letech v konkurenci při zásobování farmářů minerály pro dobytek. Tyto minerály znamenaly významné zlepšení vstřebatelnosti a tím i zlepšení zdravotního stavu dobytka s následným zlevněním chovu. Chelatovaný minerál je prvek, na který je navázána aminokyselina, enzym nebo protein. Tím, že minerály jsou navázány na átku, jež je tělu vlastní, vzrostla vstřebatelnost až na 40 %.
Koloidní minerály jsou jednotlivé molekuly určité látky rozptýlené ve vodě. Nejedná se tedy o ablety, ale o tekutinu. Rozptýlené částice mají záporný elektrický náboj, zatímco střevní stěna má kladný náboj. To vše má za následek, že tyto minerály jsou vstřebatelné až z 98 %.
Vraťme se nyní zpět k oněm místům, kde se lidé běžně dožívají vysokého věku. Když začnete hledat, co mají tyto oblasti společného, zjistíte, že jsou v nadmořské výšce 2 800 metrů a výše, s méně než 50 milimetry srážek ročně. Jedná se tedy o velmi suché a chladné oblasti. Způsob, jakým tam lidé získávají vodu, je, že odstraní vrstvu patnácti až dvaceti centimetrů kamení přikrývající ledovec a zachytávají vodu z tajícího ledovce do připravených nádob. Tato voda není čirá, ale je kalná, se zabarvením od bílé až po hnědou, podle toho jaký minerál převládá. Takto získaná voda obsahuje koloidní minerály a lidé ji používají jak k pití, tak i na závlahu svých políček. Díky tomu je jejich hornatá půda velmi bohatá na živiny, které my v civilizovaném světě postrádáme. Neexistuje tam cukrovka, rakovina, odvápnění kostí, vysoký krevní tlak, srdeční nemoci, šedý zákal, nerodí se tam postižené děti a nemají tam ani lékaře. Přesto se dožívají 120 až 140 let. Většina lidí se ovšem nerozhodne žít v těchto místech, protože tam nemají vytápěné domy s televizí, ani auta a nákupní střediska. Zato tam však mají dostatek minerálů v koloidní formě, a pokud vy neužíváte koloidní minerály, zkracujete si každý den svůj život o několik hodin.
Zdroj:
http://orgofoto.webnode.cz/products/mrtvi-lekari-nelzou-prepis-prednasky-dr-joel-wallacha/
o obsahu 300 ml?
212 – 353 Kč !!!
Dobrej kšeft, jen co je pravda!
... jen jaksi se zdravím druhých...
“Mrtví lékaři nelžou!”
Vážení přátelé,
na vašich webových stránkách mě v poslední době zaujal seriál tří článků, přeložených z přednášek lékaře Dr. Wallacha. Už při jejich prvním čtení jsem však narazil na pro mě těžko uvěřitelná tvrzení:
- nikde jsem dosud nečetl, že by lidské tělo vstřebávalo minerály s 98% účinností (jak je uváděno u koloidní formy)
- pochybuji, že by voda z ledovců mohla obsahovat tak širokou škálu minerálů, protože kolem nich přece nebývá tolik druhů rud a hornin, které by mohly být jejich zdrojem
- není možné tak jednoznačně stanovovat příčiny chorob a svádět to pouze na deficit minerálních látek v těle. Mrzí mě to hlavně tehdy, pokud je autorem takových tvrzení lékař.
Protože ale v jiných ohledech vypadají vámi zprostředkované články fundovaně, začal jsem po internetu pátrat po informacích o jejich autorovi. Jedná se zřejmě o člověka vědeckého zaměření a navíc i podnikatele, neboť vyhledávač Google mě dovedl až k jeho WEBu:
na kterých lze najít (byť poněkud komplikovaně) nabídku potravinových doplňků na bázi koloidních minerálů. Informace o tom, že se tento pán zabývá komerční činností a zároveň na svých přednáškových šňůrách propaguje dostatečný přísun minerálů, však rozhodně stojí za zamyšlení. O sobě uvádí Dr Joel Wallach (nikoliv Joe, jak je často mylně uváděno), že je autorem 70 odborných článků a spoluautorem 8 publikací, zabývajících se výživou a farmaceutickým výzkumem.
http://www.youngagain.org/articles/article_there_are_no_long_lived_cultures.htm
http://foodbodymind.com/?p=86)
Doufám, že po přečtení přílohy budete podobně jako já na přepis přednášky Dr Wallacha nahlížet poněkud jinak a na vaše stránky umístíte i toto dementi (v podobě přiloženého článku). Návštěvníci vašich stránek si určitě zaslouží dostat i tuto informaci, která jim může být velmi užitečná - hlavně v případě, že už propadli potřebě shánět příslušné doplňky výživy!
Pokud byste chtěli bádat o této problematice ještě trochu hlouběji, doporučuji vám vyjít z článku
http://nutra-smart.net/al#cultures
jehož autorem je Stuart Adams z Austrálie. Jde o velmi dlouhou stať, kterou bych já překládal s potížemi, ale letmým přeběhnutím jsem se dozvěděl, že pokus o nominaci Dr. Wallacha na Nobelovu cenu v roce 1991 provedla údajně skupina přírodních léčitelů (“Naturopathic group”), avšak ze strany příslušné komise nebyl Dr. Wallach nikdy považován za právoplatného uchazeče. Také je tu zmiňováno, že koloidální minerály ve skutečnosti působí jako pomalu působící jed (Slow Acting Poison). Rovněž je zde zpochybňováno tvrzení, že lékaři se dožívají průměrně jen 58 let (Dr Wallach údajně vycházel pouze ze 40 úmrtních listů, což je statisticky neprůkazné pro podobné závěry). Nejzávažnější obvinění je však hned na začátku - podle něj je Dr. Wallach zakladatelem společností “American Longevity“ a “Australian Longevity,“ které provozují multilevel marketing! (MLM - aktuálně již působící pod názvy “Youngevity®”). A odsouzeníhodné je to, že lidé zapojení do těchto pyramid se zaměřují na staré a nemocné, aby jim za peníze poskytovali falešné naděje. Stuart Adams popisuje potíže, které mu nastaly, když se pokoušel veřejně poukázat na pochybné jednání lidí zapojených do tohoto MLM (dostal se až k soudu). Poukazuje se tu i na to, že mnohá tvrzení Dr. Wallacha jsou potenciálně nebezpečná a některé jeho produkty škodí zdraví. Tento článek působí opravd#xa;14.0pt;font-family:Symbol;mso-fareast-font-family:Symbol;mso-bidi-font-family:/spanfont-size:14.0pt;u fundovaně a jeho citace se odvolávají na dalších celkem 118 (!) zdrojů informací.
V paměti mi utkvěla jedna vtipná parafráze jednoho z oponentů na název knížky (a přednášky) Dr. Wallacha, kterou jsem zahlédl na jednom z procházených WEBů:
“Mrtví lékaři sice nelžou, zato jeden živý zvěrolékař ano!“
Reakce samotného Dr.Wallacha mj. na jeho nominaci na Nobelovu cenu a vyjádření ke kritikám oponentů je dostupný na:
http://infowallach.com/TownsendINFOa.htm
(určitě doporučuji prostudovat kvůli vyváženosti informací). Kromě jiného tu Dr Wallach trvá na své legitimní nominaci na Nobelovu cenu a jinde zase připouští, že podle oficiálních statistik žijí američtí lékaři v průměru 70 let. K tématu MLM se zde vůbec nevyjadřuje (což je pochopitelné).
Pokud se pokouším nad tím zamyslet a pokusit se s odstupem porovnat názory Dr. Wallacha a jeho oponentů, docházím k jednoznačnému závěru: moje sympatie patří oponentům. Jediné, co z toho čiší pro mě nejvýrazněji, je snaha Dr Wallacha uspět komerčně a přesvědčit veřejnost, že je třeba NAKUPOVAT (v tomto případě jeho koloidální minerály). A když tu jde navíc ještě o MLM, najdeme i u nás jistě dostatek lidí se svými zkušenostmi - a neřekl bych, že převažují ty dobré. Protože však lidé rádi zapomínají, chtěl bych touto cestou varovat - jednoho dne i u nás mohou začít obcházet dům od domu prodejci sdružení „Youngevity®Czech“ a nabízet zázračné (a předražené) doplňky výživy na bázi koloidních minerálů! Je to ale pouze můj osobní názor a omlouvám se vám za tento dlouhý výlev.
Zdroj:
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2008090009
nebo:
http://druidova.mysteria.cz/ZDRAVA_VYZIVA/WALLACH.htm
Kultury s vysokým věkem lidí
Převzato z: www.loveforlife.com.au - Zdraví - 07. 09. 2008
Říkal Dr. Joel Wallach pravdu při své propagaci koloidních minerálů?
Wallach tvrdí, že na světě je několik „kultur vysokého věku“, kde se lidé běžně dožívají věku 120-140 let. Odkazuje se přitom na článek vydaný Magazínem National Geographic. Zmiňovaný článek však vyvolal hodně fám a zájmu o tyto oblasti.
VILCABAMBA
O lidech z Vilcabamby v jižním Ekvádoru a jejich dlouhověkosti bylo zpracováno několik rozsáhlých studií. Informace podávané v National Geographic získal autor článku Alexander Leaf jen ústní cestou a měl přitom k dispozici jen malou nebo žádnou oporu o dokumenty, dokládající skutečný věk tamních lidí. Když se tento autor vrátil do Vilcabamby o čtyři roky později, zjistil, že tamější občan Miguel Carpiro, označovaný za nejstaršího člověka v údolí ve věku 121 let, se stal zázračně o 11 let starším. Když žádal o možnost nahlédnout do křestního listu jako důkazu o datu narození, ukázalo se, že ten se ztratil při požáru kostela. A nejstarší kniha s takovými záznamy měla prvních sedm stran vytržených...
Zmatek kolem záznamů o narození byl s konečnou platností vyjasněn, když vyšlo na světlo, že lidé z Vilcabamby se navzájem žení a vdávají v rámci stejného horského údolí a tak je několik málo jmen používáno stále dokola. Je to také místní tradice – užívat v rodině stále stejné jméno, takže pokud se narodí dítě poté, co zemřel jeho starší sourozenec, bývá mu dáno úplně stejné jméno.
Několik let po prvních návštěvách výzkumníků odcestovali do Vilcabamby radiolog Richard Mazess a antropoložka Sylvia Forman, aby určili, zda se tvrzení o dlouhověkosti zakládají na pravdě. Zkoumali stav kostí místních lidí s ohledem na výskyt artritidy a osteoporózy. Na svůj soupis dostali všechny obyvatele dům od domu, uváděli jen ověřené datum narození, úmrtí a svateb a prováděli křížovou kontrolu výchozích dokumentů navzájem. Při zkoumání v těchto dokumentech zjistili odpovídající sklon k nadsazování věku a velmi častou rozporuplnost mezi záznamy. U dříve zmiňovaného Miguela Carpio, který zázračně v průběhu 4 let zestárnul ze 121 na 132 let, bylo oficiálně zaznamenáno, že zemřel ve věku 112 let. Podařilo se též prokázat, že v době, kdy mu bylo 61 let, udával svůj věk na 70. O pět let později už tvrdil, že je mu 80 a když měl skutečných 87 let, říkal, že je mu 121. Takže jeho matka se měla ve skutečnosti narodit 5 let po jeho udávaném datu narození.
Mazes a Forman shledali, že tento druh matení se vyskytuje nepřetržitě v rámci populace z Vilcabamby. Zjistili, že žádný z 23 lidí, kteří se prohlašovali za více než stoleté, ve skutečnosti ještě nedosáhl stovky, ale ve skutečnosti byl jejich reálný věk v průměru kolem 86 let. Zjistili rovněž, že obsah minerálů v kostech obyvatel z oblasti Vilcabamby byl znatelně nižší, než je zaznamenáván u Američanů v odpovídajícím věku. Po svém návratu pak publikovali svá zjištění v magazínu Journal of Gerentology v roce 1979. Došli k následujícímu závěru:
“U Ekvádorské populace, označované jako výjimečně dlouhověká, bylo shledáno systematické nadsazování věku u lidí starších 70 let. Věk nad 100 let byl tedy buď nesprávný nebo nepodložený. Zvýšený výskyt dlouhověkosti v populaci území Vilcabamba nebyl prokázán.“
Když se pak Alexander Leaf vrátil do Vilcabamby po otištění své neoficiální reportáže v National Geographic, zjistil, že jeho tak populární článek přitáhl pozornost velkého množství vítaných turistů do této oblasti a stal se oslavovaným jako ekonomický zachránce tohoto regionu i od samotného místního guvernéra. Tento guvernér označil údajné stoleté obyvatele jako “naše naftové vrty“. Leaf to pak popsal tak, že by se tímto dal vysvětlit jejich motiv pro neustálé nadsazování a přehánění věku.
A dokonce v roce 1978, kdy si vědecká komunita stále více uvědomovala, že tyto fantastické příběhy o vysokém věku nejsou nic než mýtus, japonští investoři jednali s místními autoritami o vybudování drahého hotelu a američtí průmyslníci plánovali přinést na trh balenou vodu z Vilcabamby. Jejich nepochybným záměrem bylo prodávat tuto vodu s tvrzením, že může lidem pomoci dosáhnout stejně neuvěřitelně vysoký věk. (Nezní vám to trochu povědomě?). Dodnes ještě internetové stránky propagují turistiku na Vilcabambě jako cestu do “údolí vysokého věku, kde jsou vašemu životu přidány roky a život je přidán vaším rokům“ - a to navzdory tomu, že se prokázalo, že jde pouze o mýtus vyvolaný jen několika starými vesničany, kteří lživě uváděli svůj věk. Jejich motivem bylo získat uznání ostatních vesničanů a poskytnout zajímavý námět pro článek v National Geographic.
KAVKAZ
Některá nejabsurdnější tvrzení o dlouhověkosti pochází z Kavkazu, který byl původně součástí SSSR, ale nyní je součástí států Gruzie, Arménie a Ázerbajdžán. Také v této oblasti nebyly nalezeny důvěryhodné dokumenty takové dlouhověkosti. Ve svém článku v National Geographic jeho autor Alexander Leaf zmiňuje ženu, která tvrdila, že má více než 130 let, přitom kouří denně balíček cigaret a každé ráno vypije skleničku vodky. Tato žena také nemohla prokázat svůj věk žádným dokumentem a Leaf jen prostě přijal za skutečnost to, co mu sdělila při rozhovoru.
Během konce 19. století, kdy se podle svých tvrzení tito údajní století lidé měli narodit, byly oblasti v Kavkazu opakovaně pustošené válkami a důsledky přemisťování populace a kostelní záznamy v této oblasti existují jen zřídka. Skutečnost je navíc taková, že do roku 1932 nebyla za sovětské vlády požadována identifikační dokumentace obyvatel. Datum narození na identifikačních průkazech občanů narozených před r. 1932 bylo prostě vyplňováno podle ústního prohlášení (tzn., že šlo o neoficiální záznamy).
Rovněž ruský genetik Z. Medveděv otřásl těmito mýty o výjimečné dlouhověkosti po důkladném studiu lidí tohoto regionu. Zjistil, že mnozí z údajných stoletých lidí předstíralo, že mají identitu svých zemřelých rodičů nebo i prarodičů, aby zabránili odhalení, že dezertovali z armády v průběhu 1. svět. války. Například jeden z údajných nejstarších stoletých lidí, který se objevil v celostátním deníku u příležitosti svých domnělých 128. narozenin, byl skandálně odhalen poté, co vyšlo najevo, že patří mezi mnoho dalších dezertérů z 1. světové války, kteří použili dokladů svého otce, aby zabránili svému odhalení. Ve skutečnosti mu bylo 78 let. Medveděv také zjistil, že většina lidí v této oblasti jsou muslimy a tím se vyvolával zmatek při přepočítávání let z 10 měsíčního muslimského kalendáře na náš 12 měsíční. Kromě toho byl v případě přehánění věku nalezen ještě další motivační faktor: tehdejší hlava státu Stalin měl rád příběhy o mimořádně starých lidech z Gruzie, protože odtamtud sám pocházel.
S konečnou platností lze tvrdit, že z důvodu mimořádné izolovanosti, chabých písemných záznamů, neustálých záměn a lhaní ohledně věku a identity, je představa extrémně dlouhého věku obyvatel Kavkazu odsouzena k tomu, že jde pouze o fantastický mýtus.
ÚDOLÍ HUNZA – SEVERNÍ PÁKISTÁN
Tvrzení o dlouhověkosti v Hunze bylo zveřejněno v několika knížkách v průběhu 20.stol. Příběhy o extrémně vysokém věku mezi lidmi z tohoto údolí se staly moderní legendou (velmi blízkou mýtu). Problém s určením přesnosti těchto informací, zprostředkovaných lidmi, kteří cestovali do této oblasti, aby psali o místních obyvatelích, je velmi podobný jiným oblastem světa, o kterých vznikla obdobná tvrzení - spočíval v tom, že pozorovatelé se dozvídali věk těchto lidí čistě jen dotazováním. To znamená, že spoléhali na serióznost místních obyvatel navzdory skutečnosti, že je dobře známo, že v těchto oblastech světa bývá velmi vysoký věk pravidelně přeháněn, aby se získal respekt a vyšší společenské postavení. Obyvatelé Hunzy nemají absolutně žádnou písemnou dokumentaci poskytující důkazy jejich věku, čili všechna tvrzení, že žijí déle než 100 let, jsou jednoduše anekdotická.
Je zde však něco, co Wallach nezmínil z těchto anekdotických komentářů - a to je fakt, že lidé v Hunze vedou velmi zdravý způsob života. Je všeobecně známo, že skutečná dlouhověkost je dosažitelná díky energickému cvičení, farmaření s optimálním způsobem hnojení, vegetariánskou stravou a fyzickou aktivitou až do konce života. Propagátoři vegetariánství označovali právě Hunzu za doklad toho, jak zdravá je vegetariánská strava.[15] Existuje sice přemíra vědeckých důkazů o tom, jak tento způsob stravování prospívá zdraví, avšak kvůli nedostatku spolehlivých záznamů a neustálého zveličování zjištěného mezi těmito lidmi, je jejich jednoznačnost ohrožena.
TIBEŤANÉ
Můžeme se jen podivovat tvrzení Dr. Wallacha, že Tibeťané patří k populacím „dlouhého věku“. A to i přesto, že se průměrná délka života Tibeťanů v současnosti zvýšila. Podle posledních zpráv, vycházejících z národního sčítání, se průměrná délka života v Tibetu zvýšila z 36 let (v r. 1951) na 67 let (v r. 2000). Tento nárůst je připisován zlepšení kvality lékařských a zdravotnických služeb, které se staly dostupné celé populaci podobně, jako se podařilo vymýtit černé neštovice a malomocenství - žádná “ledovcová drť“ v tom však nehrála roli.
ZÁVĚREM
Wallach zjevně používá zmiňovaná zveličená tvrzení k tomu, aby zvýšil dojem ze svých vystoupení a prokázal, že všichni máme genetický potenciál žít život dlouhý 120 až 140 let. V současnosti byla zatím nejstarším žijícím člověkem Jeanne Louise Calment, která zemřela ve věku 122 let. Zemí, kde je evidován největší počet lidí dosahujících věk 100 let, je ve skutečnosti Švédsko a zemí s nejdelším předpokládaným životem je Japonsko. Přestože se už vyskytlo mnoho úsměvných zpráv o těch, kteří žili neuvěřitelně dlouho, žádná nikdy nebyla ověřena. Wallach tvrdí, že to, co mají lidé s dlouhým životem společné, je pobyt v blízkosti oblastí s “ledovcovou sutí“, která je bohatá na “koloidní minerály“. To je ovšem nesmysl, ale v případě neznalého a naivního publika tato idea zní velmi přitažlivě a je to přesvědčivá cesta jak vést lidi k tomu, aby uvěřili, že oni také mohou ovládnout toto mystické tajemství a těšit se pak z dobrého zdraví a dlouhověkosti - stejně jako tyto “kultury dlouhého života.“ Pokud přezkoumáme skutečné důkazy, lze označit Wallachova vyprávění za falešné zprávy určené k ukonejšení lidí a k poskytování falešného pocitu bezpečí, získat od nich peníze za láhve s vodou obsahující koloidní minerály. Ty však ve skutečnosti obsahují jen nepatrná množství nejvíce prospěšných minerálů a naopak obsah hliníku je v nich až tisícinásobně vyšší, než je bezpečná hranice stanovená pro pitnou vodu. (Doporučuji k prostudování článek “Alzheimerova choroba a hliník” níže)
Je několik věcí, které mají “kultury s dlouhým životem“ společné, ale žádná z nich nemá nic společného s “ledovcovou sutí.“ Za prvé všechny souvisí s bydlením ve vzdálených vesnicích s malou gramotností. Za druhé to jsou oblasti, kde je nedokonalý nebo dokonce i neexistující způsob vedení písemných záznamů. Za třetí - a to je nejdůležitější, pochází z oblastí, kde je uctíván vysoký věk, a proto lidé běžně přehání údaje o svém skutečném věku. A nakonec jsou tu zástupy důvěřivců, kteří napomáhají tomu, aby další tisíce naivních lidí po celém světě, kteří uslyšeli Wallachovo “poselství,“ propadli jeho lžím a vložili své peníze do pyramid, aby se tyto dostaly do rukou lidí na vrcholu. A ti nahoře ještě dál dotírají na své přátele a rodiny, aby také naslouchali tomuto “poselství“.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=kultury-s-vysokym-vekem-lidi&cisloclanku=2008090010
Alzheimerova choroba a hliník
Nejprve si řekněme, co je vlastně Alzheimerova nemoc?
Alzheimerova nemoc (AN) narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku. Bývá nejčastější příčinou demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka.
AN poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.
AN začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou AN postupuje, se u každého postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.
http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/
U pacientů, kteří mají Alzheimerovu chorobu, je mozek poněkud zakrnělý a při posmrtném zkoumání se ukazuje znatelný úbytek nervové tkáně.
Prohlídka mozkové tkáně pod mikroskopem odkrývá malé uzlíky, kterým se říká senilní plaky a které jsou rozesety mezi normální tkání. Čím více plaků je přítomno, tím horší bývá duševní stav pacienta.
Chemická analýza ukazuje, že v jádru každého plaku se nachází kov hliník, stejně tak jako v řadě buněk, které se v plaku nacházejí. Hromadí se důkazy, které naznačují, že hliník může stát u zrodu plaků - a je tedy hlavním podezřelým faktorem jako primární příčina tohoto onemocnění.
Pět populačních studií dává v současné době Alzheimerovu chorobu do souvislosti s obsahem hliníku v pitné vodě. Již v roce 1885 bylo prokázáno, že hliník je toxický pro nervové tkáně zvířat. Hliník působí takové degenerativní poškození nervových tkání koček a králíků, které je v některých rysech velmi podobné nálezům v mozcích pacientů s Alzheimerovou chorobou. Pacienti s nemocnými ledvinami akumulují - jednak z léků a také z roztoků, které byly až do nedávné doby užívány při umělé ledvině - velká množství hliníku ve svých tělech. Toto hromadění má za následek vážný úpadek jejich duševních schopností.
Hliník je třetí nejběžnější složkou zemské kůry. "Normální" přísun hliníku stravou tvoří asi 3 až 5 mg denně, z toho se ale jenom velmi malá část vstřebá do tělesných tkání. Hliník, kterému jsme vystaveni, pochází z mnoha zdrojů - řadu z nich můžeme udržet pod kontrolou. Prach, voda a dokonce i nerafinovaná strava obsahují hliník, kterému se lze vyhnout jen velmi obtížně. Avšak hliníku, který se nachází v kosmetických přípravcích, v řadě léků, v potravinových aditivech (např. v některých druzích prášků do pečiva či zvlášť agresivnímu hliníku v instantních čokoládových směsích), v konzervách či v kuchyňském nádobí se lze snadno vyhnout.
Většinu hliníku, kterou denně přijmeme do těla, dokáží zdravé ledviny vyloučit. Někteří jednotlivci však zřejmě dokáží vstřebávat hliník snadněji (anebo jsou možná méně schopni jej z těla vyloučit); tito lidé, které ovšem nelze identifikovat dříve, než se projeví první příznaky onemocnění, trpívají Alzheimerovou chorobou nejčastěji. Jistě ne každý z nás, kteří jsme byli celý život krmeni potravou připravovanou v hliníkovém nádobí, bude končit svůj život jako vážně duševně postižený pacient. Hliník je pouze jednou z podezřívaných látek (byť velmi vážně podezřívaných). Vědci se domnívají, že existují i další faktory (jež se dosud nepodařilo určit), které hrají roli v interakcích vedoucích k této formě degenerativního onemocnění.
Někteří vědci mají obavy zvláště z vdechovaného hliníku, protože pitvy zemřelých pacientů ukázaly opakovaně vysoké zastoupení senilních plaků v těch lalocích mozku, kde je sídlo čichu. Antiperspirační spreje (spreje proti pocení) by mohly být v pozadí těchto problémů.
Důležitá je rozhodně vaše volba kuchyňského nádobí. Sklo a porcelán jsou dva materiály, které s potravou prakticky nereagují. Kovové nádobí reaguje na přítomnost kyselin v potravinách a kovové ionty, které jsou uvolňovány, se tak mohou dostat do těla. V případě nádobí z mědi, železa a nerezavějící oceli se jedná v podstatě o potřebné stopové prvky, které znamenají cenný výživový příspěvek - pokud ovšem nejsou vstřebávány v nadbytku. Hliník, na druhé straně, nejenom že nemá žádnou známou prospěšnou funkci v těle, je dokonce jedovatý.
Moje doporučení:
Na základě současných poznatků je rozumné vyhýbat se pokud možno všem zdrojům hliníku, které mohou být vdechnuty nebo spolknuty. Ti lidé, kteří se touto radou neřídí, slouží svým způsobem jako pokusní králíci v experimentech, které až někdy v budoucnosti buď prokáží anebo neprokáží přítomnost vážného zdravotního poškození v důsledku příjmu hliníku.
V letech 1979 až 1987 vzrostl počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu (v USA) třináctkrát. Já se domnívám, že to je důsledek celkově většího vystavení hliníku, ke kterému v této době v naší společnosti dochází.
Z "The McDougalls Newsletter". Autorem je americký lékař, tvůrce řady knih (z nichž několik se stalo bestselerem) dr. John McDougall.
http://www.magazinzdravi.cz/alzheimerova-choroba