Tajemství Yug neboli světových věků
Tak, jako se přizpůsobujeme jednotlivým ročním obdobím, tak také podléháme vládě různých cyklů času, a to jak individuálně, tak i skupinově. A tak stejně, jako celá planeta, tak každý jedinec, národ či generace podléhají takovým cyklům. Pak dochází k tomu, že se různí lidé nacházejí na různých úrovních procesů zrození, růstu a zrání, stáří a smrti, a to nikoli jen ve fyzických tělech, ale i v myslích a duších. Nejsou to však pouhé mechanické cykly, které nemají žádné směřování. Jejich smyslem je vývoj a evoluce vědomí. Tak jako strom, který roste nestejnoměrnou rychlostí v jednotlivých ročních obdobích, přece však roste po celý rok; tak i všechny ostatní bytosti procházejí svým vnitřním procesem evoluce. Vývoj vědomí tak probíhá přechodem z jednoho života do dalšího.
Menší cykly planetárních věků
Hlavní cyklus, který ovládá lidstvo, se nazývá precese. Jednomu roku života celého lidstva odpovídá perioda o délce 25 tisíc let. Podle některých védských astrologů má naše Slunce temného dvojníka a tato perioda odpovídá oběhu Slunce kolem tohoto dvojníka. Znamená to tedy, že naše Slunce je vlastně dvojhvězdou, jejímž druhem je tzv. temný trpaslík, který nemá vlastní schopnost zářit. (V moderní astronomii je za příčinu cyklu precese považována gravitace Měsíce a Země, ale jsou i jiné názory). I moderní astronomové dokonce již začínají připouštět existenci takové hvězdy, aby tak mohli vysvětlit nepravidelnosti v pohybech Neptunu a Pluta.
Kromě slunečního světla se k nám dostává také záření z centra naší galaxie – z tzv. “galaktického středu” či “galaktického Slunce” neboli černé díry. Ačkoli většina těchto paprsků není ve viditelných frekvencích, někteří astronomové předpokládají v oblasti galaktického středu záření podobné kvasaru. Kvasary jsou zajímavé objekty, průměrně 100x zářivější, než nejjasnější galaxie. Jejich záření však může být maskováno prachem nebo mlhovinou. Podle védské astrologie má záření z galaktického středu mimořádný vliv na planetu Zemi a její obyvatele; údajně podporuje a udržuje inteligenci pozemských bytostí. Tento intelekt není však materiálního druhu, ale jde o tzv. “pravou inteligenci” či schopnosti vidět skutečného Božského ducha ve všem a v každé bytosti a následkem toho jednat v souladu s Boží vůlí.
Pokud se Slunce nachází na straně orbitu neboli oběžné dráhy, kdy mezi ním a galaktickým středem stojí jeho temné dvojče, dochází k zastínění příjmu kosmického světla. V důsledku tohoto jevu nastává na Zemi tzv. věk temnoty, podléhající materialismu čili Kálí Yuga. Pokud je Slunce blíž k centru galaxie a přímo na něj působí záření z tohoto galaktického středu, pak na Zemi nastává tzv. Zlatý nebo Duchovní věk, tzv. Sat Yuga. V takovém období žije lidstvo na Zemi v harmonii s Božími silami či kosmickou inteligencí. Zdá se, že sluneční dvojník oplývá negativním magnetickým polem, které brání galaktickému světlu v přístupu na Zem. Díky tomuto cyklu dochází k pozemským vzestupům a pádům civilizací. Délka tohoto cyklu se v moderní astronomii odhaduje na 25 900 let. Zdá se však, že tento cyklus není neměnný, a proto se jedná o přibližný údaj. Manu, velký védský učenec Zlatého věku udává délku tohoto precesního cyklu 100 x 240, tj. 24 tisíc let (v učení Manu Samhita Kap. I. 68-71 nebo také v The Holy Science, Sri Yukteswar, str. 11). Jiní védští astrologové udávají kolem 25 920 let, tedy 108 x 240. Přesná data nejsou známa, ale všeobecný vliv tohoto cyklu je více, než zřejmý. Proč právě číslo 108? Toto číslo je mystické; obsahuje v sobě 13 devítek: tj. 12 x 9 a k tomu ještě připočteme třináctou devítku, která vznikne rozkladem čísla 1 + 0 + 8 = 9. Devítka a třináctka jsou podivuhodná čísla; devítka je číslo magické, třináctka zase číslo nejšťastnější v mnoha starých kulturách (např. v Tibetu).
A tak dle starověkých astrologů prochází lidstvo čtyřmi legendárními věky – Zlatým, Stříbrným, Bronzovým a Železným. Tuto myšlenku nalézáme nejen u starověkých Indů, ale např. i u Řeků, i když přesné datování známo není. V sanskrtu se tyto věky nazývají Yugy čili světové věky Satya (=Pravda, 4. Věk), Treta (3. Věk), Dwapara (2. Věk) a Kali či Kálí (1. Věk nebo též Černý). Manu stanovil jejich délku na 4 000, 3 000, 2 000 a 1 000 let + přechodná období dlouhá asi jednu desetinu té které Yugy. Celkem je to tedy činí 4 800 let Satya Yugy, 3 600 let Treta Yugy, 2 400 let Dwapara Yugy a 1 200 let Kálí Yugy. Tato čtyři období dávají celkem 12 tisíc let. Dva tyto cykly čtyř věků po 12 tisících letech tvoří dohromady oněch 24 tisíc let jednoho cyklu precese.
Každý z těchto cyklu se dělí na dvě části: tzv. vzestupnou polovinu, tj., kdy se Slunce ke galaktickému středu přibližuje a tzv. sestupnou polovinu, kdy se od tohoto středu vzdaluje. Ve vzestupné polovině stoupáme z Kálí Yugy do Dwapara, Treta a nakonec do Saya Yugy. V sestupné klesáme ze Satyy do Trety, Dwapary a Kálí Yugy. Dle tohoto konceptu tedy neskočíme z Kálí Yugy přímo do Satya Yugy, ale musíme projít skrze všechny mezičasy a skrze sestupnou a vzestupnou polovinu (viz. obr.)
Úroveň každé inteligence se mění s každým věkem o jednu čtvrtinu. V nejvyšším bodě Satya Yugy je 100 %ní a v nejnižším bodě Kálí Yugy je 25 %ní. Ve Dwapara Yuze je 50 %ní a v Treta Yuze 75 %ní. Toto je symbolizováno býkem dharmy, který ztrácí každou sestupnou periodu jednu nohu. (V indické tradici představuje býk dharmu, náboženské zásady, a kráva Zemi. Jsou-li oba šťastní, lidská společnost vzkvétá.)
Analýzou posledního temného věku či Kálí Yugy, objevíme dvě podstatné věci: první je, že lidstvo žije v tomto věku přísně připoutáno k tělu a nemůže se od něj oddělit. Druhá charakteristika typická pro tento věk: během Kálí Yugy stojí býk dharmy pouze na jedné noze (během minulých tří věků tři nohy ztratil). To znamená, že tradiční právo (dharma) je oslabené, zredukované na pouhý stín svého bývalého já a téměř se zdá, že podlehne. V Kálí Yuze se probudila bohyně Kálí, která v předchozích věcích spala, a nyní je plně při vědomí. O Kálí zde řekněme jen to, co tato symbolika znamená: že během posledního věku jsou probuzeny elementární, pekelné a hlubinné síly. Bezprostřední úkol spočívá v čelení těmto silám bez vystavování se jejich bezprostřednímu působení.
Podle některých védských astrologů tento moment, kdy Slunce bylo nejdál od galaktického středu, již nastal. A to v roce 500 po Kristu. Tenkrát stálo Slunce při jarním slunovratu na prvním stupni znamení Berana. To byla doba největší temnoty, od tohoto bodu se Světlo postupně zvyšovalo. Jiní udávají rozpětí mezi léty 200-550 let po Kristu. Touto otázkou se zabývají astrologické výpočty Ayanámši.
Mnoho západních astrologů tvrdí, že se nyní nacházíme v osvíceném věku Vodnáře. Védští astrologové se ale domnívají, že věk Vodnáře teprve přijde, a to asi za 500 let (ačkoliv někteří připouští, že se nacházíme teprve ve věku Ryb. Historická data, která korespondují se čtyřmi védskými věky, jsou následující (dle Sri Yukteswara v jeho knize The Holy Science, pp. 12-3):
Sestupné Yugy
Satya (Zlatý věk) 11 501 př Kr. – 6 701 př. Kr.
Treta (Stříbrný věk) 6 701 př. Kr. – 3 101 př. Kr.
Dwapara (Bronzový věk) 3 101 př. Kr. – 701 př. Kr.
Kálí (Železný či Temný věk) 701 př. Kr. – 499 po Kr.
Vzestupné Yugy
Kálí (Železný či Temný věk) 499 po Kr. – 1 699 po Kr.
Dwapara (Bronzový věk) 1 699 po Kr. – 4 099 po Kr.
Treta (Stříbrný věk) 4 099 po Kr. – 699 po Kr.
Satya (Zlatý věk) 7 699 po Kr. – 2 499 po Kr.
Dle hindské astrologie se lidstvo právě nachází v Kálí Yuze, čili v době železné či temné, která je dlouhá 432 tisíc let a měla začít kolem roku 3 102 před Kristem. Zde je třeba poznamenat, že tento náhled je výsledkem středověkých myslitelů a provází jej hned několik závažných nedostatků, bez ohledu na to, jak pesimisticky vypadá. Dokonce i z pohledu védských historických záznamů je otázkou přesnost těchto výpočtů. Starověké texty zmiňují mnoho vládců a mudrců, nejen z předchozí Dwapara Yugy, ale i ze Satya a Treta Yugy. Pokud použijeme takto dlouhá období, pak by tito lidé museli žít stovky tisíc, ne-li milióny let nazpět!
Lidstvo se zřejmě skutečně nachází ve větší temné době, protože jak zaznamenávají Védy, dokonce i během Satya a Treta Yugy, žije většina lidstva na materiální úrovni, soustředěna na obyčejné hodnoty, jako je bohatství, rodina či osobní štěstí. Zdá se, že jen vyvinutější část lidstva, kulturní elita několika procent, prožívá věk světla naplno. Podobně je tomu dnes, kdy většina lidí žije na podobné emoční úrovni, zatímco jen pár jedinců skutečně rozumí tajemstvím vědy a techniky, ačkoliv užitek z toho mají všichni. Nemáme ale dost informací, kdy tato velká Yuga začala nebo jak daleko v ní jsme. Nezdá se ale, že začala v roce 3102 př. Kristem.
Technologie, obzvláště její hrubé a dočasné formy se všemi jejími dopady, musí být přechodnou fází lidské kultury, aniž by zničila planetu, nemohou fungovat příliš dlouho, nanejvýš století, dvě. Pokud již existovala takováto technologie v předchozích civilizacích, musela skončit velmi rychle a zničit planetu (proto nenacházíme její stopy). Za účelem přežití našeho druhu v dlouhodobém měřítku musíme vyvinout čistší a přirozenější formy technologií, jako jsou např. solární energie apod.
Dle védského pojetí a starověkých svědectví prochází Země velkými geografickými a klimatickými změnami. Například před téměř deseti tisíci lety bylo Chicago, stejně jako většina severní polokoule, pokryto ledovcem. Takovéto globální změny jsou vnímány lidstvem jako pohromy, zemětřesení nebo potopy. Bible nebo Védy zaznamenávají mnohé z těchto dramatických dějů. I když jsou často odmítány jako pověry, odkazy na konec doby ledové, velká zemětřesení a záplavy se dají nalézt ve starověkých písemnostech. Důležité řeky Védského období, jako jsou Saraswati již dávno vyschly, nicméně jejich břehy jsou patrné ze satelitních snímků. Tato globální kataklyzmata obvykle korespondují s přechody planetárních věků. Příroda prochází skrze konstantní změny a Země je periodicky obnovována procesem, který zahrnuje očistu od vlivů předcházejících civilizací.
Je obtížné pro společnost jednoho věku pochopit nebo ocenit společnosti věků předchozích. Naše současná doba vychází z určitých prvků civilizace sídlící pod Himalájemi na konci doby ledové. Předchozí kultura byla Atlantská. Pouze studenti okultismu přijímají existenci předchozích věků, i když s různými koncepty. Některé tyto názory jsou založeny na rasových archetypech, ty však mohou být subjektivní nebo zmatené. Přesto existence těchto kultur daleko před tzv. začátkem historie je mimo pochyby.
Každá z polovin precesních cyklů (sestupné a vzestupné) mají svou charakteristickou mentalitu. V sestupné polovině se duchovní energie snižuje, stahuje se z bodu plnosti, zatímco ve vzestupné polovině nabývá a rozšiřuje se, roste z nedostatku.
a zimní slunovrat 21. 12. 2012
Momentálně jsme svědky důležité vesmírné události, konjunkce zimního slunovratu s galaktickým středem. Přesná pozice galaktického středu není sice známa, ale existují předpoklady, že je to na 06°40´Střelce neboli uprostřed Nakšatry Múla (Múla = kořen. V této souvislosti jde o centrum galaxie, kořen všeho poznání apod.). Záleží na použité Ayanámše (= přesný stupeň začátku syderického, skutečného a hvězdného zodiaku), tato konjunkce se tedy nedávno odehrála. Tento propočet je zanesen u starých Mayů, jejichž kultura se s tou Védskou v mnohém shoduje.
Hvězda Vega neboli Abhijit
Védská astrologie považuje Severní Pól za duchovní pól Země, ze kterého přicházejí na planetu vyšší duchovní síly. Nicméně hvězdy Severního Pólu se během precesního cyklu střídají. Na protilehlé straně precesního cyklu, tedy v bodě největšího Světla, slouží jako ukazatel Severního Pólu hvězda Vega (alfa Lyra). Vega je součástí zvláštní konstelace, která se používá ve Védské astrologii a která se nazývá Abhijit neboli “Úplné vítězství.” Jejím vládcem je Brahma, síla představující Stvořitele vesmíru.
Védská astrologie jasně naznačuje spojení mezi naším Sluncem a hvězdou Vega. Vega může být hvězda kontrolující naše Slunce, jako jeho vůdce, případně Slunce okolo ní rotuje nebo rotuje s ní okolo nějakého většího centra. Naše sluneční soustava uletí každou sekundu 200 km kamsi… Je zajímavé, že vědci si nejsou jisti konečným počtem planet naší vlastní sluneční soustavy, ale vidí na “konec/začátek vesmíru…” Védská astrologie hledí zpět do minulosti nějakých 15 tisíc let, kdy Vega byla severní hvězdou. Vedle galaktického středu může být Vega dalším důležitým centrem Světla, které ovlivňuje život na Zemi.
http://www.vedanet.com/2012/06/secrets-of-the-yugas-or-world-ages/
Některá z těchto tvrzení se samozřejmě neobešla bez kritiky některých Yukteshwarových výpočtů, např zde: http://oaks.nvg.org/nuss.html - zde jen krátká ukázka:
http://www.sciencedaily.com/releases/2012/01/120111154035.htm
Co říci tedy závěrem?
- Jistého v tomto světě není nikdy nic…
- Když období, ve kterém žijeme, sledujeme, můžeme si povšimnout, že u mnoha lidských bytostí se skutečně probouzí Vědomí. Vědomí v tom smyslu, že si lidé začínají uvědomovat, že tento starý řád je jaksi přežitý, církvemi a vládami počínaje a vyspělou technikou konče, že změna je zkrátka nevyhnutelná, takřka na spadnutí. A proto se zdá, že skutečně žijeme v období vzestupném, kdy se ke Zlatému věku přibližujeme. Ale že to přijde ze dne na den, to se nezdá být logické. I když v oblastech a záležitostech duchovních je lépe rozum ani nezapínat, přece tak, jako jsme do Kálí Yugy nespadli ze dne na den, tak ze dne na den asi těžko přijde Sat Yuga, tedy Zlatý věk… Budiž nám tedy útěchou, že Světla Vědomí na planetě Zemi přibývá… což je, myslím, hodně pozitivní závěr!