Berenika - 13.část
Tma se pomalu vytrácela a Berenika si znovu začala uvědomovat dění kolem sebe,či spíše v sobě. Všechny myšlenky se jako splašení koně přihnaly zpět. Chtělo se jí plakat, křičet i zapomenout zároveň. To všechno musí být přeci jen zlý sen, noční můra. Přála si otevřít oči a spatřit strop svého pokoje. Pak vstát a jít do školy, jako každý den před tím šíleným telefonátem. Nemuset řešit žádné záhadné ženské, nemuset poslouchat vyprávění o vraždící matce… Zpod zavřených očí jí po tvářích sklouzly slzy.
„Bereniko, prober se!“ ozval se nad ní neznámý hlas. Lékař se starostlivě díval do bledé tváře drobné dívky a když konečně otevřela oči lesknoucí se slzami pokusil se na ní povzbudivě usmát. Bylo mu jí líto, podle toho co mu řekla její babička musela zažít pořádný šok. Vzpomněl si na vlastní dceru, která byla asi v jejím věku a otřásl se při představě, že by musela být vystavena něčemu podobnému.
Berenika si uvědomila, že leží skutečně ve své posteli, ale místo do stropu hledí do tváře cizímu muži a rozhodně ji nečeká škola, ale vyrovnání se s bolestivou skutečností, před kterou se nikam neschová.
„Vítej zpátky, Bereniko,“ oslovil lékař vyděšenou dívku a poskytl jí vysvětlení své přítomnosti na něž zjevně čekala. „Jsem lékař. Zavolala mě tvá babička, protože jsi byla v bezvědomí. Jak se teď cítíš?“
Berenika jeho otázku ignorovala.
„Kde je babička?“
Lékař se chápavě usmál.
„Neboj se, je dole, hned jí zavolám.“ Už se otáčel ke dveřím, když ho zastavil stisk dívčiny dlaně.
„Ne, prosím! Já ji tu nechci, ani tetu. Řekněte jim…Řekněte jim třeba že potřebuju klid a nemají za mnou chodit.“
Lékař se na Bereniku udiveně podíval, ale když viděl její prosebný výraz přikývl. Až na slzy stékající po tvářích a zoufalství, které bylo vcelku pochopitelné se zdála být v pořádku, což potvrdilo i krátké vyšetření a tak se bez dalších otázek otočil a dívka si s úlevou položila hlavu zpět na polštář.
„Děkuju.“ Zašeptala a sledovala ho jak schází dolů.
Když se za ním zavřely dveře, rozplakala se. Nemohla a ani nechtěla svému smutku právě teď bránit. Cítila se tak prázdná a zároveň plná mučivých vzpomínek a myšlenek. Pokoušela se nemyslet na nic, přála si znovu upadnout do té milosrdné tmy, nechat se jí unášet, kolébat na vlnách nevědění. Měla pocit že její minulost jí bere sílu pokračovat do budoucnosti. Dosud čerpala odvahu z radostných vzpomínek na rodiče a nyní před sebou měla děsivou vidinu, které se už možná nikdy nezbaví. Nejhorší bylo, že nedokázala v té strašné scéně plné krve a ohně rozpoznat lež. Všechno bylo tak reálné a související se sny, které ji pronásledovaly. Babička jen vše upřesnila a nechala vyplout na povrch to, co Berenika tušila, ale před čím se schovávala. Přesto babičku rozhodně vidět nechtěla. Nechtěla se dívat do jejích přísných očí plných triumfálního lesku a poslouchat falešné utěšování, z něhož jako by odkapával jed. Věděla, že babička s tetou ji mají rády, ale podivným zvráceným způsobem. Zřejmě proto, že byla součástí jak jejich milovaného Marka, tak šílené Sandry, která jim ho nakonec vzala a místo toho jim nechala jen nechtěnou, předčasně vyspělou vnučku.
V jednu chvíli Bereniku napadlo, jestli by nebylo snazší umřít. Nikomu by stejně nechyběla. Zkrátka by jen odešla a zbavila se té neskutečné bolesti, která jí nutila plakat a bezmocně se svíjet v posteli. Přes rty se jí draly drásavé výkřiky podobné sténání raněného a bezmocného zvířete.
Dole v obývacím pokoji nikdo netušil, jaký vnitřní boj Berenika svádí a že se potácí na okraji temné propasti, od níž byla už jen malý kousíček. Jen ten nepatrný střípek světlé naděje ji udržoval v bezpečí před děsivým pádem. Naděje, že to vše má ještě jiné vysvětlení.
V té chvíli už půl hodiny babička trochu rozčileně přesvědčovala neoblomného lékaře, že Berenika právě teď potřebuje své blízké a duchovní pomoc, kterou jí mohou nabídnout a není žádný důvod proč by jim v tom měl někdo bránit. Lékař byl ovšem jiného názoru a použil svou autoritu a lékařský slovník k přesvědčení přítomných o nutnosti dát Berenice čas, aby se s tím vyrovnala sama, jelikož další rozrušení by její citlivé povaze mohlo ublížit. Babička tedy přislíbila, že toto doporučení bude respektovat a lékař odešel před odchodem Bereniku zkontrolovat.