Válečná strategie
Válečná strategie
Středověká vojenská strategie se týkala kontroly nad ekonomickými základy pro bohatství, a tímto byla armáda schopnost na bitevním poli. Na začátku bitvy bylo na prvním místě zničit venkov, protože všechno bohatství se bralo z polí a pastvin. Jak doba postupovala, stala se města důležitými body jako centrum bohatství z obchodu a výroby.
Bránění nebo dobývání hradů bylo klíčovou částí vojny, protože hrady chránili přilehlé domy a farmy. Vojáci, kteří hrad vlastnili ovládali celou přilehlou oblast. Jak se města rozvíjela a rostla, též se opevňovali. Jejich obrana nebo dobývání se postupně stali stejně důležitými jako boje o hrady.
Polní armády manévrovali, aby získali důležité opevněné body a přitom pustošili okolí, nebo naopak bránili nepříteli, aby takovouto taktiku viděl. Bezprostředně přímé boje se vedli většinou za účelem ukončení nepřátelské invaze. Např. roku 1066 v bitvě u Hastings Anglo-Sasové bojovali, aby zastavili invazi Normanů. Anglo-Sasové prohráli a Normani pod vedením Williama Wallace strávili několik následujících roků získáváním nadvlády nad Anglií ve vítězném vojenském tažení. V bitvě u Lechfield v roku 955 bojovali mezi sebou Germáni a Maďarové nájezdníci táhnoucí z východu. Rozhodující vítězství Germánů pod vedením Otty I. ukončilo další Maďarské vpády. Porážka Maurů roku 732 Karlem Marteletem ukončila expanzi muslimů ze Španělska.
Bitva u Kreščaku, Poitiers a Agincourtse se odehrávali po dobu stovek let vojny mezi Anglií a Francií, když se Francouzi pokoušeli zastavit Anglickou invazi. Francouzi všechny tři bitvy přežili a Anglická invaze pokračovala. V tomto případe však vpády Angličanů nezabezpečili trvalou kontrolu nad Francií, protože Francouzi nakonec válku vyhráli.
Křižácké výpravy byli pokusy zmocnit se a udržet klíčové oporné body ve svaté zemi, odkaď by mohli pokračovat další získávané kontroly nad dalším územím. Po čase boje byli křižácké výpravy kvůli získávání kontroly nad jednou nebo druhou stranou. Vítězství Saracénů pod vedením krále Saladina roku 1187 v bitvě u Hattine jim umožnilo znovu obsadit Jeruzalém.