Příběhy
DENÍK MALÉHO POSEROUTKY
ZÁŘÍ
ÚTERÝ
V jednom musí být hned od začátku jasno:tohle jsou ZÁPISKY,ne deník.Já vím,co je napsané na obálce,ale když šla máma tuhle věc pořídit,VÝSLOVNĚ jsem ji žádal,aby koupila takovou,co na ní není slovo ,,deník".
Fakt skvělý,Ještě by mi scházelo,aby mě s touhle knížkou přistihnul nějaký pitomeca začal si myslet kdovíco.
A ještě jednu věc chci říct rovnou: byl to MÁMIN nápad,ne můj.
Ale jestli si myslí,že si budu zapisovat svoje pocity nebo co,tak se zbláznila.Takže nečekejte,že bude nějaké milý deníčku tohle a milý deníčku támhleto.Jediný důvot,proč jsem s tím souhlasil, je ten,že až jednou budu bohatý a slavný,budu mít na práci lepší věci než celý den odpovídat lidem na pitomé otázky.A tahle knížka se pak může hodit.
Jak jsem říkal,jednou budu slavný,ale zatím trčím ve škole s bandou pitomců.A řeknu vám rovnou,podle mě je tahle škola ta největší pitomost,jakou kdy kdo vymyslel.Kluci jako já,co ještě nazačali pořádně růst,se tady potkávají s gorilami,co by se měly holit dvakrát denně.A pak se někdo diví,proč jsou na školách takové problémy s šikanou.
Být to na mně,postupovalo by se podle výšky,na podle věku.I když na druhou stranu,v tom případě by kluci jako Chrag Gupta byli ještě na prvním stupni.Dneska je první den školy a zrovna teď čekáme,jestli sebou učitel už konečně trochu hodí a dodělá zasedací pořádek.Tak mě napadlo,že zatím můžu klidně psát do téhle knížky,abych nějak zabil čas.
Mimochodem,dám vám užitečnou radu.První den školy si musíte dát fakt dobrý pozor,kam si sedáte.Třeba vejdete do třídy,hodíte si věci do nejbližší volné lavice,a než se vzpamatujete,slyšíte učitele,jak říká: Doufám,že jste všichni spokojeni s tím,kde sedíte,protože to bude vaše trvalé místo.