užovka červená
V dnešní době internetu, různých inzertních novin a specializovaných prodejen a terarijních burz, není problém sehnat mládě hada, či případně staršího jedince.
Já osobně pak doporučuji koupit (pakliže máte tu možnost) hádka od chovatele, který má s chovem hadů již "letité" zkušenosti. Nejenže Vám poskytne s největší pravděpodobností nejlepší cenu, ale také Vám dá cenné rady a informace o chovu hada, i o samotném jedinci (pohlaví, skutečné stáří atd.). Ceny užovek se u těchto chovatelů pohybují od 300 Kč za mládě standartního zbarvení...
Další možností jsou pak různé tera burzy. I zde si můžete pořídit vysněnou užovku, ale ceny jsou tu již o něco dražší vzheledem k tomu, že tito prodejci musí také zaplatit stánek na kterém prodávají. Já osobně s koupí užovky na těchto burzách zkušenost nemám, ale úspěšnost co se týče pravdomluvnosti prodejců, je ze strany mých kamarádů tak 50%. Najdou se zde totiž i takoví, kteří Vám budou tvrdit, že ten jejich had je 100% rozežraný a 100% štěpitelný na tu a tu formu a ono pak ejhle...U chovatele vidíte i rodiče malých a můžete si skutečně udělat obrázek sami. Ceny se zde pak pohybují od 450 Kč za mládě užovky standartního zbarvení.
Další možností je pak koupit hada ve zverimexu, ale berte to skutečně jako poslední možnost. Ne všechny zverimexy se specializují na prodej hadů a podle toho to také vypadá. Nejenže zde hadi přebývají z 90% v nevhodných podmínkách, ale často také nejsou ani vykrmováni tak, jak by měli být, protože jak jsem se doslechl, velkého hada si už nikdo nekoupí....je to hodně smutné, ale realita. V takovýchto chovných podmínkách si můžete domů přinést nejen nerozkrmeného hada, ale také hada stresovaného, nemocného na pokraji úhynu. To co by Vás tak od koupě v těchto zverimexech mohlo odradit je určitě cena, která se pohybuje na hranici dvojnásobku ceny u chovatelů tedy od 600-800 Kč za mládě užovky standartního zbarvení. Holt - zde jde hlavně o "byznys" :o(Co řící k chovu? Ono vlastně ani není moc co psát, protože chov této užovky není příliš náročný a proto je mnohými zkušenějšími chovateli zavrhován, což je podle mě škoda. Dle mého ale má tato užovka co nabídnout, ať už širokou škálou zbarvení, nebo mírnou povahou, pro kterou se stala mým "mazlíčkem", podobně jako v jiných rodinách zastávají tyto pozice psi, kočky, papoušci, potkánci a jiní živočichové.
Chov samotný není skutečně nikterak náročný, dodržíme-li všechny standartní postupy spojené s chovem této užovky (píši jinde), pak nám poskytne tento chov mnoho radostí i překvapivých momentů. Nicméně je třeba říct, že užovka je noční tvor a pokud si ji nevytáhnete z terária, tak ji ve dne moc neuvidíte, protože je zalezlá v úkrytech. Jak jsem psal výše, je to převážně noční živočich a tak Vám v teráriu přes den panáčkovat a rejdit nebude, zato až vypnete všechna světla, tak Vám proleze každý kout a skulinu ve svém "domově". Je tedy nutné dbát, aby terárium bylo všude patřičně utěsněné, nikde nebyla žádná prasklina, aby byla dvířka vždy řádně dovřená a zabezpečená, protože užovka je mezi hady vyhlášená svými útěky a prasklinky, nebo nedovřená dvířka jsou pro ni "bránou" k nepoznanemu světu, který si ráda z blízka prohlédne :o)) navíc nezabezpečená dvířka si dospělá guttata v pohodě otevře sama a věřtě mi, není pak vůbec snadné takovou užovku hledat v bytě, protože za malou chvíli je schopná prozkoumat velkou část Vašeho bytu a "zabydlet" se na místě na kterém by jste to vůbec nečekali....v takových případech nezbývá nic jiného, než obrátit byt celý naruby :o). životě každého hada je velmi důležité, do jakého prostředí jej umístíte. Je mnoho možností, ať už od akvárií předělaných na terária po různé chovné fauna boxy (plastové krabice) po samotná terária. Každý chovatel má zkušenost s něčím jiným a každý chovatel si bude chválit to své. Já jsem si nechal na zakázku vyrobit terárium o rozměrech 80x40x40cm (délka x výška x hloubka) s posuvnými dvířky a větráním ze spodní a vrchní strany za 1 400,- Kč, což je pro dospělého hada ideální velikost. Na druhou stranu jsem do něj hned ze začátku umístil svou užovku a hledat ji v takovém prostoru bylo někdy docela dost zajímavé :o). Proto klidně můžete pro menšího hada přechodně použít i terárium menších rozměrů.
Samotná terária by měla mít větrání a to min. na horní straně. Jde o to, že terárium musíte něčím vytápět a tento teplý vzduch stoupá nahoru. V momentě, kdy teplo nemůže přirozenou cestou odcházet z terária ven, začne se kumulovat po celém teráriu a to není pro hada nic příjemného i z hlediska čerstvého vzduchu. Zkuste si sami sedět v sauně celý den...já jsem navíc zvolil větrání i na spodní straně pod šoupacímí dvířky a to čistě z praktického důvodu. Tímto větráním mi do terária proudí čerstvý vzduch a tím vrchním mi odchází vzduch "starý" a teplý. Navíc tato cirkulace zabraňuje tvorbě plísní apd. Jsou ale i jiné možnosti větrání, vše záleží na dispozičním řešení konkréného terária dle místa uložení, tedy po bocích, zadních stěnách apd. Je ale třeba také dávat pozor aby terárium nestálo v místě, kde se tvoří a dělá průvan, jelikož na ten jsou hadi velmi citliví.
Dalším důležitým faktorem je aby terárium co nejvíce napodobilo přirozené prostředí hada. Vzhledem k tomu, že je spousta hadů, dělí se terária dle biotopů. My ale máme a chceme užovku červenou a proto budu psát o tzv. teráriu mírného pásma. Co to tedy obnáší? V tomto teráriu by se měla udržovat přes den konstantní teplota mezi 24 - 28°C a přes noc by neměla klesat pod 22°C a měla by se rosit jednou denně. To jestli se rozhodnete rosit večer nebo ráno je už čistě na Vás. V samotné zimě se teplota postupně snižuje a samotný had by se měl zazimovat, ale o tom někdy a někde jinde.
Závěrem je třeba dodat, že by se samotné terárium mělo čas od času vyčistit (nejenom vyměnit substrát). K tomu je potřeba vyjmout z terária všechno zařízení a terárium celé vydesinfikovat. Co použijete je čistě na Vás, je ale potřeba dávat pozor, aby ony desinfekce neškodily samotným hadům. Můj kamarád za dobu co svého hada chová nedesinfikoval, pouze důkladně omýval mýdlovou vodou. Já osobně jsem použil naředěný roztok Sava, důkladně jsem vše vymyl a nechal ještě jeden den vyvětrat. Teprve potom jsem do terária umístil hada. Nicméně na trhu je těchto prostředků celá řada, stačí si jen vybrat.
Jste-li někdo z okolí Ostravy a sháníte pro svou první užovku terárium, není problém se domluvit a terárium na zakázku pro Vás vyrobit...Na stránce Terárium jsem se už dotkl toho, že prostředí ve kterém se bude had nacházet by mělo co nejvíce suplovat přírodní podmínky ve kterých tento had žije. Zmiňoval jsem se také o podnebí a proto je důležité opatřit hadovi nějaký zdroj světla a tepla především. Dá se to vyřešit jedním šmahem tak, že opatříte danou ubikaci žárovkou, kterou jsem já osobně zastínil hliněným květináčem (krásně se nahřeje a sálá teplo po celém teráriu), navíc je pod touto žárovkou větší teplota, takže had se může případně i nahřát. Dá se ale také vyjít z denního světla a jako zdroj tepla použít topný kámen, popř. topné kabely pod teráriem, to vše se dá opatřit na internetu, nebo v různých specializovaných prodejnách
Další nezbytnou a velmi důležitou součástí vybavení terária by měl být úkryt. Je mnoho hadů, kteří jej nepotřebují, ale užovka je opakem a úkryt pro ni může být rozhodujícím faktorem v oblasti zdraví, protože nebude stresovaná z toho, že na ni někdo pořád kouká a bude mít svůj klid. Úkryty můžete vyrobit z květináčů, použitých kokosů, dutých pařezů, dřevěných boudiček nebo si můžete opět vybrat na internetu (kde některé mají i své vyhřívání) - paleta a nabídka je opravdu velmi pestrá a široká.
Třetí a neméně důležitou součástí terária by měla být miska s vodou. Jednak proto, aby se had mohl napít (voda by proto měla být často měněná z důvody čistoty - doporučuje se voda převařená, odstátá), ale také proto, že se zde může v případě přehřátí ochladit. Proto by tato miska měla být dostatečně velká, aby splňovala tyto potřeby. Misky mohou být ze skla, plastu, hlíny, keramiky, kameniny - nabídka je znovu veliká.
Jako důležitou součást vybavení bych ještě zmínil teploměr. Já osobně jsem si vybral takové ty akvarijní, které se lepí na sklo, protože jsem nechtěl použít klasický rtuťový teploměr, z důvodu toho, že náhoda je blbec a mít v teráriu rtuť a pak mít nervy z toho co užovka a ještě to celé čistit - no nevím... Dají se ovšem sehnat i jiné skleněné teploměry, které se lepí na sklo mají v sobě i vlhkoměr, který já ale u užovky červené považuji za zbytečný.
Další vybavení terária už je čistě na vkusu daného chovatele, protože častokrát terárium supluje kus nábytku a zpravidla chceme, aby zapadlo to celkového designu pokoje. Proto se dělají různé dekorativní stěny, z kamínků, písku, PE pěny, polystyrénu, nebo se lepí krajinné tapety. Vždy by jsme ale měli především myslet na samotnou užovku a ta velmi ráda šplhá nebo prolézá různými skulinami, proto ji dopřejme nějakou vysušenou, parazitů zbavenou větev, kmen, pařez, můžeme koupit i liánu, bambus, ale také různé rostlinné sukulenty, popř. samotné rostlinky, které mohou být jak přírodní, tak umělé. Fantazii se meze nekladou. Nezapomeňte ovšem, že je zde také nutnost odklízení výkalů - proto vybavení samotného terária by mělo být také účelné i z pohledu samotného čištění terária.
Na závěr jsem si nechal problematiku substrátu - tedy často frekventovanou otázku, co použít jako podloží pro hada? Nechci a nebudu tady něco preferovat nebo zamítat, protože co chovatel to názor a zde si každý za dobu svého chovu vyzkoušel, co vyhovuje jeho svěřencům nejvíce. Já osobně mám na 2/3 terária mnohými teraristy oblíbený, ale zároveň i nenáviděný lignocel. Jde o kokosovou drť, nebo vlákna. Co jsem se tak dočetl, tak "nenávist" k tomuto substrátu pramení z toho, že krmíte-li na tomto podloží, had může některé částečky této drti pozřít a jelikož jsou tyto částečky někdy i dost ostré, mohou hadovi zevnitř ublížit. Může to pak vést k problémům se zažíváním a vyprazdňováním hada a v těch horších případech k samotnému úhynu. Tomu se dá ale krásně předejít tak, že budete hada krmit mimo terárium s tímto substrátem. Já krmím ve fauna boxu. Druhou údajnou nevýhodou je, že po namočení je tento substrát dost vlhký a může vyvolat plíseň nebo kožní problémy. Opět se tomu dá předejít tak, že jej nebudeme příliš vlhčit a zajistíme dostatečné větrání. Zmínil jsem ale, že jej mám "pouze" na 2/3 terária. Na té zbývající třetině pak mám bukové štěpky promíchané s vypraným říčním štěrkem. Dá se však použít i hrubozrnný písek, hobliny, rašelina na opačné straně se nedoporučují piliny, jelikož jsou dost prašné a jemný písek, který by se mohl dostat pod šupiny a posléze dělat problémy.ToS touto problematikou se může setkat každý z Vás a to v případě, že si budete chtít koupit mládě užovky, které skutečně nebude rozkrmené. To že had ze začátku nežere, však nutně nemusí znamenat, že máme nerozkrmené mládě. Je spousta faktorů, které žravost mladého hada mohou ovlivnit, jako třeba nové prostředí, nebo málo úkrytu a stres z toho, že na něj pořád někdo kouká atd.
U novorozených mláďat to pak může být z toho důvodu, že mláďata se prvních 14 dnů po vylíhnutí živí zbytkem "žloutku" z vajíčka. Navíc do této doby zpravidla přichází první zakalení (ekdyse) a pak také svlek. Takže co se týče mláďat tam první holátka předkládáme až ve chvíli, kdy se nám mládě poprvé svleče.
Je spousta prodejců, kteří Vás za účelem co nejrychlejšího zisku budou klamat a tvrdit, že hádek už je rozkrmený, že je navyklý na holátka třeba jednou týdně a že má v brzké době znovu žrát... Vy si Vašeho vysněného hada přivezete, nebo přinesete domů, v daném termínu mu předložíte myší hole a ono nic. Tohle pak zopakujete ještě několikrát a po pár dnech začnete být značně nervózní. Ona nervozita se pak stupňuje s každým dnem a každým týdnem. V případě, že Vám ono mládě myší hole (předkládáme nejmenší tedy 1-2denní) nepozře ani v období 1 týdne přistoupíme k nastříhávání holat...
nastříhávání holátek - je prvním krokem, jak probudit chutě k samostatnému žraní mladé užovky. Samotné hole nastřihneme v oblasti bříška a horní strany hlavy. K tomu nám poslouží malé nůžky, nebo také žiletka. Pach střívek a mozečku hada dráždí a had by měl takto "upravené" hole pozřít. Jedna rada - dejte takto nastřižené hole, společně s hadem do nějaké menší krabičky, nebo menšího prostoru, kde nemusí potravu hledat po celém teráriu a klidně je spolu nechte i přes celou noc, kdy na něj "necivíte". V případě, že ráno k této krabičce přijdete a hole tam nebude, máte na půl vyhráno. Nechte hadíka zhruba týden vytrávit a pak mu znovu zkuste předložit živé holátko. Pokud si jej neveme opakujte pokus s nastřiženým holetem. V tom horším případě, že takto předloženou potravu had odmítne, budete muset nastoupit k násilnému krmení.
násilné krmení - ještě donedávna mne tento problém nepotkal, ale před pár dny jsem si koupil samičku guttaty Tess, která byla týden po prvním svleku (věděl jsem že není rozkrmená, ale prodejce říkal, že s tímto neměl nikdy problém a guttaty mu začaly vždy žrát více méně samy - teď už vím, co bylo to "více méně"...), proto jsem ji doma večer předložil holátko...Jáké bylo mé nadšení, když jsem viděl, že se mu zakousla do dupky a pocit, že je to super, že prodejce měl pravdu a rozkrmování se mi vyhne. Jenže než tahle myšlenka stačila uzrát, Tess holátko pustila a dobrou hodinu už o něj nejevila absolutně žádný zájem. Proto jsem pak několikrát nastoupil na předchozí "recept" s nastřiháváním, ale ani to nezabralo - a časem proto nebylo zbytí. Nutno říct, že v tomto směru jsem neměl absolutně žádnou zkušenost a měl jsem z toho patřičné obavy. Ty se ještě vystupňovaly, když jsem začal Tess tlačit hole do tlamy, ale holka nespolupracovala a nechtěla polykat. Po pár minutách marného boje jsem musel rozříznout holátko na menší kusy (nic pro slabé nátury) a začali jsme nanovo. Tess jsem tedy znovu otevřel tlamu pomocí kovové z obou stran tupé (zakulacené) tyčinky - někdo používá sondy na určení pohlaví - a do takto otevřené tlamy jsem začal "nasouvat" kousíčky holátka, které jsem lehce pokapal vodou, aby to lépe klouzalo - někde se doporučuje i bílek z vejce. Onou tyčinkou jsem pomalu (opravdu velmi pomalu) začal tlačit na kousky holátka a zasouvat jemným tlakem do krku, až do takové hloubky, než začala Tess spolupracovat a polykat (kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak bych to připodobnil k naplňování mikulášské ponožky dárečky)...tohle jsem opakoval se všemi kousky, nicméně je to dost pracné, protože se ony kousky holátka tlačily tam, kam neměly.
Nemusíte však nutně holátko stříhat, jde to i s celým, nicméně je to o něco obtížnější, vzhledem k měkké části těla za hlavou holátka, ale znovu jde "nasoukat" pomocí sondy na určování pohlaví.
Musím říct, že tohle krmení není nic pro slabé nátury. Já sám jsem byl po tomto krmení tak rozklepaný, že mi nohy samy poskakovaly v rytmu té nejrychlejší latinské hudby a ruce se mi třepaly tak, jako bych měl na krku už osmdesátku...Nejhorší na tom ale je, že to asi není nic příjemného pro samotného hada. Jsem přesvědčený, že je to pro něj stejně stresující a tak by se vše mělo odehrát co nejrychleji, ale přitom také co nejšetrněji a nejopatrněji k zdraví a vitalitě samotného hada.
Krmení po tmě - asi jste tento termín ještě neslyšeli, ale nejde v zásadě o nic nového - je to mnohými teraristy osvědčený "pracovní" postup, jak zkusit donutit hada, aby jedl sám, který jsem si takto pojmenoval. V minulosti jsem musel svou guttatu již 3x násilně krmit a schylovalo se k tomu počtvrté. Předložil jsem čerstvé novorozené holátko, ale opět žádné známky po samostatném žraní. Rozhodl jsem se tedy, že nechám holátko spolu s hadem přes noc v krmné krabičce (krabička, která má otvory, kudy proudí vzduch, tak aby se Vám had neudusil), nicméně je červen stmívá se až po deváté a tak dlouho se mi čekat nechtělo. Vzal jsem tedy krabičku společně s hadem, schoval ji do tmavé místnosti (skříň v předsíni) a čekal co se bude dít. Po cca půl hodině jsem pomalu do skříně nakoukl a k mému úžasu měla gutka holátko v sobě!!! nádhera - snad jsme tenhle boj, zvaný násilné krmení, spolu s Tess (guttata) vyhráli... :o)
Takže z mé zkušenosti si mohou vzít ponaučení i ostatní začínající chovatelé, kteří než se pustí do násilného krmení, tak snad radši zvolí metodu krmení po tmě, která se dá kombinovat s nastříháváním holátek a v případě, že selžou tyto postupy, teprve pak přistopí k násilnému krmení. jak často krmit a krmení vůbec je jedním z nejožehavějších témat. Je třeba znovu říct, že budu popisovat pouze můj způsob krmení, který jsem si vyzkoušel a zároveň se mi osvědčuje a může být od jiných naprosto odlišný. Nelze proto říci krmte přesně tak, jako já. Mezi mými kamarády, kteří také chovají užovku červenou, je velký rozdíl v apetitu jednotlivých hadů i když jsou zhruba stejně staří - a v neposlední řadě je třeba si uvědomit rozdíl mezi krmením dospělého a mladého jedince. Já mám zatím odzkoušený pouze způsob krmení mladých jedinců.
3.1.07 jsem si koupil rozkrmené mládě ve dvou měsících stáří, kdy požíralo 1x týdně (pátek) jednodenní, max. dvoudenní myší holátko. To se mi následně podařilo zopakovat ještě jednou, ale pak si had nevzal (blížil se svlek na který jsem nebyl připraven) a já z toho byl více než nervózní a oběvily se také pochyby, zda-li jsem nekoupil nemocného jedince atd. Po onom svleku jsem měl zase jiný velký problém -a to sehnat takto mladé hole - vzhledem ke svým začátkům jsem pro svou nervozitu koupil asi 5 denní lehce osrstěné holátko. Při pohledu na toto holátko a na hadičku v teráriu jsem měl obavy z toho, zda-li tento hádeček toho macka pozře. Při předložení užovka zaútočila a i když ji to trvalo poměrně dlouho, než co jsem doposud viděl a zažil, s menší (větší) námahou holátko snědla. Od této chvíle jsem pak nastoupil na cyklus krmení dvěmi holátky najednou co týden v 4 týdenním cyklu. Po tomto zpravidla dochází k zakalení a svleku, což trvá 10 - 14 dní, kdy má had malou hladovku a pak 4 týdení cyklus opakuji. Postupem času již ale nedávám takto mladá holátka, ale lehce osrstěná, vše dle velikosti hada.
To jak často krmíte v budoucnu ovlivní zdraví Vašeho hada. Budete-li hada překrmovat (jednou jsem se na nějakém chatu setkal s "bláznem" co svého hada krmil vždy, když se vykadil tedy asi co 4-5dnů!?!), zkrátíte jeho délku života nebo mu můžete způsobit zažívací problémy, které mohou znovu vést k samotnému úhynu hada. Proto je třeba si dávat pozor na krmení, jelikož nejednou se stalo, že z radosti, že had bez problémů příjmá potravu se had překrmil a došlo k problémům. Překrmováním dochází ale i k dalším problémům jako je obezita hada, předčasný a rychlý růst, což dle mého není naprosto ideální, ale je to můj názor a ne každý se s ním může ztotožnit.
Protože v současné chvíli předkládám své nejstarší užovce myši, mám tu vzácnou radu pro ty, kdo si kupují odrostlejšího hada. Budete-li již krmit dospělými živými hlodavci, nikdy tyto hlodavce nenechávejte v teráriu déle než 1 hodinu, jestliže si je Váš had do této doby neveme! Z neškodného hlodavce se může stát velmi podrážděný kousavý "agresor", a Vašeho hada může velmi ošklivě poranit, což v těch nejhorších případech vede i k samotnému úhynu.
Opačným problémem překrmování je "nežravost" hada (ale o tom jinde).Mnohokrát jsem se setkal s dotazy co dělat, když můj had najednou změnil barvu, má jakoby kalné oči, nechce se najednou brát do ruk nebo je celý den zalezlý v substrátu. Na toto je velmi jednoduchá odpověď. Nedělejte nic, jelikož je to normální biologický proces.
Jelikož hadí pokožka není kdovíjak pružná a zabraňuje hadovi v růstu, je potřeba jednou za čas starou kůži vyměnit. Toto svlékání se odborně nazývá ekdyse (obecně se tomu říká zakalení). Je to proces, kdy se mezi starou a novou pokožkou vytvoří šedomodré mazivo a proto had vypadá tmavší a oči má jakoby zakalené. Nejde tudíž o žádnou nemoc. Tento proces zakalení trvá zpravidla 3-5 dní (jde pouze o informační časový horizont - každému jedinci může tento proces trvat kratší, delší dobu). Had během tohoto období ztrácí vidění, proto se může více než kdykoliv předtím zahrabávat do substrátu, či jinak se schovávat a také může být při vytahování z terária lehce podrážděný. Odtud pramení nejvíce hadích kousnutí.
Po tomto se had odkalí (získává původní barvu), ale stále nevidí. V tomto období znovu 3-5 denním následuje samotné svlečení z kůže. U zdravých jedinců je svlečka souvislá, bez jakýchkoliv cárů kůže. Může se ale stát, že i zdravý jedinec se nesvleče celý, v tomto případě je dobré namáčet toto místo vlažnou vodou a masážními pohyby ve směru šupin starou kůži odstraníme. Vše by mělo jít hladce bez jakéhokoliv odporu. U svlečky hlavně kontrolujeme, zda-li si had svlékl kůži v oblasti očí a konce ocasu.
V tomto období je také třeba více rosit terárium a je možné rosit také hada, aby samotný svlek proběhl co nejklidněji. Ne však tolik, aby se nám tvořili plísně v teráriu či na samotném hadovi, jehož kůže je k těmto plísním náchylná a velmi ztěžka se jí pak zbavuje. K co nejzdařilejšímu průběhu svleku také doporučuji mít v teráriu nějaká drsná místa (větve, kmeny, kameny apd.) o které si pak had otírá hlavu, a odkud se také začíná svlékat. Je-li terárium hladké (tzv.karanténí), zpravidla může takto dojít k potížím.Ještě dříve než začnu, je třeba si uvědomit zda-li hada, kterého doma mám, je vůbec možné zazimovávat. Protože ale na těchto stránkách popisuji chov užovky červené, která ve volné přírodě "podléhá" vegetačnímu klidu, je možné zazimovávat i v našich podmínkách. Chtěl bych ale také podotknout, že na základě mých izkušeností i informací od jiných chovatelů, není potřeba zazimovávat užovky do dvou let stáří, protože jde o mladé jedince, které s největší pravděpodobností stejně ještě nebudete pářit a navíc to nemá ještě takový řekněme "ozdravný" efekt.
Užovky žijí ve volné přírodě v mírném pásmu, které je dosti podobné, klimatickým podmínkám u nás. Zimování ve volné přírodě jako takové slouží k tomu, aby si užovky odpočinuly a zároveň se jedná o jakousi léčebnou kůru. Na zimování jsou ale mezi chovateli dva názory. Ten jeden říká, že netřeba užovky zimovat, ten druhý říká opak - zimovat. Jsem přesvědčený o tom, že užovky červené skutečně zimovat nemusíte, že se bez zimování obejdou, ale chcete-li jim dopřát max. péči je logické, že když takový cyklus prodělávají ve volné přírodě je dobré jej napodobit i v "zajetí". Důvody proč se takto rozhodnout jsou popsány výše - nehledě na další, který je stěžejním důvodem mezi teraristy - stimul pro páření a kvalita snůšek...
Mnoho chovatelů popisuje, že když se užovky červené pářily bez zimování, úspěšnost v oplození vajec a následné líhnivosti je mnohem nižší, než když užovkám dopřejete to, na co jsou ve volné přírodě zvyklé.
Samotnému zimování by měla předcházet hladovka - období, kdy užovku přestaneme krmit - cca 21 dní před samotným zimováním. Užovka se má čas vyprázdnit ( je třeba si uvědomit, že se rapidně zpomalí metabolismus užovky a zbytky nenatrávené potravy by mohly začít hnít, což by mohlo vést k opačnému efektu, než kterého chceme dosáhnout). Po 7 dnech od zahájení hladovky postupně pomalu snižujeme teplotu v teráriu a také ubíráme světla. Zhruba po 16 dnech od zahájení hladovky pak vypínáme světlo a teplotu úplně, užovku přeložíme do nějakého plastového boxu s vlhkým podkladem a miskou s vodou a dáme na tmavé místo při telotě 8-15°C. Teplota by neměla klesat výrazně a na dlouhou dobu pod 5°C. Užovku vždy po nějaké době zkontrolujeme a vyměníme vodu. Samotné zimování by mělo trvat 2-3 měsíce.
Po skončení zimování opakujeme stejný cyklus jako před zazimováním, ale v opačném sledu. Tedy hada dáme do terária, ale prvních 5 dní netopíme, nesvítíme. Pak postupně přidáváme teplotu a prodlužujeme dobu svícení a po cca 21 dnech začneme svítit a topit tak, jako po celou sezónu a předkládáme první krmení.
Rád bych jen dodal, že je mnoho chovatelů, kteří chtějí své užovky zimovat, ale nemají prostory, kde by mohly snížit teplotu pod 15°C. Žijete-li v panelovém domě, výborný místem pro zimování jsou sklepy (já těchto podmínek plně využívám - teplota se zde pří dlouhodobých venkovních mínusových mrazech okolo -10°C pohybuje nejníže kolem 10°C), popřípadě můžete využít místa, jako jsou spíže (horní část, která není tak "frekventovaná" apd.). Nicméně nepřipadají-li ani tyto či jiné varianty v úvahu, můžete zazimovat pouhým zhasnutím a vypnutím světel v samotném teráriu. Doproučuji pouze zastínit, ať nejde do tera příliš světla.
Chcete-li zimovat hady pouze pro lepší kondici není problém zimovat společně jak samici tak samce. Chcete-li zimovat také kvůli přirozenému stimulu užovek, doporučuji zimovat samce a samice zvlášť... Co říci k páření... :o))
Každopádně bych na začátku rád podotkl, že je třeba mít k páření dospělé (adultní) užovky. Já osobně nepářím samičky mladší dvou let a menší délky než 100 cm. Jednak z toho důvodu, že čím menší a mladší, tím větší riziko zadržení vajec a možného úhynu, ale také tím, že tak následně můžete zastavit vývoj užovky. Ono taky čím delší, tím kvalitnější a početnější snůžka. Co se týče samců, zde už netřeba tak razantně dodržovat délku, nicméně řekněme od těch 90 cm, tak aby bylo i samcovo sperma kvalitní.
Jako stimul k úspěšnějšímu páření doporučuji před tímto aktem užovky zazimovat. Po jejich odzimování můžete užovky k sobě klidně připustit a čekat co se bude dít. Jsou tací chovatelé, kteří samce připustí k samici pouze večer po narosení terária na 1-2 hodinky a po aktu je odeberou a následně to opakují každý večer po dobu řekněme 7 dní. Jde o to, že samice vydává pach, kterým samce vábí a kdyby byl samec u samice déle, mohl by si na tento pach zvyknout a následně ztratit o samici zájem.
I přes to co jsem výše uvedl, dávám po odzimování samce k samici nastálo. Nikdy se mi nestalo, že by samec o samičku jevil zájem pouze jeden den (večer), ale naopak páření (kopulace) probíhala i přes den, či noc několikrát a opakovaně za sebou. Samotnému páření mohou předcházet jakési námluvy, kdy se samec snaží dostat samici na záda a trhavými a škubavými pohyby se ji snaží naznačit, že je připraven. Samička to však nemusí hned respektovat a tak může samci v teráriu utíkat. Proto můžete sledovat nahánění po teráriu, nebo také slyšet velmi hlasitý rámus v teráriu. V momentě kdy je samice svolná, nadzvedne samec svým ocasem ocas samičce a pronikne svým hemipenisem do samiččiny kloaky. Samotné páření může trvat i hodinu, kdy užovky jakoby vedle sebe jen leží. V této chvíli doporučuji užovky ničím zbytečně nerušit.
Velmi důležité také je, nekrmit v období páření samce. Hlavně z toho důvodu, že by pak v důsledku trávení kořisti jen ležel a odpočíval a o samici nejevil zájem. Velmi často se také v tomto období objevuje nechuť samce ulovit jakoukoliv kořist a může se to protáhnout i na 4 měsíce. Je to z toho důvodu, že pak má neustále chuť se pářit a potrava jej nezajímá. Samice po napáření zpravidla ještě 1-2 týdny loví, ale pak většina samic ztrácí do vykladení snůžky zájem o předkládanou potravu. Takže netřeba mít strach, že had přestal jíst.
Po napáření samička naklade v rozmezí 30-45 dnů snůžku čítající dle velikosti samice 8-25 vajec. Vejce je třeba umístit do inkubátoru, kde se po cca 60-90 dnech (dle teploty v inkubátoru) líhnout mladé užovky.Velmi často se ptáte, zda-li se dá určit pohlaví hada pouze podle zraku. Jsem přTakže pokud Vám samice po plánovaném (i neplánovaném) páření vykladla snůšku vajec, je třeba vejce někam umístit. Oním někam je myšlen hlavně inkubátor. Na trhu je mnoho typů inkubátoru od suchých po vlhké a inkubátory vyrobené podomácku nebo je možné zakoupit již profi inkubátory.
V mém chovu se mi osvědčil suchý inkubátor. Jde o inkubátor, kde teplo uvnitř inkubátoru zajišťuje vrchní topení, tudíž se vlhko udržuje v substrátu a nehrozí nám srážení vody na horní stěně a skrapávání kapek vody na samotná vejce. Tento inkubátor je cenově dostupný a hlavně - můžete si jej při troše šikovnosti zhotovit sami.
Je to vlastně skleněná nádoba (řekněme nízké akvárium) na jehož dno a boky je nalepen polystyren o tloušťce 1,5 cm. Na tento polystyren je pak znovu nalepena další vrstva skla (kvůli snadnější údržbě). Jako víko pak slouží odřezek polykarbonátové desky na které je uchycen topný kabel o síle 25W. Teplotu uvnitř inkubátoru mi hlídá termostat ATC - 300 s digitálním ukazatelem, automatickým spínačem a časovačem. Za dobu co vejce inkubuji jsem také přišel na to, že u těchto typů netřeba nějakých ventilátorů pro přívod čerstvého vzduchu. Vždy postačí, když víko jednou denně nadzvednete (vzduch se uvnitř inkubátoru vymění) a vejce se takto inkubují zcela bez problémů. Jak jsem již výše napsal, samotný inkubátor není nikterak náročný na výrobu a jsem přesvědčený, že každý trochu šikovný chlap, nebo hoch, je schopen si takový inkubátor zhotovit sám. Já sám jsem si jej zhotovil podle tohoto návodu, takže zde nechávám odkaz LITTLE TIKES
Takže inkubátor již máme. Samotná vejce ale musíme umístit na nějaký substrát. Mě osobně se nejvíce osvědčil vermikulit. Před samotným uložením vajec na tento substrát vermikulit spařím vařící vodou a pak nechám vychladnout. Potom z něj vymačkám přebytečnou vodu. Je třeba dbát na to, aby substrát nebyl mokrý, nýbrž pouze vlhký (při stisknutí substrátu spadne maximálně 1 nebo dvě kapky). Na takto připravený substrát pak pokládám vejce, která do poloviny výšky zahrabu. V samotném inkubátoru je pak potřeba udržovat konstantní teplotu, nejlépe kolem 28°C a také vlhkost. Tu jsem nikdy ale neměřil, takže Vám přesné hodnoty neudám. Každopádně na dno inkubátoru spolu s vejci umisťuji vždy jednu nádobku (vaničku) s vodou, která mi potřebnou vlhkost při inkubaci udržuje. V takových podmínkách se mi mladé užovky líhnou se 100% líhnivostí a v průměru za 64,7 dní od vykladení snůšky. Mláďata si na svět kožovitý obal proříznou (častokrát na vícero místech) vaječným zubem, který následně ztrácí. Z vejce pak ještě cca 36 hodin jen tak "vykukují", než se rozhodnou vejce opustit a začnou tak nový život.
Co ale dělat, když jsem snůšku nečekal a vermikulit není po ruce? Je mnoho alternativních řešení. Dočasně (nebo i po celou dobu inkubace) můžete použít i jiné substráty. Někomu se osvědčil lignocel, jiným zase mech, dalším pak rašeliník. Když mne takto překvapila samička poprvé, narychlo jsem koupil v květinářství keramzit, ten jsem promíchal s lignocelem a než jsem sehnal vermikulit, inkuboval jsem takto vejce cca 10-14 dní. Naprosto bez problémů.
Při inkubaci je třeba pro správné líhnutí dodržovat také určitá základní pravidla, mimo podmínky, které jsem výše uvedl. Tak tedy: Objevíte-li v teráriu snůšku vajec a vidíte, že samice stále vejce klade, vyčkejte pokud možno až samice vyklade poslední vejce. Při časném odebírání vajec by jste samici mohli polekat a ta by zbylá vejce mohla zadržet - co je důsledkem popisovat nemusím. Dále. Objevíte-li snůšku třeba ráno (podobně jako já poprvé) a vejce budou navzájem slepená, nesnažte se je od sebe odtrhovat nasílím. Můžete poškodit kožovitý obal a vejce je pak nenávratně pryč. Zkuste od sebe oddělit jen ta, která půjdou a zbylý "hrozen" radši uložte tak jak je do substrátu. Následně zahrabejte tak, aby byla vejce aspoň trochu v substrátu (ne však zahrabat úplně). Důležité také je s vejci příliš nemanipulovat, neobracet a neotáčet! Vejce užovek se nelíhnou jako vejce ptačí, která se nahřívají a pak otáčí. Tak jak vejce uložíte do substrátu, tak v takové poloze by se měla líhnout až do samotného vylíhnutí mláďat.
Může se ale také stát, že i přes dodržení všech těchto podmínek i pravidel se začnou po nějaké době vejce propadat, plesnivět, žloutnout, zapáchat a podobně. S největší pravděpodobností půjde o vejce neoplozená a i kdyby jste se snažli sebevíc, nic s tímto stavem neuděláte. Není to tedy způsebeno tím, že jste něco zanedbali, ale přírodou. Taková vejce odstraníme co nejdříve, aby nám třeba plíseň nepřešla na zdravá vejce.
Nutno říct, že není nic lepšího pro každého chovatele, než vidět, že se odchov podařil a ta malá stvoření se líhnou na svět. Do budoucna přeji všem, kteří se o odchov budou pokoušet mnoho štěstí a samozřejmě také radosti.esvědčený, že znalý a zkušený chovatel to již pozná, ale nelze takto pohlaví určit na 100%. Pro spolehlivé určení pohlaví je zapotřebí užovky sondovat, ale pěkně postupně:
Určení pohlaví dle zraku - jedním z kritérií je, že samec má za kloakou mnohem delší ocas než samice a samička má před kloakou jakoby "schůdek" - mezi kloakou a ocasem je malý stupínek, tak aby do kloaky mohl vniknout samcům hemipenisem snáž, kdežto u samce přechází kloaka souvisle k ocasu. Je třeba ale aby byla užovka pořádně "vyprázdněná", jinak to vždy bude vypadat na samici. Jak jsem ale zmínil výše, toto určení není nikdy 100%.
Určení pohlaví palpováním - palpace je způsob jak zjistit pohlaví u mladých a malých užovek tím, že vlastně vymačkáváme samcovy hemipenisy. V případě, že se nám objeví hemipenis jde na 100% o samečka, zbytek jsou samice. Zde je ale riziko, že sameček svůj hemipenis může zadržet (zatvrdlý hemipenis) a domněle jej pak můžeme vydávat za samičku. Nicméně je to velmi nepravděpodobné a řekněme, že zde je účinnost přesného určení 99%.
Určení pohlaví sondováním - je naprosto spolehlivý způsob, jak přesně určit pohlaví. Do kloaky se zavádí sonda (kovová tyčinka po obou stranách zakulacena) přímo k tomuto určená a v momentě, kdy je kloaka prostupná (do hloubky) na 1-3 štítky jedná se o samičku. V momentě kdy nám sonda "zajede" na 4-7 štítků jedná se o samce. Oříškem pro chovatele vzhledem k určení pohlaví může být právě hranice mezi 3-4
Ve velkém případě se na všech dostupných místech dočtete, že užovka červená je velmi klidný a neagresivní had. Nezbývá s tím než souhlasit. Nicméně musíme si zde nechat malé místečko a prostor i pro ty jedince užovky, které se tomuto popisu charakteru vymikají. Tak jako se zobecňují některé povahové vlastnosti u jiných živočichů, tak je tomu i u užovky. Každá bytost je ale originál a tak je tomu i u užovky. Nelze tedy říci, že když si rodiče nechávají libit první poslední, že i jejich mláďata budou taková. Každý může na stejný podnět reagovat naprosto odlišně a tak je třeba k tomuto přistupovat.
Ačkoli mnou chované guttaty jsou skutečně "mazlíci" na internetu jsem nejednou objevil inzerát, kdy se daný chovatel snažil zbavit užovky pro její agresivitu. Nemohu tedy popsat, jak jsem se k této problematice stavěl já osobně, ale mohu pouze svými slovy publikovat to, co jsem se dočetl.
Jediným principem jak "donutit" užovku, aby si na Vás zvykla, je co nejčastěji ji vytahovat z terária. Nemám tím na mysli, co 2 hodiny, ale ze začátku 2-3x denně a aspoň půl hodinky si ji nechat prolézat mezi prsty, na rukách atd. Had si zvykne na Váš pach a když zjistí, že mu nehrozí ve Vašich dlaních nebezpečí, přestane vůči Vám dělat výpady. Také se ale může stát, že had začne dělat výpady už při otevření dvířek terária (stáhne se a první třetinu těla zkroutí jakoby do tvaru písmene S a může také syčet, čímž se Vás snaží zastrašit) a o braní do rukou není ani řeč. V případě, že se jedná skutečně o takto vystrašené (nemusí to hned znamenat, že je to agresivní jedinec) mládě, překonejte strach a háďátko vytáhněte, kousnutí Vám nehrozí, jedná se spíše o takové malé dlubnutí tlamou. Dávajte však pozor, protože se Vám mládě bude snažit z rukou uprchnout. Držte jej pevně, ne však silně, aby jste mu neublžili a nechte jej, aby se ve Vaši dlani sklidnilo. Jedná-li se o většího jedince, vkládáme do terária ze začátku pouze ruku, kterou dáváme blíž a blíž, tak, aby si užovka zvykla na Váš pach. Nicméně donekonečna tohle opakovat nejde a bude-li had syčet a stáčet se do obranné pozice vždy, když před něj dáte ruku, nezbyde Vám po čase se osmělit a hada tak jako tak uchopit. Snažte se o to jej uchopit za hlavou, nebo aspoň v první 1/3 těla...Máte-li strach z kousnutí, můžete si vzít nějaké kožené rukavice, ale ne příliš hrubé, tak, aby jste neztratili cit v rukách.
Kousnutí - jsem "prodělal" u malého měsíc a půl starého crimsona a nutno říct, že nejde vůbec o nic bolestivého. Taková tkanička má strašně malé zoubky a bylo to jako kdyby mne jemně škrábal smirkový papír. Kousnutí dospělým jedincem Vám spustí krev, avšak jsou to pouze kapiláry krve, žádné vykrvácení Vám rozhodně nehrozí :o)). Když zachováte klidnou hlavu, had se Vás za chvíli pustí sám a v případě, že si Vás bude "vychutnávat":o)) a ne a ne Vás pustit, nesnažte se jej násilím odstranit, jelikož se Vám ty zoubky budou zarývat hlouběji...
Druhým faktorem, kdy užovka může kousnout je samotné zacházení s ní. Měli bychom se tedy vyvarovat prudkých pohybů, které může považovt za útok na ní a jakéhokoliv silného stisknutí. Užovka by nám skutečně měla v ruce volně prolézat, popřípadě ji pomalu podebíráme. Nesnažíme se ji ani příliš vytahovat v období zakalení, kdy ztrácí vidění a může Vás brát jako potencionálního nepřítele.
Dalším, v pořadí třetím faktorem je moment, kdy budete krmit. Je spousta chovatelů, kteří krmí "z ruky" (kořist drží za ocas) a výpad může být natolik rychlý a někdy i nepřesný, že místo uchycení kořisti, ucítíte píchnutí v prstu :o)). Tím nechci říct - takto nekrmte - tím chci říct, že pach Vaši ruky a kořisti je naprosto odlišný. Vzhledem k tomu, že užovka nejde po Vaši ruce, ale kořisti a tyto pachy velmi dobře rozezná, neměli by jste nikdy dopustit, aby Vám na rukou zůstal právě pach kořisti, kdykoliv budete chtít užovku vzít. Stačí opláchnutí mýdlem, čímž předejdete této začátečnické chybě..
Je nutné si ale uvědomit, že se mohou vyskytnout i jedinci, kteří zůstavají po celou dobu chovu agresivní a jakékoliv ochočování se nedaří. V tomto případě nám nezbyde než si na tuto skutečnost zvyknout, nebo potom hada darovat či prodat do rukou chovatele, kterému tato skutečnost nevadí. Užovka by si však pravidelným braním do rukou měla brzy zvyknout a také se zklidnit a na svého majitele tak přestat útočit.
