3, kapitola
Probudí se tentokrát se špatnou náladou. Kvůli tomu idiotovi ve stínu se vůbec nevyspal! A nevyspaný Kitte je nevrlý. Pomalu si čistí zuby - Jak on nesnáší pastu! Bohužel, čistit zuby si musí. To by se pak nikomu nelíbil. Měl by zajít za Manou. Vyflusne pastu a rychle si vypláchne pusu. Málem si nechal v zamyšlení vypálit chuťové buňky. Mrkne na hodiny - půl osmé! Zatímco on si tady vklidu ničí jazyk, hodiny ubíhají a on nestíhá. Rychle se obuje, zamkne za sebou dveře a už běží kolem parku, kde byl včerejší stín, na nějž momentálně nemá čas, okolo staré části a kostela, jehož ciferník donutí Kitteho ještě přidat. Celý uřícený vpadne do dveří a do někoho narazí. Trochu poodstoupí a najednou se dívá do Zaneho vyjevené tváře. Sípavě se omluví, čímž na Zaneho tváři vyvolá úsměv. "Je to jenom pozdní příchod - tím se netrap. Teda za podmínky, že si to tu odpracuješ." Kitte se na něj nechápavě dívá. Každý jiný by ho stáhnul z kůže, tu pověsil na náměstí a on se tady směje? Dlouhých několik hodin skládání krabic z bodu "A" do bodu "B", při nichž si mohl uspořádat myšlenky, ale nejde to... Potřebuje si to zapisovat... O víkendu vznikne další povídka plná zoufalství. Ano, až tehdy se uklidní a bude vědět. Konečně přenesl poslední těžkou krabici. Cípem trička si otřel z čela pot a šel se ohlásit Zanemu. Zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř. Spatřil ho za stolem s hromadou papírů. Vzpoměl si na včerejší návštěvu Arslanu. Jak moc se od sebe ty dvě kanceláře lišily. Jediné co je spojuje je hromada papírů na stole, jehož majitel se jí marně snaží zbavit. "Hotovo? Tak už asi jako pravidelně se běž najíst a pak je tu další várka krabic. Myslím, že by si to mohl stihnout tak do pěti..." Kitte přitakal - je to přece hodný kluk i přesto, že nedostal na vybranou. Měl by se chtít mstít, ale on nechce. I když mu byla zničena budoucnost vlastním bratrem/milencem. To zoufalství, které ho naplnilo ho vlastně pohání. Až by skončil školu, stejně by se musel postavit na vlastní nohy. Takhle... To je dřív a za jiných okolností, ale nepochybně v lepších podmínkách. Nikdy by se totiž nedostal do Arslanu, který přivádí tolik vzpomínek z dětství. Nikdo si vlastně neuvědomil KÝM je to jak fyzicky, tak psychicky zubožené stvoření, které má dobré vzdělání a vlastně ho nikdo nezná. Což je docela komické, když vezmeme v potaz, že ho tam znají všichni, ale jako toho malého rozjíveného černovláska pod Lesterovou ochranou, který byl v tom baru jako doma. S cynickým úšklebkem se oklepal z myšlenek a zabočil na náměstí.
Usedl na místo, na kterém, jako by sedával odjakživa. V rohu, trochu zastrčené, ale měl celou restauraci jako na dlani. Taková místa měl on rád. Ponořený ve vlastních myšlenkách studoval jídelní lístek, ale potom se na takové zbytečnosti vykašlal a objednal si obyčejný vývar. Dlouhou chvíli si krátil skládáním obrazců z párátek, tak jak to dělali na svých pravidelných návštěvách cukráren. Začíná těmi jednoduchými. postupně ztěžuje. Zastaví se až u postavy ženy, protože ta už opravdu nejde udělat hranatá. Tehdy byli ještě všichni šťastní, ale hlavně živí... Naštvaně shrábne párátka těsně před tím, než přijde servírka s objednaným vývarem. Kdyby tak mohl vrátit čas a společné chyby... Pomalým tempem jí výborný vývar a stále se utápí v minulosti. Myšlenky mu přerušuje jen občasný rozruch, který ale zaznamenává jen letmo, dokud nezaslechne své jméno. No ano... Syde. Nelibostí zkroutí horní ret a podívá se na Sydeho pohledem plným opovržení, tak jak to umí jenom jejich rodina. Jakmile Syde zasažený krutým pohledem minulosti spatřil ty oči plné opovržení a bolesti, začal po něm metat nějaké nádávky. Černovlásek sevřel okraj stolu a nabádal se ke klidu, protože potom by se to majiteli restaurace a jeho peněžence nemuselo líbit. S klidem, jenž Sydeho ještě víc vytáčel snášel veškeré urážky dopadající na jeho hlavu. Jediným pohybem ruky, který naznačoval, aby se narušitel otočil a zdrhnul přetnul příval slov. Hned na to Sydeho popadli strážníci. Bude klid... Tedy to si alespoň v tu chvíli myslel.
Další skládání krabic, které jsou tentokrát skoro kurevsky těžké. Opět rozjímání o minulosti, ale tentokrát se zaměřil na Sydeho. Na jeho změnu. I když teď jeho "přítel z dětství" vypadal nejméně o deset let starší, ale to on byl vždy rozumnější a hlavně byl starší – a důrazně ten vliv uplatňoval. Jak moc se změnil. Konečně poslední. Utře si pot do trička, které je už stejně propocené a podívá se na hodiny. To už je čtvrt na šest? Štěstí, že těch krabic nebylo tolik, jako ráno. Rozloučí se se Zanem - Pořád ho překvapuje, že je tu jediný takový "bedňák". V tak velkém obchodě by jich přece mělo být víc! Nejprve obchází město, ale pak se sebere a utíká k lesu. Znovu si sedne před kámen.
"Ahoj Manu, nevím co si mám myslet..." odmlčel se a podíval na kámen "Mám další práci... Můj šéf je Jokori Onodaine, říká ti to něco kromě toho, že kdyby se to zkrátilo, tak to zní jako jméno manželky Johna Lennona? určitě říká. Myslím, že si tě pamatuje, protože mě přijmul až moc snadno..." Na chvíli ztichnul, aby se rozhlédnul po okolí. Tohle bylo jejich místo. Tady si jako malí hrávali a později sem utíkali před posměchem. Černé ovce školy. Lester chodil zmlácený... I když on všechny ty, co se na něj dívali zpatra dostal... nebo vlastně, dostal i ty, co se povyšovali na Manu nebo na něj... "Nevím co a jak. Slyšel jsem Lestera, ale třeba se mi to jenom zdálo! Je přece blbost, aby se vrátil takhle brzo. Navíc nezněl jako lovec, ale jako štvanec... Zněl jako když se vracel ze školy domů a otec byl ve tom svém stavu. Ne... to nemohl být Lester. Lester už dlouho není tím samým hrdinským otloukánkem. Syde se mě pořád snaží zkontaktovat. Myslím, že podobnosti našich očí si všiml opravdu jen Jokori... Od Sydeho bude brzo klid. Má nakročeno k tomu, že ho zase zadrží." Prudce se na dechl, že vypustí další salvu slov, ale zafoukal vír a počechral mu vlasy "Máš pravdu už mlčím. Myslím, že jsem se dostatečně vykecal. Vím trvalo to, ale myslím, že to oba potřebujeme. Já potřebuju mluvit a ty slyšet a když on za tebou nechodí... Tak musím mluvit o to víc. Mimochodem rozumněla jsi těm mým nesouvislým žvástům? Ne? Nevadí..." Pousmál se a podíval se na hodinky. "Tak, je čas jít. Práce nečeká. Měj se a zase přijdu..." zavanul jemný vánek Pozdravuj ho. "Mám vás pozdravovat." " Zaprvé, tykej mi. Zadruhé, od koho? "Dlouhé rezavé vlasy a oči o pár odstínů tmavší, než ty moje." Jokori 'velice moudře' pokýval hlavou, pousmál se a šel si pro seznam objednávek. Uzeninový dort s erotickým motivem, tác chlebíčků s dost luxusní pomazánkou - pochyboval, že by Kitte takové znal- a Lasagne?! Tady? Romantická večeře v gay baru, tu by sice nečekal, ale budiž. "Dobře máme tady jednu dost luxusní pomazánku, kterou jak se tak dívám budu dělat já, vzhledem k tomu, že ji nejspíš neznáš. No nevadí, aspoň se něco přiučíš. Potom tu máme Lasagne - ty určitě zvládneš sám jenom na mě potom prosím počkej s dáváním na talíř. Nevím jak jsi zvyklý to zdobit, kvůli některým kuchařům jsme ztratili spoustu zákazníků. No a potom tady máme dort. Na ten se my dva vykašleme, když vezmeme v potaz to, že tu máme jednoho šikulu, kterej se specializuje na dorty." Podíval se na Kitteho, který měl oči navrchu hlavy a prohlížel si složení pomazánky. Znal ji. Nechápavě kroutil hlavou. Byla Manina. Potom lehce vypoulil oči a spokojeně zadání odevzdal. Dokonce si to i podepsala. Po tomhle projevu souhlasu se starší sestřičkou se Jokori musel podržet kredence, aby neskončil na zemi. Kite by se měl živit jako komik a ne jako skladník, číšník a kdo ví co ještě...
Otevřel plechové dveře. První co uviděl, byl Mikhail umývající nádobí a ti dva Lesterovi pomocníci při dostaveníčkách s utěrkami v rukách. Dusíc v sobě smích pozdravil a co nejrychleji prošel kolem pultu směrem ke kuchyni, kde už čekal Jokori.
Už měli uvařeno a Kitte po instruktáži, jak a proč se má chovat začal roznášet. Dokonce mu vtiskli do hlavy to klasicé "Dobrý den, zde je vaše... přeji pěkný večer." Když měl všechny "VIP" zákazníky obsloužené, šel pomoci tam a onam. Často se vracel k Jokorimu do kanceláře, aby se o něčem poradil a už se docela vyznal ve spletitých černých chodbách. Zapoměl na svoji hloubavou náladu a nasadil dokonce úsměv, který u něj nebyl až tak obvyklý. Zjistil, že všechny chodby vlastně jsou klece plné věcí zakryté černými závěsy. Občas byla mezi klecemi mezera, ve které by se dobře schovávalo, protože klece byly po dvouch řadách. Zrovna kolem jedné takové "chodby" šel, když ho popadly cizí ruce se známou vůní a přidržely mu ruce nad hlavou. Pevně zavřel oči. Dělej, že spolupracuješ - pak můžeš cokoli. Bleskla mu v hlavě Lesterova slova. No dobře.
“Stejná kurva, jako ona? Zdá se, že to máte v rodině.” Krutý úsměv jaký u věčně usměvavého Mikaila ještě neviděl.
“Mana nebyla štětka!” “No dobře, ale to tak neplatí o tobě. Ty na mě určitě rád vystrčíš tu svoji krásnou prdelku.” Kitte v sobě potlačil příval nadávek, vzhledem ke své pozici, s rukama v pevných kleštích Mikhailovy pravé ruky. No super co teď? Řídit se Lesterovou radou? No, nic jiného mu nezbývá. Když se mu na rty přisál jeho věznitel, začal mu okamžitě vášnivě odpovídat. Viděl v jeho očích to vítězství říkající: “Tak přece jenom děvka.” Mikhail mu začal vyhrnovat tričko a Kitte vůbec neprotestoval i přesto, že měl pocit, že vyvrhne obsah dnešního oběda. Začal se všemožně “slastně” kroutit pod nenechavými dotyky rtů a rukou. Na to co si o něm myslel k němu byl jemný. Velice jemný na obyčejnou děvku, jejíž pocity by ho ani neměly zajímat. Kitte hraně zasténal, když mu barman vyhrnul košili a začal se věnovat jeho bradavkám. Pomalu je masíroval a dráždil, ale s Kittem to stále nic nedělalo. Jeho vzrušoval jen... Lester, ano Lester. Mikhail už bez zábran pustil Kitteho ruce a těma svýma začal jezdit po celém jeho těle. Jednou rukou přejížděl od krku ke kostrči a nazpět. Druhá ruka bloudila všude, kam dosáhla. Postupně mu jen trup přestával stačit, proto ruka, která zatím spočívala na břiše zajela pod lem kalhot. Pocit ruky klouzající po jeho přirození už Kitteho proti jeho vůli vzrušoval. Je čas jít. Nepozorovaně zpod barmanova těla uvolnil ruku, kterou následně zatl v pěst. Náhlý příval vzrušení ho přinutil zrychlit svoje pohyby a vrazil mu pěst nejprve do břicha a následně v rychlém sledu, několikrát do slabin. Kdyby si o něm nemyslel co si myslel, asi by mu ho bylo i líto, ale takhle... ne není mu ho líto. Pošpinil Manino jméno. To by mu nikdy neodpustil. "Nejsem děvka!" Zakřičel a znovu se ohlédl po choulící se postavě a poté se rozutekl dál černou chodbou. V náhlém zmatení několik minut marně bloudil čenýnmi chodbami, až se konečně zorientoval a vyrazil správným směrem. Po chvíli se dostal až k Jokoriho kanceláři. Otevřel teď už známé plechové dveře a- mohl sbírat hubu z podlahy. Co ten tam sakra dělá. Přítomní si ho všimli až ve chvíli, kdy posbíral své kousací ústrojí a jeho zuby hlasitě cvakly o sebe. Otočil se na něj s němou otázkou v očích. Tázaný se panicky rozhlédl po místnosti. Vypadal jako laň, která padla do pytlácké pasti, ale on byl PYTLÁKEM ne LANÍ! Tak zuboženého ho neviděl... dlouho. Vypadal nejméně o několik let starší, než skutečně byl. Jeho tělo neslo známky jak psychického, tak fyzického strádání. Oči se snažily omluvit ze svých činů. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale jeho hlasivky nevydaly ani hlásku. Se slzami v očích se vrhnul ke dveřím, kde Kitteho pohladil po tváři a zmizel v černých útrobách baru Arslanu...
Komentáře
Přehled komentářů
MIU!!! Naozaj pekne prosím nabudúce nepouži tento typ písma. Tým, že si vytvárala odstavce a nie je medzi nimi žiadna medzera proti čomu nemám nič, ale vďaka tomuto typu sú riadky veľmi blízko seba a dosť sa v tých riadkoch človek stráca. Veľmi zle sa mi to čítalo. Teraz k obsahu poviedky. Popravde nemám ani tušenia ako by sa to aspoň približne mohlo vyvíjať s Kittem. Pretože akonáhle prestane aspoň na malú chvíľu myslieť na minulosť, ktorá ho užiera a totálne psychicky ničí, tak ho dobehne kilometrovými skokmi. No pôsobí na mňa ako odhodlaná a silná osobnosť. Ináč by som chcela byť na Jokoriho mieste keď predvádzal svoju gestikuláciu nad tým receptom :D Čo sa týka Zaneho je super, že je na neho v rámci možností priateľský. Mám pocit ako keby bral Kitteho ako mladšieho brata. Ďalej tu máme Syde. zaujímalo by ma čo sa stalo, že sa tak zmenil a predovšetkým čo spôsobilo, že sa ku Kitte tak správa. Zdá sa mi ako keby dôvodom tej nevraživosti nebol len Lester. Čo sa týka toho Mikhaila tak som rada, že mu dal riadnu nakladačku. On by si totiž zaslúžil i viac. Predpokladám, že tá "laň" v Arslane bol ten darebák Lester. Tak sa zdá, že si Lester poriadne nabil hubu.
Neviem sa dočkať pokračovania :)
Re: ...
(Miu, 19. 2. 2014 22:19)Lilianko omlouvám se, ale mě všechna ostatní písma přeskakovala, takže jsem jiné písmo ani použít nemohla, ale pokusím se to příště vkládat na jiném počítači, protože ten můj je nejspíš úplně k zahození, jak se tak na to koukám. Když jsem si to četla, také mi to připadalo hodně nepřehledné, ale bohužel s tím nemohu nic dělat. To záleží na dobré vůli mého počítače. Jinak jsem taktéž zvědavá na další vývoj událostí, vzhledem k tomu, že mám v hlavě mnoho scén, které by mohly nastat, ale bohužel... Nemohu je naskládat všechny, protože si některé naprosto protiřečí. ne, že by mě to nějak omlouvalo :D
Re: Re: ...
(Liliana, 20. 2. 2014 18:53)Technika niekedy vie človeka poriadne potrápiť. Takže sa nemáš za čo ospravedlňovať :D Som rada, že o tejto chybe vieš a takisto viem, že Ty vždy robíš maximum preto, aby keď sa objavia nejaké chyby už potom neopakovali. Takže ďakujem Miu-chan :D Ohľadne písania, tak je dôležité aby si nejaké predstavy mala aby si vedela aspoň trochu pokračovať. To, ktorú si vyberieš či ako ich skombinuješ je až druhá dôležitá vec. A ako Ťa poznám tak Ty sa z tejto zapeklitej situácie určite dostaneš :) Prajem príjemný víkend :)
Re: Re: Re: ...
(Miu, 20. 2. 2014 19:01)Zatím jsem shromáždila šest možností a celou noc vymýšlela jak to zkomolit :D a myslím, že budete mít nakonec docela šok, protože přesně vím, jak to chci skončit, ale probíhá to právě úplně naopak :D jinak taky přeji hezký víkend. Myslím, že příště to zakempím v knihovně, při nejhorším na školních počítačích - tam jsem to přepisovala do počítače, proto to tak trvalo :D
JMÉNA
(Miu, 19. 2. 2014 14:20)
Jména jsou : Kitte - hlavní, černovlasý třeštidlo
Lester - Kitteho bratr
Mana - Kitteho sestra
Syde - Kitteho přítel z dětství, momentálně ho pronásleduje jako stín
Zane - Kitteho šéf
Jokori - Kitteho druhý šéf
Mikhail - bude dělat problémy - barman v Arslanu
Lii vůbec nevadí, že se strácíš - to vůbec nevadí. Myslím, že to je naprosto dokonalá půda pro příběh 3:D nevadí a hádej si co chceš nic se nedozvíš až s ostatními a myslím, že zklamu tvoji představivost :D
..
(Liia, 19. 2. 2014 11:52)
Dokonale se v tom ztrácím :D Já za to nemůžu! Prostě moje mysl jaksi vynechává a potom se to stává... Za ty jména budu jednou zabíjet!! :D
Zane, začíná být můj oblíbenec. On je tak na Kitteho milý, takže by třeba teoreticky mohli být spolu :D Já vím, jsem příšerná, že už takhle páruji, ale nemohla jsem si pomoct.
A ta scéna jak dal do držky Mikhailovi, bylo dokonalé! :D Zasloužil si to idiot.
!!!
(Miu, 18. 2. 2014 19:06)Jdu zjistit, proč tam jsou tak kravský mezery, když je tu celou dobu jak idiot umazávám!
...
(Liliana, 19. 2. 2014 18:37)