Povídka o ničem a všem 2. část
Tak... první den práce. Konečně! Po necelém týdnu honiček městem se Sydem, se těší do práce. Taky aby Lesterovi ukázal, že se o sebe umí postarat. Že není jen obyčejná děvka, která bude přežívat díky tomu, že se prodá. Ukáže mu, že je jeho bratr, který má rodinnou hrdost. Že si nenechá kálet na hlavu jen proto, že se zamiloval do svého bratra, nejvetšího děvkaře ve městě. Kitte se spokojeně usměje, zatímco se probírá myšlenkama a zapíná si košili. Rukou si projede černé vlasy a může vyrazit. Ano opravdu se těší. Každý jiný by se při pomyšlení na den plný nošení krabic alespoň otřásl. To by ale nesměl mít Kitteho povahu. Ale i toho věčného realistického optimistu občas přepadly chmurné myšlenky. Ani s prací mu peníze nevystačí na nájem. Bude si muset najít další. Potřepal hlavou. Ne, teď musí do práce. Prošel prázdnou chodbou, otevřel dveře a vykročil vstříc novému slunečnému dnu.
"Dobrý den, jsem váš nadřízený a jmenuji se Zane Sinnel." Kitte vyjeveně hleděl na mladého muže se snědou pletí a jiskřivýma čokoládovýma očima.
"Ehm... Jmenuji se Kitte... Kitte Naberu" věnoval muži plachý úsměv. "Co mám dělat?" Muž se pousmál.
"Mohl by jsi začít tím, že z místnosti, která je tady za rohem, přeskládáš krabice do tamtoho skladu. Dobře?" Černovlásek pokývl a hned se pustil do práce.
Když měl přenesenou necelou polovinu krabic, přišel za ním Zane s tím, že má půl hodiny pauzu na oběd, kterou černovlásek s povděkem přijal. Zašel si do nedaleké restaurace, kde vařili výbornou dršťkovku. Než se nadál měl oběd v sobě a spokojený se se sklenicí vody rozhlížel po okolí a ostatních lidech. Postarší muž, který nepochybně rád jedl, sotva třináctiletá holka, která zase vypadala, že sní sotva misku rýže za den i přesto, že do sebe ládovala jeden knedlík za druhým. Jinde zase žena v kostýmku s upjatým výrazem ve tváři, jenž okamžitě zmizel, když k ní přiběhl zhruba čtyřletý klouček, od vedlejšího stolu. Zane s nějakým mladým mužem, který ho doslova svlékal pohledem. Malá dívčina kupu- Počkat! Zane? Co tady dělá Zane?! I když vlastně... co by tady dělal? Obědvá ne? A i kdyby... Není to jeho věc. Chystá se odsunout židli, když ho do očí udeří další osoba. Syde. Teď už je oprávněná otázka "Co ten tady dělá?" Kitteho zachvátila skoro panika. Jde rovnou k němu. No do pekel... Syde se zastavil před jeho stolem.
"Co chceš?" zeptá se černovlásek nepřátelsky.
"Ty si jako vážně myslíš, že si přijede pro tebe? Pro někoho, s kým neměl bližší vztah než na pár užších spojení? Vážně? Ach jak jsi mladý a blbý... Odkopnutý..." Zakření se Syde. Neujde mu Kitteho uchechtnutí.
"Podle sebe soudím tebe. Víme? Je toho tolik co nevíš... Nejsem jako ti ostatní. Máme někoho společného." Rychlý úšklebek a Kitte vstává od stolu.
"Dej si bacha!" Křikne za ním naposledy Syde. Kitte zaplatí a odchází vstříc dalšímu nošení krabic.
***
Kitte bloudil po městě a hledal znamení, že by někdy hledali nějakého pomocníka navíc. Vlastně... věděl o jednom místě. Bar. Tam je místo vždycky. Zamířil tedy k největšímu baru, který znal. Přicházel k plechovým dveřím a spatřil dva vyhazovače. Znal je. Byli jedni z těch Lesterových přítelíčků. S kývnutím je minul a vydal se k baru. Spatřil tam energického mladíka, který se pohyboval od zákazníka k zákazníkovi a bylo na něm idět, že by pomoc docela ocenil. Vydal se za ním, vzhledem k tomu, že si zrovna dával malý oddech. Mladík nasadil profesionální úsměv.
"Co si dáte?" Usmál se na drobného šlachovitého mladíka před sebou.
"Mohl bych mluvit s vaším šéfem?" prosebný pohled.
"Jo ty jdeš na tu práci kuchaře?" jemný úsměv.
"V tom případě, pojď za mnou." Vedl ho temnou uličkou, až k plechovým dveřím. Vypadalo to jako ideální vchod do mučírny, ale když se dveře, od nichž by každý čekal, že zaskřípou, bez jakéhokoliv zvuku otevřely a odhalily kancelář, mohly mladíkovi vypadnout oči z důlků. Vypadala spíše jako malířský atelier, než kancelář šéfa baru vyhlášeného po celém městě. Pro přesnost šéfa vyhlášeného gay baru. Zpoza jednoho gotického kostela vyšel muž ve středních letech s delšími vlasy svázanými v culíku. Na rtech mu pohrával lehký úsměv.
"Áá, dobrý den, vy jste tu jako kuchař? Vítejte a hned si vás prozkoušíme, ale než začneme... Jméno, příjmení, věk... " Kitte se pousmál "Dobře, jsem Kitte Naberu a je mi osmnáct let. Stačí vám to takhle nebo chcete ještě nějaké informace?" šéf se usmál "Myslím, že mi to takhle stačí, mimochodem jmenuji se Jokori Onodaine, pokud budete úspěšný a nastoupíte k nám, budu váš šéf." Odpoví muž a prohlíží si mladíka před sebou. Delší černé vlasy a... takové oči viděl jen u dvou lidí... Světlé, skoro bílé, s mnoha barevnými odlesky... Okamžitě mu ty oči připoměly Lestera a jeho nejlepší studentku. Stala se z ní vyhlášená kuchařka. Tedy než zemřela... Rozhodl se. Toho chlapce klidně zaučí, ale chce ho tu mít. Vyzařuje z něj zvláštní osobnost. Taková... rozpolcená? Možná rozpolcená. A někoho mu připomíná.
"Pojďte za mnou" otočil se a prošel dalšími "mučírenskými dveřmi", další temnou chodbou, až došli do kuchyně. Teď ztichlé, uspořádané a bez pachu. Jokori rozsvítil a začal ze spíže namátkou vytahovat ingredience. Po chvíli se před ním vytvořila různorodá směska koření, zeleniny a mouky. Když se sám podíval na ingredience, které právě vybral, zjistil, že jej napadají asi jen tři jídla, která by z nich mohl vytvořit, ale dvě z toho mu nechutnají takže... Byl zvědavý jak si s tím Kitte poradí. Naopak černovlásek, jakmile uviděl přísady, zasvítily mu oči nad teoretickou jednoduchostá zadání. A ta byla důležitá. Bohužel ne důležitější, než ta praktická. Jídlo, které nepotřebuje téměř žádný kuchařský um a vegetariánská strava. To nejspíš půjde.
***
Muž sledoval Kitteho při práci. Možná už mu svítalo, co maldík hodlá dělat. Nápaditost je dobrá vlastnost pro kuchaře. Kdo ví? Třeba to bude dobré.
***
Přesně to samé si říkal Kitte, o několik metrů dál, pobíhající po kuchyni. Mělo by to být dobré. Musí! Ostrá omáčka by mohla být na placce dobrá. Vytáhne čistou lžíci, aby mohl ochutnat omáčku. Ponořil lžíci do ostré vegetariánské omáčky, která by nebyla vegetariánská, kdyby měl k dispozici maso. Ochutnal několik koření a jedno z nich přisypal. Znovu zamíchal a ochutnal. Ano. Teď to mělo tu správnou chuť. Vypnul sporák, ale pořád panvičku neodstavoval. Mezitím začal dělat placky. Nasypal mouku, osolil ji a pomalu přidával vodu. Dlouho hnětl, až mu pod rukama vyvstanulo těsto, které rozdělil na menší bochníčky a začal válet. Potom vyválené těsto položil na plech položený na plotně a nechal opékat. Občas zamíchá omáčku, aby se mu nepřipálila. Po chvíli má všechny placky hotové, proto vytáhne talíře a začne na jednotlivé placky dávat zeleninu i s omáčkou. Placku potom přeložil a jal se podávat. Jokori mu pokynul, aby si vzal taky a přisednul k nim.
"Co myslíš Mikhaili? Je to dobré?" usmál se na svého nejlepšího barmana. Chtěl chlapce, který má ty zvláštní oči našponovat.
"Je Joko. Dokonce moc dobré. Člověka by nenapadlo, jak může být něco tak jednoduchého a bezmasého dobré." Mikhail nepochopil. Nevadí.
"Dobře. Myslím, že by to chtělo trochu cviku, ale vzhledem k tomu, že ti před tebou byli naprosto nemožní a tobě chybí jen pár drobností, které jsem ochotný tě naučit, teda pod podmínkou, že si to tu u nás odpracuješ." začal Jokori a mladík nadšeně přikyvoval.
"Pojď zpátky do kanceláře." Vedl je znovu temnou chodbou. Ten žije sám. Odbočka do prava. Umí se přizpůsobit. Znovu do leva. O tu práci doopravdy stojí. Stanou znovu před plechovými dveřmi. Otevře je a provede hradbou obrazů, kde je postavený stůl, na němž je hromada papírů. Při pohledu na ně, se Jokorimu udělalo mdlo. Tohle musí ještě dneska dodělat. No nevadí tohle ho teď nemusí zajímat. Teď tu má učně.
"Takže, mohli bychom se dohodnout tak, že večer by jsi začal vařit, to by byla doba, kdy bych tě učil, poopravil a podobně. Večer by sis zahrál na číšníka u těch kulatých stolů. Co na to říkáš?" mladík přemýšlivě nakrčil nos. V obchodě končí pokaždé jinak, ale v sedm hodin by v baru mohl být.
"Dobře" pokývne "Mohl bych chodit třeba v sedm?" šéf se usmál. Má ještě jednu práci.
"Dobře a plat..."
***
Šel po ulici a hřálo ho u srdce. Teď dokáže zaplatit všechno a Joko ho naučí pořádně vařit a roznášet jídlo. Pokud najde lepší práci než v tom obchodě, mohl by si koupit i slušné oblečení.
"Kitte! Kitte!" rozléhá se mužský hlas. Vždyť to je Lester! Co ten tady dělá? Vždyť má být ještě pryč! Točí se dokola jako káča.
"Kitte!" Další zavolání, přidušené zachrchlání, sípot a pak už jen nekonečné ticho. Jako by se i příroda něčeho bála. Jakmile uvidí temnou postavu, rozutíká se směrem domů...
Komentáře
Přehled komentářů
Takže najprv k deju. Súhlasím s Lii. Na niektorých miestach to bolo trochu mätúce. Mala som totiž pocit ako keby som bola v nejakom vlaku idúc veľkou rýchlosťou takže som nemohla vnímať okolie. Čo sa týka postáv tak mám v nich celkom jasno len si budem musieť zvyknúť na nietkoré tie nezvyčajné no zaujímavé mená. Tento diel sa Ti podaril. Hoci ešte je cítiť akúsi hmlu bezradnosti a zúfalosti vďaka osobám z minulosti, avšak je tu lúč nádeje na lepšiu budúcnosť. Nastáva rovnováha medzi zlými zážitkami a tými dobrými. Kitte ma začína zaujímať viac a viac. Páči sa mi, že sa odhodlal bojovať za svoju existenciu. Podľa toho ako si ho opísala musí mať naozaj neobyčajné oči. Kto by povedal, že niečo čo má spoločné so svojím bezcharakterným bratom mu dopomôže získať prácu. Aspoň na niečo bola užitočná existencia jeho brata. Taktiež ma zaujal Jokori. Vyzerá to zatiaľ na férového a otvoreného chlapa. Vie odhadnúť ľudí i čítať medzi riadkami. Takže som zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej.
Re: ...
(Miu, 6. 2. 2014 7:20)Lilianko, já si uvědomuji, že je to vše takové nejasné a rozmazané, no v původním plánu bylo, abyste se nedozvěděli prakticky nic, takže tohle považuji za velký pokrok - pokud se mi tedy poede odkrývat ta tajemství postupně a nebudu opět netrpělivá a nenahrnu to na vás všechno najednou. Jinak děkuji za komentář a nejspíš nejsi jediná komu se zalbil Jokori (on měl vypadat úplně jinak) A také nejsti jediná, kdo je zvědavý jak se to bude vyvíjet dál, protože já sice mám načrtnutou hrubou kostru, ale vždy, když mě něco napadne, tak se to otočí úplně jiným směrem....
...)
(Liia, 1. 2. 2014 11:37)Víš, že už se pomalu začínám v těch osobách ztrácet. Ale obě víme, jak jsem na tom s jmény :D A Lester je jeho bratr nebo někdo jiný koho nechce vidět? Díl byl dobrý, ale trochu zmatený, protože se tam střídali hodně místa, ale největší potíž byla ta jména, v těch jaksi nemám pořád přehled - Gomenasai*
...
(Liliana, 4. 2. 2014 17:48)