17.díl-Nevěřím ti...nebo ano?
Itachi rozrazil dveře do sídla, všichni doběhli dolů. Kazemai se procpala skrz členy, a uviděla Itachiho, jak drží v Iku v náručích. Ika se nehýbala.
„Iko??“: řekne tiše Kazemai a pozoruje Itachiho. Členové se otočí na Kazemai, Kisame ji chytne za rameno a táhne ji pryč. Kazemai se mu však vytrhává. Itachi projde kolem nich a zamíří do svého pokoje, kde ji uloží na svou postel. Pain hned přišel za ním, podíval se na Iku, ale nevěděl co s tím. Její tok chakry byl hodně pomalý a „jádro“ chakry kolísalo. Kisame se snažil co nejdéle držet Kazemai od Iky, ale marně. Kazemai se mu vysmekla. Kisame na ni natáhl ruku, ale v ten moment proletěl skrze zeď. Než se stačil vzpamatovat z neočekávaného útoku, Kazemai vyběhla po schodech a vřítila se do Itachiho pokoje. Oba dva se na ni ohlédly. Kazemainin zrak však spočinul na Ika-chan. Přišla blíž k posteli a sedla si na ni. Ika se dívala do stropu, neotočila se na ni, nepromluvila…vůbec nic. Kazemai se zlostně podívala na Itachiho a v očích měla mangekyou sharingan.
„Kazemai!“: zavrčel Pain, ale nebrala ho na vědomí.
Pak však začala svírat křečovitě přikrývku, ruce se jí třásly.
„Promiň. To není tvoje vina Itachi, ale tvoje-Paine!“: zařvala na něj, jen tak tak se jí vyhnul.
Pain vyběhl z pokoje, ani se nenadáli a Kazemai stála proti Painovi venku před sídlem.
Pain si myslel, že mu nějak zvlášť neublíží, ale mýlil se. Nestačil se jí vyhýbat.
„Kazemai! Prosím přestaň!“: křičela na ni Konan, ale ona ji ignorovala, jako by tam nebyla. Pain ležel na zemi a díval se na ni, jak ho mlátí.
„Přestaň!“: zařval kdosi chladným hlasem.
„Ty se do toho nemíchej Itachi..!.“: varovala ho, ale přesto k nim přišel blíž. Itachi si konečně všimnul ostatních Painových těl, které stojí opodál a nemohou se přiblížit, ale nevěděl…proč?
„Řekla jsem ti, že se do toho nemáš míchat.“: zavrčela Kazemai. Itachi se jí chtěl dotknout.
„Ne! Itachi vypadni, odtamtud a rychle!“: zakřičel Sasori, který si rychle uvědomil, co má Kazemai za úmysl. Itachi uskočil, ale už se nestačil vyhnout. Kazemai ho sekla, ale čím to nedokázal popsat.
Itachi doskočil blíž k sídlu a vyděšeně hleděl na Kazemai. Pramínky krve jí tekly z úst. Bylo to zlé. Signalizovalo to, že se Kazemai mění.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Že mě nechytíš?!“: křikla na chlapce dívenka.
„Počkej Raiky, toto je už území Chi-klanu. Stůj dál už nechoď!“: křičel chlapec.
Dívka ho však neslyšela, běžela dál v zápalu hry, doběhla k tunelu, který vedl na území klanu Chi.
Krásný večer, který byl dělaný na lumpárny. Dívenka se otočila a usmála se. V tom se na ní něco vyřítilo. Chlapec to však odrazil. Ale opět to zaútočilo, tentokrát ve větším počtu. Chlapec se otočil, popadl kunaj a postavil se mu. Ocasy se zastavily těsně před ním. Z tunelu vyšla dívka s vražedným výrazem. Rázem se ocasy roztekly. Dívenka se na ně dívala vyděšeně.
Tenkrát, to bylo poprvé, co viděl Sasori Juuichibyho.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Itachi se podíval na vyděšeného Sasoriho. Co však nečekal, Sasori se postavil před Itachiho.
„Uklidni se Kazemai!“: přikázal jí.
„Ty mi nemáš co přikazovat“
„Chci mluvit s Dechi Kazemai.“
„A s kým si myslíš, že mluvíš. Vždyť to jsem já.“
Nejsi. Ty jsi…“: jeho rty se pohnuly, ale nic z nich nevyšlo.
Pain ji bodl kunaj do hrudi.
„Paine!“: křikli na něj.
„Ale to ne já.“
Painovu ruku držela tenká červená nit, byla to nit z krve. Kazemai si setřela ze rtů krev, zvedla se a pomaličku se blížila k ostatním. Pain se ani nehnul. Kazemai se vyvrátila. Nikdo k ní však nechtěl jít, aby jí pomohl.
--------------------------------------------------------------„--------------------------------------------------------
„Co jsi to udělala? A kdy si použila techniku krve?“
Kazemai se usmála, ležela v místnosti a civěla démonovi do očí.
„Tak jak?“
„Nedovolím ti, abys jim ublížil, tak jak jsi ublížil lidem z mého klanu.“
„Ty se mě opovažuješ soudit! To ty jsi to udělala.“
„Ale díky komu?!“
Démon se odmlčel.
„Ten červenovlasý muž by tě dokázal zastavit. Tak jako tenkrát, kdy jsem vyvraždila svůj klan. Tu noc jsi mi zničil celičký život. Tak jako.“: odmlčela se, nemohla si vzpomenout na jméno muže, kterého měla zabít.
„Tak jako?“: postrkoval ji démon.
„Gin!“
„To ti došlo až teď Ty hloupá! Jistě, že Gin. Murasakiiro no ishi no jutsu (Technika fialového kamene). Ta technika, která tě měla zadržet, ale nezdržela. Muž s očima Uchihů, ale sharingan nemá.“: začal se smát.
Kazemai se postavila: „Ika má pořád u sebe kus kamene. KAI!“: vykřikla.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Itachi ji chtěl zvednout, ale Kazemai se postavila. Rána se jí vmžiku zahojila, a rozběhla se k Ika-chan do pokoje. Prohlídla si ji a pak otevřela pouzdro na kunaje. Vytáhla odtamtud kus fialového kamene. Kazemai pevně stiskla kámen, až jí propíchl kůži. Z malinkatých ranek vytékali potůčky krve.
Členové incidentu byli dost vyděšení. Kazemai sešla dolů a mrskla po Painovi kámen se slovy: „Vysává chakru Uchihům, takže to drž dál od Itachiho. Možná se Ika-neechan uleví, ale nevím to jistě. A Konan prosím převleč ji.“
Konan lehce pokývala hlavou a Pain se podíval na kámen. Itachi se podíval na Paina a spustil, co se vlastně stalo. O muži s technikou s tímto kamenem, ale o tom že Ikin strýc je Madara se nezmínil.
Setmělo se, vycházeli hvězdy a muž se na ně díval, na rameni mu seděl černý vrabčák s černým skřivanem.
„Pomůžeme jí. Vy jí pomůžete.“
Ptáčci se na sebe podívali a odletěli.
Itachi sáhl na kliku od holčičího pokoje a zaváhal.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Klid já ti nechci ublížit a ani tě prásknout. Můžeš mi věřit.“
„Nevěřím, nikomu.“
„Nemusíš mi tedy věřit.“
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Itachi, ale nakonec dveře otevřel a vešel za ní do pokoje. Seděla tam na židli.
„Věděla jsem, že přijdeš.“: řekla dívka.
„Jak si o tom všem věděla?“: Itachi zavřel dveře.
„Takhle byste semnou neměl mluvit, hlavně ne tímto tónem. Ale budiž...mám vize. Útržky budoucnosti-díky rinennganu. Dědí se z generace na generaci.“
„Takže jsi to viděla, co se stalo v té místnosti?“
„Ne, úplně všechno ne. Jen to, že jste tam spadli.“
„Takže víš o Madarovi? A o tom muži?“
„Ano, vím. Itachi, ten muž je nebezpečnější než se zdá. Je mi blbé to říct, ale je lepší se nechat zabít než utéct.“
„Jak to myslíš?“
„On vás sledoval, nešel pro Madaru, protože on ho nesnáší. Chtěl Iku asi zabít, nebo ho někdo poslal, aby ji našel a dovedl...ale Madara ten to nebyl.“