Setkání s Josefem Studeným v Bystřici

( neznáme přesný termín – audio nese datum 10.02.2005 )

 

Poznámka:  Text označený takto (??) znamená, že není hovoru rozumět. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Josef:  Květoslav říká, že mystik musí být realista. První věc – aby správně hodnotil sebe a svět, svoje stavy; všechno čím prochází, musí být hodnoceno realisticky. Nesmí se vidět ani lepším ani horším. Ten, kdo by se stále považoval za něco nedokonalého, tak tím zůstane. To je to původně křesťanské, kde lidé viděli Boha nebo tvrdí, že Bůh je něco úžasného, nedosažitelného, které je nad námi a o sobě říkají – já bych byl hříšník. Tak pokud je někdo takovýmto mystikem, tak je to s ním zlý, zůstane mu to …

Ale nesmí se žádný z těch, co nastoupili cestu, přeceňovat; musí se reálně odhadnout nebo pochopit svůj stav, kterého dosáhl. A tak jestliže někdo dosáhne příslušných stavů, musí si je přiznat,… jestliže jsou reálné, musí si je přece přiznat, nemůže se na sebe koukat dále jako na toho chudáčka nedokonalého – to je také nedostatek, mystický. 

 

01:49

Je samozřejmé, že nastoupí-li někdo mystickou cestu a nastoupí ji poctivě, první, co se objeví, jsou krize. Člověk by chtěl žít někde v klidu, v krásným světle, ale ony přicházejí krize, … no samozřejmě … nejdříve člověk zasahuje do své karmy, kterou si přinesl – a ta se hlásí. Karmě se neuteče, není možno …

 

02:41

Je ale možno některé věci poněkud odložit. Je zákon, že člověka se nemůže dotknout pekelná karma, žije-li v nebeských stavech. Pokavaď má dost síly a dokáže se v těch nebeských stavech udržet, nemohou ho potkat události pekelné, totiž všelijaká neštěstí, co na světě lze dosáhnout. Ale jakmile se dostane k horšímu, okamžitě se přihlásí ty věci z té nízké karmy a člověka zasáhnou. No, v tom případě je nutno pochopit, že člověk neměl dost síly udržet se na nebi, musel sejít jednou dolů, do „člověčenství“ a uznat, že to, co ho potkává, jsou jen setby minulých životů, které přicházejí zde v platnost. A ten, kdo poctivě pracuje, tak najednou vidí mnoho a mnoho věcí, které si přinesl jako karmu, takže ty začátky nebývají obyčejně radostné, ale bývají plné krizí.

S tím se brzy ovšem nechce smířit. Ale ten, kdo má(??) 03:34 …rozum, tak předpokládám, že to pochopí. A dokuď se karma nevyčistí, tak bude člověk více trpět, nežli se radovat. Ale je správné, v těch začátcích, že všechny tyto věci si člověk vyřídí, aby ho v pozdější době už nezlobily, neotravovaly a mohl pokračovat v klidu.

 

05:08

Můj život nebyl plný radosti. Ne – naopak – byl plný krizí a bojů a bylo dobré, že to všechno prošlo, že jsem to vyřešil, dokud jsem měl dost energie, dost síly. Co kdyby mě to potkávalo teď, kdy už jsem vlastně stařec, co bych si s tím počal – to by mě zaskočilo a já bych to nedokázal vyřešit, protože bych neměl dost energie. A tak můžete jenom uvítat, pokud procházíte svými zkušenostmi z těchto oblastí své nízké karmy, že se vybíjí, prochází; ale musí samozřejmě se trvale snažit o udržení se, probojování se do oblastí vyšších, do oblastí rajských.

Mnohdy se zdá, když člověk pracuje, jakoby nic se nedělo a jenom občas mu svitne, najednou vystoupí nějaký stav, dobrý stav, šťastný stav, denní světlo – nutno ho považovat za takový milník na Cestě, který mu ukáže, kam došel. Protože ten trvá jenom chvilku a není ukazatelem toho, co má jednou dosáhnout jako stav trvalý, tak s novou vervou v tom stavu přejde, zapamatuje si a s novou vervou, aby šel dál a pracoval a přemáhal tu temnou karmu světa.

 

07:01

Bez vyčištění této karmy není postup. U takových velikánů, jako Květoslav, to dopadalo samozřejmě jinak. On měl velkou sílu, mnoho energie a byl k tomu tak jakoby předurčen, tak dosáhnul výsledky ve velmi krátké době, velkou realizací během jeden a půl roku – to je mimořádné v dějinách světa. Buddha Gótama zápasil se svou nižší přirozeností sedm let, osvícení dosáhnul teprve po sedmi letech – Květoslav za 1,5 roku. Když dosáhl, vtělil se do něj mnich z Tibetu (Marpa, pozn. red.), protože Nauka byla v té době v Tibetu a dodával mu energie archanděla. A tam říká (Květoslav), že když se do něj vtělil, že to bylo tvrdé, velmi tvrdé. Ale on to překonal. Dokázal překonat ty následky své velké realizace - která byla ve skutečnosti pekelná a hrubá - to se spálila jeho karma, nižší karma. A my na tom musíme pracovat dlouho - dlouhá léta, než tu karmu vyčistíme, protože nevím, jak bychom byli schopni projít tou tvrdou očistou, která trvala 8 dní(??) 09:03 ..

A tak, žádný nářek - pokud si někdo myslí, že je na tom pořád stejně, … že se nic neděje. Je to pár dnů, co jsem měl návštěvu. Byla to parta mladých lidí, přišla na Nemajov. A říkal jeden, že nemá žádné mystické zkušenosti a proč se snaží a nemá žádné zkušenosti. A tak jsem se ho ptal, a jakéže to zkušenosti si přejete, nebo představu?! No, říkal – já neznám Mahábrahmánu. Tak to jsou iluze. On chtěl mít zkušenosti s tím nejvyšším, co lze dosáhnout a naříkal si, že nemá výsledky. … Tak musí člověk chápat, že všechno má svůj čas a všechno podléhá nějakým zákonům. … Někdy má člověk větší dluhy, karmické; ale musí je zvládnout i když třeba dlouho trvá, nežli k tomu dojde, ale ta jeho karma se musí vyčistit, i vyřešení těch velkých prohřešků.

 

11:02

I to mám jako zkušenost – svoji vlastní. Jestli jsem dosáhnul – no ty nebeské realizace nebyly tak velké, to šlo celkem rychle, to může každý dosáhnout (??)11:25velkou realizaci; (??)… to mě trvalo 35 let. Pětatřicet let, oproti Květoslavovi, který to dokázal za 1,5 roku. Ale o co jde, tady v tom světě?

Tak žijeme v době křesťanské – ještě – dohasínající době křesťanské, kterou začal Ježíš uskutečněním stavu Christos. Byl synem božím, jak sám říká, (měl)Otce na nebesích - Brahmu. Začínal věk Brahmův, jím začal věk Brahmův, věk Ryb. Květoslav byl synem Višnuovým, jeho druhá realizace určovala vlastně jeho skutečnou „funkci“ tady na Zemi – to je, byl syn Višnuův. Květoslav byl synem Višnuovým. Věk Višnuův začal jeho realizací druhou, 16.března 1946. Tak to je skutečný začátek nového věku – v duchovnu. Tady se objevuje v hmotném světě teprve později věkem Vodnáře. Do té..(??) 13:29, ale věk Višnuův trvá po vícero věků Brahmových. Za jeho trvání, za jeho vlády, se na světě vyskytuje celá řada věků Brahmových, které trvají cca 2000-2500 let – podle souhvězdí, jaké vládne podle Platonského kalendáře.

A tak tento věk Višnuův začal Květoslav. V tom je jeho důležitost pro svět. Samozřejmě, že (jako)cestu pro nový věk přinesl tuto novou nauku, kterou velmi dobře vypracoval; je univerzální pro mnoho typů – každý se tam může najít, každý může najít svojí cestu, ovšem musí se velmi, velmi realisticky na sebe koukat, aby se strefil. No, ale pokud je zde trvání, pokračování, tradice, tak o co jde. To se vždycky nějak dorozumíme.

 

14:50

Květoslav založil novou tradici. Bělostná Dynastie vznikla tam v 11.století a byla i v 11.století skončena Milärepou, a objevila se teprve nyní, kdy jí Květoslav znovu obnovil pro západní svět a v moderním pojetí a podání dostatečně srozumitelně – pro nejen normální lidi, ale i pro vědce. Napsal svoje spisy a jemu velmi šlo o to, aby jeho spisy vyšly. V nich vlastně prezentuje svoji nauku, a tak byl ochoten obětovat všechno proto, aby spisy mohly vyjít. Takže tradice je založena, … a tradice pokračuje. Pokračuje mojí realizací a bude pokračovat dál.

 

16:20

Tak to jsem chtěl uvést nějaký názor, správný reálný názor na Květoslava – kdo to byl. Svou první realizací vlastně se stal buddhou – druhou realizací se stal synem Višnuovým. A takže, buddhistické a buddhovy nauky – pravdy – ZDE PLATÍ! … (delší odmlka)

 

17:13

Buddha byl vlastně mahajánista, nikoliv to, co říkají jiné školy nebo někdo jiný(??) 17:22... Květoslav setrvává v prostoru jakožto NAPĚTÍ. Mohl bych říci, podle toho tradičního označení čínské trojnosti, jako nirmánakája, ale já ten jeho stav vnímám jako egregor, jako napětí prostoru. V roce 1999 jsem tento stav realizoval. Tento jeho současný stav, který vytváří silné napětí v prostoru.Tak ho znám celkem důvěrně. Znám i ty následky...(??)

 

18:22

Vychází se zde z té skutečnosti, že lidé se řídí napětím prostoru. Mají opravdu málo svobodné vůle, jsou podřízeni napětí v prostoru. Napětí prostoru se začalo měnit ve prospěch temných mocností – po francouzské revoluci (pozn.: v roce 1848). Tím heslem bylo „rovnost, volnost, svoboda“ nebo „bratr, rovnost, svoboda“, což je nesmysl – samozřejmě. Tím se začínalo uplatnit prostorové napětí materialistického rázu, které zdůrazňovalo … Marx a jeho přívrženci, dále Lenin a …  to všechno už znáte … ale oni vytvořili napětí v prostoru, kterým se lidi začali řídit. Narodili se v předminulém století a začalo se to rozvíjet víc a víc, podporováno konstelacemi hvězd. A v roce 1898 byla (astrologická) opozice Mars-Neptun, která vyjádřila pokračování tohoto trendu materialistického, zesilování jeho působení v prostoru, způsobila války, mnoho válek, šeredných válek, světové války, … to ještě je stará karma, která trvá a která se musí vybít. Musí se prostor vyčistit, aby se nové napětí prostoru, které vlastně nastavil v současné době Květoslav, mohlo dokonale uplatnit. Jak skončí tato doba později, to se ukáže. Jestli u toho přijdeme o hlavu nebo ne, co na tom záleží. Život pokračuje, život nekončí jen teď, tady. 

 

21:09

Tazatel: A pak ta realizace, ten Květoslav, to je upevnění v prostoru?

 

Josef:  Upevnění v prostoru.

 

Tazatel:  Takže vlastně to je takové urychlení těch událostí.

 

Josef:  Může se říci. No, ten vývoj spěje postupně velmi rychle kupředu …(??)21:40, tak obrovské změny se udály za uplynulých 50 let.

 

Tazatel:  Že je vlastně jiný rozdíl, když ten stav egregor je v prostoru tak jako abstraktně a jiný rozdíl, jak to nese živý člověk, že.

 

Josef:  Jo, samozřejmě, zatím. V současné době tento stav mohou absorbovat nebo zachytit lidé, kteří karmicky dozráli. To „gróó“, to všechno … to necítí, to nevnímá – jenom ti, kteří jsou karmicky dozrálí a kteří jsou schopni potom tento stav posilovat, zesilovat, rozšiřovat. Tedy mají možnost v rozhodnou chvíli uplatnit ty výsledky.

 

22:36

Počítejte to, že jste avantgarda – všichni, kteří se vlastně ke mě hlásíte a k Nauce, jste avantgarda těch příštích dob. Vytváříte novou karmu, svojí činností a hlásením se k Nauce, zpracováním  sebe samých, ať už to je méně nebo více zdařilé, ale v každém případě pracujete na sobě, abyste změnili svoje kvality a tím i napětí v prostoru. Tak všechny vás, kteří se ke mně hlásíte, vás považuji za avantgardu pro Květoslavovy nauky do budoucnosti. Samozřejmě, že sotva dotáhnete do konjunkčního - v tomto jednom životě - do konečných výsledků. Ale jsou zde stále předpoklady, že se znova narodíte, dále ponesete to, co jste zde nastoupili, co jste zde začali a  to je právě ta naše cesta.

 

Tazatel:  Výsledky té proměny bytosti. Ty tendence si vlastně přeneseme.

 

Josef:  Samozřejmě – všechno, co provedete na proměně své bytosti, své kvalitativní bytosti, té hmotné bytosti, to si ponesete s sebou jako novou ochranu. A jestliže nesete v tomto mentální přání, štěstí všem bytostem … to je vlastně nosná vlna, která vás tam nějak v příštím životě uvědomí. Tato vlna uskutečnit a uvědomění se s tím v příštích dobách ve vaší hře … a k tomu změny kvality vaší podstaty … budou vlastně ta vaše uskutečnění v příštích životech, protože přijdete už v jiných kvalitách. Jestliže někdo v sobě vymýtil závist, nenávist a všechny tyto negativní stavy, tak patří do té avantgardy, která nese Květoslavovy nauky a ponese je dál i v příštích životech.

 

25:25

A tak všechny nauky, které nemluví o vyčištění karmy, jsou na nic … jsou sobecká; oni chtějí žít jen šťastně teď, v tomto okamžiku, pro život, kdežto nauka Květoslavova říká: PŘIPRAVIT CESTU. Karma je nositel nepřekonatelných.... karmě se nedá vzdorovat. Vždycky to je zákon, neměnný zákon, jako tíže, příčiny následku a matematický zákon. (delší pauza)

Křesťanství mělo vlastně za úkol vytvořit, připravit lidi pro tento nový věk nebo další věk, další nauky. No, nepodařilo se to(??) 26:43. Tam nedocházelo k poznání těch, kteří skutečně přijali tu nauku Ježíšovu do důsledku, protože si vytvořili hráz, jakýsi strop. Jejich cílem se stal Ježíš. Ježíš ve svém utrpení na kříži, což bylo horší. A tak i vidíme, v současné době, ve světě se stále trvá na tom, aby lidi TRPĚLI, uctívá se utrpení. A to všechno (??)… nejen to (??)27:37, trvá dále naprosté nevědomí.

 

27:45

Tazatel:  Chci se zeptat – jste říkal, že první realizací realizoval Květoslav buddhu… a že stav Višnua je vyšší …

 

Josef:  Ne, to jsem neříkal!

 

Tazatelka:  Že byla druhá – to říkal.

 

Josef:  To byla druhá realizace, která platila pro svět! (poznámka: březen 1946)

 

Tazatel:  Takhle, aha, … protože stav buddhó je nejvyšší.

 

Josef:  Ano, ten je nejvyšší. Ten realizoval, aby získal moudrost, pochopení, stav Višnuův…

 

Tazatel:  Ten platí jen ve světě, teda v duchovním světě.

 

Josef:  Duchovní směr, který bude teďka platit!

 

Tazatel:  To jsem si to špatně vyložil.

 

Jiný tazatel:  Já bych se chtěl zeptat – vy jste říkal, že Ježíš byl syn Brahmy, Květoslav tou druhou realizací byl synem Višnuovým. Jaké je postavení mezi Višnuem a Brahmou - tomu jsem nikdy neporozuměl v tom systému mytologie. 

 

Josef:  No, … to není vlastně podstatný rozdíl. Jen rozdíl je v trvání věku.

 

Tazatel:  Aha …

 

Josef: Brahmův věk trvá – je určen tím Platonským kalendářem asi na těch 2 500 let – nebo 2 000 let, to je individuální podle znamení, kdežto Višnuův svět zasahuje mnoho věků Brahmových.

 

Tazatel:  Takže to je takové v podstatě astrologické určení času.

 

Josef:  Ano, ano – taková příměra (??) 29:42… mluvili o tom, tady dole v užším kroužku, že je věk černý, že žijeme v černém věku, ten trvá jen teprve asi 5 000 let a má trvat 432 000 let – podle té indické ideologie. … Ale jó, ono to … Jak to bude, to pokračování …

 

(přerušeno nahrávání)

 

Josef:  … sem na to odpovídal(??)30:18 Říkám: Ano – černý věk má sestupnou tendenci. Když to naznačíme graficky, tak sestupuje takto dolů (ukazuje rukama) – ne rázem a pomalu, bude trvat 432 000 let – nebo ještě 427 000 let už jenom.

 

Tazatel:  Už jenom.

 

Josef:  Jenomže to není sestup stále jenom rovnoměrný. To se odehrává v amplitudách. Amplitudy jdou nahoru, dolů, nahoru, dolů a jejich středem je ta sestupná čára. Tento Višnuův věk spadá do začátku amplitudy, která se začíná zvedat! … a která by se měla zvedat po dobu trvání věku Višnuova.

 

Tazatel:  Není to třeba tak, že Višnu je jako šéfem věku Brahmy, jeho nadřízený?! …

 

Josef:  Ale ne … ne, ne, ne, takhle ne. … To je stejná kvalita, jenomže dlouho trvající! A o něco vyšší; vede k vyššímu poznávání.

 

31:37

Tazatel:  Že Brahma, že jo, že ten jeho stav, … že jenom umí tvořit. 

 

Josef:  Ano, ten jenom tvoří.

 

Tazatel:  A Višnu ten to ještě nějak ….

 

Josef:  … zkvalitňuje, že. … Je možno, že se uplatní ty lepší nauky.

 

Tazatel:  Zizka říkal, že Višnu je vlastně udržovatel. …

 

Josef:  Ano.

 

Tazatel:  … jako takhle by se to dalo charakterizovat?!

 

Další tazatel:  Ten (Brahma) tvoří, ten (Višnu) udržuje a Šiva ničí, že jo.

 

Josef:  No a to je, to bude více věků Višnuových - než přijde věk Šivův, který je vlastně ničitel  utrpení na světě.

 

Tazatel:  Ničitel utrpení? Jo aha, já myslel, že zničí všechno, co je na světě …

 

Josef: Néé, ne. Ničitel utrpení. No a to si každý musí vyložit po svém, jak to pochopí, jak to ve skutečnosti bude, to poznáme. Třeba na vlastní kůži, pokud budeme v tu dobu ještě tady. My bychom měli skončit už v tomto věku Višnuovým, všichni, kteří jsme zde.

 

Tazatel:  To je za pár jenom.

 

Josef:  Copak to je nějak důležité?

 

Další tazatel:  Takže rušení té karmy, naší, je vlastně aspekt Šivy … My to rušíme, že?

 

Josef:  Jo, prosím, ano, může se to takto vyjádřit…(??) 33:15. Ale je čistě osobní (ten aspekt Šivy), není univerzální, netýká se ostatního světa.

 

Jiný tazatel:  Ten Šivův věk nastupuje ještě v kalijuze nebo až potom?!

 

Josef:  Ne – to až potom.

 

Tazatel:  Potom, že jo?

 

Josef: To byste měl… (??) 33:40 …

 

Jiný tazatel: No právě, to by nešlo dohromady.

 

Josef:  No, to naše pojetí času; nesmíme se na to koukat čistě lidsky, tisíciletí neznamená vůbec nic.

 

Tazatelka:  Jenže po černém věku přijde zlatý věk, ne … jak může být ničivý, když je to zlatý věk?!

 

Josef:  No, protože všechno, co se nastřádalo z  černého věku, musí být zlikvidováno!

 

Účastník: Se vybije, že jo, no.

 

Josef: … No v zlatým věku lidi žili osmdesát ...tisícovky let(??) 34:19

 

Tazatel:  Jako v hmotném?! Byli hmotní?!

 

Josef:  No, to bylo jinak (??) 34:23 … to byl vlastně rajský člověk. … No, předobraz toho je vlastně Adam Kadmon – to je ten, který byl vyhnán z ráje, kterého máme zase dosáhnout – respektive ty dva póly spojit a to víme sami, jaká to je potíž, spojit ty dva póly (smích).

Tak máme dosáhnout ty kvality Adama Karmona - toho „pračlověka“, prvního člověka, který už vlastně nemá takovéto hmotné(??) 35:16… a taky se to odráží v Nauce. To když člověk nasměřuje všechny proudy v těle směrem nahoru, tak začne vytvářet novou kvalitu – OSLAVENÉ TĚLO, oslaveného člověka. Právě to oslavené tělo, které bude místem, kam člověk vstoupí po smrti – kam se přesune svým vědomím. Má si vytvořit oslavené tělo.

 

Tazatel:  Takže to je na energetické úrovni.

 

Josef:  Všechno na energetické úrovni. Práce s vědomím … No ale i s tělem, protože to vědomí, vtělené, které vstoupí do tohoto oslaveného těla, bude mít vlastnosti živého buddhy. (??) 36:22 Květoslav o tom píše v Józe současného člověka – cesta k nesmrtelnosti. Přímo říká, jak se má vytvářet oslavené tělo. To tam začíná tou epochou brzlíkovou. …Tady si to můžeme přečíst.

V příštím vtělení se na to můžeme upamatovat. … (nyní asi nějakej střih)… ještě brzo, když ten brzlík budeme (??) 37:00. A takže ta cesta by už mohla být hladší, no …

 

Tazatel: Takže říkáte – děcku, když se narodí předčítat o brzlíku?

 

Josef:  Vada je v tom, že v té brzlíkové epoše jaksi není vědomí mravnosti. Když by se uvědomil člověk ve způsobu života, v intencích mravního života, tak má čáku v jednom životě dosáhnout; a brzo - mladý.

 

Tazatel:  To znamená, že Květoslav třeba se takto uvědomoval v těch šesti letech?! Jako samozřejmě to měl ve vínku, že jo.

 

Josef:  No … výslovně to nelze říci, že jo, ale nějaký to takový bylo, vždycky.

Tazatel:  Tak on tam píše, že jako dítě už byl strašně karmicky starý, že už jako dítě si nechtěl s nikým hrát …

 

Josef:  Jo, velmi starej … no a ten jeho život vypadal úplně jináč – například ve 13-ti letech kolem něho tancovaly ty víly, ... potom pochopil, že se chtěly provdat za něj ... no, ale už ve 4-5.letech mu byla předána ta skříňka, která určovala jeho osud …

 

Tazatel:  Co by se stalo, kdyby ji přijal – tu skříňku?! V pěti letech.

 

Josef: No ... on ji ve skutečnosti přijal! A proto dosáhnul to, co dosáhnul. To bylo ve čtyřech letech, se nemohl rozhodnout – přijmout, nepřijmout – ona mu byla dána, nebo UKÁZÁNA, že TOTO je jeho osud … to on ve čtyřech letech nemohl chápat.  (delší pauza)

 

39:27

No, ale mě se připomíná Květoslav takový, jaký byl – tak jak jsem ho viděl, poznal – žádný … já si ho neidealizuju, vidím jenom realitu, a dále jak jsem ho pochopil během své praxe, mystické praxe. To, co o něm říkám, nemá účel vytvářet nějaký mýtus.

 

Tazatel:  Jaké měl nedostatky lidské? Nějaké takové drobnosti – měl?! Pozorovals něco takového?

 

Josef: Alé jóó – to se mě taky něco nelíbilo …

 

Tazatelka (asi k tazateli):  Hlavně by si s ním musel žít dennodenně, aby si viděl pravdu.

 

Tazatel: To bych musel mít tu možnost.

 

Josef:  No né, to by bylo nejlepší. Jako Zdenka. Ta by vám mohla vykládat, jej jejjej …

 

Tazatel:  Zdenka je vlastně nebezpečná moc. Kdyby nekontrolovatelně …(??) 40:38

 

Josef:  Ano, ano … Ale má to jednu dobrou stránku. Že ty nečistoty, které jsem dosavad nedokázal si v sobě vydolovat nebo najít – ona najde.40:59...  A tak mám pořád práci, mám co dělat, abych se udržel nad vodou. Nic není náhoda. To všechno vlastně mám předurčený. Jde o to, abych to poctivě přijal. Abych, když udělám lumpárnu nějakou, no tak abych pochopil, že ona je od toho, aby řekla – to nesmíš, to nesmíš. Takže i buddha…. tedy i guru je pod kontrolou …41:51... No, ale nevadí – já říkám, zaplať pánbůh za to … Soužití s ní - no někdy je to taky těžší, ale snáší to velmi dobře.

(asi střih)

42:19

Josef:  No a tak skutečně je potřeba v manželství, aby se vzájemně brali tak, že ten druhý mu pomáhá, protože ho upozorňuje na jeho nedostatky. (delší pauza – možná střih na kazetě)

 

Josef:  Já v tom taky nevidím účel, aby šel někdo jen asketickou cestou, když pro to nemá předpoklady. Může jít (se dát ??)prozaickou nebo (??) 43:07. Ta cesta, je cesta zkušeností. Už jsem uzavřel několik manželství a zatím klapou. Ale musí k tomu dozrát; oba k tomu musí dozrát. Nelze každou ženu sloučit s každým. Musí být sladění, velmi (?? – asi nativně) 43:43.

 

43:45

Kolik chlapů přijde, že už to nemůžou vydržet, že potřebujou ženskou, když to nejde. Obyčejně se stává, že ta žena, kterou si našel, nemá ty potřebné kvality, nemá v sobě tu touhu po duchovnu. Relativně málo žen přichází, že v nich vzniká přímo touha po duchovnu, že se hlásí třeba k Nauce. Obyčejně, když si někdo přivede ženskou, tak ho nechce pustit; … jéé, to je partie, kdepak , ale duchovno v sobě nenese, a tak … musel jsem říci, že je to na nic.

 

Tazatel:  Já nevím, proč ty ženské se chtějí tak vdávat.

 

Josef:  No jo, … ačkoliv v současné době je mnoho těch, které nechtějí – protože jsou feministky. Každý má v sobě vypěstovat touhu. … Kolikrát jsem za svého života, ze srdce, s plnou vehemencí, volal k těm uskutečnitelům, ke guruům, buddhům – VZEPĚTÍM CITU!! U žen to jde celkem dobře, aspoň mnohým, že dokážou svoje city vzepnout NAHORU. U mužů to nestačí, oni se musí přeorientovat.

Konec 1.kazety

 

Ale ze své zkušenosti mohu říci – já jsem nebyl nikdy moc citový, já jsem se za to styděl … ale naučil jsem se rozvinout svoje city, svoji TOUHU nahoru … k těm dokonalým.

 

Tazatel:  No, jedině přes city se jde nahoru.

 

Josef:  Jedině přes city – jinak to nejde. Jinak jsou to jenom abstrakta.

 

Tazatel – jiný:  Ono zpočátku to jde jen tak mechanicky pouze … a ten cit se tam jakoby přidává.

 

Josef:  Ano správně, je to ze začátku mechanická věc.

 

Tazatel :  Zpočátku mě to vylekalo, když se mi to zdálo jakoby pusté, prázdné.

 

Josef:  Samozřejmě.

 

Tazatel :... ale po čase se to změní.

 

Josef:  Člověk se to musí naučit – i ten CHLAP musí změknout. (delší pauza)

 

01:20

Josef:  90% práce je pročišťování bytosti v citech – ekvivalentem (živlu) vody. A potom, když už těch 90% člověk překonal, no tak potom se teprve začne ta voda vypařovat, koncentrací, čili ohněm. Proto NIKDY NE BODOVOU KONCENTRACI – k tomu musí dozrát čas. Bodová koncentrace člověka NĚKAM může vyrazit, (a) protože je karmicky ještě nepročištěný, tak z toho jsou problémy.

 

Tazatel: To ta karma se vzbouří a stejně…

 

Josef:  …Všechno se vzbouří. Tak pokud … tak to má být RELAXACE, jenom prosté pozorování.

 

Tazatel:  Ty koncentrace stejně vlastně člověka nutkají vlastně k touhám zas vidět…

 

Josef:…Touha po efektech a něco VIDĚT a najít. … Pokud někdo jde tou cestou předčasně, tak spálí vody citu předčasně, nemůže dosáhnout, nemůže dosáhnout VYKOUPENÍ - V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ! … Rozhoduje jedině srdce. 

 

03:08

Tazatel:  Ty city k tomu musí tělo přetvořit, že …?

 

Josef:  S pomocí citu musí člověk přetvořit kvalitu těla. Pomocí ZUŠLECHTĚNÝCH citů, kdy začne nějakým způsobem, na nějaké úrovni, … a ty city, ty se zušlechťují, rozšiřují se v tom poznání, ale zasahují vyšší a vyšší kvality, čili jsou hodnotnější … ovšem všechny city jsou po dobu trvání člověka v brahmickém světě. Tak tam platí city. No, ale člověk se má proměnit v tu kvalitu brahmickou. Potom má stát jako čistý před bránami Univerza.

 

04:05

Tazatel:  To je rozdíl mezi hínajánou a mahájánou.

 

Josef:  Ano …

 

Tazatel: Mahájána projde přes ty prožitky a hínajána to přeskočí.

 

Josef:  Samozřejmě.

 

Tazatel: A potom je otázka, jestli to mají vyřešené do budoucna.

 

Josef:  Jo, to se potom ukáže.

 

Tazatel: Jestli už to přenesli …

 

Josef:  …Není tím řečeno, že hínajána je špatná. Ne – je pro určité typy lidí, bylo to vytvořeno, trvalo to nějakou dobu, ale neodpovídá to původnímu Buddhovu učení, protože hínajánisti nikdy nejsou bódhisattvové. To je jenom záležitost mahájány. Tím směrem se ubíral Buddha Gótama; byl nejdříve bódhisattva, protože DÁVAL nauku. To je ta jeho charakteristika – původní. A že dojde ten bódhisattva – jednou – ke stavu buddhovství, to je další věc. A jestli k tomu dojde v tomto životě anebo v jiném – už mimo tento svět –  tak to je otázka – o tom není nutno právě zrovna přemýšlet. 

 

05:40

Tazatel:  Já jsem měl problémy s člověkem, který intenzivně dělá jógu a on říká, že jeho guru je (??) 05:49 …

 

Josef:  …nahlas – jste daleko moc …

 

Tazatel:  … měl jsem s tím ty problémy, že on na mě indukoval stavy – svoje vnitřní. I třeba na ulici, na 6 metrů to dokázal a ty stavy pro mě vždycky skončily, jako kdybych byl po nějakém patologickém, psychologickém stavu – byl to strašný problém se z toho dostat.  

 

Josef:  To dělal lumpárny …

 

Tazatel:  No, příjemné to nebylo …

 

Josef: Hm, … to dělal?! A to si zamotával karmu – sakramentsky. Za to jsou tresty.

 

Tazatel: Vy jste mi psal, že mám být ukotven pevně v nohách.

 

Josef:  Ano. Vytvořit v sobě zásadní sloup – energetický … elektrický sloup. Elektřina vždycky kolem vytváří magnetické pole. A toto magnetické pole je ochranou.

 

06:55

Tazatel:  Říkal jste mi, že jsem otevřený.

 

Josef:  No, jistě – proto na vás může. Proto se máte zakotvit do nohou … a odtamtud vám všechny energie musí proudit NAHORU – ale to je práce! K tomu vede celá ta mystická práce a způsob života, aby se přetvořil směr všech energií v těle – aby proudily NAHORU a vytvářely ELEKTRICKÝ proud. 

 

Tazatel:  Takže jsem víc šel teda do těch nohou a teď mám třeba souseda – on je karatista – menší teda, a má taky velké vyzařování. A setsakramentsky jsem se snažil, abych byl v těch nohou, abych jakýkoliv prostě...snažil jsem se udržet normální náladu… přesto, jak jsem od něho potom odešel, měl jsem znovu velké problémy s tím, abych se nedostal do nějakých ….

 

Josef:  … Protože ještě nejste upevněný. To je příliš krátká doba.

 

Tazatel:  Jo, takže to chce všechno čas.

 

Josef:  Ano, všechno chce dozrání, čas, zkušenosti, … to se neměří na dny anebo týdny … k tomu člověk dojde letitou praxí.

 

Tazatel:  No … můžu říci po těch zkušenostech, že mám takovou nelibost vůči těm léčitelům a velkou nedůvěru… z dálky ta bytost se prostě tomu brání.

 

Jiný tazatel:  Pomáhají druhým, ale sami si nepomohou.

 

Josef:  Většinou.

 

Tazatel:  Mám dojem, že oni nejsou dostatečně pročištěni.

 

Josef:  Zaručeně nejsou.

 

Tazatel:  Oni sice mají nějaké to nadání, ale …

 

08:55

Josef:  …Přinesli si, jako karmický dar, svoje schopnosti – třeba léčitelské. Ale to ještě neznamená, že jsou dokonalí. Když by se dali do pořádku – čili zříkali se těch svých sil – tak potom se mohou pročišťovat. Takový jeden případ máme … tady ta paní, léčitelka, velmi jasně viděla: ten má takovou a takovou nemoc a ta se dá tak a tak léčit – tak měla tyto síly. No a v současné době najednou zjišťuje, že  - já nic nevím. Ona už nic neví, … ty síly ji zmizely. To je to správný, co jí mohlo potkat , aby síly zmizely, čili pracuje jenom na sobě a druhé lidi nechá na pokoji....

 

09:41

Tazatel:  Ještě jste mi napsal, jak to mám zpracovávat, že všechno nejdřív, ty temné stavy přes nárty. 

 

Josef:  Ano, přesně tak.

 

Tazatel:  A jakmile jsem v těch nártech, pak cítím, že to všechno zmizí, objeví se dobrá nálada a pak teprve, …

 

Josef:  … Pozvedat to nahoru.

 

Tazatel:   …. Až se objeví ten dobrý stav.

 

Josef:  A to je velká práce, na celý život.   

 

Tazatel:  Můžu říci, že pro tu bytost to byl vždycky velký otřes, šok, celou noc to nešlo zpracovat. Zkoušel jsem to jak jsem to zkoušel … viděl jsem prostě vyhlídku někde na psychiatrii … (??) 10:18

 

Josef:  Člověk se to nenaučí přes noc.

 

Jiný tazatel:  Co to bylo za jogina (??)…kdo byl jeho guru? (??) 10:23(?? – není rozumět) Ale, … totiž já přesně (??) 10:29 … on dělal muziku taky; on - říká se mi to těžce - on neuznával pana Minaříka… že si to všechno vymyslel a tak ... já už o tom dál nechci mluvit.  No, a on třeba neuznává tu cestu přes tělo – říká:  "Já chodím po ulici a mám otevřené srdce. Já tím jsem s každým zadobře. A když jsem měl jet za panem Studeným, jo, tak jsem zkoušel tu cestu, jako Minaříkovu, a mě se to srdce uzavřelo a to nechci". Ale ona ta bytost, už když s ní člověk mluví, tak on je nesympatický.

 

11:05(není vůbec rozumět)

Tazatel:   Tak jsem mu napsal, že je démon.

 

Josef:  Jó, tak teď už je démon zaručeně.

 

Tazatel:  Mě by zajímalo jenom, co z toho on má?  Má z toho nějakou radost? 

       

Josef:  Osobní uspokojení!

 

Všichni ostatní:  Prožívá to …

 

Tazatel:  Je to všechno egoismus?!

 

Josef:  Je to egoismus, samozřejmě – a potom – on z lidí čerpá energii. Je vampýr, stane se vampýrem.

 

Tazatel:  Stalo se mi, ještě – ten léčitel – že jsem úplně ztratil sílu v těle. Tak nevím, jestli je to, že jsem přešel teď nějaké nemoci, horečky a takové, … nevím právě, jestli je to důsledkem toho, že jsem přešel ty nemoci nebo jestli on nějakým způsobem třeba do energie zasáhl.

 

Josef: … No, pokud jste s ním byl ve styku, tak počítejte, že je to pro vás vždycky nebezpečné. Neříkám, že všichni léčitelé; … jsou i dobří léčitelé. Ale narazit právě na toho dobrého. No a třeba ta paní, o které jsem teďka mluvil, to byla ta dobrá léčitelka, poctivá ... která byla ochotna rozdávat. Už ty síly nemá, čili už nemůže svou energií PLÝTVAT. Může jí používat pro svůj vývoj.

 

Tazatel:  Třeba – léčitelé se mi zdají, že oni jsou normálně světští lidi, jo, a že mají jenom takovou dispozici – jako třeba hudebník má velký talent nebo sportovec, tak oni mají tohle. Jinak když se s nima bavíte, tak oni neprokazují vyšší mravnost, že jo, nebo …

 

Josef:  … Vůbec žádnou.

 

Tazatel:   Aha - ty stavy nejsou sursum corda, ony jsou… skleslost.

 

Josef:  No jistě … dostali ty síly jako karmický výsledek, výsledek karmy svých minulých životů. No a tak jsou třeba tady směry, tai-či. Tady taky pracují s energiemi – svolávají energie shora a dávají ji lidem.

 

Tazatel:  To dělal on, jak cvičil to karate. Čili když vedu ten úder, tak ho nevedu silou, ale tou energií.

 

Josef:  Ano, je to tak, u těch karatistů, tak to funguje. Ale znám spolek karatistů – v jižních Čechách, tam ten organizátor a vedoucí – už léta, léta tam organizuje karate – tak ten to pochopil správně, že karate slouží k tomu, aby se člověk uvědomil v SOBĚ, vždycky aby byl pevný. Čili hlídá sám sebe, své tělo, svou postavu a při tom dělá tu mojí praxi, to vzývání NAHORU. Tak on má výsledky, jako karatista – i jako mystik! Ale kolik karatistů chápe toto, že karate není jenom světská záležitost, že to má být duchovní. 

 

14:41

Jiný tazatel:  To si myslím taky. U toho karate jde vlastně o sebepozorování, že … on vlastně tam používá.

 

Josef:  Jo, musí si být sám sebe vědom, hlavně v nohou.

 

Tazatelka:  Můžu do toho ještě vstoupit, do téma karate?? Kamarádka říkala, že abychom šli cvičit jógu nebo něco takového - a kluci mě poradili, že bych se radši jednak měla poradit s Vámi, jestli na tu jógu nebo ne …. A další věc, oni říkali, že právě možná spíše to tai-či by bylo vhodnější než jóga.… Takže bych se na to ráda zeptala, než se k něčemu ….

 

Josef:  Tak cože?! Abych to zopakoval – co se vám nabízí?

 

Tazatelka:  No, mě se nabízí možnost jógy nebo toho tai-či …

 

Josef:  …Jógy? Jaké? – hathajógy?!

 

Tazatelka: Hathajógy zřejmě, já ty pojmy právě moc neznám.

 

Josef:  Pokud byste nepřijala jiného gurua, který by vás učil hathajógu – kterou koneckonců sám nemůže znát v celé své šířce – ale soukromě můžete dělat pozice hathajógy. Ale ne pod jakýmkoliv vedením, sama.

 

Tazatelka:   Hm … a eventuálně to tai-či?

 

Josef:  To je Čína … no není to škodlivý, … máte na to příručky nebo podle čeho?!

 

Tazatelka:  Takže prostě radši doma, sama.

 

Josef:  Samozřejmě.

 

Tazatel:  To tai-či má jaké účinky?

 

Josef:  No, to má také vést k nějakému zdokonalení. Ale zatím, co jsem viděl, tak to jsou světské tendence; jenom zdokonalení ve světě duchovním (??) 16:43

 

Tazatel:  Můžeme to pojímat jako sklon?

 

Josef:  Sklon?

 

Tazatel:  Jakože třeba někdo rád cvičí, běhá …

 

Josef:  Ale ne; je to škola a není špatná škola, ale nemá ty výsledky nebo tendence do vysokého duchovna, do transcendentna – jenom v oblasti světa.

 

Tazatel jiný:  Ještě k té ochraně, jak tady říkal ten … že vlastně, já jsem to poznal na sobě, že jsem se na Tebe navázal (mluví na Josefa) a pak už jenom to sebepozorování, a tam vznikla taková ochrana, že se mě nic nemohlo dotknout, jakýkoliv léčitel nebo někdo. Všichni mi připadali cizí, že, citově prostě mi byli prázdní. Že on mohl působit jak chtěl a stejně se na mě už nenaboural. Já si udržuju v srdci jen manželku a Tebe.

 

Josef:  Brát v úvahu celou Dynastii, jenom to brát v úvahu, celou Dynastii.

 

Tazatel jiný:  A potom je člověk vlastně v ochraně, protože citově se nikde neváže. Jde to jedním směrem.

 

Josef:  No je ... jaksi nezranitelný, vůči druhým osobám, nikdo na něj nemůže.

 

Tazatel:  Že vždycky to jde jenom přes srdce.

 

17:58

Tazatelka:  Ještě jsme hovořili o té otevřenosti. Já jsem měla taky, někdy se mi to stávalo, možná, že taky ... možná že nejsem ještě tak naplněná (??) ... tedy ne možná, ale jistě (??) 18:07 – celá věta nejasná) Stávaly se mi takové případy, jako teď – odevzdávala jsem byt. Bylo to v mém prostředí, v místnosti, kde jsem cvičila. Přišly takové dvě paní a hovořili jsme spolu a najednou jsem si uvědomila, že přišel stav do prostoru. A bylo to velmi příjemné a nyní nevím, zda jsem já něco dávala, anebo jsme to vyprodukovali obě dvě. Zda to tedy bylo v pořádku.

 

Josef:  Nebyl jsem přítomen – a těžko se můžu k tomu přesně vyjádřit.

 

Tazatelka (ta samá): A nebo se mi někdy stane, že jen jsem na vlně a on tak mluví a já jsem úplně „naměkko“ …

 

Josef:  … To by nemělo být. Tohle ne.

 

Tazatelka:  Takže to už není v pořádku?!

 

Josef:  Ne, to ne. Je potřeba se držet sama v sobě – vždycky sama v sobě.

 

Tazatel:  Nic nevytvářet – ale zas může se stát, že když se sejdou dva, kteří stejně smýšlejí, tak …

 

Josef:  … Samozřejmě, to si můžou popovídat – no jó, jasně.

 

Tazatel:  Tak tam to není ztráta …

 

Tazatelka:  Je to vlastně vytváření pouta.

 

Josef:  No … může to kotvit … u někoho.

 

Tazatel jiný:  Obecně tady to, co říkáš, tenhle případ, to podle mě to bylo v pohodě, protože mě se často stává, jak přijdu k nějakému zákazníkovi – prostě ty jsi nějak naladěná a ten člověk se buď na tebe naladí, na tvou frekvenci a tím pádem to posílí – a nebo ne, ale když se naladí na tvou frekvenci, tak se to posílí a je to tam. A to prostředí ke všemu, takže určitě to bylo spíš obráceně.

 

Tazatelka: Někteří se přizpůsobují, pokud jsou v jádru dobří.

 

Tazatel:  Přesně tak.

 

Josef: Jo, jsou (??) … samozřejmě. 19:53

 

20:03

Josef: Nó, v tomhle jsem vytvořil ochranný kruh v Nemajově. Tam nemá vlastně vůbec (nikdo), mimo naše, přístup. A to i kdyby se někdo zastavil, něco prohodil nebo nějaké povídání jsme měli,… můžu ho i pozvat formálně – nepřijde. Nepřekoná tu bariéru. 

No, taky jsem dělal všelijaká „kouzla“. Půjčil jsem si knihu a tam jsem se dočetl, jak vytvářeli „tulkui“ … no a říkal jsem si – nějakýho takovýho sluhu obyčejnýho, to nemá cenu , vytvořím si nějakou božskou kvalitu, ale která by mě mohla chránit – tak jsem si vytvářel PŘED SEBOU svou představou světelnou bytost. To bylo sedm dní… šlo to … se mě objevila přesně v obrysech, reálná – no a tam jsem udělal chybu! Kdybych jí býval vtáhnul DO SEBE, povedlo by se to , jenomže já jsem to promeškal a ona se osamostatnila pryč – tu energii vzala s sebou. To nebylo dobrý … potom jsem se k tomu přiznal Květoslavovi a on mě povídá – no jo, za blbost se platí.

 

Tazatel:  Tam byla jen ztráta energie, nic víc.

 

Josef:  Ano, nic víc, byla tam ztráta energie …

 

Tazatel jiný:  Ale on to Květoslav někde popisuje, že se to tak má dělat...Moc lidí najednou se nyní snaží hovořit:  …. Není rozumět.

 

Ten, co „zvítězil“:  On tvrdí, že při tom vtáhnutí dochází k určité disproporci nebo jak bych to řekl, že se to musí snažit zvládnout vyrovnat to … a že je to vlastně ideální řešení karmy ... protože může přijít, ne že záměrně jí vytvoří...

 

Josef:…No jo – ale já jsem propásl tu dobu, že jsem to nevtáhl do sebe, ale paní Ledrová mě ubezpečila, že vše, co člověk stvořil, se k němu musí vrátit jednou.

 

Tazatel:  Zdenka.

 

Josef:  Možná ..

 

22:48

Tazatel:  A na jak dlouho byl pokles energie?

 

Josef:  No, asi měsíc. To už je zase dobrý. No, to je nepříjemný. Najednou je člověk holej … co s tím?

 

Tazatel:  Já bych se tedy ještě zeptal, když mám chviličku (??)… jestli by se dalo něco říci k té partnerské praxi, něco obecného… jak by to soužití mělo vypadat v tom každodenním životě.

 

Josef: Příliš soukromě to nemohu(??) 23:31

 

Tazatel:  Já vím, ale přeci jenom, jak řešit ty běžné problémy, které nastávají vlastně v těch neshodách a v různých přáních každý den.

 

Josef: No .. je potřeba se zahloubat sám nad sebou … a raději oba když dokážou od problému ustoupit … oba dva. Nechat to plavat a neřešit, takový problém.On se vyřeší. Ale nikdo nemá tu snahu to dělat.

 

Tazatel:  To je ideální přístup.

 

Josef:  To je ideální. Nechat ten problém otevřený, nedořešit ho, ustoupit od něj … on se vyřeší. Ale to musí oba poctivě. Ne, aby jeden se radoval – já jsem to vyhrál.

 

Tazatel:  Jsme si vědomi, že ženy jsou všude silnější pohlaví, vždycky vyhrajou. Časem vždycky vyhrajou.

 

Josef:  Jsou tím krkem, že …… tím kroutí.

 

Tazatel:  Mají víc trpělivosti a tím to vyhrajou...

 

Josef:  Ony jsou tam ale ještě jiné věci. U chlapa roste potom napětí  … a musí to prohrát.

 

Tazatelka:  Já jsem se chtěla zeptat, pane Studený, jak jste včera mluvil o sexuální energii u muže, jestli je to u ženy stejné – to znamená, jestli se to posílá nahoru nebo byste jim doporučil něco jiného …

 

Josef:  … U ženy je to důležitější!

 

Tazatelka: Posílat tu energii nahoru, všechnu.

 

Josef:  To jsem říkal, že v tomhle případě žena se stává mostem do duchovna. Jen pro sebe a pro něj.

 

Tazatel: U ženy bude té sexuální energie, té hrubé, méně, že?!

 

Josef:  Je to jinačí … je to jinačí. … Jo - a vy jste sama?!

 

Tazatelka:  Sama, no a právě proto se ptám. Ale ono vlastně, to se na mě vztahuje to, co jste včera říkal tomu Jakubovi – já jsem spíš chtěla, jestli byste mi nedoporučil jako ženě něco jiného … ale je mi to jasný.

 

Josef:  Jakub je sám?  (smích opravdu všech) … Věděl bych nějaké věci … ale to opravdu nemůžu. No, v každém případě – jako žena se musíte zamilovat ne do muže, ale do těch duchovních stavů, do té Dynastie – to je první záležitost. To je záležitost hoření oblasti, čili mentální. Potom ještě přibude ta hmotná záležitost, protože v každém případě ty hormony u vás taky pracují a přijdou sexuální touhy. A těmi touhami musíte na tu Dynastii navázat. Přenést tyto energie. A zase – ne se jich zbavovat, neříkat to je špatná věc, ne - rozvinout a pozvednou.

 

Tazatel:  Měl bych otázku. Je možné tu energii sexuální rozvíjet uměle, třeba tu pozornost...

 

Josef:  No, tímhle způsobem jak říkám – jak jinak?

 

Tazatelka:  Já jsem to říkala proto, že jste mi poradil, že mám ty pocity zamilovanosti do té Dynastii dávat do sedací části a do stehen, což u mě vyprovokovalo tu sexuální energii …

 

Josef:  Samozřejmě, to byl účel a vy jste ji měla zvednout, že jo, oddat se té Dynastii. Přímo!  Platí to „oddat se“. Tím se ta energie použije, jako velmi aktivní forma pro Cestu. A to patří do určité (??) 28:36 tantry.

 

Tazatel:  Jak tedy můžu ještě to sexuální probuzení vzbuzovat?! Když teda žiju v celibátu, nemám problém …

 

Josef:  Nemá problém? To je zlý – to je zlý, když to není problém. Jestliže ta energie …(konec pásku – chybí část záznamu) 

 

28:58

Tazatel:  …Nějakou pozorností to budit …

 

Josef:  …Né, nechte to na přírodě.

 

Tazatel:  Na přírodě … tohle jsem chtěl vědět.

 

Josef:  Květoslav to dělal tak; cvičil a uvedl se do klidu, to ještě nežli dosáhnul, že jo. Uvedl se úplně do klidu a říkal … no tak co, ještě to jistě není vyčištěný, tak šel na korzo a koukal se na ně (na děvčata), jaký mají nohy a krásný prsa a nevím co všechno, jo – tím vzbudil VITALITU – a šel zase a zpracovával to.

 

Tazatel:  Když jdu třeba po ulici a líbí se mi děvče. Mám násilím odtrhnout ten pohled nebo ho nechat, aby ta bytost sama …

 

Josef: … No asketa, asketa příliš nemá bouřit – má spíš nevidět, neslyšet, necítit – protože mohlo by dojít k situaci, kdy to nezvládne.

 

Tazatel:  Nezvládne … ono se to časem vzbouří asi …

 

Josef:  To se vzbouří. Tak tomu předcházet … ale když už to vznikne, když už ty tlaky jsou, tak se ty tlaky musí směrovat, správně směrovat. I muž musí nabízet tyto věci nahoru. Zvedat tuto energii, zvedat. Pro ženu to je jednodušší, protože je předpoklad, že guruové jsou mužský element. Ona jako žena lépe se tímto způsobem dostane nahoru. (chvilku pauza)

 

30:45

Josef: No, jak to funguje: Třeba ten spisovatel … ten tantrický buddhismus … Rávi, Rasa Rávi. Tak tam píše přímo o sobě. On se změnil energeticky v ženu. Stal se v energetickém těle ženou.

 

Tazatel:  Změnou magnetismu změnil tok čaker …

 

Josef:  … tok čaker, penis se mu vtáhnul dovnitř, vytvořila se vagína, vyrostla mu prsa … čili byl žena, na energetické úrovni byl žena se vším všudy. Jakožta žena se odevzdal meta-sexuálně Šivovi … a tím dosáhnul zasvěcení. Potom, když už měl zasvěcení, tak se vrátil zase a stal se normálním mužem. Ale to zasvěcení platí. … Jó, to jsou kouzla.

 

Tazatel:  No a u manželství je to podobné, že. Já vlastně držím manželku v sobě, že se stávám více méně jí, že, ženou. A přes ní vlastně – ona volá …

 

Josef:  …Ona volá – ty jsi spojenec – přes srdce, a protože ona se dokáže potom propojit nahoru, jdete tam oba. Je spojená energie.

 

Tazatel:  Vidím, že já žiju jen pro ní, mám mojí zkušenost a umožňuju to spojení a ona sama vytváří ten most.

 

Josef:  Je to jak říká Květoslav – NASTÁVÁ OBDOBÍ ŽENY. Proto tvrdím, že ženy nesou tu schopnost být mostem do duchovna. Mají v sobě tu schopnost, jen jí musí umět použít. I když jsou samy, nemusí mít zrovna žádnýho mužskýho – může jít sama, ale tohle všechno, co jsem říkal, musí prokázat, provést. 

 

32:52

Tazatel:  Slyšel jsem, že jste říkal, že Meyrink kazil zbytečně své snahy rozumem a stejně tak že doktorka Hrabussay to svým rozumem nevytrhla. Jak je to možné? Myslel jsem, že rozum je velice důležitá složka na Cestě.

 

Josef:  Jó – v určitých situacích jistě. Rozum může nám říci, je to logické, je to správné. To nám může rozum říci, ale na Cestě je brzdou. Těžko že je hodnotit rozum v citové záležitosti. 

 

Tazatel:  Že kdyby někdo hodnotil gurua, jak se chová někdy, v některých situacích, tam rozum nemůže použít a musí mít jenom(??) 33:44  

 

Josef:  Protože guru má někdy taky nedostatky – samozřejmě – ale někdy musí použít u žáků věci, které nejsou zrovna tak z toho hlediska fyzického jen...(chvilku odmlka)

 

Josef: Kdyby to bylo v pořádku, představoval bych si to, celou věc v Květoslavově nauce tak: Zora je schopná redaktorka - tvrdá, přísná – ona by měla tam vychovávat začátečníky. Dál si s tím stejně neví rady, že jo … ale ti začátečníci by jí potřebovali, tu DREZÚRU, jakou má … no a potom by je měla převést na další praxi mystickou ke mně. Potom by to bylo v pořádku.

 

(asi střih nebo konec kazety?! …)

 

35:03

…Neměl být Kečara vydán. Já jsem řekl – musím. Přeci žáci musejí vědět něco o svém představiteli, že jo, musí být informováni, nemůže to být nějaká persona schovaná za něčím, tajemná, neznámá. To vydání Kečary bylo rozhodně nutné. No a protože jsem(??)35:35 vydal jsem sám. Sehnal jsem sponzory, protože to nebyla laciná záležitost, to ne.

 

Tazatel:  Přece Květoslav sám chtěl Kečaru vydat; a sám zvažoval, jestli napsat životopis …

 

Josef:  No jistě … to vyplývá z toho.(Nyní není rozumět – hovoří dva až tři najednou) (??)

 

36:00

Tazatel:  … zvažoval a zvážil, … tak prostě napsal.

 

Tazatel:  Aby někdo určil, kdo to má číst a kdo ne?

 

Josef:  No jo – to je nesmysl. To samo je nesmysl určovat, jestli tohle někdo smí a toto nesmí.

 

Tazatel:  Jestli nám nevznikl zase takový Ježíšek, že jo, nějaký … neuskutečnitelný … daleko jediný a (??) 36:25

 

Josef:  No, tak to potom mělo dopad, že jo, teď se dohadovalo, přesvědčovali mě, ona získala svoje sice (??) 36:42  … když už jsem to vydal, abych jim to dal – že oni to schovají … a já jsem tam byl uprostřed jako mezi vlky … tak sem říkal – no, já uvidím, no dobře, já o tom budu přemýšlet … no a přemýšlel jsem tak, že jsem řekl NE.

 

Tazatel:  Proč ona ta Zora byla tak strašně proti? Co jí tak vadilo na tom?

 

Tazatel:  Že ona nerozhodla.

 

Tazatelka:  Květoslav měl tu poznámku, že Kečara by se měl číst jako poslední z toho jeho díla.

 

Tazatel:  Nejdříve přečíst nějaké jeho knihy …a pak teprve Kečaru.

 

Tazatelka:  Ale moje zkušenost byla tím, že až když jsem si přečetla Kečaru, tak jsem četla ty ostatní.

 

Josef: Ona na to měla svůj názor. Já jsem měl jinej názor. Já jsem byl tvrdej voříšek pro ně. Proto jsem dal na internet taky to prohlášení o autorských právech. Co je důležitější – redaktorka nebo guru? Guru musí mít právo s tou naukou zacházet.

 

Tazatel:  Reagovala tady na to nějak?

 

Josef: Zůstala za svým.

 

Tazatel další:  K tomu není co dodat.

 

Tazatel:  No, to jo, to je jasný. Sama o sobě tvrdí, že nic neví.

 

Josef:  Ona neví, proč to říká.

 

Tazatel jiný:  Ona ani Tebe neuznává jako gurua.

 

Josef:  Neuznává.

 

Tazatel:  Zase uznávala, že gurua „profi“, by za gurua považovala.

 

Někdo jiný:  Tak to je jistý.

 

Tazatel:…Neuznává, že je guru Květoslavovy školy.

 

Tazatel další:  To právě nejde tuto karmu změnit. Ta se musí vybít.

 

Josef:  Ta se musí vyřídit …

 

Tazatel:  Tam nejde ten ideál nějakým mechanismem...

 

Josef:  Ale já znám k tomu všemu své, o duchovních mocnostech (není dobře rozumět). A tak mě je to dávno … Já vím, že to prorazí. Můžu opakovat něco vždycky, že mě můžou prohlásit za lháře, za fantastu, a … co mám mluvit.

 

39:49

Josef:  Jak lidi dokážou slyšet nebo neslyšet. Zemřel Jeřábek a pro mě bylo jasný, že dosáhnul oblast sambhogakáji. Ten den, kdy zemřel, byl naplněn prostor tím stavem sambhogakáji. To byla jeho práce. Byli jsme na pohřbu, potom jsme se sešli … tam se mluvilo o tom. Manželka Jeřábková, jeho děti … říkal jsem jí - jeho manželce – vidíš, měla bys svého Ježíška opustit a dát na jeho místo svého manžela, který dosáhl takových a takových kvalit – měla bys ho uctívat a snažit se s ním spojit.

Jestli to pochopila nebo dělala, já myslím, že to nedělala, tolik to nechápala … to by musela mít jóó víru ve svého manžela. A říkal mi potom Mon. - mluvil s Kub.(??) 41:24 za nějakej čas – Kub. mu říká: to Zora krásně řekla, vyřešila, aby ho uctívala . … On slyšel, že to říkala Zora.  Takhle zlé to je – takhle se poslouchá.

 

Někdo:  To byl fanatismus. Já jsem tam byl, já jsem to slyšel, že. Ses tam bavil a potom: už dost o vzpomínkách a začals vlastně radit, jak by měla žít. Jsem viděl, jak to bylo – zezadu. A Zora potom do toho pak strkala, že by se mělo vzpomínat na to zpátky jak žil a tóó. (??) 42:06A vlastně (??) se bavit o mystice, vracet k tomu,vzpomínat.  (malá pauza) V té chvíli, jak jsem jí viděl, tak mě to úplně povzneslo, jak (??) 42:17. …

 

Josef:  No tak – mluvit je mnohdy moc nevděčná věc. Každý slyší to svoje, má svoje uši.

 

Josef:  Tak jsme ty důležité věci probrali … dlouho jsem si pouštěl pusu na špacír. 43:01

 

---------   Zazvonil zvonec   ---------

Ze zvukového záznamu zpracoval Zdeněk J. ,

další korekce za pomoci Tereza H. a Tomáš S.,  

                 záznam byl redakčně zkrácen.