Setkání s  Josefem  Studeným  v  Kutné Hoře  4. října  2003

 

Josef: Tak je to poslední letošní setkání tady a tak doufám, že tu bude dobré prostředí. Dnešní program bude záležet na vás s čím na mě přijdete, o tom rozvineme diskuzi. Já začínám jenom tím, že patříme tam, kde je naše mysl. Když je naše mysl ve světě, jsme sobečtí - je-li naše mysl nebeská, jsme nebeští - je-li pekelná, patříme do pekel. Důležité, velmi důležité je tudíž korigovat mysl. Je to důležitější, než by si kdo vůbec představoval.

Mluví se o bezpříčinné radostivosti. Jestliže člověk žije v bezpříčinné radostivosti, jistě tam tíhne i jeho mysl. Bezpříčinná radostivost má být pro mystika trvalý stav. Jak dosáhnout bezpříčinné radostivosti jsem již mnohokrát mluvil, stále o tom mluvím. Používáme buď modlitbu, nebo metta. Proč metta? To je starý buddhistický způsob. Za prvé kontrolujeme tímto metta mysl, ať už je to normální metta, přání dobra všem bytostem, anebo jakákoli modlitba nebo vzývání Božství či vzývání Guruů;  vždy má být něčím takovým naplněna naše mysl - když právě jsme sami, když nejsme ve společnosti. Vím, že v práci musíme myslet na jiné věci. Je nutno se stále orientovat myslí na nadsvětské věci. Ten stav bezpříčinné radostivosti má být realizován. Má se stát trvalou náplní, trvalou náplní mysli a pociťování.

To je vlastně cesta, zásadní cesta, abychom přestali patřit do světa svou myslí. Jinak nás mysl bude vždycky strhávat do světa - bude nás ovlivňovat svět. Tady to musíme přemoci. Přemoci sama sebe, žádná zázračná cvičení, jen prostým způsobem ovládání mysli člověk se musí stát příslušníkem vyšších sfér.

Když se tento stav, obyčejně po velkém úsilí, realizuje, člověk nastupuje cestu nebesy. V tomto stavu teprve může zpracovávat svoje tělo ... může rušit všechno, čím vázne ve světě - mění svůj osud, protože dostavit se může jen taková karma,v jaké náladě nebo v jakém stavu žijeme. Jestliže žijeme v nebeském stavu, nemůže se dostavit pekelná karma. To je vlastně celá záhada, jak přemoci svět a jeho nástrahy. Dlouho trvá, nežli člověk toto skutečně zvládne ... aby realizoval ten stav bezpříčinné radostivosti, ať už jakýmkoli způsobem.

A ještě déle trvá proměna fyzické bytosti, její pročištění, ale celá Cesta je vlastně jenom příprava na smrt. Nejde o prožívání zázraků, jde o to být připraven na dobu, kdy člověk se s tímto světem rozloučí. Mluvím o tom tak proto, že já určitě už nemám tak daleko k tomu, abych se se světem rozloučil, i když to ještě akutní není. Ale došel jsem k přesvědčení, že celá moje vlastně celoživotní práce vyústí dobře. Já vím, že až bude toto tělo umírat, vědomí nezhasne. Přejdu v plném denním vědomí do jiné sféry, do Prázdna. A já bych si přál, aby bylo více takových, kteří toto dokážou.

Z těch minulých, co zemřeli, vím jenom o jednom, kterému (za mého působení), vědomí nezhaslo a přešel do oblasti sambhógakája. To byl Otto Jeřábek. A tak vezměme ho jako příklad. Byl původně žákem Drtikolovým. Tam se potom seznámil s Květoslavem, čili přestoupil ke Květoslavovi. On byl naprosto čistého buddhistického zaměření. Byl tedy sám, ale asi ve svých 40 letech se oženil. Říkal Květoslavovi, že to je pro něho těžké vydržet askezi. A Květoslav mu tedy povolil, že se může oženit a dal mu direktivu, jak má žít.

Naštěstí si vybral ženu, která byla velmi tolerantní, sama věřící křesťanka a dokázal skutečně korigovat vhodně svoji mysl. Když potom Květoslav zemřel, tak samozřejmě se řídil mými pokyny a došlo potom také k tomu, že jsem mu doporučil, že už by měl zase znova jít asketickou cestou. Že to je pro něho velmi důležité. On poslechl. Říkal: „Jsi guru a tak budu poslouchat“. Vybojoval celkem dobře svoje ... i když ne absolutně.  A když zemřel, tak se zobrazila jeho smrt v přírodě. Ten úžasný stav sambhógakáji naplňoval přírodu.

Z těch, co zemřeli po Květoslavově smrti – on, Viktora a Bajer byli ti, kteří přestoupili bez zhasnutí vědomí. Je to tudíž proveditelné. Toto jsou pro nás příklady, že lze dosáhnout této mety - žádný návrat po smrti. Z ostatních nikdo. Ať už to byl Fišar, Kulovaný, Spiro - nikdo to nedokázal. Je to sice velká práce, ale je proveditelná.

Jako nejdokonalejší cesta k tomu je samozřejmě cesta serafská, cesta, kterou člověk nastoupí bez jakýchkoli výjimek, aby si pro sebe dělal nějaké výjimky. Při serafské cestě maže sám sebe tím, co všechno vystupuje v jeho bytosti.

Ale cestu serafskou těžko kdo zvládá. Mladí lidé vůbec ne. A přesto vím, že je to cesta nejrychlejší, nejdokonalejší a zaručená. Pokud ta askeze se dodržuje správně. Nesmí to být askeze pekelná, ale askeze, která přenáší člověka do nebes. Do nebes vlastně není lehký přístup a řeší se pomalým vývojem. I ten sex se musí vyřešit velmi pomalu, nejde to rychle. Až snad na nějaké výjimky. Ale pokud chce mít někdo správné výsledky, tak musí volit tuto cestu.

Tady se píše - zopakujeme si to - co to znamená ódžas.

(poznámka: K.M.– Malý mystický slovník naučný – str.303)

„V překladu to znamená oblak ctnosti, nejvyšší forma v těle zadržené a sublimované pohlavní energie ve formě tekutiny. Je-li tato tekutina podržena v těle pomocí absolutní sexuální zdrženlivosti a je-li vědomí jogína upoutáno na kvality transcendentna (k dosažení mukti), transformuje se tato tekutina a její obsah ve vyšší fyzikální substance přenášené do mozku, který se následkem toho stane jasnějším a výkonnějším. Je-li však pohlavní zdrženlivost provázena pohlavními chtíči, pak k této transformaci nedochází a sexuální materiál naopak mysl a vědomi zatemňuje, případně až k zblbnutí. Zdá se, že běžné pozorování nemusí vést k poznání této transformace. Ale úspěch v józe je závislý na velmi jemné analýze procesů v těle, takže každá změna, k níž v něm dochází, bývá velmi dobře zjištěna. To znamená, že tuto transformaci sexuální energie musíme nazývat transsubstanciaci; změny, k nimž tu dochází, nejsou vitální, nýbrž potenciální a odehrávají se na úrovni fyzikálních substancí.

Prakticky ódžas vzniká pouze ze sexuální zdrženlivosti provázené permanentním rozkládáním stále se tvořících psychických komplexů, k nimž zdrženlivost vždy vede. Proto ódžas nevznikne u toho, kdo zdrženlivost nespojuje s pozvedáním mysli k transcendentním kvalitám. A k takové chybě dochází nejčastěji. Proto se mezi lidmi, kteří znají z jógy poučku o vytváření síly zvané ódžas, setkáváme většinou s narůstáním komplexů a zaujetím nejnižšího druhu.“

Někdo chce jít cestou serafskou a dodržovat sexuální zdrženlivost, tak musí v každém případě navazovat stále na vyšší kvality. Jinak sexuální zdrženlivost nevede k dobrému. Jen tehdy, jestliže člověk spoutá v sobě všechny ty tendence, všechna ta smyslová „napojování“ - tak ten teprve má čáku, aby měl tyto výsledky. Proto jen vzácně se najdou lidé, kteří jsou toho dokonale schopni.

Pokud někdo jde cestou zdrženlivosti a nedokáže všechno podchytit, všechno vyčistit - nebude mít úspěch. Naopak - půjde dolů.  V tom případě je samozřejmě lépe žít cestou manželskou, která toto nevyžaduje, která jenom může cestu poněkud rozložit na delší dobu.

Když se vrátím k tomu Jeřábkovi. Tak on pochopil, že zdrženlivostí začal upadat, tak se rozhodl oženit. Květoslav to schválil. Ale když došel určitých zkušeností, naplnění určitých zkušeností, přijal znova asketický život a potom byl úspěšný. Protože pochopil, čeho všeho se musí vzdát. Že nesmí mít ani ty nejvzdálenější připomínky, co se týče sexu. Cestou manželskou lze tedy jít s menším odporem, zvláště pro lidi, kteří nemají pozorovací smysl dobře vyvinut. Ale musí to být vždycky správná volba toho partnera.

Samozřejmě o sílu ódžas se nejedná jenom u mužů. To funguje samozřejmě - nebo musí fungovat - i u žen. I ženy dosahují nebo mohou dosáhnout síly ódžas. Pokud jsem to mohl hodnotit nějak blíže, máme dvě mozkové poloviny, dvě hemisféry, levou a pravou. V činnosti je převážné ta levá, ta pravá méně. Ta působí vlastně více na duchovní úroveň. Jestliže dosahujeme v těle tohoto produktu, této tekutiny ódžas, začne se rozvíjet touto tekutinou pravá polovina mozku, čili ta duchovní. To je předpoklad moudrosti. A jak jsem říkal, to platí jak pro muže, tak pro ženy.

A záleží na tom, jak dalece člověk zvládne mysl, aby mysl nebloudila, aby se nezaměstnávala světskými věcmi, aby byla pružná. Tak to je vlastně současná práce, která musí doplňovat tuto sílu, kterou jogín získává. Nebylo mnoho těch, kteří byli takto úspěšní. A myslím, že je to velmi vzácné.

Z těch, kdo realizovali za života Květoslava, když to mohu zpětně posoudit, tuto sílu ódžas nezískal nikdo. I když realizovali, nedosahovali příslušného stavu moudrosti, jakého by dosáhnout mohli, kdyby tam nebyly stále znova a znova sexuální připomínky. A to i takoví velikáni jako byl třeba Míla (JUDr. Kovář) toto nedokázal. Přál bych si, aby v našich řadách se vyskytli takoví, kdo tyto věci zvládnou. Kdo zvládnou mysl, zvládnou síly těla, zvládnou přetváření hormonů. Přetvářením hormonů se začne vytvářet tato tekutina ódžas. Takže ty tlaky, které mohou hormony vytvářet, se dají podchytit, dají se přetvořit dříve, nežli vytvoří tlaky na sexuálnost. Je to souhra práce. Souhra mysli, souhra pociťování, souhra koncentrací.

Z těch východních mudrců se sice o to mnozí pokouší, například Ghose. Ten se podroboval kontrole. Každý měsíc se koupal v bazénu s deseti nahými ženami. Zkoumal, co to v něm vzbuzuje. Jestli sex vyřešil nebo ne. Takže jsou všelijaké možnosti. Ale já vím, že i ten, kdo nastoupí cestu ve dvou (manželskou cestu), může dojít k těmto výsledkům. Protože postupně se dají tyto síly zvládnout. Ten hrubý sex - zvířecí, se začne převádět do oblastí nebeských, pročišťovat a ovládat.

Jestliže se manželé dokážou doplňovat a dohodnout, jdou spolu touto cestou. A každý z nich může dosáhnout těchto výsledků. A spojování dvou principů? Na to je dost času, až ve vyšších oblastech. Ale vím dobře, že tyto věci se zvládnout dají. Je to velká práce, ale je proveditelná. Zvláště u mladých lidí, kteří toto pochopí a budou mít dost času to uskutečnit. Tady vzniká forma manželství, která se potom už nedá rozloučit, která je navěky. Pokud jste manželé, tak byste měli velmi na tomto poli pracovat. Je vzácné, když se najdou dva manželé, kteří jsou k sobě tak tolerantní.

Ale tomu říkám výsledky mystických snah. Jaké jiné by měly být? Jen ty, které proměňují tělo. A toto je systém, jak proměňovat tělo. Z toho se může vyvinout poznání systému, kterým šel Květoslav. Kterým „vytahoval hmotné tělo z hrobu“ - jak tomu říkám. Proměňoval ho v energii a přímo v jas. Takže po něm nezůstaly zbytky. To je jiná cesta, ale nejdřív to vyžaduje tuto přípravu. Přípravu čistoty. A hlavně, že se tímto způsobem dokáže pochopit, jak skončit život a vyvanout bez zhasnutí vědomí. Aniž by člověk ztratil vědomí, denní vědomí a přestoupil do transcendentních oblastí. V těch osmi dopisech, které jsou na internetu (Velká cesta), je dobře mluveno o tom, jak zdokonalit svoji fyzickou bytost, fyzického člověka. Aby člověk rozvinul svůj rozum a chápání, aby do transcendentna vstoupil se všemi svými mocnostmi, které rozvíjel.

Máme tady vlastně shrnuto mnoho různých pokynů, které lze vybrat z Květoslavových knih, z pouček, ze kterých si každý může svoji cestu sestavit. A pokud jsou ... a nezbývá tomu jedinci, ať už je to žena nebo muž, než jít svou cestou tak dlouho, dokud to soužití na té pozemské úrovni bude jakž-takž fungovat. Jestliže půjde cestou správnou, jestliže bude mít tyto úspěchy, rozhodně partner, který s ním nejde, to nevydrží. Odpadne. To je řešení těch neharmonických manželství.

Já bych si spíše přál, aby byla jiná manželství - harmonická. Aby šli oba stejnou cestou, aby měli souhlasné výsledky. Aby oba dosáhli dokonalosti. Mám velmi mnoho zkušeností v této oblasti. Vím, jak to chodí, jak to vypadá. A mnohdy, i když jsou zdánlivé předpoklady, nemusí to dopadnout.

Tak to je cesta zpracovávání těla. Kdo ze současných guruů, kteří jsou zde v Evropě, nebo u nás v Čechách … kdo to zná? Prakticky, na svém vlastním těle má vyzkoušené? Kolik jich je? Podle toho se dá vážit správnost nauky.

I Meyrink o tom píše. Zpracování fyzického těla je jediná správná mystická práce.

Z.Č.: On to píše v tom smyslu, že je to jinak ... vlastně jen jiná lačnost, po duchovních zážitcích a tím pádem vlastně už přestává pracovat pro lidstvo. Nedokáže indukovat ty stavy...

Josef: Řekl jsi: „přestává pracovat pro lidstvo.“ Tím, že člověk pracuje na proměně svého těla, tím pracuje vlastně na proměně všeho stvořeného. Protože je jeho součástí svým tělem. Je součástí stvořeného světa. Hmoty. Svojí hmotou těla. To odpovídá té holistické teorii, že v každé nepatrné části se projevuje celek.

Z.Č.: Ale tam musí být pochopení toho jedince. Protože je mnoho lidí, kteří třeba pracují, jsou radostiví, ale nikdy k ničemu nedojdou.

Josef: Dokud člověk nepochopí účel této práce. Správný postoj musí řešit sobectví, musí se řešit ego. Jakmile tam funguje ego, tak to nefunguje. Nejde to.

Z.: Ty tady stále řešíš otázku, co se stane, až se stane dokonalým člověkem. Ale co je předtím?

Josef: Samozřejmě, že o tomto Květoslav dává direktivy, právě v té Velké cestě. Nejdříve se má člověk sám zdokonalit. Má se stát dokonalým. Aby k tomu pochopení sounáležitosti sebe sama se vším mohl dojít. Protože nejdříve se musí naučit žít ve správných stavech. A žijíce v těchto správných stavech, se musí kolem sebe dívat a „sama sebe ve všem poznávaje“ se cítí šťasten, se cítí dokonalým. A nastupuje teprve to uvědomění, jestliže člověk v sobě uskuteční příslušné stavy, aby je mohl indukovat do všeho, co kolem sebe vidí. „Sama sebe ve všem poznávaje“.

S.: Totiž to vědění nastupuje ruku v ruce se zpracováním těla. A tak, jak postupuješ po této cestě, tak se dovídáš a utvrzuješ a rozvíjíš i tu takzvanou správnou filozofii a náhled na celý svět a na všechno, co se kolem tebe děje. A jak se vlastně myslí o transcendentnu?... Já bych řekl: O tom nepřemýšlet... Pokud možno nepřemýšlet o materialistických věcech. To za prvé. Potom ale jak chápat transcendentno?

Pokud se dostaneš do bezpříčinného stavu radosti, tak už o tom nemusíš přemýšlet. To už je transcendentno. A jak se k tomu dostaneš? Dostaneš se k tomu přes těch sedm věcí, které nemáš dělat. Nesoudit, nezávidět, atd., jak je to uváděno v knížkách Květoslava. Čili přemýšlet o transcendentnu … nejlepší je nepřemýšlet o věcech, které ti brání tam proniknout. A když se stabilizuje bezpříčinná radost, tak je to první realizace. A to už je dobré. A tím, jak já to chápu, se dostáváš do takového zvláštního stavu schizofrenie. Musíš dělat to, co se od tebe žádá. Musíš
chodit do práce, vychovávat děti a přitom už musíš žít částečně také v transcendentnu, v bezpříčinné radosti. Nemůžeš si říci: Na všechno kašlu. Ono to někdy tady tak vypadá, když jsi v tom stavu, ale musíš také vykonávat takové běžné práce, které ti nejsou zrovna košer. A pak to trvá minimálně sedm let a pak přijde druhá realizace. A to je mystická smrt.

A svět pro tebe definitivně umře a ty umřeš pro svět. A to je ještě těžší. To už bys mohla odejít od světa úplně a už by ti na tom nezáleželo. A tím hůř ty musíš tu schizofrenii zvládat nebo tím větší silou musíš tu schizofrenii zvládat. A tak se stáváš trošku takovým kontrolovaným bláznem, ale pokud půjdeš tou správnou cestou bezpříčinné radosti, tak tě to vede tam, kam máš dojít. Ale jsou jiné světy, kam by ses mohla dostat - ty jsou horší a cesta zpátky je dost... ale když to zvládneš, tak co tě neporazí, to ti prospěje. Ale stále musíš mít ještě před očima svoje tělo, protože tělo je jediný nástroj, který tě může dovést nahoru. Když už jednou nemáš tělo a jsi „někde“ - dejme tomu nikde, tak aby ses mohla dostat výš, tak musíš zpátky do těla. A neexistuje jiná cesta nahoru než tímto způsobem.

Josef: Květoslav rozčlenil nebo objevil skladbu kosmu. U něho prvého jsem vlastně pochopil, jak to vypadá. Je Zem. Tato Zem byla stvořena pro zvířata. Jenže se sem nějakým způsobem dostal člověk jako hybrid. To je to biblické, že člověk byl vyhnán z ráje - objevil se na Zemi. A tím vzniklo na Zemi zlo. Toto zlo se stále a stále stupňovalo a stupňuje, až jsme na tom tak, jak to kolem sebe vidíme.

Ale kosmos je rozčleněn, má stupně. Ráje - v buddhismu říkají 20 rájů. Potom jsou nebesa, až do nebe Brahmy. A teprve potom jsou transcendentní oblasti. Tyto transcendentní oblasti jsou stavy. Stavy dokonalosti. A patří k cestě, abychom si byli vědomi bez jakýchkoli pochybností, že ten stav dokonalosti je zde. Stále zde přítomen. Jen my se mu musíme umět otevřít. Vyčistit svoje tělo natolik, aby do nás tento stav mohl vniknout. Tato víra, že tento stav je zde stále přítomen, je přímo tvořící mocí, která člověka přetváří na vyšší a vyšší úroveň. Tak to je, tak to znám, tak jsem to poznal osobně.

Z.Č.: To je zpětně zase ten samý postoj. Uvědomění se ve všem. Takže člověk, když nastupuje cestu, tak jde paralelně. U některých lidí se to může zvrtnout, že se stane dokonalým a dál nedojde.

Josef: Splní-li člověk podmínky a jde správným způsobem života. Čili udržuje bezpříčinnou radostivost. Jestliže dodržuje všechny morální pravidla. Ty koneckonců může udržovat pravděpodobně jen tehdy, když je ve správném stavu. Když tímto způsobem pokračuje, tak dochází k proměně fyzické bytosti. Ale člověk to nemusí vnímat. Dojde po určitém čase k nějaké hranici, nějakému stupni proměny a je podroben zkoušce. Jestliže tuto zkoušku dokáže, jestliže uspěje v této zkoušce, postoupil! A tak to jde stále. Jinak si člověk na této cestě nemusí vůbec nic uvědomovat. On nemusí o tom vědět, co se děje. Teprve potom, až dojde k transcendentním oblastem a je připraven, je podroben zkoušce. Uspěje-li, vstupuje do transcendentna. To je cesta způsobem života. Žádné zázraky. Všechno je jaksi samozřejmé. Celý jeho život je samozřejmý. Nepotřebuje k tomu žádné zvláštní zázraky. Nepotřebuje „vidět“, nepotřebuje znát. To pozná teprve, až když se dívá zpátky. Když dosáhne nějakého stupně a dívá se zpátky, tak najednou chápe, že to, čím prošel, byl zázrak. Jak vypadá. To je jenom v minulosti poznání. To ti druzí samozřejmě nemusejí vidět. To nikdo neví. To vidí vždycky jen ten, kdo je nad ním. Výš než on.

Dotaz: Já bych se zeptal. Takže vesmír je objektivní zkušenost - nebo ne?

Josef: Oboje! Subjektivní i objektivní. Je samozřejmě pro nás subjektivní. Ale všichni vidí všechno podobně, takže se to stává objektivní. Pro určitou skupinu.

Dotaz: A existuje ta skutečnost na podkladě karmy. Takže my karmu měníme, abysme měnili skutečnost.

Josef: Abychom patřili stále do jiné a jiné skupiny. Nebo do lepší a lepší skupiny.

Dotaz: Ale pak ho nemohu brát jako skutečný?!

Josef: Potom se to stává jenom subjektivní skutečností, samozřejmě. A vždycky ta oblast, do které člověk proniká, je vlastně subjektivní. To už není zážitek těch druhých.

S.: Vesmír je obrovský chaos energií o různých stupních a různých kvalitách. Teď jde o to, jak organismy svět zobrazují, jak energii přijímají a jak ji v sobě zpracovávají. Například to, jak my tady vidíme svět kolem sebe … a kdyby tu přišli lidé, kteří tu s námi nežili a nemají naši kulturu, tak by nás viděli úplně jinak. Tím chci říci, že náš mozek je naší kulturou a naší historií tak ovlivněn, aby zpracovával energie, které do něho vchází k určitým představám, které byly v něm vytvořeny minulostí, … výchovou a dispozicemi, které dotyčný člověk má. Vědci dobře ví, že naše smysly přijímají různé informace a teprve mozek je nějakým způsobem zpracovává. Ale jak je zpracovává mozek - to už nikdo neví. Známe obraz, ale ten se nám netvoří v očích. Ten se nám tvoří v mozku. Je to jako když máte počítač a do počítače nahrajete nejdříve jedno podpůrné CD a pak teprve vsadíte druhé. A na základě těchto dvou informačních nosičů se vám vytváří třeba nějaká mapa.

Ale vy k tomu potřebujete dvě CD. Jedno, které si nahrajete do toho hardware a jedno, které si tam vložíte. A jedno bez druhého nemůže existovat. Tak je to s tím, jak my vnímáme svět. My tam máme vložen určitý informační systém a ten nám zpracovává to, co k nám přichází. Protože tady v tom prostoru, který my zpracováváme a tu energii … tady jsou možné všechny další světy. Tady jsou světy schizofrenních bláznů, tady jsou světy čarodějů, zvířat a všech dalších.

Ale pak jsou tady hlavně ty světy, které my vůbec nevidíme a nevnímáme, protože náš informační systém je prostě nevnímá. A dobře tomu tak! Kdyby se vám náhodou stalo, že byste pod vlivem drog nebo něčeho jiného, začali vnímat i jiné světy, tak o nich nemáte - řekl bych to první CD, nemáte tam hardware a nedovedli byste to zpracovat. A zbláznili byste se. Padli byste, byli z toho v šoku a možná byste se z toho nikdy nedostali. A to by byla velká chyba, protože pak už byste nemohli na sobě pracovat.

Dotaz: Ale můžete tyto jiné světy také vnímat pocitově...

S.: Jestli mluvíte o těch pocitech na které myslím, tak právě těch se na mystické cestě musíte varovat.

B.S.: S tím software, jak si to vysvětlil, to je pro toho, kdo má pro to pochopení, dobré vysvětlení. Určitě, bezesporu. Ale zabíhá to už příliš daleko. Já bych se, pokud by to nevadilo, vrátil k tomu, co Josef mluvil o čištění bytosti. Jestli o tom lze více mluvit, jak je to se skutky dobra a skutky lásky. Protože ať chceme nebo nechceme, je tady křesťanské prostředí, ve kterém jsou skutky lásky tak špatně pochopeny, že z toho vychází pravý opak. Žijeme v reálném světě, týká se to každého. Nemohl bys to nějak objasnit?! Někde v nás je také ten software křesťanství. Aby nedocházelo ke strhávání do zvyklostí „křesťanské lásky“.

Josef: Ano, máme v sobě zabudovaný ten křesťanský „software“. Se všemi deformacemi. Protože původní myšlenka byla postupně deformována, proto vlastně došlo lidstvo k těm výsledkům, ve kterých jsou války. Vlastně všechny ty negace se uplatňují. Stalo se (lidstvo) příslušníkem pekelných sfér. Přesto, že začalo navádění tímto „softwarem“ křesťanským. Protože byly tady temné vlivy z nižších sfér, které původní křesťanskou myšlenku lásky degradovaly. Uchopili se moci sobci, i když si říkali někdy i světci, ale jakmile začali diktovat druhým, tak už začalo být zle.

Z. Č.: Já si myslím, že to není jen křesťanská kultura. Že v Evropě docházelo k té deformaci již před vznikem křesťanství. Nástupem řecké a římské kultury, to byly vlastně hédonistické společnosti, kde se hlásalo jenom užít si a zemřít.

Josef: Křesťanství mělo vlastně toto vše změnit, ten původní názor.

Z. Č.: Ono to připravilo vlastně jakési „viry“ ...

Josef: Jedinci, kteří jsou schopni tuto původní myšlenku křesťanství realizovat. Zrovna tak jako jsou jedinci, kteří se hlásí ke starým egyptským naukám. Protože tam kdysi žili, něco dosáhli a přenesli si ty vědomosti sem. A tak inklinují tam, k těm naukám. Zasvěcenci, kteří dosáhli na základě židovského, hebrejského pojetí. Ale to jsou jedinci, kteří se jaksi zapomněli tady na Zemi. Teď se jim připomíná ta původní nauka, kterou kdesi kdysi žili. A tak, řekl bych, že teď je svět ve zmatku, protože to křesťanské učení, které to mělo napravit, mělo hlásat lásku, nemělo ubližovat, „sklouzlo", zklamalo. Čili nic nového na světě ještě není, co by bylo jaksi dominantní. Svět je v hledání … tápe.

Ten způsob života, ten by měl být všeobecný. I křesťanství mělo být způsobem života. Tak je to v této nauce a ti, kteří jsou úspěšní v dodržování způsobu života, budou mít výsledky. A ty výsledky, které nepatří jen těm, kdo hledají, kdo jenom žijí normální život. Ty jsou transcendentální. A ty už nejsou všeobecné. A nikdy nebudou všeobecné. Tím se stává potom už nauka čímsi pro nemnohé. Žádná velká nauka, která byla, nebyla pro dav. Žádná. Ani buddhismus.

S.: K nauce se dostane ten, kdo je patřičně karmicky vyzrálý, aby nauku potřeboval. To není, že by se mu to jen líbilo. U ní zůstává a nastoupí tuto cestu ten, kdo to prostě potřebuje. Kdo už prostě nevidí jiné možnosti.

Josef: Vyskytnou se vždycky zase lidé, kteří byli kdysi, před staletími nebo tisíciletími, kteří nesou v sobě paměť a která se v nich najednou probudí. Máme zde jednoho člověka, u kterého se to nedávno projevilo. Když se v něm to, co kdysi žil, najednou probudilo, že ano. Kde sedí? …

Takový člověk přijde se svými karmickými zkušenostmi, uplatní se a začnou mu diktovat jeho život. Ale přišel sem v době, kdy je tady tato Květoslavova nauka, která vede dál, než tehdejší nauka, která ho přivedla až sem. Tak to je jenom pokyn k tomu, aby tuto cestu nastoupil a zdokonalil a pochopil svět a život až do důsledku! Aby dosáhnul už definitivní nenávratnosti, ireverzibility.

Takových lidí je víc. Někteří úspěšní, jiní méně úspěšní. Třeba takový Kulovaný (o kterém se jedná v knížce „Okolo Květoslava Minaříka“). To byl magik. Stále ho fascinoval starý Egypt a kabala. Přišel ke Květoslavovi, jeho nauku přijal. Alespoň říkal, že ji přijal. Ale Květoslav odešel a on se vrátil zase ke své magii. Čili mnoho dobrého to pro něj neznamenalo. Také když zemřel, nedosáhnul ireverzibility. Tak půjde zpátky. Jeho zásluhy nebyly ještě dostatečně velké, aby ho osvobodily od těch starých nauk, ve kterých uvázl a ze kterých se nemohl vymanit. A ti už nepatřili do tohoto našeho světa! Jenom nemohli dát možnost žít důsledků tím životem, jak žili řekněme před 6 000 lety, v Egyptě atp. Tam to třeba nedodělal a měl to dodělat tady. Ale nedokázal to.

B.S.: Jako magik byl dobrý? Šubrt ho ve vzpomínkách dost kritizuje.

Josef: Dobrý … z jaké stránky se to vezme. Já sám jsem mu říkal: „Bytosti, které já jsem viděl tváří v tvář, kdyby stáli před tebou tváří v tvář, tak tě spálí“. To on  nepochopil, to by nemohl „pozřít“ něco takového. Že by někdo něco takového dokázal. Tak tenkrát mě vyhodil (směje se). S velkým rozčilením. Taková magie, jakou on dělal, nemůže stačit. To je evokační magie. To snad může člověku posloužit k tomu, že pochopí, že existují jiné věci, než je tento svět. Ale nic víc.

To třeba „kastanědovci“ (viz např. Carlos Castaneda: Učení dona Juana, pozn. red.), tam to bylo jasné. Používali drogy a všelijakou magii, aby ti lidé pochopili, že je ještě jiná oblast. Ale ta skutečná nauka, která vedla daleko a hluboko, ta už s tím neměla nic společného. Co ty na to? (ke S.)

S.: Jo, máš pravdu Josefe. Ale pokud je to jenom impuls, tak je to dobré. Nesmí u toho zůstat.

Dotaz: A co rituální karma, to je magie?

Josef: Já myslím, že není jenom jeden druh rituální magie. To jsou zkušenosti do nepřipraveného těla. Do nepřipravené bytosti. A z toho mohou být veliké problémy. Protože člověk najednou vnímá nebo chápe věci, na které ještě není připraven, na které nedosáhl způsobem svého života. Je to vstup do neznámých oblastí - nemusíme spěchat.

S.: A je to riskantní, protože z toho také nemusí vést cesta zpátky.

Dotaz: Neelová popisuje různou rituální magii.

Josef: Tibeťané, kteří jsou tady, ti vlastně dělají rituální zasvěcení. Ale lidem, kteří na to vůbec nejsou připraveni. … Oni nechápou náš způsob života, naše myšlení. Jejich je úplné jinačí. Oni vyšli z něčeho, co je tam jaksi „drželo“. Ať už v morálce anebo ve způsobu života. To je drželo. Tady to není! Tak jejich systémy mohou jedině ublížit.

S.: Já bych ještě k tomu dodal z druhé strany. To je věčný problém archeologů, když nacházejí nějaké artefakty. Pochopit, k čemu to bylo. Protože ti lidé žili úplné jinak, úplně jinak mysleli. Takže to je ten problém archeologů, sestavit z toho nějaký logický celek, když nachází něco, o čem nevědí, co si o tom myslet....

B.S.: K dotazu předtím. Srdce by mělo být základem. To jsem myslel tím vztahem mezi buddhistickou a křesťanskou morálkou. O křesťanské morálce jsi řekl, jak to s ní je. A buddhistická by měla zde být základem.

Josef: To je vadžrajána. To je severní buddhismus. Potom jsou ještě jiní buddhisté … to jsou velké rozdíly.

B.S.: To je pravda. Ale řekněme …mahájánská morálka.

Josef: Tak hínajána (théravádinové), to je tvrdá morálka, tvrdý zákoník. Tam se nic neslevuje. Tam se jde rovnou cestou bez jakýchkoli efektů, božstev atd. Kdežto vadžrajána (to je severský buddhismus), tady se operuje s osobními zkušenostmi. A tady nabývá morálka úplně jiný charakter. Někdy potřebuje ten člověk - z křesťanského hlediska - amorální zkušenosti. On je potřebuje, aby došel k určitým pochopením principů života a on potom pochopí, že je to špatné nebo že to nemá existovat. Ale musí tím projít! A v tom se to liší. Tady nejsou zábrany. Nejsou zábrany k tomu, aby člověk prošel jakýmikoliv zkušenostmi. To záleží na postojích, jak se k tomu člověk postaví. Jak je strháván osobně nebo jak dokáže stát mimo toto dění. Tak je řešena otázka morálky - jestli stojí v tom nebo mimo.

V křesťanství je vždycky držen morálkou tvrdě, úzce - nesmí z ní vybočit. Jinak hřeší atd., a k tomu se vážou hrozby. Kdežto v severském buddhismu je bráno v úvahu, že člověk musí mít zkušenosti, aby dosáhnul pochopení a osvobození. Z vlastní vůle! Proto i mnohé pokyny, které jsou dávány žákům, neodpovídají morálce křesťanské!

B.S.: Pak je to, jak říkáš … individuální pro určité typy.

Josef: Přesně dané. Jenom individuální. Není to davová záležitost.

H: A není jednoduchá zásada, že člověk nemá ubližovat druhému člověku? Svědomí musí mít nějaký základ.

Josef: Ano, toto je vždy - i v této nauce podmínka: Neubližovat! Samozřejmě sám sobě může ubližovat, to je dovolené.

B.S.: Člověk udělá křesťanský skutek lásky a ve smyslu mahájánského buddhismu ubližuje.

H.: Ale když jedná podle svého svědomí ...

Josef: Ale tady hrají roli jiné věci. Jestliže správně pochopí, jak má tomu druhému pomoci, je to v pořádku. Ale musí pochopit. Jestliže ten druhý člověk potřebuje ke správnému způsobu života pár facek nebo kus chleba. Takže křesťanská morálka, jak ji měla Matka Tereza - to neplatí! To vidíme třeba v současné Africe. Protože se jim dodávají věci, jídlo, protože mají hlad … myslíš, že se jim prospívá?! Výsledek je ten, že mají hlad, dostanou najíst, pak se množí, je jich ještě více … ještě
více přírody se ničí. To nevede nikam. Buddhista musí mít podstatně širší rozhled.

Jestliže v Africe má cca třetina lidí (nebo ještě více) AIDS a teď pomoci jim, léčit to … je to správné? Přece Afrika je přelidněná. A příroda si pomáhá sama. Tak vymřou. Co je správné - nechat je umřít anebo jim pomáhat, aby se z toho dostali, aby se jejich bída zvětšovala dále? Má se nechat příroda. Volně příroda. To jsou buddhistické myšlenky, co říkám.

S.: Křesťanská morálka je klec. A pokud chce člověk jít cestou mystika, tak žádnou klec mít nesmí.

Josef: Ani železnou ani zlatou.

S.: Tak. Můžete začít stavět svůj mysticismus (požívám tento výraz) na křesťanské morálce, což je velmi obvyklé pro nás. A tak se vám může stát - a teď mluvím z vlastní zkušenosti - že právě ta křesťanská myšlenka, křesťanské názory vám vytvoří Strážce prahu, jestli víte, o čem mluvím. A potom se tohoto Strážce prahu zbavit, to je velmi ošidná věc, jak to udělat. Já jsem si na to našel určitý způsob, který se mi osvědčil, ale nikomu bych ho nechtěl doporučovat. A nechci o tom ani mluvit. Takže když mluvíme o té křesťanské morálce: je to klec! A je to klec skrytá v nás, v každém. Protože, jak jsme říkali, ta kultura je v nás. Ale já si myslím, že při poctivém přístupu odhalíte, kdy ta klec vám začne vadit a jak se jí zbavit. Ale samozřejmě neubližovat. Musí v tom být neubližování. Ale má to určité úskalí. Nechtěl bych to konkretizovat, ale je to tak.

Dotaz: Existují Džátaky o Buddhovi, kdy ještě nebyl buddhou. Než dosáhl osvíceného stavu. Takže je to asi otázka dlouhodobější. Člověk se do toho může tak zamotat, že se mu ani nechce stavu osvobození dosahovat.

Josef: Prochází se přece postupně stavem bóddhisattvy. A bódhisattva  znamená: pomáhat světu. Pomáhat světu, ale podle zákonů Univerza! Ne podle nějakých myšlenek! Podle zákonů Univerza. Protože ten, kdo dosahuje stavu bóddhisattvy tyto zákony velmi dobře chápe. A příroda sama o sobě je tvrdá. A zasahovat do ní? Já nevím, jestli to je v pořádku. Lidé, řekněme speciálně bílá rasa, do zákonů přírody zasahují špatně.

Dotaz: Otázka je, že Mistr vytvořil novou situaci ve světě...

Josef: Květoslav. Znám jeho současný stav. Realizoval jsem ho v roce 1999. Je to stav - já mu říkám Egregor - ale je to stav bódhisattvy, čili sídlí na rozhraní projevena a neprojevena. A poskytuje ochranu! Je jako bódhisattva a poskytuje ochranu. V prvé řadě poskytuje ochranu tomu území, kde je jeho nauka. Vím to přesně. Viděl jsem to, zažil jsem. Nauka se nemůže v současné době v žádném případě rozšířit. Musí nejdříve vzniknout podmínky k jejímu rozšíření. Květoslav mluví o cca 250 až 300 letech.

S.: Vy jste říkal, aby se svět změnil k lepšímu. Já jsem také kdysi takto myslel. Ale teď si myslím, že to není zapotřebí. Protože čím svět bude – a mystici to ví - krutější, tím je ta „kovárna“ lepší a tím z nás „vyková“ ty nejlepší.

Josef: Žijeme v dozrávající karmě, kterou jsme si my sami vytvořili v průběhu věků. Čili je to výsledek naší vlastní činnosti, v čem žijeme. To, co se děje, ty války, nová technika a já nevím co všechno, to je karmicky výsledek. A dokud tato karma nedozraje, nemůže se rozšířit nic, co by bylo jiné a lepší...

Květoslav měl schopnost směrovat karmu. Karmu světa. Ale svět mu to nedopřál. Sami lidé mu to nedovolili. Nedali mu možnosti. To je dostatečný příklad k tomu, že karma musí dozrát. Musí se uvolnit prostor z toho napětí, které bylo vytvořeno.

S.: Karma, ta se musí prožít a odžít u jednotlivce i u světa společnosti se musí karma odžít. Ta se nedá změnit. To znamená, že karmu vytvářejí vlastně všichni lidé této naší zeměkoule a pak si člověk také ještě prožívá a odžívá svou vlastní karmu.

Josef: Ona když se začala ta dobrá stránka rozšiřovat, ta dobrá karma, tak to muselo být na Zemi - dejme tomu – miliarda nebo půl miliardy lidí. Teď je 6,5 miliardy.

Dotaz: Takže to nebude jen v Africe, to by nestačilo.

Josef: Samozřejmě.

Dotaz: Ono to s tou Afrikou je trochu složitější. Kdyby je Západní svět nechal napokoji a žili si tím svým způsobem, primitivním, jak byli zvyklí - nezasahovali tam – tak by to tam teď vypadalo trochu jinak.

Josef: No samozřejmě, že ano!

Dotaz: Drancovali tam, dodali techniku, věci, které se tam nehodily...

Josef: To je jasné. A to je chamtivost bílé rasy, která to všechno vlastně způsobila. Chamtivost bílé rasy.

Dotaz: Ještě ke karmě a osudům. Myslíte, že ti lidé jsou osobně zodpovědní za své jednání? Nebo jenom podléhají okolnostem?

Josef: Každý je zodpovědný za své jednání.

Dotaz: A je každý schopen to překonat?

Josef: Jestli mají nebo nemají, jsou buďto obětí, ale jsou zodpovědní za své jednání. Každý vytváří svou karmu. A celky? Každý z těch celků si volí svého představitele, který vlastně tu karmu uskutečňuje.

S.: Ono je to také v tom, že ti méně kvalitní mají více dětí a tudíž dávají větší příležitost se zhmotnit těm méně kvalitním. Čekají, aby se mohli zrealizovat v těle. A samozřejmě, že se dostávají pro ně do toho nejlepšího prostředí, do kterého mohou. Ale to je ještě tak hluboko a tak špatné, že to té karmě světa nepomůže. Mělo by to být tak, aby se karma urychlila, ale je to bohužel právě naopak. To znamená, že se karma brzdí. Ta karma světa se brzdí tím, že se zhmotňují ti méně kvalitní. Jestli je to srozumitelné, jak jsem to řekl. To je další problém. A to se týká převážně těch „snědších" až po ty „nejtmavší“ kultury.

Dotaz: Já znám vědomé, vědomější a méně vědomější.

S.: Já myslím karmicky kvalitnější.

Josef: Byl jsem - to už je dlouho, ale to zanechá dojem - vysoko u Náchoda. Jsou tam památníky na vojnu. Tam je napsáno, kolikže během dvou hodin bylo posekáno lidí. To bylo všechno na bodáky a na šavle. Kolik koní zabili. To jsou tisíce a tisíce lidí, kteří šli proti sobě. Nikdy se neviděli, neznali se a začali do sebe sekat.To je šílenství! Tisíce lidí, co tam padlo. Co utrpení!

S.: Ve jménu čeho? Nebo jaké ideologie?

Josef: Tam bojovali za svého panovníka. To jde samozřejmě na jeho vrub.

S.: Takže museli být také „za císaře a jeho rodinu“. Takže to byla zase taková ideologie, kterou zase to křesťanství přineslo. Protože tam byla nosná myšlenka, všechno bylo křesťanství. A když je dnes křesťanství na přetřesu - oni to šířili ohněm a mečem. A bylo jim jedno, jestli zničí kultury, pochopí je nebo nepochopí. Oni je přivedou na víru svoji a když ne, tak je zabijí.

Josef: Jaká obrovská nevědomost tady vládne. Císař dal rozkaz vojákům, aby se šli pobít. Za něj. Za co? Aby rozšířil svoje panství! A ti lidé nevědomě se nechali manipulovat. To se nedá pomáhat, že potom někdo šel raněné krmit. Co to je za pomoc? To je na nic.

Bódhisattva vytváří prostor naplněný určitými kvalitami a lidé se řídí vlastně těmito kvalitami. Jenomže nejsou tam jen tyto kvality, ale jsou tam i kvality temných sil. V 19. století se začal rozvíjet, respektive po Francouzské revoluci se začal rozvíjet materialismus, který vlastně začal dominovat v minulém století. V nejvyšší míře. Vynikli lidé jako byl Marx, Lenin. Pravda, všichni tito lumpové byli přece stvořeni tím celkem! Ten celek je dal dopředu. Aby mohli uskutečnit všechny ty zlé věci. Ti vytvořili, protože měli dostatečnou mentální sílu, také prostorové napětí. A ti lidé se podle toho napětí řídili. Začali se nenávidět. Začali být jedni materialisti, druzí teisti. Nenávist mezi nimi; začaly války.

Ono je to ale v osudu světa. Když to vezmeme z jiné stránky: 1898 byla opozice Urana s Neptunem (astrologická konstelace). Ta vytvořila podmínky pro napětí v prostoru, kde vznikala rozšiřoval se materialismus, války atd. Teď jsme prošli konjunkcí  těchto planet (astrologicky - těsné jejich spojení). Takže by mělo docházet ke změnám. Jenomže ty změny jsou moc pomalé. Dochází k nim. Najednou Gorbačov … materialismus klesá; začíná se objevovat kupa různých náboženství, nauk atd. To předtím nešlo. Vládlo jenom křesťanství, materialistické křesťanství. Křesťanství nebylo duchovní, to bylo materialistické. Volali: „Svatý Václave, dej nám, ochraňuj nás! Ochraňuj naši zemi! Dej nám najíst.“ To je materialismus, prachobyčejný materialismus. Oni se neřídili tím, co je v Bibli: „Žádejte nejdříve království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno“. Oni chtěli hned – dej nám! Dej nám nažrat.

S.: Materialismus je nejsilnější a nejskrytější zbraň černých mocností. Tak to vidím já. Je nejsilnější proto, že až na malé výjimky vládne celým světem. A nejskrytější je proto, protože dešifrovat materialismus až do své podstaty, vyžaduje dost čistého ducha, aby se na to přišlo, co je všechno materialismus. A je toho hodně!

Josef: Ale my máme pracovat na tom, aby ten vliv materialismu byl zrušen. Sami sebe produchovnit! Sami žít v bezpříčinné radostivosti! V nebeských stavech! Mysl korigovat, aby nebloudila tam, kde nemá. Čili na nás je, abychom to začali produkovat, abychom ten prostor začali naplňovat příslušnými duchovními kvalitami. Ne materialistickými.

S.: Bylo mi dopřáno, aby mi Josef přehrál krátký úsek z té skupiny vídeňských mystiků. Po několika okamžicích jsem začal být nervózní, protože to, o čem se tam hovořilo, byl vlastně ryzí materialismus. Žádný duchovní náboj v tom nebyl. Můj závěr byl, že „tam nic není“. To mohu číst noviny a je to to samé.

Josef: Když jsem si to poslechl, tak jsem byl velmi udiven, že tam chodí lidé, kteří přečetli všechny Květoslavovy knihy. Znám je. Jak tam mohou jít, pro co? Na co? …

S.: Pokud do toho trošku vidím, tak by toho měli po čase nechat.

Josef: Možná, že to říkáš správně.

Z.: Říkáš proč. Každý člověk chce nějakou autoritu, mít u někoho oporu. A když třeba neznají Josefa nebo jsou s ním v rozepři, tak ... já nevím, každý přece potřebuje oporu. Najde se výjimečně jedinec, který ji nepotřebuje.

S.: Ne, že bych tu oporu nepotřeboval, tak to nemyslím. Ale že to není ta pravá opora pro ně.

Josef: No, když se nenajde lepší.

S.: Pak se to stává dokonce jakýmsi mechanismem. Pak už to nepřináší to, co by to mělo přinášet.

Z.: Musíme to nechat na nich. My máme Josefa.

S.: Ale je nehodnotím. Já si jen představuji, jak by to mohlo probíhat, kdyby ...

Josef: Z toho našeho programu nám to nějak ujelo. Zase se vrátíme k nějakým jiným věcem.

Z.Č.: Proč jsem unavený, když intenzivně pozoruji celý den?! Přejíždím po těle a pozoruji. Proč jsem unavenější, než kdybych to nedělal? ...

Josef: Pro získání nové energie - tu obsahují ty masité části - prostě jenom pozorností na stehna. Na tuto oblast. To je jupiterská část.

Z.Č.: Mně se třeba daleko méně ztrácí energie, když pracuji fyzicky - když dělám třeba půl dne, než když jsem třeba v práci mezi lidmi.

Josef: To je horší.

Z.Č.: Takže bych potřeboval spíše tu mentální energii. To emanuje i do mentálu?!

Josef:  Ano.

J.T.:  Všimnul jsem si, že tvoje manželka vypadá moc krásně. Zdá se mi, že by sis měl pohlídat, aby neutíkala energie.

P.: Už několik měsíců mám takové divné sny a představy, vzpomínky, které nemohu zažít... stavy, jako bych měla paralelně několik životů...

Josef: Je nutno upínat pozornost trvale do nohou, aby se člověk nerozptyloval… 

Josef: Hlásí se k nauce různí lidé. U umělců je to vždycky problém. Například ten na Slovensku (Halíř?). To je skutečně umělec, ale maluje - pekla. Příslušník pekel, jeho základ je pekelný. A mám s takovými umělci zkušenost. To už je dávno, dávno. Taky to byly okolnosti. Přestěhovali se z Bratislavy do Dvora Králové … aby byli blízko … Zle to dopadlo … chtěli mě zapíchnout … protože svým uměním se dostávali do oblasti pekel, ať už to bylo jakékoli.

On vyřezával, maloval, ona také. To byli manželé, kteří se vlastně velice dobře shodli. Oba na stejné úrovni, oba pekelníci. Inklinovali ze začátku velmi silně k nauce, chtěli to uskutečňovat … a když se to začalo trochu „hýbat“, tak jejich bytosti se nadobro vzbouřily, pekelný základ se projevil.

U umělců se nikdy nespleteš, protože to jsou příslušníci svádhišthánu, druhé čakry. Ta muže být rajská, ale může být také pekelná. Pokud je rajská, tak jsou to umělci – bývali dříve – teď už to jsou výjimky, já znám jenom jednoho. Tak mohou to být skuteční umělci, ale jejich kvalita je často v pekelných oblastech.

S.:  Vesměs moderní muzika, kterou tvoří současní muzikanti, zvláště s mladší generací v současnosti - to nemá melodii, to je postaveno na rytmu v mnoha případech. To je pekelná muzika. Vždyť se tomu také tak říká: To je pekelná muzika.

Dotaz: To může být subjektivní, co to evokuje v tom kterém člověku.

S.: Právě proto je to pekelná muzika.

Z. Č.: Ravi poslouchá také pekelnou muziku – je proto pekelník?

J.T.: Co poslouchá Ravi?

Z.Č.: Metal třeba poslouchá, takový nejtvrdší. Když přijde žena domů, tak to musí vypnout.

Josef: Ten Ravi je na tom duchovně dobře. Je v pořádku. To nechápu, co se to v něm vlastně ozývá.

S.: Takový heavy metal a techno - kde to vibruje? S čím to vibruje? Kde to rezonuje? To je jednoduché. Se kterými čakrami?

B.S.: Která oblast by byla příznivá a která nepříznivá? Hovořil si, že svádhišthána může mít oba stavy. Tak už to není tak jednoduché, jak to vypadá.

Josef: No, to je těžké rozeznat, samozřejmě. To je souhlasná čakra se srdcem. Tak tam může začínat sex, který se může zušlechtit a jít nahoru a také ten, který je ten nejnižší, pekelný. Včas to rozlišit!

B.S.: Takže v tom negativním případě už by to potom nešlo nahoru? Neprobudí se vyšší čakra?

Josef: Ne. To nejde nahoru. Ale lze ho převádět nahoru. Tuto energii lze převádět nahoru. Čili zušlechtit prakticky je možné. To může každý sám. Nebo ve dvou, ale musí se ti dva k tomu hodit. Respektive tantra je systém, který tyto energie nahoru převádět dokáže.

B.S.: A ta hudba, co třeba Ravi vyprodukoval (na kazetě) - mohl bys to nějak okomentovat?

Josef: Ano, to je v pořádku. To, co on předvádí na té kazetě, to je kladné. To je velmi kladné.

B.S.: Co to tedy v tobě rozechvívá?! Kam to směřuje?

Josef: Po páteři nahoru.

B.S.: Ale mělo by to přeci korespondovat s nějakým místem v těle.

Josef: S nižšími čakrami to nekoresponduje. Ani s anáhatou.

B.S.: To vůbec s anáhatou. To je energie, budí to energii.

Josef: Budí to takovou dobrou energii.

J.T.: Takové pozvednutí. Ono je to nenápadné a najednou to jakoby zvedne „ze sklepa“. Zajímavé.

B.S.: Já teď mám na mysli jen jakoby disharmonický zpěv mnichů.„Ožralí“ mniši.
Josef: Totiž to dokáže soustředit mysl.

B.S.: Ano s tím bych souhlasil. Protože já jsem to poslouchal a žádný pocitový stav nevznikl.

Z.Č.: Jednou jsem se ho ptal: Jaký máš dojem? A on: Já žádné dojmy nemám.

B.S.: Dá se říci, že to může i stupňovat bdělost.

Josef: Umělecký zážitek v tom smyslu, jak my ho známe, to nepřináší. Vytváří to soustředěnou mysl.

Dotaz: To může ale záležet také na kulturním původu posluchače.

Josef: Hlaste se, kdo máte nějaké připomínky, nějaké náměty.

Z.Č.: Jestli mohu zpátky k té energii. Jestli se člověk unavuje tím pozorováním a zpracováváním. Kdy nastává ten zlom, že se už energie neztrácí, člověk se už neunavuje pozorováním?

Josef: To záleží na stupni relaxace. Když se pozoruješ dobře a relaxován - absolutně relaxován - tak nebudeš ztrácet energii. Budeš jen pozorovatel. Jakmile se zúčastníš vůlí, to je ztráta energie.

S.: K tomuto bych chtěl říci, že se to také projevuje u řidičů, kteří se musí naučit jezdit dlouhé trasy. Tam ze začátku člověk jezdí a je soustředěný vědomě a pak už řídí čistě podvědomě a je jenom tím pozorovatelem a neunaví se.

Josef: To je asi toto - Meyrink o tom píše v Zelené tváři - tam mluví o Židovi, který se jmenoval Eidotter. Tam se diví, jak on může ještě prodávat v krámě a že ho neošidí, že je všechno v pořádku, když není vlastně duchem přítomen. A on říká: To tělo se přece stará samo. On je duchem s Eliášem. To tělo se muselo starat samo a fungovalo perfektně! Prodával kořalu. Tak to je takový podobný případ s těmi řidiči. Jenže oni nejsou duchem s Eliášem...

S.: Ale spíš je to řízení bez emocí, tím se člověk neunavuje, když řídí v takovém stavu...

Josef: Já vím přesně o čem mluvíš.

S.: Takže to jsem jenom chtěl říci ohledně té ztráty energie. Tam se potom ta energie neztrácí a člověk pak může řídit dlouhodobě.

Josef: A lze to vycvičit. V mystické praxi člověk může vykonávat svou práci normálně a přitom pracovat v sobě na duchovní úrovni. A nemusí to být spojeno. Tam je důležitější - jak je popsáno v cestě ŘEČIŠTĚ - že člověk se udržuje v dobrém stavu, v tom správném stavu a přitom pracuje a nemusí o té práci tak přemýšlet, když je to taková obyčejná práce, jako na zahradě, hrubá práce. Tam se dá rozdvojit vědomí. Tam je to úspěšné, protože udržuje stále čistý stav. To dalo práce, než jsem se toto naučil! Musel až Mistr za mnou přijít a ukázat mě to, jak se to dělá.

J.T.: V Novém zákoně je zajímavé místo, kde Ježíš říká farizeům: „Předcházejí vás prostitutky a celníci.“ Ono se jedná o dva lidi - Magdalenu a Zachea. Že tam také došlo, že měli energizovaná těla a „otočili to".

Josef: Ale Mistr to někde také říká, nezávisle. Žena předchází kněze a ...

H.: (cituje Vivékánandu) - o zločinci, který předchází světce...

S.: Asi proto, že nejsou morálkou tak svázáni. Nejsou v té kleci. Takže mají větší předpoklady jít rychleji nahoru, než ti, kteří se musí napřed vydrápat z té klece.

Dotaz:  (není rozumět )…………..

Josef: Ono to má co dělat s tím, že se snažíš o duchovní výsledky. Máš se snažit o zdokonalení člověka. Květoslav v těch dopisech říká (Velká cesta), že se vědomí má stát tělem. Sloučit vědomí s tělem. To je ideál dokonalého člověka.... Cesta Buddhů, ta vlastně začíná u těla a zároveň to znamená vnímat dobře vše, co se děje kolem.

….Přestávka - občerstvení….

Josef: Mluvili jsme o tom stavu bezpříčinné radostivosti, ke kterému je potřeba například metta, modlitba, volání, vzývání. Ale ten stav se musí stát dokonale přirozeným, samozřejmým, že v životě - vnějším životě - kdykoli si člověk vzpomene, musí ho umět okamžitě bez opor vyvolat. Ne že by potom ještě potřeboval modlitbu, metta nebo cokoli jiného. Musí být pro něho tento stav naprosto známý. Kdykoli použitelný, uchopitelný. Takže člověk musí být pohotový, musí být připraven v jakékoli situaci. Kdyby nastala smrt, aby tento stav ve zlomku vteřiny dokázal uchopit a ztotožnit se s ním. Aby ho nemohl strhnout nějaký děj, který by ponížil jeho práci. Tak takto musí do člověka vrůst stav bezpříčinné radostivosti - nebo nebeský - to individuální, ne u každého to má stejný stupeň - a musí být vždy uchopitelný, při ruce. O to jde! Protože řešíme život, ne jenom ten okamžik. Řešíme celý život.

Ale nežli člověk dojde k samozřejmému setrvávání v tomto stavu, to dá moc práce. Člověk to musí probojovat. Musí projít mnohými zkouškami. Ale ten, kdo dobře pracuje, jistě mu bude dána nakonec možnost - dostane nakonec čas k tomu, aby nebyl už vázán světem. Aby mohl žít volně v tom stavu, ve kterém chce. Pracujeme na vyřešení života - ne nějakého momentu v životě, pro nějakou atrakci, pro nějaké uspokojení, pro nějaké divadélko - ale proto, abychom zpracovali tímto postupem život, kterému se říká naše tělo. Není jiné cesty. I já budu moci jistě, již ne za tak dlouhý čas, říci: „Trpělivě jsem donosil toto tělo.“

Moje práce byla podstatně jiná než třeba Květoslavova; on razil něco, co zde ještě nebylo. Jeho nemohli mystici uznat neboť to, co on znal nebo hlásal, neznali. Například šel k nakladateli Neubertovi, který byl žákem Meyrinkovým a bavil se s Neubertem o duchovních věcech, o mystických zkušenostech a Neubert se divil: „Kde jste ty vědomosti sebral? Jak to, že to znáte?" A Květoslav říkal: „No, trochu jsem se hrabal v sobě". Ale Neubert nepochopil, koho má před sebou, protože to byl tenkrát ještě 28-letý mladíček, když se s ním setkal. A tak Neubert se už nezmínil Meyrinkovi, že zde je někdo, kdo ty duchovni problémy zná. A Meyrink musel mnoho a mnoho bojovat, nežli pochopil. I když - kdyby se domluvili s Květoslavem, nemusel takto bojovat, jak bojoval. To se dočtete konec konců v těch posledních knihách o Meyrinkovi (Bdělost, toť vše!; Nevědět nic, moci vše!)

Takže byl Květoslav úplně neznámý; nepochopili v té době, kdo je nebo co zná. Protože také Weinfurter se proti němu stavěl. Protože pro něj (Květoslav) to byla hrůza, to byl magik, který hřešil, který pracoval ke zkáze světa. Tak ho viděl Weinfurter. Pro mě byla práce mnohem jednodušší, protože Květoslav mě připravil cestu, ty nejhorší situace vyřešil. Prosadil zde již hotovou nauku. To že ji napsal, je obrovská věc, protože na tom lze stavět. On nemohl nikomu předložit nic takového. Jenom svoje přímé osobní poznání. A to lidi nechtěli uznat. Tak když jsem četl ty Meyrinkovy vzpomínky a dopisy, tak jsem viděl, že v tu dobu ještě Meyrink neměl jasno. To co psal, byly jeho intuice. To co říkal, třeba v Bílém dominikánovi nebo Andělu Západního okna nebo Zelené tváři. To tam vyjadřoval svoje intuice, nikoli přímé zkušenosti!

K těmto zkušenostem teprve docházel mnohem později. A když se díval zpět, tak sám se divil, jak to, že to tam napsal! Že to odpovídá skutečnosti, tak jak to v kosmu vypadá. V tu dobu, kdy on takto zápasil, byl zde již Květoslav, který by v těchto věcech dokázal mu poradit, jak je řešit. Ale nesetkali se. A to vlastně proto, že lidé, kteří tehdy žili, nemohli pochopit, že by mohl tady být člověk, který tyto zkušenosti má přímo a osobně.

Když jsem četl poslední knihu o Meyrinkovi, tak jsem tohle všechno viděl, jak to vypadalo. Je dobře, že byly napsány. Aspoň když ne pro jiné, tak pro mě, abych věděl, jak to s Květoslavem tehdá bylo a co on už tenkrát byl a co už všechno znal. A je to tak, jak jsem ti to psal o realizacích (k někomu hovoří). Květoslav realizoval stav buddho. To byla jeho základní realizace. Čili stal se už tehdy buddhou. Buddhou, který všechno zná. Tedy šlo o to, dostat to během života do praxe.

Když jsem žil s Květoslavem, tak jsem si to sám neuměl dokonale představit a ověřit, kdo je. To vím teprve nyní, na základě svých vlastních zkušeností. Když to mohu posoudit zblízka, mohu se ve vzpomínkách vrátit v tu dobu ... s kým jsem vlastně žil. On byl avatár. Tak jako Ježíš byl avatár, ale to byla jiná éra. To byla jiná myšlenka, kterou on razil, která měla zlepšit tehdejší chápání a situaci. A Květoslav - ten přicházel jako buddha, který znal základní principy a tvorbu vesmíru. To bylo přímé nejen duchovní, ale i vědecké poznání. Protože se mu to tak jevilo, to byla práce s energiemi, práce fyzikální. S fyzikálními veličinami.

Tak v tom je jeho obrovský přinos k této době, kdy přestupujeme (astrologicky) z Ryb do Vodnáře. A vzniká ve mně veliká radost z toho, že jsem s ním mohl žít. Že jsem žil v době, kdy jsem se s ním mohl stýkat … mě zasvěcoval. On se nikdy nejevil mimořádně, vždycky jako normální člověk. Takže jsem s ním mohl jednat bez ostychu. Úplně samozřejmě. On nedovolil, aby k němu někdo vzhlížel, jako k nějaké veličině - nedosažitelné veličině. Říkal: „Pro každého je tato cesta otevřená! To, co jsem já dosáhnul, každý z vás může dosáhnout.“ Tak to říkal komukoli i mě. Tehdá Ledrová se vyjadřovala: „Ne, ne, ne. To nedosáhne nikdo druhý“. A Květoslav: „Nemluv! Každý má možnost toto dosáhnout“.

Rozvine svůj intelekt natolik - těmi způsoby, které říkám – že každý se může stát buddhou!  A každý z těch, kteří v tu dobu žili a stýkali se s ním … jestli žije, nechápe plně; má nezpracované ego, které brání v tom, aby se tato naše nauka nejevila roztříštěně, aby byla sjednocená. To ukazuje, jak nesmírně těžké je anulovat svoje ego. Nepovažovat se vlastně za nic a Květoslav to všude (i mě v dopisech) zdůrazňoval. Nepovažovat se za nic! Každý má žít podle Květoslava, jako každý obyčejný člověk, aniž si je vědom, že je vládcem kosmu. Podmínka je jenom v rozhodný okamžik smrti - být si sebe vědom do důsledku a přejít denním vědomím na druhý břeh.

Poslední dobu mě to nutí přemýšlet už velice tímto směrem. Abych toto dokázal. Přejít na druhý břeh s plným denním vědomím! Bez ztráty, bez ... co je to jeden život. Už tady běhám 84 let a když se podívám zpátky, nezdá se mi... to nic není. Ta věčnost je zde! Neopakovat stále znova a znova vtělení, neprožívat tuto věčnost v nových a v nových vtěleních. Buďto to musí být vtělení vědomé, anebo setrvávání na rozhraní projevena a neprojevena. A být tím „regionem“, který řídí osudy světa.

J.T.: Josefe, že vydal Tajemství Tibetu a nikde v rozhovorech není ani zmínka, že je Vairóčana, jak ty to říkáš?! To mě trošku mate. Není o tom zmínka.

Josef: On prohlásil, že je šestým členem Bělostné dynastie. A tím to je dáno. Tehdy nebylo nic známo konkrétně - nebyly žádné spisy. To až Ravi udělal překlady. Já se k nim hlásím, protože ten stav jsem realizoval. Cítím návaznost na ně. Květoslav nebyl Vairóčana. Květoslav byl buddha přímo, té kvality jako byl Buddha Gótama. A je v tom nějaký rozdíl, protože Vadžrasattva, resp. Vadždradhára, to jsou dhjánibuddhové - personifikace prvků v prazákladu. A proto řád kagjüpů začíná tam, kde je první účinný projev těchto kvalit.

Dhjánibuddha středu - čili Vairóčana ( Božský Otec a Matka všeho, ztělesňuje éter, pozn. red.) -  ještě není činný. Ten se označuje v Tibetu jako tajemný stav, kde jsou všechny věci latentní. První projev je Vadžrasattva (kladný odlesk dhjánibuddhy  Akšóbhji, ztělesňujícího praelement vody, pozn. red.). Potom další (tj. Ratnasambhava - země, Amitábha - oheň, Amógasiddhi – vzduch, pozn. red.) . Tak řád kagjüpů začíná tímto stavem.

To, že se Květoslav prohlásil jako šestý člen Bělostné dynastie, to má dva aspekty. Právě jako dhjánibuddha, ale zároveň jako buddha, jako prabuddha. Ono to jsou věci … to jenom, že to vykládám. Pokud to člověk neprožije, neví o tom vůbec nic. Ale tak, jako byly řády - Bílí albové nebo Rosenkruciáni, to jsou řády, opora pro ty lidi, kteří hledají a chtějí nastoupit cestu. Aby měli oporu. Tak jako křesťané ji hledali v Ježíši, respektive ve svatých, tak tento řád navazuje na tyto Praotce. Tilópou počínaje.To všechno se váže na jeden stav. Tyto bytosti - jako Tilópa, Narópa, Marpa…, ti nezůstali jenom u tohoto stavu, tak jako Květoslav ne. Jak já ho znám ze současného jeho stavu, tak je nirmánakája. Je napětím v prostoru na rozhraní projevena a neprojevena.

J.T.: Musíme dát pozor, že tu ovlivňuje některé lidi a že je ve světě po tom strašná sháňka. „Černý“ shání tuto energii. Lepí to na Klause a na takové potentáty, aby oklamal národ..

Josef: Samozřejmě, že tento odpor, takový ten hrubý odpor proti tomu, to bylo ještě za komunistů, to bylo něco jiného. Ted už ten hrubý odpor neexistuje, je jenom zmatení mysli jako odpor. Odvedení od správného směru. A bohužel dovoluji si tvrdit, že odvedení od správného směru pěstuje Ole Nidahl i se svým 17. karmapou. Pádem Tibetu tam padla i tato nauka. Padl i základ této nauky. Neměl už lidem co říct. Proto se to muselo objevit znova, novou inkarnací, novým vysvětlením, přizpůsobením současnému světu. Ty staré tradice nám něco mohou říci již jen okrajově. Ne, že bychom je měli zamítnout. V těch základech je mnoho pokynů a mnoho možností, jak uskutečnit. Jenomže situace současného lidstva vypadá jinak, nežli byla v Tibetu. Tím, že Tibet padl, padly i všechny ostatní nauky včetně Dalajlámy. Dalajláma je poslední. On to ví, že je poslední. To je jiná nauka, ale na tom nezáleží. Dvě nauky se nemusí hádat, principy jsou stejné. Žijeme v době přechodu, přechod do doby Vodnáře jistě nemůže být v jednom roce. To trvá ... jako křesťanství. Jde jen o to, aby zde zůstala stráž. Vysvětlení této Cesty bylo vždy stejné, proto je tak důležité, že tento avátar - čili Květoslav - nauku napsal.

Kdo z nich napsal něco takového? Kdo z těch starých buddhů něco napsal? Nějaké poznámky, ano. Marpa psal nějaké poznámky, konec konců ty hlavní se mu utopily, když šel po Ganze. Ale to byly jen poznámky. Všude byla podmínka osobního vedení. A tak Květoslav z vlastního poznání mohl napsat o této nauce všechno. …

Rituály? No, o těch píše něco v Tajemství Tibetu, ale ty už dneska nejsou podstatné. V současné době jít cestou rituálů?! … ten život lidí tomu neodpovídá. Právě jsem říkal třeba Ravimu, který přináší tyto staré nauky z Kašmíru a těch oblastí - to je všechno v pořádku - to jsou ovšem staré nauky, které pracují svými způsoby a já jsem chtěl říci, že ta božstva, která jsou zobrazována v Tibetu, existují! Já vím, že existují. Ty znám. Ale, že není potřeba k tomu docházet imaginacemi, k tomu současné lidstvo není uzpůsobené. Stačí na to způsob života. To je moje zkušenost, že proměnou kvalit fyzického těla se dojde k týmž výsledkům, ale celobytostně! Takže to, co zobrazují Tibeťané, jako božstva - ano. Odpovídají skutečnosti!  Svou podobou, tak vypadají. Zobrazili je správně, lze je poznat! V celé jejich parádě, jestliže k nim člověk dojde svým způsobem života. Jo pravda, že jsem dostával původní zasvěcení od Květoslava … postupná …to nebyl žádný rituál. Ostatní jsem pak musel vykonat sám už po Květoslavově smrti.

A tak jenom mám radost z toho, že ti staří Tibeťané, kteří ta božstva zobrazovali, že je znali, že věděli, o co se jedná, že to souhlasí. Proto třeba s Ravim se nehádám. Velmi dobře se shodneme. Neviděl jsem vždycky takto jasně. Ale stárnu a tak ty zkušenosti přece jenom přibývají. Tak jsem rád, že mohu potvrzovat Květoslava jako avatára. Potvrzovat z vlastní zkušenosti - ne proto, že jsem si něco přečetl. Nechci ovšem, aby toto vše, co říkám vyznělo jako uctívání. Jako nesmyslné uctívání. To musí být uznání vlastním nitrem. A z toho nemůže vzniknout defektní nauka. To není jenom oprašování busty.

S.: Jak to bude dál s Naukou?

Josef: Bude pokračovat. Ale mohu mít jen nějaké tušení. Ale jak se to rozvine fakticky, to nevím. Květoslav vlastně odcházel a nemohl tady jasně prohlásit, že ta kvalita pokračuje dál, že je živá. Protože se to za jeho života tak ještě nejevilo. On jenom předpokládal. Já se na to tak dívám po této zkušenosti, protože mám za sebou tuto zkušenost s Květoslavem a s tím, jak on to vlastně plánoval a jak se to ve skutečnosti usměrnilo. Tak ani já nemohu nic tvrdit. Rozhoduje to zde nějaký zákon … já tomu říkám vesmírná Síla. Usměrňuje to a drží to. A jestliže to má platit, nikdy to nebude nauka davu. Vždycky to bude jenom pro ty vyvolené, pro malé množství lidí, kteří karmicky dozrávají. Nelze takovouto nauku hlásat davu. Jenom tu morálku, kterou se to podmiňuje, která je karmickou přípravou. Ale ty vysoké záležitosti, postup pokračování nauky, to řídí ona Síla.

Mě nikdy nenapadlo ani ve snu, co se bude se mnou dít. Hned jsem to ani nepochopil. To trvalo léta, než jsem začal vnímat a musel jsem dostat takové vnější věci, vnější prameny k tomu, abych pochopil, o co vlastně jde. U Květoslava to bylo konec konců obdobné, protože Květoslav sám píše, jak Drtikol přinesl texty ze Západu (přeložil je z němčiny nebo angličtiny), tak teprve Květoslav pochopil, kam patří, čím vlastně je. To té doby mu to jasné nebylo. Nikde se s podobným poznáním nesetkával. Zde bylo jenom křesťanství nebo magie a podobné věci a teprve z těch tibetských textů poznal, kam patří svým poznáním. Ty tibetské texty, to je vlastně to, co je v Tajemství Tibetu (oba díly). V tom poznal Květoslav, co realizoval. Já jsem ses tím také musel (seznamovat) nějakým takovým způsobem, než jsem to pochopil. Trvalo mě to dlouho. Ale to zase záleželo na rozvinutí intelektu do hloubky, abych si to všechno uvědomil. A to dále pokračuje, ten vývoj není ukončen, stále trvá!

Měli by zde být tací, kteří dokáží vyřešit sex, aby ta síla ódžas v nich začala působit, aby pochopili. Zvláště u mladých lidí to je potřeba. Aby dokázali vyřešit sexuální síly, které otevírají k tomuto poznání cestu! A jak jsem již řekl, k tomu mají mít otevřenou cestu i ti, kteří jdou zatím tou prozaickou cestou, manželé. Jestliže správně budou zpracovávat sexuální síly a převedou tyto energie do nebeských a budou schopni je předávat výš ve svém těle, ve své bytosti, tak dojdou k těmto poznáním a k těmto realizacím. Když se změní charakteristika toho sexuálního ukájení na prožitky božské, protože dvojnost jde až do Brahmova světa, do Brahmova nebe. A odtamtud se to dá rozvíjet dál a výš, tam se to sjednocuje. Tam se sjednocují bytosti plus a minus, jin a jang, v bytost jednu. A poznání se teprve začne rozšiřovat a člověku začne svítat skutečnost. K pochopení nelze dojít přes noc. I když se potom dosáhnou vysoké realizace, tyto transcendentní realizace se musí vtisknout do fyzického těla. Člověk se musí tou kvalitou stát celý! Tak jak je! Nejenom v mysli, jenom v mentálu! Tam už vlastně mysl nemá tak mnoho co dělat. Tam má být jenom přímé poznání.

Z.: Asi jsem to nepochopila správně. Protože ty jsi řekl, že když manželé budou převádět sexuální energii na nebeskou, tak tím začnou pracovat s ódžas. Ale Květoslav sám píše, že ódžas začne stoupat až teprve, když je absolutní sexuální askeze, bez jakýchkoli vášní, chtíčů nebo tužeb.

Josef: Já tomu rozumím, … absolutní askeze bez sexuálních připomínek tady na zemi, v hmotě. Jestliže to je převedeno do nebeských oblastí, už to nemůžeme nazvat sexem. Už to je něco jiného.

Z.: Pořád budeš dělat pohlavní styk ...

Josef: To je postup. To je vždycky postup. Nelze přeskočit rázem. Ale už je k tomu dán základ...

Z.: Ale teprve až je absolutní askeze, nejen nebeské milování.

Josef: No, dobře to říkáš. Mluvím o této cestě, aby každý byl potom schopen tuto sílu produkovat.

J.T.: Josefe, Květoslav prý říkal, že by mohl dokázat se s Ledrovou obejmout a že by zmizeli oba. Ale že nechce dělat ve světě rozruch.

Josef: Tak to udělal Marpa. Ale to není sexuální, to je setkání dvou principů jin a jang.

J.T.: Dobře, ale celobytostně! I ty sexuální energie.

Z.: Ale ta sexuální energie nemusí být vedená jenom touhou, vášní, je to právě jenom ta čistá sexuální energie, která…

J.T.: No, konečně. Ale k tomu mohou být přitom spojeni … to ne, že by nemohli...

Josef: Zkušenosti jsou zkušenosti.

S.: Říkám - zkoušet! Ale to Květoslav měl naprostou pravdu. Aby tento svět mohl být zjeven, tak musel být rozdělen na plus a minus. Protože kdyby nebyl rozdělen, tak by nebyl viděn. Je to jako pozitiv a negativ - není to zcela přesný příklad - když splynou, tak zmizí. Takže to neznamená, že by neexistovaly! Ale pro nás zmizí.

Josef: Jedná se o mezistav. Ódžas dává člověku poznání, pochopení. Rozvíjí se jeho schopnost poznávání. To je stále ještě mezistav. Z toho může potom vyplynout, že pochopí spojení těchto dvou principů - plus a minus. To v těch vyšších sférách už se nemůže označovat jako sexuální akt. Nikdy! To už není. To je fyzikální záležitost, slučování energií. Ale samozřejmě, že toto slučování energií může člověk nějakým způsobem pochopit, ale uskutečnit, to je moment! Jestliže ti dva to dokáží provést, tak to v momentě! Tak to zatím tady se nemohlo stát.

Tak aby se to nepletlo - je to cesta k získání síly ódžas, která dává moudrost, rozvinutí pravé hemisféry. Potom uskutečnění.  Z. mluví o cestě k tomu. Ne ještě o výsledcích. Máme každý nějaké úkoly, nějaké zkušenosti, které budou přičleněny k Nauce. A to všechno, o čem mluvím, musí vzejít ze zkušenosti. Nikoli z práce mysli, nikoli ze studia, ale z přímých zkušeností. Jinak to neplatí. A tak jako posuzuji já práci Květoslava teď zpět, mohu to vidět jaksi s přehledem, tak někdo bude po mě zase posuzovat moji práci. Uvidíme, jak dopadnu. Z hlediska jiných osob jsem kacíř.

J.T.: No, je to „květná neděle“. Ježíš se taky projel na oslátku. Jak je donutit, aby Tě ukřižovali.

Josef: Ne, to ne. To už ne. Bylo by to nepříjemné. Mladí lidé, aby udělali zkušenost manželskou, aby přivedli na svět dítě a když stále setrvají ve správné tendenci, tak je stále ještě dost času, aby dosáhli vysokých výsledků. Když to třeba dosáhl Jeřábek - ten neměl podmínky zdaleka tak dobré.

J.T.: On měl také děti?

Josef: Jistě a nepochopili ho. Ten (syn) o něm říkal, že je blbec! Pořád se stará o takovéto věci … to není život! Pro ně to nebyl život. Pro ně byl život nějaká ta flaška a nějaká ta dobře prožitá postel. Tak měl potíže. A neměl to vědomí, že tady žil, že někdo jde za ním. To tam neměl. On si dobře uvědomoval, že ty jeho děti se nepovedly. A přesto dopadl dobře. Proč by naši lidi, kteří prožijí mládí v harmonii a ve správném směru nemohli dosáhnout totéž?

B.S.: Aby u nich byla správná pokora nebo zbožnost.

Josef: Správná oddanost nauce. Mistrově Nauce. Pro mě byl Mistr všechno. My jsme se velice dobře dohodli. Tím, že někdo fyzicky zemře, neskončil. Aspoň pokud já vím, tak neskončil. Takže smrt jako proměnu beru naprosto reálně. Žádná fantazie, to je pro mě realita. Ještě nějakou dobu po smrti se Květoslav projevoval. Nejen jako stav. Přesto Jene - jak si hovořil o egregoru, jsou zde tací, kteří by rádi křičeli: „Ukřižuj! Ne tady!“

Z.Č.: V těch knihách o Meyrinkovi, v jednom dopise Neubertovi Meyrink píše o ....

Potom doporučuje nesoustřeďovat se na body v těle ani na to místo, kde to pálí, ale nad hlavu. ... Někde mluví o průchodu nitkovými nádí v oblasti anáhaty, že se má soustředovat zase na spodek trupu, na nohy, že energie náporem prorazí to místo. ... Číňané zase doporučují soustředit se kousek nad to místo, kde to pálí.

Josef: Takže povytáhnout …

Z.Č.: Ano. Takže já vlastně nevím kam?!...

Josef: Ano. Taky moje zkušenost, že skutečně ta síla procházela těmi nitkovými průchody a že se to jevilo jako angína pectoris. A protože jsem toho mnoho nedbal, pracoval jsem dál a dost těžce; třeba v lese jsem stále kácel stromy – nedbal jsem těch bolestí. Tak jsem se doplazil domů na gauč, potom najednou - bylo mi moc zle - ležel jsem. A tu jsem viděl, jak mě začínají modrat ruce. Viděl jsem koneček nosu, jak modrá. Začal jsem jít ke konci. Ale nebyl jsem z toho smutný, jen jsem to pozoroval. Najednou ... ještě ne, ještě není čas! Tak zase ta angína pectoris polevila, zase jsem byl normální.

Z.Č.: Kdykoli se vlastně zklidňuji, tak mi hoří páteř. Od soláru mezi lopatky, někdy to bolí tak, že se kroutím.

Josef: Ano. Samozřejmě. To jsem se ani nadechnout nemohl.

Z.Č.:  A co s tím?

Josef: No, nic. Jel jsem dál. Utíkal jsem ke Květoslavovi a Květoslav pokýval hlavou. Jo, jo, to jsou ty nitkové průchody. Dál mě o tom neřekl …

Z.Č.: Néé, to musí procházet, protože se to zvyšuje...

Josef: Samozřejmě, hodně. Ale po částech. Ale ty jsi silná konstituce, ty to vydržíš.

Z.Č.: Ale to trvá léta?!

Josef: Dva roky mě to trvalo. Lékař mi obstaral lék – Clinium. Jestli to následkem toho Clinia přešlo nebo vůbec, že to dozrálo, to nevím. To neumím zhodnotit, protože Bajer jakožto docent, lékař, mě to doporučoval, no tak jsem to bral. Ale co mě pomohlo nebo čím to skončilo, to nevím…

Josef: (k J.M. - o jeho ženě) Ale tam by měla velice zdůrazňovat „Mea culpa“ (pozn.: moje vina). Všechno je vlastně důsledek jejich přání.

S.: Já jsem tři roky učil. A učil jsem podle toho, jak jsem byl kdysi učen. A přesně tam, kde ti učitelé a učitelky zvlášť, křičí na děti v afektu, tak to je přesně opačné. Jen se ničí učitel a děti... A já jsem to otočil.

Josef: A byl jsi v pohodě.

S.: A usmíval jsem se. A všichni ze mě měli strach. Pak si rodiče stěžovali. A ten zástupce ředitele se mnou chodil a snažil se mi dát lekci v pedagogice. A já mu říkám: Máš dvě možnosti, buď vyhodíš mě nebo ty rodiče z ředitelny. Takže mě vyhodil, ale vlastně mě pomohl....

Učil jsem elektrotechniku. Je to věda abstraktní a abychom to vrátili zpátky k mystice; tak kdo nemá abstraktní lidskou práci, tak nemá absolutně předpoklad pro práci mystickou. Mystická práce je abstrakce.

Josef: Ano, ze začátku to je abstrakce i pro něho.

S.: A potom všechno je vlastně na základě jakýchsi modelů. Jak to funguje. Samozřejmě, že nějaké jevy se nechají určit, když se rozsvítí žárovka, tak tam něco asi je, když to pohne ručičkou, tak tam asi něco je. Ale jak to ve skutečnosti funguje, to je těžké. Na základě jakýchsi představ, jakýchsi abstraktních modelů, jež se pak musí logicky spojovat, se pak nechá vytvářet příslušná věda.

Josef: Omakat to nelze a ono to někdy kopne!

S.:  V mystice posuďte sami, kolik z toho víte, …  co přečtete zítra? Z té mystiky. Některé zásady ano, ale je vám někdo schopen reprodukovat Květoslavův článek? To před vámi klobouk dolů. Já jsem se o to několikrát pokoušel sám před sebou a neuspěl jsem. Absolutně ne. Jde o to, že je to abstrakce a je nutno abstrakci nějak zažít. A zažiješ ji jenom tehdy, když to, co si přečteš, postavíš na své vlastní zkušenosti.

Josef: Podle toho se rozumí té knize nebo ne. A tak teprve, když člověk začne praxí - ať už jakýmkoli způsobem, jak to pochopil nebo jak mu bylo řečeno - a nějakou dobu na sobě pracuje, tak se v něm něco začne proměňovat. A vrátí se ke knize a řekne: Jo, to je ono. Já jsem tomu nerozuměl, teď už vím! Podle toho, co na sobě udělá, tomu rozumí, to zná.

S.: A je to vlastně stále takový proces.

Josef: Stále v jednom kuse, nekonečně... A proto jsem také doporučoval přemoci se a tu knihu přečíst... To v člověku nějak dozraje, podvědomí to zpracuje a když se k tomu vrátí za měsíc nebo za půl roku, tak najednou chápe: Aha, to je takto!

S.: Je to nová kniha!

Dotaz: To jste se musel přemáhat, aby jste tu knihu četl?

Josef: Ne... Já znám případy kolem sebe. Kolik lidí to odloží. Ne úplně. A tak říkám: Vraťte se k tomu. Ale přemozte se a přečtěte to. A je jich mnoho.

Dotaz: Květoslav říká v České Mahájáně: „Ptejte se mě, co kterým slovem myslím nebo pro co ty slova užívám“. Protože člověk, i když si myslí, že ten text pochopil, tak ale neví, pro jaký případ se to vztahovalo.

S.: Květoslava se ptali, aby jim řekl, jak rozumí jeho učení. Odpověděl:  „Rozumíte tolik, kolik rozumíte tomu, co jsem napsal“. Takže ten test si může udělat každý.

Josef:  Ano, může si ho udělat. Pokud je dost objektivní.

S.: Ano a pokud u toho neusne... To je jasné potom... Že ano.

B.S.: Nestačí jenom objektivita, je třeba i konzultace.

Josef: Ano, jistě je potřeba konzultace; je nutná.

B.S.: Ale je fakt, že v prve fázi - než dojde k nějaké konzultaci – ty věci jsou napsané jako reportáž a je-li člověk ve správném stavu a „chytne“ tu reportáž, ten „dech", tak to přečte a v podstatě všemu rozumí.

Josef: Přiblíží se tomu.

B.S.: Ale je pravda, jak z toho „vypadne“, tak to zas zapomene. Už tomu potom nerozumí. Ale když „chytí“ ten stav …

Josef: Ano, ten, co je vyjádřený tím psaným. ... Květoslav, když o něčem chtěl psát, tak vyvolal příslušný stav a v něm to psal. A v tom „přepracování“ - jak to redaktorka „přeložila do jiné češtiny" - už toto schází. Všechny Květoslavovy spisy mám v původních verzích. Může se to konfrontovat, kdyby se někomu chtělo.

Josef: A než půjdeme domů - co kdo dá do placu?

Dotaz: Chtěla bych se zeptat na Meyrinka. Jestli se vrátil na Zem zpátky nebo …

Josef: Ne, ten to už má vyřízený. To, co je psáno v „Andělovi Západního okna“, to jsou výsledky jeho práce. Takže je tím „regionem“, který řídí osudy světa na určité úrovni. On o tom mluví, že byl inspirován, když psal inspirován a nevěděl o tom vlastně nic. Teprve dodatečně, jak pokračoval ve svém vývoji, tak najednou chápal, že to, co tam psal - že je to tak! Že to je cesta. Tak, co se týká „Anděla Západního okna", vlastně tam mluví o svém vlastním životním výsledku. To je životopis. Až za smrt. Květoslav ho uznával. Říkal, že to byl tehdy jediný zasvěcenec v Evropě. (…)

Josef: Ten, kdo mluví slabě, nemá energii. Kdo nemá energii, s čím potom pracuje?

S.: Jak chce zpracovat hmotu?

P.: Co s tím dělat, když je člověk stále unavený?

Josef: To záleží na jeho psychice. Nedostatek energie, to je psychická záležitost. Ne závada nějakých funkcí v těle.

S.: Jestli k tomu mohu. Na této cestě někdo dříve a někdo později dosáhne tzv. vnitřní harmonie. A ta vnitřní harmonie se projevuje mimo jiné tím, že si prodlužuje věk, že si upevňuje zdraví a projevuje se také tím, že neztrácí energii. A potom ztráta této harmonie, když už to trvá, ho upozorňuje velice přesně, že udělal nějakou chybu. A teď se musí vrátit zpátky v myšlení a přijít na to. A tím se vlastně zdokonaluje.  Protože ty chyby, jak postupně mysticky roste, jsou pořád menší.  A z pohledu „civilisty“ banálnější. Ale to všechno najdete v Mistrově učení. Ale to není
na prvé čtení. To je na čtení znova a znova a pak to tam najdete všechno. Takže vnitřní harmonie. Vyladíte svůj organismus na energie...

Josef: Harmonie ekvivalentní výsledkům.

S.: Ano přesně. Josef to zná velice přesně. My jsme o tom mockrát hovořili, jak to funguje. A potom třeba, když opravdu je ta harmonie opravdu super, tak můžete přestat jíst. Budete třeba jenom pít. Nepotřebujete jíst. Nebudete ztrácet energii. Jiná věc je postit se až do úplné ztráty vědomí. To je o něčem jiném.

Josef: Jedna paní z našich kruhů - není tady - 80 dní nejedla. Jenom vodu nebo čaj. Čistý, ne s cukrem. Nejedla 80 dní. Trošičku jaksi pohubla, ale potom přestala hubnout, normálně pracovala.

Dotaz: A vypadala dobře, taková usměvavá.

Josef: Vypadala dobře. No jistě, Boženka.

J.T.: Já bych ještě upozornil, že 15% lidí je lapeno rodiči. Mají silné aspekty k některému z rodičů. A pak se může stát, že bydlí právě s tím rodičem, co jim lehce bere energii. Bacha na to. Dávat na to pozor.

Josef: (k P.) Vy bydlíte s rodiči. Ne, že by byla mezi vámi a rodiči harmonie. To tam není. Ale právě, že není, to vám bere energii. Každý je jinačí. U jiného se projevuje harmonie - nebo je harmonický a ti rodiče ho „vysávají“.

S.: A myslíte si, že je správné dávat někomu energii?

Josef: To je hřích.

B.S.: Každý má svou (energii).

S.: Samozřejmě, že také myslím někomu brát energii. To je také pěkné svinstvo. Ale na určitém stupni byste už měli poznat, že ji někomu berete a kde ji někomu dáváte. Takže i tomu je třeba se na Cestě vyvarovat. Protože pokud někomu berete na mystické cestě energii, tak se stáváte spíše satanem. A pokud ji někomu dáváte, tak se na Cestě zdržíte nebo jdete ještě dlouho.

Josef: Květoslav psal o jednom knězi, který měl na faře matku, která mu sloužila, vařila, atd. Bába jako sud a on chudinka. A on vždycky: „Maminka, moje maminka“. Nechápal, že mu bere energii. Květoslav to viděl a říká: „Já mu dám cvičení“. Tak mu dal určité cvičení a bába za 14 dní umřela!

S.: Ano, jenom parazitovala, ale vysvětlujte to někomu, že to tak je!

Josef: To je právě rozdíl morálky křesťanské a buddhistické.

B.S.: Proto jsem se na to prve ptal. Tam to bylo cíleno. Přesně na toto - energie a tyto věci.

Dotaz: Ale zase některé bytosti zásobují energií. „Kdybych jen na chvíli přestal být činný, svět zanikne“.

Josef: To je úplně jiná věc!

Dotaz: To říká Krišna...

Josef: To je jeho funkce. To není, že dává energii. On je činný ve své funkci. Ale to se netýká vampyrismu, to není vampyrismus. To je bytost samozářná. Jako Slunce. Takže může dávat ze svého, protože jeho potenciál je nekonečný. To je něco jiného.

S.: Teorie informací (ať už jde o genetiku nebo informatiku) se v poslední době velice blíží mystickým poznatkům, jenom to má poněkud jiné názvy. Ale já chci zůstat u té informatiky. Kdyby nebylo energie, tak by nebylo informací. A to platí na nás, kteří si uvědomujeme tuto energii, čili čím budete mít více energie, tím budete mít více poznatků, které nejsou z tohoto světa. Čili těch mystických poznatků budete mít více. A to myslím jak poznatků, které jdou z vás - protože veškeré informace … Každý organismus v nás je…(?– nejasné zachycení textu) a všechny informace světa jsou uloženy v nás. V každém z nás. Pokud budete zpracovávat tělo, tak ty informace budete získávat. Samozřejmě, že budete získávat i informace, které se netýkají přímo vašeho těla, ale vždycky tam, kam jste došli v tom zpracování – to znamená, jakou máte energii, takové budete mít informace a někdy takové, že se budete divit, odkud to je. A nebudete si s tím vědět rady.

Josef: Já bych to chtěl ještě doplnit. Pokud někdo získává tímto způsobem informace, čili dostává je do vědomí - přijme je jako skutečnosti - tím se upevní v prostoru! Uskuteční se v prostoru. Ony tam jsou jako náplň, jako běžná náplň, ale nejsou separovány. A když se upevní tím vlastním poznáním, tak to znamená, že ti, kteří jsou dozrálí a uzpůsobení, je můžou zachytit … a jsou další, kteří na to přecházejí zase jakoby sami od sebe. Ale ve skutečnosti  ten, který přenese ty informace, utvrzuje je v prostoru.

S.: A to najednou ucítíte, že jste najednou tzv. pevně vetknuti někde ve vesmíru a to je jeden z průvodních znaků, které vám říkají: Je to dobré. Ale ne, že byste si na tom zakládali. Ne. Ale na Cestě je to další kámen, který jste překročili. A je to dobré - získáváte stabilitu a harmonii. Teď o tom můžeme mluvit z různých stran a pak se to stejně stále sbíhá, stále na té Cestě jdete a jdete...

Josef: A teď, když to vezmeme, že těmi informacemi nabíjí prostor celá skupina lidí, tak to musí mít účinek.

S.: Stále to vede do jednoho místa, kde - jak bych řekl - na nás čekají.

Josef: A ještě jedno k tomu řeknu. Pokud to je jenom tímto způsobem – že člověk tyto zkušenosti získá a upevní je v prostoru nebo upevní se v prostoru - to je jedna část. Ale má-li to platit univerzálně - musí se o tom s druhým promluvit. Aby se alespoň dva dohodli (nebo skupina), že to tak je. Potom to vytváří v prostoru pevný základ. Pevnou oporu a to je vlastně účel naší práce.

S.: A rozšiřuje to ten Egregor, který je zapotřebí proto, aby se tady vůbec něco změnilo. Jinak není šance.

Josef: A ten Egregor sám od sebe, ten stav sám o sobě by mnoho nepomohl, jestliže by nemohl působit přes určité jedince. To je svázáno jedno s druhým. A kdo zná tyto zákony (?!)

B.S.:...Egregor se tímto posiluje a nabíjí.

Josef: No, tím se rozšiřuje; rozšiřuje se jeho síla. Ale musí se nejdříve vyskytnout někdo, kdo se tím Egregorem stane.

B.S.: A to tady je.

S.: Ještě jako elektrikář to vysvětlím. Ze začátku, když to začne fungovat, tak je to jako kondenzátor. Víra ve vás probudí ten kondenzátor a naplníte se nějakými idejemi. A potom je - s prominutím - vykecáte a už jste zase bez energie, bez informací. To je přesně ten stav, kdy o tom nesmíte mluvit. Potom se zlepšujete a z toho kondenzátoru se stane transformátor. A takový guru je ten nejkvalitnější transformátor, protože on neztrácí energii, jelikož je transformátor a jenom tu energii převádí do slova mluveného. Převádí informace a energii. A to stále je informace a energie. Jednou jsou to hlasivky - energie a informace; předtím to mělo trošku jinou formu. Ale energie je tam stále nosným prvkem. Proto žáci, když začínají, mají od svého gurua zakázáno o tom mluvit. Ale potom už naopak - jak bylo řečeno před chvílí - o tom už mluvit musí. S někým.

Josef: Jestliže dosáhnou určité úrovně vývoje, jestliže v sobě již určité stavy realizují, tak potom jsou povinni se stát tím transformátorem, jak ty tomu říkáš.

S.: Takže, málo platné, je to práce s energiemi. Ale jedinečnost Květoslava je právě v tom, že přinesl učení pro náš čas, pro naši civilizaci. Protože o mystice píše spousta lidí, ale - já tomu říkám takový cestopis. O mystice spousta lidí píše něco jako cestopis. Své mystické zážitky atd. To je k ničemu. Já jsem to kdysi přirovnal ke kuželu - že učení Květoslava je kužel, kde ta cesta vede nahoru a každý si tam musí najít tu svoji cestičku. Pro někoho je přímá z té strany, pro jiného z jiné strany a zase pro jiného zatočená jako spirála, ale všechny vedou nahoru. A potom jsou úskalí, která by mohla nastat, kdyby se do toho někdo pustil bez gurua. Já jsem těmi úskalími prošel a to, že jsem se z toho „vydrápal“, to je zásluha někoho jiného. Jsem rád, že to tak dopadlo. Ale nikomu bych to nepřál.

Josef: Ale vždycky je to nakonec tvoje zásluha, to jsou výsledky, které jsi vlastně teď sklidil z minulých životů.

S.: Ano.

Josef: Ale ten, co je tam ukládal, … byl jsi to ty a nebyl jsi to ty … to je otázka.

S.: Samozřejmě, že já parazituji na minulých životech. Ale až zas tak ne. A už jsme zase u toho cestopisu. Potom se - po určité době - o sobě něco dozvíte ze svých minulých životů. Josef to dobře ví. Ale to je jedno z úskalí. Na to se musíte vykašlat.

Dotaz: Já to třeba ani vědět nechci.

S.: Správně, ale je to zábavné. Zase když to nejsou tragédie, tak je to zábavné. Ale ony jsou to většinou tragédie. Protože ty dobré věci, ty jsou plytké. A tragédie, ty se zaznamenaly do energie, namodulovaly se na nosnou linku energie...

Josef: Když na tom člověk nelpí, tak o nic nejde. (…) Nedá se nic dělat, čas pokročil...

 

Zapsal: J.H., 2003

Přepsal: Z.J. - 2015