Milí přátelé, je to již dávno, co se ke mně dostalo několik listů s aforismy Josefovy ženy Dany. V současné době se dostavil určitý impuls, aby Vám mohly být představeny. Někteří z Vás je možná znají, pro jiné budou úplnou novinkou, ale přeji všem, aby jim byly k užitku v každodenní praxi.

Martina P.

My tímto za redakci stránek Martině nesmírně děkujeme, že toto ovoce duchovní moudrosti paní Dany dala naší Obci k dispozici neboť tyto texty si v ničem nezadají s buddhistickými thermami, tedy se skrytými posvátnými texty, jež se zjevují v čas potřeby. 

Je to již velmi dávno, kdy v době milénia guru Josef se svou duchovní manželkou Danou společně navštěvovali mnohá setkání sanghy a snažili se zájemcům vysvětlit nauku Mistra Květoslava, jak ji sami v nejvyšší možné míře uskutečnili. Přesto vzpomínka všech, kdo se tehdy s paní Danou mohli setkat, je stále živá a její moudrost si tak nyní ze srdce rádi znovu připomínáme.

Jako motto jejích jedinečných postřehů o životě jsme vybrali aforismus, který nepovažovala za nutné dále rozvíjet: Přestaňme vyžadovat dokonalost na svém okolí a hledejme ji sami v sobě.

Za případné nevhodné stylistické úpravy se autorce omlouváme. S poděkováním ,redakce".

Dana L. :  Lehké úvahy o těžkém životě (možná špatně napsané, ale určitě dobře míněné rady do života)

Pokud je člověk nebere na lehkou váhu, může se i stát, že život přestane být těžkým. Dobrá orientace v životě je otázkou kvalitních životních zkušeností a z toho vycházejících kvalitních postojů. A příležitostí k jejich získání nám „osud“ poskytne někdy i proti naší vůli dost a dost. Nechme raději stranou otázku vděku. Málokdo děkuje za „špatné“ tj. bolestné zkušenosti, i když jsou většinou nejcennější.

Napětí

Každý si v sobě neseme stav okamžiku. Měl by být co nejpovznešenější. Není umění přijmout horší stav svého okolí, uměním je ubránit si svůj dobrý stav navzdory okolí, anebo dokonce přinutit svým vnitřním postojem okolí náš dobrý stav akceptovat. A to vše pochopitelně, aniž bychom porušili běžné morální předpisy.

Technika v nás

Člověk jako by byl super počítač, ve kterém na kvalitě dat do něj vložených závisí výsledek. Čím větší paměť (zkušenosti uložené v podvědomí), tím rychlejší a správnější posouzení situace. A každá nauka je více či méně dobrý manuál, který nás vede k pochopení mechanismu a podle kterého můžeme využívat možnosti nám svěřené. Pak už je pouze třeba hlídat viry, aby se program nezhroutil a nevydal se směrem, který nám nebude ke cti a k užitku.

Láska

Člověk k ní má přistupovat s čistotou nemluvněte a moudrostí starců. Blížit se k ní po špičkách, ale vzít si na cestu obuv dobré značky, protože za životní zkušeností se jeden někdy dost našlape. Poznání je sice dílem okamžiku, ale vést k němu může i cesta trnitá. Ve dvou se jde lépe, pokud oba vykročí přibližně stejnou nohou. Nad hlavou lze najít bod, podle kterého se dá určit správný směr, ale je nutné se stále pozorně dívat zpátky na zem, jestli si mezitím nešlapete po štěstí. Ovšem to platí nejen pro cestu ve dvou.

Houska na krámě

Každý máme svůj názor. Důkazem může být takový prozaický, většinou prudké vášně nevyvolávající předmět jako je houska. Mnoho bych za to nedala, že snad na ni neexistuje identický pohled. Jednomu se zdá málo vypečená, druhému velká, vadí mu, že je z bílé mouky, další ji nemůže vystát jako takovou a ten následující si bez ní nepředstaví dobrou snídani. Názory se liší v barvě, velikosti, vůni, materiálu a možná hraje roli i osoba prodávajícího. Dovedu si představit, že může vzniknout i spor. Naskytne se otázka, jestli příčinou těch tak rozdílných názorů je právě ta ubohá houska. Jedinci, který má k tomu všemu neutrální stanovisko (je nezúčastněný), je nad slunce jasnější, že jediné východisko, jediná spojnice všech účastníků, může být právě v onom nezúčastňování se = vzdání se názoru. Pokud nemáte názor, netrápí Vás ani okolnosti.

Proč na sobě pracovat (poznat sám sebe)

Ať chceme či nechceme, podléháme svým sklonům. Není příjemné pomyšlení, že nám vládnou chemické vzorce (hormony, občas nikotin nebo etanol), fyzikální veličiny (teplota, světlo, tlak ap.) a jiné síly, ale je to evidentní. Ten, kdo se sebou není na 100% spokojen už má důvod se ptát, co s tím. Předpokládejme, že cílem snažícího se je dosáhnout co největší harmonie. Ideální je použít pozornost, pomocí které si všímáme vlastností svých i ostatních lidí (to nám jde většinou lépe) a zjišťujeme, jak kdo a čím působí na své okolí. Vyřazovací metodou pak lze docílit výběru a je na světě jakýsi morální kodex – nečiň, co nechceš, aby ti činili jiní. Případně ho můžeme porovnat s již zavedenými a osvědčenými morálními předpisy. Pokud je člověk dobrým pozorovatelem, většinou se tyto verze příliš neliší, a pokud se těmito příkazy nějaký čas řídí, zjistí, proč vlastně každá kvalitní nauka usilující o zkvalitnění bytosti začíná s morálkou. Pokud i po bezbolestném a časem prověřeném plnění morálních předpisů člověk hledá smysl života, může přejít z psychologie lidské na božskou (duchovní). Touha po osvobození se prohloubí a sama si najde správnou cestu. Člověk náhle zjistí, že odkládáním svých nectností ale i ctností neztrácí, ale získává, a to stále větší svobodu. Absolutní svoboda znamená konec hledání.

Nebojte se mystiky

Pod slovem mystika si většina lidí představí něco tajemného, starodávného (co už v dnešní moderní době přece neplatí), nebo prostě podvod. Dobrá mystika je především způsob, jak poznat a ovládnout sám sebe, jak řešit problémy normálního života pomocí vnitřních postojů. Létáme sice na Měsíc, slézáme velehory, škobrtáme na severní pól, snažíme se vytvořit umělý život ve zkumavce, ale do hlubin své bytosti se chce málokomu. A přitom poznávání psychiky člověka by mělo být jediným smyslem života.

Fanatismus

Je nutné zabránit fanatismu v sobě. Člověk musí všechno, čím existuje (přání, chtění, emoce, pudy aj.), uvolňovat ze své bytosti tím, že nedovolí, aby se sklony realizovaly. Neakceptovat je. Napětí, které vzniká, registruje, a pokud ví jak, tak i zpracovává. Nelze spasit svět jinak, než dokonalým ovládnutím sebe. Tím odpadají automaticky všechny buditelské nápady začínajícího mystika, protože tvrdá práce většinou odvane prvotní krátkodobé nadšení a měla by zůstat spíš pro postup nutná vytrvalost. Nauka, která vede k absolutnímu cíli, pokračuje pouze v tom případě, že se najde jedinec, ochotný se vzdát úplně všeho. V případě, že si vědomě ponechá některé napětí vesmíru, zatíží tím nauku i sebe. Správnou cestu pozná mystik tím, že jeho bytost neroste zázraky nebo mystickými zážitky a stavy (tj. pýchou a sebevědomím, že jsem něco dokázal), ale spíše se zmenšuje o zatěžující napětí, je pořád lehčí až k pocitu, že vyvane, přestane existovat sám o sobě a stane se ničím a zároveň vším. Má žít tak, aby ztratil důvod žít – myšleno v tom pozitivním slova smyslu. Tzn., nesmí ulpívat žádnou částí své existence na světě, který ho obklopuje. Je inertní za každých okolností, nevytváří novou karmu a dožívá starou (nevyhýbá se staré). Nesmí v něm vzniknout dojem, že koná, natož aby konal něco důležitého. Pokud se dostatečně vnitřně ztiší, pozná, že život (jeho stará karma) mu jasně naznačí, co má dělat, aby ji spálil. Vykonáním těchto činů indiferentně (jako by z příkazu) se člověk vyhne vytváření nové karmy. Tady je velmi nutné mít předem zažité morální příkazy a dobře rozpoznat, co nám naznačuje život (naše stará karma) a rozlišit, zda se nejedná o ještě nezpracované sklony naší vlastní osobnosti. Přijmout osud neznamená být pasivní. Naopak, člověk musí bojovat s výšlehy nespokojené osobnosti, která se nemůže a nesmí posilovat. Čím rychleji a důkladněji se nám podaří uklidňovat rozbouřenou hladinu, tím jemněji můžeme pozorovat dění v nás i kolem nás – mechanismus vesmíru. Každá dobrá nauka je vlastně psychologie, fyzika, chemie a možná ještě něco navíc. S psychologií většinou začínáme. Člověk musí poznat sám sebe, pokud chce nad sebou zvítězit. A protože je konglomerátem energií, může použít jediný nástroj – tj. psychiku = mysl. Sílu soustředění.

Víra

Víra sama o sobě je dobrá věc. Ovšem k tomu, aby vedla k uspokojivému konci, si musíme pečlivě zvolit objekt své víry, a pokud je náš postoj správný a víra absolutní, stane se tento objekt postupně subjektem. Problém křesťanského postoje vidím v tom, že objekt a subjekt zůstává až na světlé výjimky oddělen. Světský člověk může denně chodit do kostela, přesto ho svět přitahuje takovou silou, že se stává vlastně věřícím světa a jeho nitro to příliš k duchovnu nepovznese. Energie totiž vždy putují do našeho skutečného ideálu, po kterém touží převážná část bytosti a se kterým se tímto ztotožňujeme. Pokud si mystik zvolí vhodný ideál, musí v něm vzniknout gravitace – touha po spojení s předmětem víry. Silný magnet jej nutí na sobě pracovat takřka i proti jeho vůli (ve skutečnosti proti vůli jeho osobnosti). Pokud si uvědomuje ve stavu přitažlivosti ke guruovi, který je představitelem příslušného napětí, své tělo dostatečně dlouho, buňky se pročišťují a vyšší já pak přesně určí druh i místo soustředění. V tomto stavu odevzdává guruovi všechno. Ztrácí strach, pochybnosti i touhy. Nemá nic, a všechno, stává se celým vesmírem a zároveň ničím.

Jsem cesta

Pokud se jedná o cestu k nejvyšší kvalitě vesmíru, znamená tento výrok spojení této kvality se životem člověka na zemi a tudíž všemi jevy s tím spojenými. K nastoupení cesty je třeba tuto snahu pojmout jako celoživotní program a jako ½ hod. cvičení aerobiku. Každý, kdo cestu skutečně nastoupí, je k tomu nucen zkušenostmi a prakticky nemá jinou volbu. V nejlepším případě pracuje na zkvalitňování sebe, svého údělu bez jakýchkoli nároků na výsledky. Prostě proto, že tímto způsobem musí konat, tak jako musí dýchat nebo přijímat potravu. Nevyžaduje odměnu ve formě mystických zážitků ani ve formě obdivu společnosti. Obojí se totiž může stát překážkou na cestě. Jak dosáhnout spojení s nejvyšší kvalitou? Nejjednodušším způsobem je začít s dodržováním morálních příkazů, které báječně popisuje ve své knize „Přímá stezka“ K. Minařík. Jde o očišťování od nejhrubších složek v těle, které člověka uschopní pochopit smysl tohoto snažení. A možná mu umožní pochopit smysl existence člověka na zemi, že jde o komické zrání a upravování postojů jedince k jevům  života. Vznikne v něm touha kráčet po stopách Buddhů, nebo bohů a tato touha ho postupně naplní. Celou bytostí volá po příslušné kvalitě a tím ji vlastně přenáší do svého vědomí, a pokud si přitom uvědomí tělo, i do jednotlivých buněk. Jde vlastně o vytěsňování těžkých kvalit těla kvalitami absolutna, což je opravdu přímá stezka, anebo jde o postupné pročišťování nižších kvalit vždy vyššími a vyššími. Musíme si přitom uvědomit, že v jakém stavu mysli si uvědomujeme tělo, takové napětí (informace) ukládáme do DNK v buňkách a pouze tato napětí nám budou v budoucnu k dispozici. Je to stejné jako ukládání informací do databáze. Pokud prožíváme převážně stresy, deprese, zlobu nebo nenávist, klesáme na opačný konec lásky, svobody a moudrosti (po kterých toužíme). Jestliže se tedy na naše volání ozve vysoký stav, necháme jím prostupovat celou bytost. Následuje očišťující proces, i když se zprvu nezdá být účinný. Vysoké napětí totiž vymývá nižší a to vystupuje do vědomí. Stav vysoký střídá nízký. Nesmíme se zhrozit. Teď nastává příležitost k boji s nižší přirozeností. Je to zkouška naší opravdovosti, s jakou přistupujeme k mystice. Musíme být na toto těžké napětí připraveni. Vždyť pokud bychom v těle neměli lidské vlastnosti, nezrodili bychom se na Zemi. Musíme si uvědomit, že právě toto napětí chceme vymazat ze své bytosti. Nechceme si ho přece ponechat, aby se opět demonstrovalo, až dozraje čas. A nejde to jinak, než přes uvědomění si ho a ovládnutí. Co s tím? Nejrychlejší způsob, jak se něčeho zbavit, je všechno předat. Je to naše neustálá kontrola lpění. A odevzdávat lze v našem případě jenom nejvyšší kvalitě nad naší hlavou, aby vznikl magický kruh očišťování. Absolutno přemění každou nižší kvalitu, a pokud tento proces provádíme každou vteřinu našeho života, máme naději na vyvanutí a neopakování této strastné existence na Zemi.

Majetek

Všichni jsme dočasnými majiteli diferencovaného napětí. Je jen logické, že diferencující se napětí si chce ponechat svou výlučnost a nechce se vrátit do jednoty. Chce prožívat. Ovšem správný život a cesta k osvobození vedou přes správné poznání. Správné poznání je otázkou správného stavu. Správný stav je stav bez diferencovaného napětí. Je to vnitřní utišení bytosti. Proto je dobré nepěstovat si diferencované napětí. Pouze pozorovat a správné poznání časem dozraje.

Smíření

Magické slovo. Vyjadřuje v určitém smyslu velký výsledek na mystické cestě. Je to vlastně přijetí všech daných okolností, aniž bychom ztratili nadvládu nad svou bytostí, konec přilnutí k čemukoliv i bytostného odporu proti podmínkám, které jsme si pečlivě vytvořili svými stavy v minulosti. To je odstranění překážky na cestě poznávání sama sebe. Automaticky vyvstává vnitřní klid. Dokonalé smíření znamená vnitřní moudrost a pochopení mechanismu života.

Dokonale podaná nauka o cestě proměny hmoty (tabula smaragdina)

Je jistá a neklamná pravda, že dole i nahoře se nalézají podobné látky, ze kterých vzniká jediná zázračná hmota. Jako vše vzniklo z vůle nevýslovné bytosti, tak všechny látky pocházejí z této jediné zázračné hmoty, jejímž otcem je Slunce a matkou Měsíc. Vítr ji nosil s sebou, Země jí dala sílu. Působnost této hmoty je universální a dokonalá, je-li změněná v zemi. Pozorně a důmyslně oddělíš ohněm ze země těkavé od pevného, nanejvýš vtipně uskutečníš vzlet k nebi a opětovný návrat k zemi, spojením látek nebe a země získáš slávu světa i světlo celého poznání, zázračná hmota předčí tvé síly, pronikne jemnou i pevnou látkou. Vytvořila tento svět a mnohé podivuhodné hmoty. To vše znám, proto můj titul je Hermes Trismegistos, neboť ovládám tři části filosofie všeho světa.

Klub absolutna

Tento klub je nejvýlučnější v celém vesmíru. Je to dané formou poplatku. Platí se celou svou existencí, a dokud člověk nezaplatí do poslední mince své energie, nemůže se stát členem.

Nauka

Každá správná nauka řeší problémy života, zjednodušuje život až k vymizení všech samsarických napětí, kdy člověk nereaguje na dění emotivními vlnami, nerozviřuje hladinu myšlení, nekomplikuje si život touhami po výměně pozemského žití za svět fantazie nebo za znalosti nezvyklé v civilním bytí. Každá dobrá nauka bere v potaz buňky těla, nežádá a neslibuje věci nadsmyslové, ale snaží se poznat správné řešení tzv. obyčejných záležitostí v životě člověka.

Sen

Po probuzení si někdy neseme ve vědomí stavy z děje snu. Někdy si dokonce pamatujeme pouze ten stav a na děj si už ne a ne vzpomenout. Řekneme si (někdy i s lítostí) – byl to jen sen. Energií stavu však činíme pouhý sen realitou. Je pro nás v tu chvíli stejně skutečná jako běžný život. Analogicky se tedy můžeme dívat na dění při denním vědomí. Některý děj je pro nás jen obraz bez barvy a bez zápachu, jakmile se ovšem přihlásí emoce, touhy a., děj se okamžitě zvýrazní nám a většinou i okolí. Naše osobnost projevila o tento nabízený děj zájem a přesvědčila energii těla, aby se přesunuly do příslušného napětí tohoto děje. V drtivé většině se takto životní energie převádí do světa a člověk nad ní ztrácí moc. Pokud dokáže i přes přání nereagovat na něj, má tuto energii k dispozici. Proto bychom se měli snažit brát každou událost jako sen a rychle se z něj probudit do reality pouhého pozorování.

Prostor (přijetí myšlenek z okolí za své vlastní)

Je těžké být sám sebou. Působí na nás tolik vlivů, že je nutné neustále sledovat vystupující reakce v bytosti, pokud člověk chce být opravdovým pánem sama sebe. Pokud neklademe těmto vlivům překážky hlavně v podobě pozornosti a následnou snahou je neakceptovat, zůstáváme částí chaotického a různorodého celku, který chvíli chce to, chvíli zas ono, je zmítán akcemi a reakcemi a nikdy se nezastaví ve svém spěchu si užívat. A paradoxně, čím větší máme osobnost, tím pevněji jsme propojeni a tím i ovládáni tímto neklidem, ačkoliv jsme pevně přesvědčeni, že právě my jsme pánem světa.

Pomoc

– Jediná možná a jedině účinná pomoc sobě i okolí je zpracovávání energie nabídnuté nám světem. Znamená to úplně potlačit reakce své bytosti, svou libost či nelibost – tedy jakoukoliv reakci bytosti na událost a zachycenou energii převést přes vlastní pročištěné tělo tak, abychom si nic z této energie neponechali. Tedy v nás nesmí vzniknout ani lítost, nesmíme si ponechat ani myšlenku, že činíme dobře, protože i to je energie, po které někdo touží. My musíme prostě pouze vykonávat. Energie, kterou nám svět nabízí, je naše vlastní. My jsme ji kdysi vyslali do prostoru a ona se nám teď vrací jako nesplacený dluh. Nastává okamžik, kdy rozhodujeme, zda přidáme další energii stejné kvality, necháme ji zaniknout pouhým nezúčastněným pozorováním, nebo ji přijmeme a aktivně převedeme do absolutna.

– Většinou chceme řešit problémy žádostí o změnu vnějších okolností, které nás nějakým způsobem tíží. Neuvědomujeme si, že problém je zakotven přímo v naší bytosti a z hlediska karmy a nauky není důležité pominutí problému ve světě, ale vnitřní vyřešení skrz poznání příčiny.

Zrcadlo

Skutečnost je velice relativní pojem. Proto nepovažujme odraz v zrcadle za skutečnost, ale skutečnost za odraz v zrcadle.

Aktivita

Aktivita světská bývá velice často pasivitou mystickou. Pokud je člověk aktivní ve smyslu povolování své bytosti dělat to, co ona právě chce, je vlastně mysticky pasivní a naopak. Sedící jogín, který nedovolí bytosti ani se pohnout, je tedy nejvýš aktivní. V naší hektické době je ideální nechat na sebe působit svět, tedy nevyhýbat se činnosti ve stresovém prostředí a přitom aktivně zpracovávat každé hnutí bytosti, kterého jsme si vědomi. Být aktivní světsky a mít neustále na zřeteli mystickou práci na sobě.

Setkání

Každé naše setkání, ať už s bytostí nebo událostí, nám něco nabízí. Záleží na naší schopnosti rozeznat co a vzít si pak pro sebe poučení.

Lpění

Snadná kontrola – dokonalá představa rozloučení se s milým a setkání s nemilým.

Pravda

Nebezpečí není ve lži samotné, ale v tom, že jí bytost uvěří. Proto je dobré pouze pozorovat, protože pokud vnímáme přes bytostné tendence příslušného okamžiku, přijímáme zkreslený obraz, kterým pak můžeme ovlivňovat své okolí. Emoce sklony nálady tvoří pevnou zeď, skrz kterou nemůžeme vidět pravdu. Není tedy důležité přesvědčit ty druhé o tom, že mám pravdu a „zvítězit“ nad nimi, ale je důležité nešířit mylné informace o skutečnosti v sobě ani v jiných.

Krádež

Nikdo nám nemůže nic vzít, pokud nic nevlastníme. Ve světském i vnitřním smyslu. Vlastníme vazbou na dotyčný předmět svého zájmu a přes tuto vazbu proudí energie. Když tato vazba neexistuje, ať kladná nebo záporná, nezaznamenáme pocitově přítomnost nebo nepřítomnost objektu, tzn. klid není narušen. Můžeme žít v jakémkoli prostředí, můžeme být chytří, krásní, pokud na ničem z toho nelpíme, osud nám nemůže přinést žádný konflikt. Cokoliv z toho můžeme ztratit nebo cokoliv může být zpochybněno, a přesto zůstaneme vnitřně nepohnutí. Proto je v mystice nesmírně důležité hned od začátku rušit vazby. Podle možností a schopností.

Energie

Vše, co vnímáme svými smysly – zvuk, chuť, vůně, dotyk, tvar i myšlenka – působí ať už podvědomě nebo v denním vědomí na naši bytost. Prvním krokem je snažit se vše si uvědomovat v denním vědomí, tedy pozorovat dění vně i uvnitř na co nejširší bázi. Postupně člověk rozeznává zákony tohoto dění a začne chápat snahu o zachování a posílení energie té určité kvality. Následuje mystikova snaha nenechat na sebe nic působit. Podle okolností a momentálních schopností buď převedením této energie (vyčištěním prostředí) nebo odstoupením od dění (zachováním čistoty prostředí).

Dokonalost

Já se mohu pouze domnívat, jestli někdo řeší svou karmu vzdáváním se či se do ní znovu zaplétá. Navíc, i kdybych měla v posuzování druhých pravdu, nemá to v mé práci na sobě význam. Ale jsem si jistá, že v poměru ke mně je vše dokonalé. Vycházím z toho, že vše má původ v prázdnotě a vše, co mě ve světě potká (bytost či událost), je pouze diferencované napětí, které se z prázdnoty vyčlenilo a opět se do ní vrátí. Moje bytost je souhrnem různě kmitajících energií, které se mají vyrovnat (tj. převést zpět do klidu), a proto je pro mě v tu chvíli dokonalé vše, co mě potká. Je mi nabídnuta situace k řešení a já se pouze musím přinutit vnitřně nereagovat, tj. řešit převod energie. A to je pro mě nejdůležitější mystická práce. Pokud se dokonale vzdám, vstupuje do mého vědomí chladivá prázdnota a přenáší se do těla. Pokud se tímto způsobem řeší každá událost (ať už se zdá být „problém“ sebevětší), přestává jakákoliv disharmonie a naopak bytost plní ona síla Jednoty a Čistoty. Problém může existovat logicky jen do té doby, dokud není vyřešen, jinými slovy dokud není energie tohoto problému převedena dokonale mimo svět. A proto je tak důležité potlačit svou osobnost a vzdát se dočasných, tedy utrpení způsobujících napětí tak rychle, jak jen člověk dokáže.

Život je pes

V případě souhlasu s tímto příslovím je nutné zintenzivnit zpracovávání své bytosti. Pokud se nás cokoli dotkne, krutí jsme vlastně jen my sami k sobě, když si ponecháme toto tíživé napětí.

Proč právě já

Snad každý si klade tuto otázku v okamžiku, kdy ho osud postaví před nepříjemný problém. Odpověď může dát pouze vysoká mystika. Pokud se do určité míry podaří odstranit zatěžující napětí sobectví, lenosti a chamtivosti v buňkách, pak vystupuje poznání, když něco nepříjemného nezpracuji já, pak to přeci musí prožít někdo jiný a ten třeba není tak disponován a jeho utrpení by bylo tudíž větší. Navíc pokud správně přijmeme osud, přináší nám právě „utrpení“ nejhlubší poznání.

Pravdu mám já

Od tohoto kategorického výroku k poznání, že vše je nádherná a bezmezná jednota a že pouze v tom je ona skutečná pravda, vede cesta vymazávání projevů osobnosti v každém okamžiku, který nám život štědře poskytuje. Jsou to totiž právě vibrace osobnosti, které nám brání tuto pravdu poznat. Pokud vibrace po usilovném vzdávání se ustanou, máme náhle jistotu, že buňky celého těla jsou touto absolutní pravdou naplněny.

Praxe

Lidé rádi diskutují. Mluví o fotbale, manželce či o mystice. Není v tom příliš rozdíl, dokud předmět svého hovoru nevyzkouší v praxi. Míč je nebude poslouchat, pokud nebudou tvrdě trénovat, nepoznají lásku, dokud nebudou mít možnost milovat a jen těžko se stanou teoretickým buddhou. Nelze teoreticky žít. Žijeme konkrétní situace a musíme je konkrétně řešit. Plně souhlasím s anglickým „if it’s to be it’s up to me“. Pokud si něco intenzivně přejeme, dříve či později se přání vyplní, záleží jen na množství energie a úsilí, které tomu chceme věnovat.

Překážky

Ve skutečnosti nám nemůže uškodit chování jiných, ale poškodit nás může jen naše vlastní reakce, náš postoj. Nevytvářejme si do budoucna překážky vnitřním zapojováním se do světského dění.

Soustředění

Cílem každé dobré nauky je pročištění bytosti, zrušení vazeb na svět. Jedním z nástrojů je soustředění, ve kterém pojmeme do vědomí nohy a postupně celou bytost. Důležitý je stav, ve kterém bytost pozorujeme. Pokud chceme směřovat k osvobození, od všech vazeb, měl by být stav neutrální. Jestliže nelze neutralitu udržet stále, božská napětí (radost, nadšení, láska, něha) pročišťují bytost s vazbami, které se ruší teprve se získáním potřebných zkušeností. V případě špatných stavů je tedy nutné dokonale odstoupit a pozorovat tento stav jen jako energii, a ta se teprve může převádět, jinak by ono napětí bylo ve hmotě těla upevněno. Sledováním celé bytosti se začnou energie soustřeďovat do jediného, nepatrně malého zářivého bodu a tento bod se stává bodem zvratu. Ve vesmíru lze tento bod přirovnat ke kvasaru. Všechny energie se převádí tímto bodem do absolutní svobody. Bod vtahuje všechny energie bytostných reakcí. Jedna cesta je přes umístění bodu v kostrči a převedením energií nad hlavu. Ekvivalentní cesta je při umístění tohoto bodu ve středu bytosti. Člověk prochází stejnými vrstvami jako při cestě páteří nahoru. Čakry páteře korespondují s místy na cestě do středu bytosti a konečný stav se stavem nad hlavou.

Pojmy

Pro někoho je prázdnota prázdný pojem, někdo si představí odchod milence nebo prázdnou ledničku a pro někoho znamená stav všeho a ničeho zároveň. Slova jsou pouze symboly a my jsme schopni je chápat pouze přes vlastní zkušenosti a stav, ve kterém se momentálně nacházíme. Ideální je stav dokonalého klidu. Proto je nutné tiše naslouchat nauce života v celé její šíři, aby byl člověk schopen vyřešit problém, který život znamená, jednou provždy.

Karma

Všechny energie, které vnímáme, je naše vlastní dozrálá karma. Přes toto napětí vnímáme své okolí – svět.

Okamžik

Z každého momentu života můžeme vytěžit zkušenosti důležité pro poznání sama sebe a tedy i celého vesmíru, pokud jsme si toho okamžiku plně vědomi.

Odraz

Pokud člověk drží své tělo ve vědomí, promítá se na něm každé hnutí bytosti. Poznává tak postupně nejen kvality, ale díky pomíjivosti těchto hnutí je poznává jako demonstraci jednotlivých složek osobnosti, které nás vážou ke světu. Neměnná kvalita vědomí ukáže sama“cenu“ osobnosti.

Sebeovládání

Dokud podléháme vášním bez kontroly, jsme jako v kuchyni přesycené pachy. Vůně nám splývají a jednu od druhé rozeznáváme jen těžko.