Setkání s guruem Josefem Studeným

v Kostelci nad Labem 17.4.2003

---------------------------------------------------------------------------------------

 

Josef:  No, tak vás všechny vítám na ten začátek letošní sezóny. Dneska nás tady bude míň, nebude tak nacpáno. Protože to nebylo účelný, když nás tady bylo tolika. Nebylo slyšet, tak jsem toto shromáždění i určil převážně pro Pražany. Jinde se zase sejdou jiní ... bude to, jak to střídáme.

Abychom se trochu sjednotili, tak na úvod se trochu odmlčíme. Dáme si nějaký základní tón. ... Po dobu soustředění v každém by měl znít tento tón jako AUM. (následuje soustředění)

--------------

Josef:  No, jak asi víte, tak jsem dal na internet těch osm dopisů Květoslavových. Pro mnohé nejsou neznámé, protože se tady pohybovaly jako samizdaty. Ale vyskytují se dotazy: Kterou cestou kdo má jít? Co máme dělat? Platí i to, co je v dopisech?!

Jistě, Květoslavova nauka obsahuje vícero cest, postavených pro různé lidi. Každý si může vybrat podle toho, jak se kdo narodil. Za hlavní cesty považuji:

Řečiště a tuto cestu, která je uvedena v dopisech, a potom Bajerovu cesta. To jsou tři hlavní cesty. Na ty navazuje mnoho ještě dalších cest - jsou individuální. Začátek je ovšem vždy stejný: Jama a nijama. Bezpodmínečně. Bez toho začít nelze. Dál se přidružuje něco z klasických jóg … a lze ze všech kombinovat, lze střídat. Není potřeba zůstat vždy při jednom směru. Protože mnohé věci se postupně - abych tak řekl - opotřebujou. Za tu dobu cvičení, za ta léta. Tak je možno přidávat z jiných směrů, ale v žádném případě nedoporučuji utíkat na jiné cesty, na cizí, absolutně cizí.

Teď jsem třeba dostal dopis od jednoho, který se odmlčel, už několik roků jsem ho neviděl. A teď mě sděluje, že jde cestou čínskou. Co to je za nesmysl?! Pro mnohé není jednoduché splnit podmínky Květoslavovy a tak hledají něco dalšího, něco atraktivního. Předpokládají, že najdou nějakou rychlejší cestu, zajímavější cestu. Mnozí chtějí mít u toho nějaká „divadýlka". A tak spoléhají, že na jiných cestách něco takového najdou.

Já neříkám, že ty cesty jsou špatné. Je jen otázka, jestli jsou postaveny pro naše poměry. Květoslav vytvořil nauku tak, aby vyhovovala našemu způsobu života. Aby vyhovovala vědeckým názorům na svět. Pracujete zde s energiemi. Je pravda, že nauka Květoslavova - soustava nauk Květoslavových - má i určitý charakter tibetský. Ale to je zase tak velice individuální. Tibetský charakter získala tím, že se vtělil, vstoupil, jako tulku přišel do Květoslava Marpa. Tím to dostalo tibetský charakter. Ale ve skutečnosti je ta Nauka zpracována pro bílou rasu, pro náš způsob života. Přicházejí sem Tibeťané se svými cestami - je to mnohdy absurdní. Shodou okolností Zdeňka se dívala na televizi a přišla mi o tom vykládat, co viděla. Bylo tam o Diamantové cestě, kterou hlásá Ole Nydahl a jeho sdružení. Jaká hrůza, porovnáme-li s Květoslavovou naukou! Vůbec se nemluví o morálce! Vůbec není žádná příprava! Ideálem je mít silné motorky, veliká auta, užívat si, co život dá. Což je velice překvapivé, jak na to vlastně ti Tibeťané přišli. Jak je možno, že s takovýmto paskvilem se tady najednou objevili, v našich poměrech?! Co vlastně ti lidé znají? Kdo je to 17.karmapa, jestliže dovolí něco takovéto??!

Zdeňka:  Viděli jste to EGO někdo?

Tazatelka:  Já je znám. Já jsem jednou slyšela přednášku u Nydahla, tedy já jsem slyšela víc těch přednášek, ale tato byla bezkonkurenční - tak špatnou přednášku jsem v životě neslyšela. Já jsem si chvíli myslela, že si dělá srandu. Ale on to myslel vážně.

Josef:  Bohužel.

Tazatel:  Ale oni jsou zároveň nejrychleji se rozšiřující skupina buddhismu v Čechách. Takže je to asi příznačný.

H.:  Internet je jich plný.

Tazatel:  Já jsem to viděl. O motorkách to bylo.

Zdeňka:  Ono to zkrátka začalo tím, že se tam objevuje nějaký mladík, který to dělá 6 let. Už je nějak zasvěcený a může dělat přednášky v Čechách. A začal tím, že když jde po ulici, ohlídá si mysl, ale vždycky se tam objeví nějaká bublina, že to unese tu mysl. Nebo říká: Vidíš před sebou dvě bubliny - a takhle oni normálně komunikuji. Neustále se tam muchlovali a tak. Potom to pokračovalo tím, že byli na pláži u moře a on zabíral ty svoje polopřítelkyně - nebo já nevím, co to je - v plavkách a to, že je to pravé štěstí, ta pravá mysl - šťastná. A jak, to ani nemusíš komentovat. Vědět jak, to je bez komentáře. Nebo po ulici zkrátka, a zabírá ženskou v minisukni. Ale to je to pravé štěstí, ale! Takhle, že budeš šťastnej. A končí to v hospodě. (živý smích).... A zeptala se kamaráda: "Proč děláš buddhismus? Protože je tady dobrá parta a nenudím se". Tak proto se dělá buddhismus?!

Tazatel:  On to tam ten mladý člověk říkal: Že jsou dva druhy lidí. Jeden má víru, že za něj zodpovídá vyšší bytost a druhý má víru, že za to může sám svými činy. ... A oba dva jenom něčemu věří, že to nemají vyzkoušené. Je to oboje na podkladě víry.

Zdeňka:  A že si někde koupili pozemek, kde dělají to buddhistický setkáni, meditují a tak. A je samozřejmostí, že k pravým buddhistům patří rychlý a velký auta a motorky! To je to pravý štěstí!

H.:  To je ta mahájána, velká a rychlá cesta.

Josef:  No v každém případě my se musíme zamyslet nad tím, že je hrůzná dekadence v duchovních naukách. Že Květoslav přinesl nauku, která vede k odosobněni. Teprve ten, kdo přestane lpět na světě, získá bezpříčinnou radostivost, tak může mluvit o nějaké mystice nebo o buddhismu.

Tak vrátím se k těm Květoslavovým naukám. Já sám znám nejlépe a dosáhl jsem pomocí nauky, kterou Květoslav jmenuje Řečiště. Šel jsem touto cestou celá desetiletí. No, vlastně ještě jdu dál, ještě můj život nekončí. Je nutno bezpodmínečně získat bezpříčinnou radostivost! A tento směr ukazuje nejlepší, nejjednodušší způsob - volání metta. Metta, to zase opakuji, co zde už bylo mnohokrát řečeno - volání metta do svého srdce. Přát štěstí všem bytostem. Do svého srdce! To má dvojí účel.

Pozorností do anaháty, tedy do duchovního srdce, získává člověk radostivost. Jenomže ta radostivost má určitou kvalitu. Tím, že volá přání štěstí všem bytostem! Ne pro sebe, ale pro všechny bytosti. Ale přes vlastní srdce. Jestliže rozhoří svoje srdce - zříká se nebo má se zříci tohoto stavu tím, že ho pozvedne nahoru, do transcendentních oblastí … nabídne ho božství. Nebo - zavedl jsem - odevzdá toto štěstí v srdci nahoru Dynastii guruů, našich guruů. Tím vlastně toto srdce povýší;  radostivost, která je v srdci vyprovokována, se povýší na transcendentní a teprve potom v tomto stavu může pokračovat tím, že se soustřeďuje na nohy - na svoje tělo. Ideál je ovšem, kdo má možnost fyzické práce, aby při vydobytí tohoto stavu fyzicky pracoval. Potom nepotřebuje vůbec soustředit se na nohy. Prostě pohybem těla prací přenáší se tento vysoký transcendentní stav do těla. Tělo se proměňuje, tělo se čistí, dostává jiné kvality.

Tento způsob považuji za nejpřijatelnější, nejvýhodnější, který přinese svoje výsledky. Šel jsem touto cestou. I když jsem k tomu přidával ještě jiné věci. Přidával jsem tam cvičení pozic hatha, přidával jsem dechová cvičení. Ale to jsou vlastně přídavky. Ten základ toho cvičení je rozhoření srdce správným stavem … právě správným stavem. Zřeknutí se toho stavu, nabídnutí těchto kvalit nad hlavu - do transcendentna - do sídla božství nebo do sídla našich guruů a potom teprve je možno čistit tělo. Je zajímavé, že tímto způsobem jsem se dostal do oblastí tibetských. Pročištěním těla vyvstaly kvality, které jsou známy ze starých tibetských nauk. Čili vím, že to platí.

Nyní, v těch osmi dopisech, Květoslav mluví o jiné cestě. Kde se má člověk nejprve v té mystice stát dokonalým člověkem. Znám také výsledky této cesty. … Kdo to je dokonalý člověk? Květoslav říká, že se má sloučit vědomí s tělem. Tělo se má stát vědomím. To je zase jiný způsob pročišťování těla, nastoupení cesty, kdy se proměňuje tělo kvalitativně - je nastoupena cesta k nesmrtelnosti. Má to zajímavé průvodní znaky. To je cesta Květoslavova, tou šel on vlastně původně. Nastoupil cestu, která pokračovala ještě po jeho smrti tím, že proměňoval dále svoje fyzické tělo na energii. Je to ale cesta velmi obtížná. Aby se tělo stalo vědomím, to je veliká práce. A to začíná tím uvědomováním si všech pohybů celého těla a všeho jeho obsahu a člověk dosahuje po dlouhé, po velmi dlouhé době. Ale dává se tomu přednost, protože bytost vždycky má na této cestě přehled. Vždycky přesně ví, co dělá, co bude dělat dál. Je to cesta pro člověka, který jde sám, bez gurua.

Samozřejmě, že jsou k tomuto různé pomocné akce. Je možno používat i dech, kontrolovat nitro. Ale pro tuto cestu tady není nikdo - kromě Květoslava - kdo by touto cestou dosáhnul. Nevím o nikom. Bylo by dobré, aby ji někdo přijal za svou, protože patří skutečně do této doby. Do této doby zmatků, protože získává tímto způsobem pevnou základnu, která se tak snadno nezboří.

V každém případě je potřeba mít dostatečné nadšení, dokázat přijmout všechny ty povinnosti bez litování se. Zapomenout na svoje obyčejné světské lidství. Samozřejmě, že jsou jiné cesty, ty klasické, které patří do této společnosti - bhakti jóga, karma jóga. To vše může každý dělat bez jakékoli formy vedení.

Uvedl jsem ty dvě cesty; hlavní cesty jsou právě Řečiště a tato cesta, kterou popisuje v těch osmi dopisech. Ale přípravou, každý není dost silný … takže připravovat se na to může pomocnými cestami - karma jógou, bhakti jógou. Hlavně dosažením bezpříčinné radostivosti. Kdykoli je potřeba, kdykoli člověk uvázne, neví kudy kam - měl by se vrátit a začít vždycky znova. Není ta cesta - žádná z těch cest - není hladká, hladce průchozí, vždycky se vyskytnou překážky. Jde o to, aby člověk nezastavil na dlouho, aby neulpěl. Raději se honem vrátit a začít cestu znova.

Jestliže někdo jde cestou Řečiště, je to cesta hledání nebo uskutečňováni bezpříčinné radostivosti jako základu. A je to přitom cesta činnosti. Je to cesta velmi bezpečná, kde se nemůže tak mnoho klopýtnout. Jestliže člověk umí vyvolávat bezpříčinnou radostivost, jestliže umí volat metta tak, že tento stav realizuje, nemůže ho potkat nic z pekel, nic špatného. Protože žije - nebo se dostane do nebes. Čili projde přípravnými, takovými nižšími realizacemi, které ho začlení do nižších nebeských oblasti a potom je chráněn. Ruší se tím postupně zlá karma, protože kdo žije šťasten, nemůže ho nic zlého, pekelného (z těžké karmy) potkat. To je záležitost energii. Tak z vlastní zkušenosti mohu doporučovat hlavně cestu Řečiště, přes metta, přes odevzdávání guruům.

Potom je cesta - guru jóga. Ta patří do této oblasti také, ta je popisována v Tajemství Tibetu. Kdy člověk vyvolává v sobě postupně kvality guruů, kteří tuto cestu představují, tuto posloupnost. Vyvolává v sobě - nemusí to být ty představy, o kterých se mluví v Tajemství Tibetu; člověk může vyvolávat tyto guruje prostě jenom jmény a považovat je za potenciály energii. To je rovněž cesta, která začíná v srdci a pozvedá se nahoru. Ale k tomu je nutno přidat zase vrácení se do těla zpět, aby ty kvality byly do těla přeneseny. Je to rovněž velmi účinná cesta a navazuje na staré tibetské tradice, radil jsem ji mnohým. Pokud mám zkušenost, tak tato cesta velmi dobře slouží ženám. Ženy jsou schopny se touto cestou, tímto způsobem, velmi rychle dovolat dobrých kvalit, duchovních kvalit. Samozřejmě, že může jít touto cestou kdokoliv, já jenom podotýkám, že pro ženy je tato cesta mimořádně příznivá. Aspoň jsem to tak poznal.

Z toho vidíte, že to, co nám tady zanechal Květoslav, má velikou šířku; lze navázat z různých míst, při různých okolnostech. Že není potřeba hledat další nějaké cizí cesty, které sem byly dovezeny, které jsou popisovány víceméně jako reklama. Slibují velmi mnoho nebo rychlou cestu a rychlé dosažení, ale sotva, sotva kdo může těmito cestami něco najit, protože nemají zde živého představitele.

Poslední dobou bylo mi vlastně potvrzeno, že to, co založil Květoslav, je nová Dynastie. Pokoušeli jsme se - jak víte - navázat kontakty v celém světě s tibetskými centry. Ovšem zbytečně, protože naší Nauku a cestu, nauku Kagjüpů, cestu k naším guruům, vlastně nikdo z nich nezná. Žádali jsme potvrzení, jak je to s Dynastii guruů. Nikdo z těch tibetských center to nezná. Tak mi začalo jaksi vrtat hlavou, jakou má hodnotu se s někým spojovat, s někým vyjednávat, někam se začlenit. To dělal i Květoslav, když dosáhnul, tak hledal, kam vlastně patří. A nemohl najít. A to platí i teď.

Shodou okolnosti mě to potvrdil kdosi z ciziny. O tom ví tady Zdeněk Č. - kde je? A z toho vyšlo skutečně, že Květoslav založil novou linii. Sice se vztahem na ty staré guruje, ale je to nová linie, která patří sem do Západního světa. Možná, že něco nám o tom Zdeněk řekne.

Zdeněk Č.:  To vyšlo úplně náhodou.

Josef:  Ano, to vyšlo náhodou.

Zdeněk Č.:  Já jsem chtěl stáhnout z internetu jistou knížku a ten člověk se mě zeptal, co jsem zač a jakého mám gurua a takové věci. Tak jsem mu to napsal a víceméně jsem ani nedoufal, že. A on se ozval, že žádného gurua Josefa Studeného nebo Květoslava Minaříka nezná a že takoví guruové neexistují, podle jeho záznamu. ... Tak jsem tedy potom poslal to, co jsme rozesílali; stručně, že máme stránky. ... Odepsal mi, že si to přečetl na těch stránkách, že je to strašně zajímavý a potom jsme odepisovali a on potom napsal velký dopis, kde nás v podstatě jakoby žádá, abychom upustili od jakéhosi hledání nebo verifikace naší, platnosti naší linie, protože to má spíše co do činění s nějakýma politickýma tahanicema nebo s něčím takovým. Že bychom snadno zabředli do takového bahna, že bychom se prostě hádali, že my tam patříme a oni ne ...

A že ti Karmapové to nejsou a že to nemá vůbec žádný smysl. Že máme prostě jít cestou, kterou nám Květoslav ukázal a být spokojeni a nedělat žádnou věrohodnost nebo ověření věrohodnosti u jiných lidi, kterou nikdy nedostaneme. Protože ti Tibeťané ji prostě nedají. Někteří že by nás mohli podpořit, ale většinou, že ne. Že i on je v podstatě západní guru tibetských tradic. Má mnohá zasvěcení a Tibeťané ho nechtějí uznat … že to nemá žádnou cenu, že se jen zviditelníme. Že tím vyvoláme jen zlou karmu.

Josef:  On mě vlastně potvrdil, že co já jsem si jaksi netroufal sám říkat, že Květoslav založil linii, novou linii. A je pokračování této linie. A jeho nauka, že je skutečně jenom speciálně pro Západ, pro bílou rasu, pro vědecký svět.

Zdeněk Č.:  O tom psal v tom posledním dopise.

Josef:  Je vlastně dobré, že ten člověk, Západní člověk, má zasvěcení z Východu, tam žil a zůstal a může si to přeložit do zapadní řeči. Ale pro mě to bylo pořád takový jako ... netroufal jsem si něco takového začít tvrdit … že je zde založena úplně nová linie. Tak jako v Tibetu, když si založil Marpa svoji linii, že můžeme v tomto plně vystupovat samostatně. Neodvolávat se na kohokoli. Jenom mnohé věci, které jaksi souhlasí ze starých tibetských nauk … ze starých tradic, můžeme používat. Protože o nich píše Květoslav a vysvětluje je dopodrobna. On jako buddha měl schopnost i tyto věci - jaksi z prostoru - vysvětlit. Jde jen o to, aby se z této Nauky nestalo náboženství. Aby to mělo, aby tomu zůstal skutečně ten buddhistický charakter, svobodný charakter. Aby každý byl schopen se stát sám sobě guruem.

Zdeněk Č.:  Já jsem to vlastně ještě neříkal Ravimu, jak to dopadlo. Protože to bylo vlastně na jeho popud. Že prostě nevěří, že tomu tak je, abychom žádali ověření.

Josef:  Takže pro Raviho by to měla být vlastně jakási verifikace (pozn.: potvrzení správnosti), že.

Zdeněk Č.:  Ale já mám obavy, že stejně to nepřijme.

Josef:  Ne, nepřijme. Ale co hlásá Ravi, co přinesl, to je také jedna linie. Ale já vím, že je v pořádku. Jenže se netýká, nedotýká tak příliš života. Ale to, co on říká o těch tibetských božstvech, to je pravda. Já je znám. Tímto způsobem Květoslavy nauky - jít po cestě Květoslavově - mě dovedlo rovněž k těm tibetským božstvům. Takže jsem viděl, že teprve pročištěním těla, pročištěním bytosti se dojde na tatáž místa, jenomže s celou bytostí. Týká se to i fyzického těla. To mám obavy, že dojít jen soustřeďováním, imaginací dojít na tato místa, jestli je vůbec v našich poměrech možné. To nevím.

Vše zaleží na tom, jak má kdo zanícené nitro. Jakou má víru. Víru v sama sebe. Sám musí člověk najít v sobě všechny ty kvality. Pochopit. Všechna ta božstva musí v sobě najít. Musí je v sobě nosit. Jestliže dokáže svým srdcem zavolat, najde všechny ty kvality v sobě.

Teď, když se mohu podívat zpět na svůj život, tak vidím, že jsem procházel různými etapami. Ten začínal - když počítám, jen co se týče mystického života - ten začínal před padesáti lety. Teď jsem přišel, nastoupil poslední etapu. A tato etapa se jmenuje stáří. O tom mě přesvědčuje už nějakou dobu to tělo, které mé vlastně nosí, ten můj příbytek, že nastala etapa, které lze říkat stáří. Není příjemná, co se týče fyzických pocitů. Jinak duch není ovlivňován. Ten je v pořádku. No a až tato etapa skonči - tomu se bude říkat smrt toho těla - já bych řekl, že to bude svoboda. Začne ta pravá svoboda. A právě, když se ohlížím na tu mou cestu zpět, tak vidím, jak skvěle dokázal Květoslav nauku vytvořit. Jak vytváří různé etapy, vývojové etapy. Ano, skutečně Květoslav začal novou linii, zde na Západě.

Byl bych rád, kdybych vůbec nemusel mluvit. Kdyby platilo jen to volání mého nitra. Aby byla možnost, aby jste přímo přebrali tuto kvalitu. Bez povídání. A v mém nitru se ozývá jenom volání k těm Uskutečnitelům, Velkým uskutečnitelům, ke Guruům. Sjednocování se s nimi. A já vidím, že není nic víc potřeba, než umět zavolat nitrem, zavolat ze srdce nahoru.

Josef (k B.):  Posledně, když jste byl u nás, tak jste říkal - z toho jsem také vycházel, že je zde morální... (??). Že sice se guruové usmívají, ale nejsou v kontaktu přímo. Že Květoslavova cesta je vlastně cesta podobající se spíše cestě Gótamy Buddhy.

B.:  Je to stejný stav.

Josef:  A to mě právě dalo tu otázku, jak to je ve skutečnosti. A ten člověk z Kanady mě to potvrdil, že nemám hledat žádné návaznosti. Že je to začátek, Květoslav začíná novou linii. Na to jste mě uvedl při poslední návštěvě vy. A jak se daří vám?

B.:  Ve světských otázkách jsou nějaké problémy, ale jinak to jde ...

Josef:  Jak moc začleňujete do té praxe tělo?

B.:  S tělem se snažím pracovat neustále. ...

Josef:  Pozorností? A máte možnost fyzické práce?

B.:  Teď už je to lepši, už začíná teplo, tak..  V zimě to bylo horší.

Josef:  Vyvolat ty správné stavy, to pro vás není tak problém, to je jasné. Ale začlenit do těch stavů tělo. A to jedině činností. Pozornost je sice také dobrá, ale ta činnost je účinnější. Je to tak, jak jsem už kdysi říkal. V Bibli stojí, jak vyhnal Pánbůh Adama a Evu z ráje a říkal jim: V potu tváře chléb svůj dobývati budeš! Čili ta práce ho ponížila. Kdežto my tady začínáme tím, že za cíl máme svoje tělo, svoje fyzické tělo - povýšit. Jestliže pracujeme ve stavech, ve kterých byl, alespoň v těch stavech, ze kterých byl kdysi Adam vyhnán, z těch rajských stavů. A my je máme zpátky do těla začlenit.

Jan T.:  Takže v něčem mají marxisti pravdu, že práce vedla k polidštění opice, to jsme se učili.

Josef:  Jenže oni se nestrefili. A oni nevědí, že ten stav, ve kterém se pracuje, se přenáší do těla. To nevěděli. My jsme povinni ho vytvářet, ten vysoký stav a přenášet do těla. Kdežto oni nutili k té fyzické práci - na brigády - a lidi měli vztek. Nadávali a ten stav přenášeli do těla. No a v našem národě se to teďka krásně ukazuje! Jeho kvality!

Tazatel:  To bylo i za poroby, dřív...

Josef:  Ano.

Jan T.:  Čili práce na zbožštění opice.

Josef:  Přesně tak, když už teda tu opici. Jenomže to je otázka! Adam nebyl opice. Adam nevznikl z opice, ten přišel shora. To je jenom jiná řada, že člověk vzniká z nižšího, ne z opice, ale z nižšího tvora. Jenže vědci přišli na mnoho a mnoho. A mají v mnohém pravdu. Četl jsem v National Geographic - ten vychází teď v Česku - a tam jsou obrázky a vysvětlování toho, jak vznikl vesmír. Fotografie pomocí Hubblova teleskopu ukazuje 14 miliard světelných let zpátky vznik galaxii. A když jsem se na ty obrázky koukal, vidím:  ano, vědci to znají, je to pravda. Tak vznikal vesmír, jak to tam vysvětlují. Mohou to přinést jako fotografie. Ale oni nepochopili, jaký začátek, jakým způsobbem to skutečně začalo. Oni na to nikdy nemohou přijít … že začátek je idea.

V Bibli je, že na počátku bylo Slovo. Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo. A to je skutečně začátek, ta idea. A Květoslav to vysvětluje v Kéčarovi, kdy překazil Šťáskovi to dělání vesmíru. Ano, Šťásek pochopil, jestliže položí do prostoru ideu a bude ji určitou dobu obhospodařovat, že se ta idea osamostatní, … začne gravitace. To už znají vědci, jak začala gravitace a přibývalo a přibývalo, zhutňovalo se ... A ten stvořitel, který vložil tuto ideu, se stává princem, čekatelem. Až jednou to dozraje, tak bude Brahmou, králem. Na době nezáleží, že to trvá miliardy let. Co na tom záleží, on je princem. On se momentálně osvobodil z nějaké tísně. Ale své problémy vložil do začátku toho kosmu. A vzniká kosmos, který nakonec dozraje a bude plný utrpení.

A tak vědci skutečně na to všechno přišli. Ale nikdy nepochopí, že začátek skutečně je idea. Ta, která řídí vlastně dokonalost nebo nedokonalost toho stvoření.

Jan T.:  No, podobně v přáních jsme také tvůrci.

Josef:  My také. A tak, že nejen z opice my se vracíme; my, kteří se vracíme, kteří se snažíme vrátit, my jsme nezačali z opice. My jsme ti, kteří sestoupili shora, pokračování Adama. A proto se musíme vrátit na místo, abychom se stali Adamem Kadmonem.

Tazatel:  Já bych se ještě zeptal. Když teda idea, tak nejdřív musí být nějaké vymezení, ne? Aby mohla být idea, tak musí být vymezeníi.

Josef:  Idea je vložena do prostoru.

Tazatel:  A ten prostor se musí vymezit vůči tomu ...

Josef:  … Ten se začne vymezovat fyzikálními zákony.

Tazatel:  Ale pak už musí být prostor a idea.

Josef:  Ano, samozřejmě. A tak vědci by museli nejdříve vyřešit otázku, odkud je ta idea.

Bohuš S.:  Ta idea musí být z jednobodového soustředěni mysli.

Josef:  Ano. Tato idea představuje - ano správně - jednobodový ... bod. Nekonečně malý bod.

Jan T.:  Jenže asi o dimenzi výš ...

Josef:  Bod nemá rozměr.

Jan T.:  Ale já nemohu vytvořit něco, co mě přesahuje. Já mohu vytvořit něco, co je níž než já.

Josef:  Ne, to je návrat. To je cesta návratu.

Jan T.:  No, dobře. Když si umím představit něco, co je nade mnou. Potom je otázka, jestli já také neobsahuji něco, co je nade mnou.

Josef:  Totiž - to je mimo představu. Tak, jak se to ve mně ozývá, to volání nahoru - nevytváří představu. To je stav. Tím je nastoupena cesta návratu. Do stavu před stvořením. Poslal jsem Luštincovi, docentu Luštincovi - tituly před jménem, tituly za jménem - to povídáni. A chtěl jsem na něm, ať se k tomu vyjádří. Protože tam mluvím o tom stavu tulku, když vstoupil třeba Marpa do Květoslava. No a on říká, on mě odepsal (mimo jiné): No jo, vstoupil a zase vystoupil? Čili to nikdy nepochopil. Že v tom případě neexistuje prostor, že může být vždy přítomen. Třeba Marpa (že je) v tom nebi Ogmin a zároveň v Květoslavovi a není tam žádný prostor, není vzdálenost! To existuje zde, právě zde. A o to jde tady u nás, abychom pochopili, že ten stav osvobození, stav dokonalosti, je zde, stále zde přítomen. Jen se mu umět otevřít. A pracujeme vlastně na tom, abychom dokázali sami sebe jaksi potlačit, otevřít se tomuto stavu, který je zde stále přítomen. Všude! Všude. Prostor je vyjádřením něčeho fyzikálního, ale ten stav nemá prostor. Ten je zde, teď, právě.

Tazatel:  Čím třeba začít, lusknout prsty nebo tak ...

Josef:  Jo, mělo by to tak vypadat. Jako když luskneš prstem, měl by ses ocitnout v tom stavu. Jak to Květoslav píše: „Mohu se ocitnout v nebi, jako když silný muž ohne paži nebo natáhne". Za tak krátkou dobu! …Vlastně skoro za žádnou dobu se ocitá jinde. V tom prostoru, v nebi. Ale o tom mluvíme. Aby se toto člověk naučil. To je pro mě už teď důležité - když přijde okamžik smrti, aby jakoby lusknutím prstů se člověk dokázal přenést do svobody. A to se vlastně máme naučit!! Od toho je celá cesta, celá ta mystika a jóga, naučit se toto. V okamžiku smrti, aby člověk nebyl uchvácen ničím jiným, než tím stavem. A tak přemýšlím, až přijde ta chvíle - u mě už není tak daleko; kdy to nevím, ale není tak daleko - abych neulpěl na ničem, co je konečné, co je ve světě.

H.:  Ale to platí pro každého.

Josef:  To platí pro každého, ale já mluvím o sobě, protože jsem tomu už blízko.

Tazatel:  To nikdo neví.

Tazatel:  Jak ji poznám?

Jan T.:  S kosou! (živý smích)

Josef:  Dobrý! …

Zdenka:  To abych nechodila po zahradě s kosou.

Josef:  Člověk projde sem tam nějakými zkouškami ... Ale to se pozná, když se už přiblíží. Dobře se to pozná. Ale když člověk ulpí třeba na silných autech a silných motorkách, tak já nevím. Jeho poslední věc bude třeba to auto. Tak půjde do té sféry.

Bohuš S.:  Josefe, dá se říct, že ten tvůj stav je dokonalá, řízená schizofrenie?  Vnímáš svět naprosto realisticky?

Josef:   Ano. Naprosto. Až do důsledků.

Bohuš S.:  To je denní vědomí. Ale celou bytostí, vnitřkem jsi transcendentní. A ty si to uvědomuješ.

Josef:  Já si to uvědomuji. Pořád, pořád v jednom kuse.

Bohuš S.:  Takže rozdvojené vědomí?

Josef:  Jo.

Tazatel:  Takže už nemusíte v podstatě vyvolávat metta?

Josef:  Ono to volá automaticky. To se ve mně realizovalo. Když si sednu a odpočívám, tak se mi nehoní myšlenky. Zní metta: Nechť jsou všechny bytosti šťastny. A nebo AUM. Ale nejvíc, nechť jsou všechny bytosti šťastny. A je to doprovázeno trvale sursum corda (vzhůru srdce). Tak k tomu člověk má dojit. Tak to má vypadat.

Hana S.:  Praxe je náročnější.

Josef:  No, není. To je takové samozřejmé.

Hana S.:  Já na tom teď pracuji dost tvrdě, na všechny strany, … generační myslím. Vnoučata, děti, umírající rodiče. Takže...??? Stav ...

Josef:  Tam je potřeba tvrdě držet stav!

Hana S.:  Tvrdě držet stav a ...

Josef:  A metta ...

Hana S.:  A metta ... Sursum corda. A vydržím to dlouho, ale pak přijdu do kontaktu třeba s tou umírající matkou …

Josef:  Ano, chápu ...

Tazatelka:  Já jsem se chtěla zeptat, jak může člověk žádat o pomoc, aby to nezneužíval ...

Josef:  Stále může žádat o pomoc! Stále má volat! No, v jednom kuse. Protože obyčejně není nikdy tak silný, aby se v tom stavu udržel. A tak z něj pořád vypadává. A tak z mé zkušenosti: snažil jsem se stále, stále se vracet k tomu, k té formuli: „Volám k vám, vy Velcí uskutečnitelé, guruové, buddhové a bóddhisatvové, stůjte při mně!" To byla běžná praxe.

Tazatelka:  Chápu, ale aby si z toho člověk nedělal takový „dudlíček". Ty problémy, co by mohl řešit sám, prostě hází na ...

Josef:  No, to jo, může to házet, samozřejmě ... Od toho tady jsou jako pomůcky. Jestliže – a u vás jako u ženy by to mělo jít velmi dobře, nastoupit tu guru jógu a stále se vlastně snažit mít v sobě přítomnost těch guruů.

Tazatelka:  A v podstatě to praktikovat - dá se říci - vše naráz??

Josef:  No, vždycky využít tu situaci,  jaká právě je. Ale to musí mít oheň. To srdce se musí rozhořet. Musí se rozhořet city. Člověk má v sobě rozhořet city, vyšší city. A těmi promývat tělo. Květoslav říká, že to je 90% práce. Pomocí citů. A já mluvím o tom, jak rozhořet city tím metta. A právě proto, že ženy bývají velmi jaksi schopnější v této citové oblasti, tak je to pro ně přijatelná cesta. A úspěšná cesta. Myslím, že po této stránce máte moc a moc co dělat.

H.:  No, ale musí se potom dávat pozor, aby ty city pak člověka neovládly.

Josef:  Jak myslíš?

H.:  Aby nás nepozdržely ...

Josef:  Pokud to jsou city tohoto způsobu - volání k těm kvalitám, tak ...

Tazatel:  Může to být viditelné navenek, třeba i pro jiné lidi? Může to být vidět?

Josef:  Ne, to není vidět.

H.:  Ale v prostoru to je kolem.

Josef:  Je to v prostoru. Proto máme být šikovní. Samozřejmě, že mezi lidmi, v práci jste začleněni v pracovním procesu - tam to nebudeme provádět! Vy nejste tak zatížen tím okolím jako jiní, ale ten, kdo je, tak všechno to volání nahoru, všechno to vzývání a zapojování se může dělat, když je sám. Jinak mezi lidmi má udržovat pozornost v nohách. Nic jiného. V nártech nebo šlapadlech, ve šlapkách. Žádné duchovní povznášení! Ve společnosti a ve světě, jenom udržování těch nohou.

Já jsem to taky nedělal šikovně vždycky, tuto praxi. A zkoušel jsem ledaco dělat i ve společnosti a odnesl jsem to. Vždycky jsem to odnesl. Ti nejlepší přátelé v okolí, se kterými jste pohromadě, když začnete dělat duchovní vzývání mezi nimi, tak se stanou nepřáteli. Já jsem také myslel, jak si urychlím cestu, to jsem tehdá pracoval jako kreslíř. Měl jsem svůj stůl a tady ..?? a zeď. A tam jsem si udělal tečku a říkal jsem si, že každou hodinu zastavím na pět minut a soustředím se na tu tečku a do sebe. Za měsíc bylo velké nepřátelství. Mě pak vyhodili z práce. To bylo za komunistů.

Tazatel:  A byly nějaké předzvěsti toho ... že ta společnost reagovala … ?!

Josef:  Reagovala … no, já jsem tomu nevěnoval tak pozornost.

H.:  To byla ta chyba.

Josef:  To byla ta chyba. No a teď to začal potom řešit život. To byl socialismus.

Bohuš S.:  Dnes by to nedopadlo líp. Akorát, že by tě teď vyhodili na hodinu...

Josef:  Při současné soutěži. A tak musí být ten mystik šikovný. Ale k té šikovnosti se obyčejně dochází po špatných zkušenostech. A protože já je už mám, tak na ně upozorňuji, co se může a co se nemá.

Tazatel:  Pak doktor Kovář někde píše, že to má být vidět, že se člověk směje, jako i ústy?... Tak proto, někde jsem to četl, že když ten stav je, tak že se má projevovat i tím, že je člověk radostný, že se směje ...

Josef:  To je zase trošku jinak. Totiž sám na sobě to člověk cítí jako úsměv. To neznamená, že se musí šklebit. Ale sám se cítí, jako úsměv na tváři. Ale to je v jiný dimenzi, to není to tělo. No, ale když už teda jsem se dostal následkem nějakých těch chyb do takového špatného postavení, tak jsem si aspoň odžil nějakou karmu. Při současných znalostech vím, že to není potřeba. Odžít si tu karmu. Že ta jde spálit jinak. Ale dokud se člověk té šikovnosti nenaučí ... tak to odnáší.

Jan T.:  Josefe, ale já jsem Ti to napočítal nejméně do 94 let. A ty mluvíš, jako když to chceš za chvíli zabalit.

Josef:  Já jsem neřekl kolikátého a kolikátého. Já jenom říkal, že jsem nastoupil etapu, které se říká stáří.

H.:  Moudrost!

Josef:  To nevím. Ale to tělo ... já jsem nebyl zvyklý. Já když vezmu rejč do ruky, tak to jede! Ono to teď nejede.

Tazatel:  Asi už tu tělesnou činnost tak nepotřebuješ.

Josef:  Asi už ne. Asi už to není tak nutný.

Zdeněk Č.:  Když tě to k té činností nabádá, tak to je přece hnací popud, to je karma. Která v tom těle prostě je.

Josef:  To jsou setrvačnosti. Je to jen setrvačnost.

Zdenka:  Právě, že ho to naopak nabádá, aby nedělal. Ne aby dělal. Aby odpočíval, ne aby dělal.

Josef:  Je to tak. Ale osud se celkem dobře utvářel ... Mám něčí velký zastání. Takže můžu si dovolit odpočívat, sem tam. Tak to, co ty říkáš. Já nemám žádný ideály. Jen, že je mě to nepříjemné, když to tělo nechce poslouchat.

Bohuš S.:  Ale ty jsi byl mimořádně fyzicky disponovaný.

Tazatelka:  A co když osud člověku nedovoluje fyzicky pracovat.

Josef:  Jo, to je individuální. Čemu třeba říkáte: nedovoluje?

Tazatelka:  Já třeba mám fyzické potíže, když zvedám těžké věci, což v zaměstnání musím.

Josef:  No, tak máte smůlu. A nejde to oddechnou si …?

Tazatelka:  No, ale já mám ty záda celkově špatná.

Josef:  No jo, to vám nepomůžu, protože když je to vaše zaměstnání …Tak jste tu profesi, kterou jste studovala „zapíchla"? Dobrý, v pořádku. Myslím, že by to byla příliš velká schizofrenie, to studium a mystika.

Jan T.:  Teologie to byla?

Tazatelka:  Já jsem studovala religionistiku a teologii.

Bohuš S.:  Tady se taky mluvilo o potvrzení nauky a věcech kolem. Ve mě to vyvolalo takový dojem, že nastala teď doba (na rozdíl od 90. Let, kdy byla určitá vzácnost této nauky), že teď je opačný trend, kdy by mělo dojít k jakémusi ztišení.

Josef:  Vytříbení.

Bohuš S.:  Protože ten boom tady byl, ten proběhnul a teď vlastně jakési další upozorňování by mohlo působit i negativně...

Josef:  Jo! To máš pravdu.

Bohuš S.:  Protože společnost to bude čím dál více přijímat nepřátelsky ...

Josef:  No, společnost bude čím dál víc roztříděná.

Bohuš S.:  Ale na tu prezentaci dokáží lidé podvědomě reagovat, takže je doba, kdy je nejlepší se úplně stáhnout, aby o něm nikdo nic nevěděl, že má takové a takové zájmy.

Josef:  To, co říkáš je vlastně podmínka u každého mystika, který se dostal na určitou úroveň, aby se izoloval. Stalo se mě, že redaktorka Regenerace mě psala, abych napsal něco o Minaříkovi, poslala mě nějaká čísla časopisu, kde se píše o těch „našich duchovních činitelích". Tak jsem si tam přečetl o Weinfurterovi, o Drtikolovi a o těch současnících Květoslava. A tak, abych něco napsal. A tak jsem psal, že byly doby, kdy jsem chtěl mluvit o Květoslavovi, o Minaříkovi a když jsem chtěl v televizi a v rozhlase, tak nikdy jsem nebyl přijat.

Třeba v televizi ten redaktor, který měl na starosti tyhle tzv. duchovni věci, tak když jsem řekl Minařík, tak reakce byla: Takový nesmysly do televize nepatří! Na rozdíl od jiných! Třeba Tomáš (Eduard), že. Je to asi 3 měsíce, kdy mi jeden z našich lidí říkal, jestli bych nechtěl udělat nějaký pohovor do rozhlasu, že redaktor rozhlasu v Ostravě shání někoho. Já jsem byl ještě ochoten. Tak jo, udělám. Ale ten si to nejdříve chtěl ověřit u toho svého ředitele a když mu řekl, o co se jedná, tak ten ředitel mu říká: Když se to chcete odvážit, ale já bych vám to nedoporučoval. Protože tam se jednalo o Minaříka.

A ona mi teď píše o článek, aspoň na takový čtyři stránky by potřebovala. No, tak jsem ji napsal tohleto, jak jsem pochodil dříve. A teďka, že se mi to nabízí a můj názor, že je jinačí. Je tady životopis Květoslavův, který jsem vydal v roce 92, že byl ještě jednou vydán Canopusem. Že předpokládám, že všichni čtenáři jejich časopisu si přečetli o Květoslavovi. A pokud by o něm chtěla psát, že by ho mohla vydávat na pokračování. Ovšem se svolením redaktorky Šubrtové. Ale já, že už psát nic nebudu. Jediné, co bych uznával, že by ten životopis vycházel jako pokračování ... to asi nebude. Tak už nemám zájem, protože kdo k tomu měl přijít, kdo karmicky dozrál, ten přišel. Jsou tady knihy, každý by se měl řídit těmi knihami. Začátečníci nejdřív, aby začali podle toho, jak to pochopí. Jenomže přicházejí - mládež - oni to dostali do ruky a během 14 dnů přicházejí, nic o tom nevědí. Vznikla v nich jenom sympatie a honem shánět gurua. No, tak … no, to už ne. A z toho potom obyčejně vychází: No jo, ale já mám partnerku! Ale tak se mystika nezačíná.

Teďka by měly vlastně zapracovat knihy. Aby se ti, kteří to dostanou do ruky, snažili podle toho. A teprve až budou mít problémy, tak by měli shánět někoho, kdo jim poradí. A tak by bylo potřeba, aby zde byli takoví, kteří by byli ochotni vzít na sebe práci se začátečníky. Když tady byl Květoslav, tak se neměl o co opřít. Tak musel všechno znova a znova od začátku vysvětlovat. A říkal mě: Už mě to nebaví. A není tady nikdo, kdo by mě zastoupil. Nebo málo. Odmítal. Říkal Zoře: Chraň mě před mystiky!

Teďka ta situace je jinačí. Jsou zde jeho knihy. Lidi máji možnost tam se vzdělávat, najít, pochopit. Takže ten, kdo nový přichází, by měl mít už nějaké zkušenosti, které vydobyl sám na sobě podle knih. Může se zmýlit, může zakopnout. Ale to se dá spravit, to je na začátku. Co na tom záleží.

Bohuš S.:  ... ta praxe mladých by mohla vypadat jako měl Barnes na té farmě v Americe.

Josef:  Jo, kdyby ta možnost byla.

Bohuš S.:  Takového něco, protože nějaké mluvení...

Josef:  Žádné mluvení! Čistit okna.

Bohuš S.:  Tak to mám na mysli.

Zdenka:  Tak to tak vypadá, že nemáme doma žádné nářadí. Dejte pokoj.

Josef:  No jo, už jsem měl teďka jen tu sekyru, co jste mi udělal. Ostatní všechno kaput.

Zdenka:  On měl takových seker... to mu vydrželo desítky let. A teďka ... co tam pomáhají...

Josef:  Nic nového pod sluncem. Za Květoslava - taky jsme chodili Květoslavovi pomáhat. Potom, když už byl v Březové, bylo potřeba pomoct ... Chodili mystici pomáhat a já jsem mu chodil spravovat to nářadí. A takže - tradice je tradice. Záleží na tom, aby se člověk naučil dívat sám na sebe. Při každé práci. Aby pochopil fortel, aby věděl, jak se co ... to chce cvik. Ale ... a cvik vychází z toho, že se sám na sebe umí dívat. O tom to je. Přece já jsem se to také musil učit. Ale to negeneralizuji. Přece jsou někteří, kteří jsou dobří řemeslníci. Přijelo pět chlapů ze Slezska a dalo mě do pořádku střechu, vloni na podzim.

Zdenka:  A mě tam zničili kytky. Koukají na střechu a ne kam to házejí.

Jan T.:  Ale je to rychle.

Tazatel:  To už bys chtěla toho moc.

Zdenka:  Já vím.

Josef:  Květoslav byl na tohle náročný, moc náročný. Žádal na každém, aby věděl, co dělá. Každé hnutí! To je právě to buddhistické - o tom se píše v těch osmi dopisech - být si vědom každého šlápnutí! Třeba šli jsme spolu na procházku do lesa. No, na houby, ne na procházku. Teď já jsem si všiml, jak Květoslav šlape opatrně. Povídá: "Havěť, všude to je. Aby to člověk nezašlápnul!" Ale potom jsem pochopil, že to dělal schválně přede mnou, abych si všimnul, jak pozorně musím kráčet. Jak každý pohyb musím hlídat. On mi to předvedl! No, tak jsem si toho všimnul. A vyšla z toho taková ta diskuze o tom, jak má buddhistický mnich chodit. Takže on to uměl názorně.

Tazatel:  To vás naučil dobře, když vás potom nezavřeli za komunistů.

Josef:  Jo, no, nescházelo... No, to ne ... to bylo dobrý.

Jan T.:  Já jsem si tam taky zorganizoval. Asi ze 6-té třídy mi pomáhali skládat brikety. A ono to je ve 20 kg pytlích. No, tak chtěli dělat něco. No, ale hoši, to musí být práce! Já podám, tyto zvedneš, to musí být krása. A říkám: Nekecat. U toho dýcháme. A ono ti to za takových 15-20 minut - jsme byli v podnebesích! Dýchali krásně, spokojeni, tělo zpívalo. Já jsem tomu taky trošičku přidal. On je vtip v tom, že to udělá takovou harmonii, jako tělo - vědomí. To ty neříkáš, že tady může vznikat i vibrace harmonie. A že to nikdy nezapomenou, jak mi pomáhali skládat. Jako třeba nemůžou zapomenout na Baťu. Já jsem tenkrát přišel do fabriky. Bylo tenkrát málo elektrického proudu. Textilní stroje, jestli je mažou. Tak jsme si udělali takovou metodiku, něco jsme poměřili. A teď si s nim povídali a on vytáhl ze skříňky, jak to dělali za Bati. Přesný popis chůze, co namazat dnes, co zítra, přesný popis pochůzky. A viděl jsem, jak je unesený, jak si vzpomínal, jak to tenkrát u toho Bati mazal.

Josef:  No, tak ten domek, kde Květoslav pobýval, kde začal psát vlastně knihy - v Řečici - teď jsem slyšel, je zase na prodej. No, už chátrá.

Tazatel:  A v Březové už nepsal?

Josef:  Jo, ale začátek byl v Řečici. Tam napsal první knihy. A tam právě jsem - když byla možnost, když nebylo příliš tvrdé hlídání - tak jsem ho navštěvoval. A když napsal něco, tak mě to dával číst. Tak jsem to měl z první ruky. On tenkrát začal psát také Besedu bohů. Vždycky kus napsal a dal mě to a povídal: Stejně tomu nebudeš rozumět, ale přečti si to. No, byl jsem začátečník.

Josef:  Jde o to neslevit si! Když teda dělám mystiku, tak s plnou vervou! Se vším všudy. Nedělat si oddech. A stejně to trvá dlouho. Ale o nic nejde. Čas neznamená nic. Zpracovávat sám sebe, aby skutečně v tu dobu, když bude člověk na rozhraní života a smrti, aby se nenechal překvapit.

Tazatel:  Ale co když jsou rychlá úmrtí?

Josef:  Ne, ne. Když člověk poctivě pracuje, tak bude mít na tu přípravu ke smrti čas. Bude mít čas. Je zajímavé, že ze všech těch nauk, které se tady nabízejí, se nikde nemluví tak dopodrobna o karmě, o zákonitosti karmy. Jako když není!

Bohuš S.:  Přitom je to vlastně základ Gótamova učení, že ano.

Josef:  Přece ty „nydahlovci“, kdyby pochopili karmu, tak by nemohli tohle říkat, co říkají.

Tazatelka:  A jak můžeme vědět, že byl první Adam a ne Eva?

Josef:  To jsou zkazky. Ale já jsem mluvil o Adamu Kadmonovi. Že se člověk nebo mystik našeho ražení, má stát tím Adamem Kadmonem. Čili dokonalým člověkem. Dokonalý člověk – Adam Kadmon - není vlastně žádným obojpohlavním nebo vůbec pohlavním činitelem. První člověk je bezpohlavní. Tak proč se hádat, jestli to byla Eva nebo Adam. Adam Kadmon je taková funkce naprosto bez pohlaví, dokonalý člověk.

Jan T.:  No, pro mě to je zvěrokruh. Takhle stočený. Všechna znamení zvěrokruhu.

Josef:  No, dobře. Mohou to být symboly.

Tazatelka:  A je to hermafrodit.

Josef:  Ne hermafrodit, je bezpohlavní.

Tazatel:  A jaký je v tom rozdíl, co to tedy znamená: hermafrodit?

Josef:  Neexistují tam dva póly. Dokonalý člověk nemá dva póly.

Tazatelka:  Proč Květoslav chodil do kostela?...

Josef:  Ano, on chodil do kostela. Ale když měl po směně - byl pekař - končil ráno. Tak když šel domů, tak se stavil v kostele na mši. Protože nikde ve světě kolem nebylo to prostředí - čisté, dokonalé - jako bylo v tom kostele. Tam si mohl odpočinout od těch lidských hovadin … a tak chodil na tu mši. Protože to je magický obřad, který vyvolává třeba anděly nebo vůbec prostorové napětí velmi dobré. A tak si říkal: Tam si odpočinu! Jinak v té smradlavé pekárně, co musel dělat - tam to bylo úplné peklo ... Když to bylo velmi zlé, v té pekárně (kysličník uhelnatý, výpary z pečení, nejen špatný vzduch, i špatné světlo ... temnota).. tak si imaginoval, že je v lese. A to dokázal ten les imaginovat tak dokonale, že se vyhýbal stromům, cítil čistý ozón. Slyšel zpívat ptáky. Tak vytvořil imaginaci lesa v pekárně. A to v kostele nepotřeboval dělat. Tam měl čisté prostředí.

Jan T.:  Jeho sestra říkala, že ho světil biskup, už jako staršího, ale my jsme to nenašli v Hradci na biskupství.

Josef:  Totiž …to nemůže být pravda.

Jan T.:  Ale našil jsme, že vystoupil z katolické církve a přestoupil na českobratrskou. Před svatbou s manželkou.

Josef:  Kvůli manželce.

Jan T.:  Takže v Hradci nebyl křtěný.

Josef:  On píše v životopise popis, vzadu, co byl zač. A tam říká: příslušník českobratrské církve. ... Ono na tom nezáleželo, to dělal jen kvůli manželce. ... Ale to jsou takové povrchní věci. Co s tím? Já vím jen, že teď, že existuje Květoslav. Že existuje jako napětí v prostoru, kterému říkám Egregor. Že poskytuje ochranu území, kde je jeho nauka. Tohle vím pozitivně.

Bohuš S.:  Jak jsi mluvil o tom, že je nebezpečí, aby nevzniklo náboženství ..., že zárukou toho je, že každý se bude obracet přes sebe a guruy a ... toho Egregora. Tam bude hledat všechno.

Josef:  Jo, tak potom nevznikne náboženství.

Bohuš S.:  Jakmile se to hledá někde mimo, tak už to nedají dohromady, vznikne disharmonie, postaví se proti třetímu a už je z toho zmatek.

Josef:  Každý musí hledat sám v sobě. Uctívat v sobě. Volat v sobě.

Bohuš S.:  Ty jsi tady o tom říkal. Ale mrzí mě, že se o tom přestalo mluvit. To byla dost podstatná věc.

Josef:  To je důležité. Nesmí se uctívat nic mimo ...

Bohuš S.:  Dva lidi třeba, kteří se nemohou domluvit, když to dělají tímto způsobem, tak se potom domluví.

Josef:  No, samozřejmě! Ano, to je zákonité.

 

……………..přestávka…………….

 

Josef:  (??)... životem se vším všudy (??) … tak jsem začal vytvářet manželství, mystická manželství. Tam, kde vidím, že to je účelné, kde to má budoucnost, kde jsou pro to ti dva schopní. Tak to je potom manželství se vším všudy. Tady neexistuje zákaz dětí. Na moje přání i děti. Je zde už několik mystických manželství, mladých manželství a ty žijí dobře podle pravidel. Jestliže se mají naše řady rozmnožovat, tak by měli ti mladí vyrůstat v takovýchto rodinách. Beru to jako život, jako všechno, co patří k mystice. Jedná se o zkušenosti. Aby lidé měli potřebné zkušenosti a samozřejmě, že v mystickém manželství se ty zkušenosti získávají a jsou jinačí, nežli v manželství obyčejném. A šel jsem na to docela rychle. Ne žádné dlouhé seznamováni. Uzavíral jsem manželství po telefonu. ...

A bylo to všechno v pořádku! Další vývoj ukázal, že to bylo tak, jak to má být. A tak v našich řadách je opravdu několik a dost manželství mladých lidí, u kterých je předpoklad, že svými zkušenostmi dojdou vysoko.

Nejde to vždycky, nejde to u každého. On nějaký výběr být musí. A myslím, že správně žité soužití manželství přinese mnohem více nežli nepovedená askeze. Protože askezi, té vlastně nikdo pořádně nerozumí … a sotva kdo je ochoten přistoupit na ty tvrdé podmínky. Také o nic nejde. Protože tímto životem všechno nekončí!

V takovémto případě, jestliže se dva lidi shodnou, jdou dobrým vývojem, vychovají dobře děti - dávají předpoklady pro dobrá vtělení, do příštího života. Jde jen o to, aby člověk si byl vědom sám sebe na co nejširší úrovni! Aby zpracoval svou bytost, hlavně svoje tělo, na duchovní úrovně. Aby nesl ve vědomí co největší část sama sebe. Potom ten, kdo se příště narodí, bude právě on, který začínal mystiku. Běžně se lidé rodí jako směs. Jen vzácně to bývají vytříbené typy. Většinou mnoho, mnoho různých typů se sdružuje do každého a teď záleží na tom, co v kterou dobu právě začne platit. A jestli začínají mladí lidé tímto způsobem, tak sdružují, slučují zde dva principy - ženský a mužský - dělají pevné svazky do budoucnosti a dál se uvidí. A lze předpokládat, že budou mít dobré výsledky do příštích životů. Že se zrodí - tady na Zemi - za lepších okolnosti nebo za mimořádně dobrých okolností pro mystiku.

Že už potom jenom dojdou k tomu sloučit ty dva principy - mužský a ženský, ne tím způsobem ... pomocí sexu, ale pomocí duchovních nauk. Sex, to není nic jiného, než stálá snaha slučování dvou principů. A tím vlastně ukazuji, že ten mystický život lze rozšířit, že ho nutno brát v celku. To za Květoslava nebylo dost dobře možné, za jedno ta doba tomu nenahrávala, těch lidí bylo mnohem míň, kteří se hlásili a to byli takové typy, kde mnohé věci nebylo možno sloučit. Tak to připadlo na mě. A když se dívám teď na ty výsledky, jak se začínají utvářet, jsem spokojen! Jsou zde lidé, třeba kteří už skutečně dosáhli a je zde mnoho dvojic, už mnoho mohu říct, které nastoupili správnou mystickou cestu. Kdokoli z nich musí sám sebe studovat, pro co se hodí, co dokáže, jaké má ideály. Vždyť i ten mystický život manželský lze prožít jako posvátný. Vždyť i ten sex, který u toho hraje roli, lze vzít jako posvátný obřad. Kde ten pud se povyšuje, mění, kde se rozvíjejí city. Správné city! Se vším doprovodem. City vzájemné lásky mezi mužem a ženou se povyšují, aby se staly city mezi bohy. Aby se oba stali bohy. Povyšuje se i vášeň, i ten nižší cit na vyšší úroveň a tímto citem se potom pročistí celá bytost, mění se celá bytost. A práci této proměny věnuje vlastně člověk největší část svého života. Na mystické cestě je to cca 90% činnosti - promývání těla, čili hmoty (země) vodou. Ekvivalent vody je cit nebo voda je ekvivalentem citu.

Jestliže se správně cit používá, povyšuje na vyšší úroveň a zahrnuje se postupně do toho fyzické tělo jakožto hmota, jistě ty výsledky budou velice rychle postupovat. Budou vysoké. Jestliže někdo nemá takovouhle možnost - nemusí vždycky být - potom pro něj samozřejmě zbývá ta cesta serafská, cesta askeze. Ale nemyslím, že je jich mnoho, kteří jsou schopni jít touto cestou. K tomu se musejí lidé vychovat a znova rodit. Samozřejmě, že touto cestou může jít i žena i muž — cestou serafskou.

Já sám jsem šel cestou serafskou, protože jsem opustil manželství, které vlastně nebylo funkční v této věcí. Ale to každý pozná sám. Při volbě partnera nelze postupovat ukvapeně. A je tolika případů, teď, že někdo přijde, horuje pro mystiku. Jo, ale potom z toho vyleze: Ale já mám holku! No, takhle se ovšem mystika nezačíná! Začít má každý sám a dál se ukáže. Vždyť mnozí z těch, kteří jsou nyní již ženatí nebo vdány, začínali sami. A teprve se ukázalo, jestli bude pro ně dobrá mystická cesta ve dvou nebo sám. Ale aby někdo přišel, jako mnozí přicházeli, protože nedokáže sám sebe zkrotit, tak musí mít partnera - tak to nejde. Tak se nezačíná. ...

Nejdřív musí dokázat kus cesty ujít sám. A jestliže jeho přirozenost nasvědčuje tomu, že by měl jít ve dvou, tak to teprve se může ukázat a dovolím si říkat, to si teprve potom mohu troufnout jeho situaci určit nebo změnit.

Tady vidíte, že není Nauka tak úzkoprsá, jenom neukazuje tak uzounkou stezičku, protože bere v úvahu karmický zákon, reinkarnaci, všechno do důsledků. Nepočítá se nikdy jenom s tímto životem. Mám doma celou slohu dopisů Květoslavových na Slovensko. A všude uvádí Květoslav toto: Ano, děláte přípravu pro budoucí životy. Všude počítá s tím, že v jednom životě to nelze dokázat, až na nepatrné výjimky. Ale musí se ten dotyčný, nebo ti dotyční, velmi snažit. Aby šli poctivě, aby dokázali žit i v tomto hrůzném světě, který tady je, správně podle zákonů mystiky... A stojí to za to.

A tak jsem si dovolil schválit některá manželství, aby se rozpadla, protože byla bezúčelná. Aby se vytvořila nová manželství, podle nových zákonů, podle nových předpokladů. Možná, že mi někdo řekne, že je to troufalé zasahovat tímto způsobem do osudu lidi. Ale zatím výsledky ukazují, že to je dobré. Proto o tom mluvím, aby se předešlo nějakým vedlejším povídačkám. Když nauka, tak to musí být nauka jako život, se vším všudy. Každý dle toho, na jakém postavení, v jaké situaci k Nauce přišel. To, o čem mluvím, tak vychází z mé životni praxe. Žádná teorie.

Aleš S.:  Já bych k tomu chtěl poznamenat, co jsi prováděl - alespoň pokud mohu mluvit z vlastní zkušenosti - nebyly žádné výmysly - jak by snad tady mohl na to někdo poukazovat. A to probíhalo, že dozrály nejspíše nějaké energie, ty se kumulovaly a Tvoje úloha byla ty energie správně propojit. Ale byly to vždycky dozrálé věci, které neměly vlastně samy o sobě jako individuality řešení.

Josef:  Nebyla v tom teorie.

Jan T.:  Já ti, Josefe, trochu vedu statistiku, ale stoprocentní to nemáš, tu úspěšnost.

Josef:  Záleží na tom, jestli někdo zklamal nebo ne.

Jan T.:  Něco vím, Zdena by to mohla ...

Zdeňka:  … Já vůbec nevím, o čem mluvíš.

Jan T.:  No, statistika. Dal dohromady manželství, vydrželo rok.

Zdeňka:  Ale to se nestalo.

Jan T.:  Je to tak.

Zdeňka:  Ale to se nestalo, a kdo?

Jan T.:  J. oba. Tady taky sedí jedna oběť přede mnou.

Tazatel:  A Karol si prý našel druhou ženu.

Zdeňka:  No, počkej. To nedal Josef dohromady, to se dali oni sami dohromady. To je rozdíl.

Jan T.:  Ty jsi taky rozbitý manželství.

Zdenka:  Ale my jsme se dávali s Pavlem dohromady sami. Josef pouze řekl, že to nevadí. A u Kateřiny to tak taky bylo s Milanem, pozor!

Josef:  Co se týče Karola, tam já v tom nemám prsty, to ne.

Zdeňka:  To se dali taky sami Karol s Boženkou dohromady.

Hana S.:  Ještě si zapomněl, Josefe, na nás a na P. My jsme přišli k mystice už coby manželé, s dětmi.

Josef:  A dokázali jste to správně zaměřit. Pochopili jste to, co to je mystické manželství.

Hana S.:  Takže ještě další alternativa.

Josef:  Jo, to je jiná alternativa.

Tazatelka:  A já jsem dostala vyhubováno, když jsem otěhotněla.

Hana S.:  To jsi dostala vyhubováno, protože jsi toho litovala, že se to stalo.

Josef:  Pokud já se pamatuji, tak si říkala: Já bych si s tím bývala jinak, jinač ?... A to jsem huboval.

Tazatelka:  Nešlo v 80-tých letech mít děti.

Zdenka:  To ještě před pár lety, ale vývoj jde jinak.

Josef:  Ale to byly spíše takové tendence, přetrvávající z dob Květoslava.

Tazatelka:  Že to odsune realizaci o 20 let.

Josef:  Tak to bylo řečeno za Květoslava. Hlásám něco jiného. Mluvím úplně něco jiného.

Hana S.:  Ale před 20 lety to bylo jinak, to je pravda.

Josef:  Ale za tu dobu kolem mě vyrůstali lidi. Získával jsem mnoho a mnoho zkušeností. A došel jsem k jiným uzávěrům, než tehdá byly propagovány. Ano, za Květoslava se říkalo: dítě = 20 let odsunu realizace. Jenomže - i kdyby to dítě nebylo, tak ta realizace taky nebude! A taky v dopisech Květoslav všude mluví o příštích životech, kde se to má uskutečnit v jednom, druhém, třetím atd. Tak to vyznívá úplně jinak, nežli se mluvilo. A já jsem pochopil, že skutečně ty zkušenosti, které to přinese — třeba mateřství pro ženu, jestliže správně chápe, jak se má jako matka chovat - tak že jsou mnohem cennější a přinesou jinačí rozmach, než když by ta žena byla bezdětná. Typický příklad jsou třeba S. Ta holka byla nanic, když se vzali. Ani sladká ani studená ani teplá. No a teďka přišli s tím, že otěhotněla. Já jsem to promyslel a říkám: Tak dobře! Všechno v pořádku. Schválil jsem, že jdou správnou cestou. Narodil se jí kluk. Ta ženská se úplně změnila. Najednou pochopila svoji cenu. Pochopila svůj úkol a začala se rozvíjet. Jedna z nejlepších mystiček! Vychovávají syna přesně, jak mají vychovávat. Žádné zvláštní lpění. To není jedno takové manželství. Těch je už víc, jak ve Slezsku, tak u nás.

Aleš S.:  K té poznámce. Že tenkrát, jak jsi začínal v těch 70. letech, tak si vlastně nemohl hlásat jiné názory, než od Květoslava.

Josef:  Ano, přesně tak.

Aleš S.:  Protože tam si musel navázat.

Josef:  To, co jsem....Já jsem navazoval na to, co bylo dáno.

Aleš S.:  To je výsledek letité práce s těmi žáky. Tenkrát jsi byl jinde, než jsi teď.

Bohuš S.:  Kdyby tohoto nebylo, tak by to znamenalo, že je to ustrnutí Nauky.

Josef:  Ano, bylo by to ustrnutí. Proto jsem také včlenil do Nauky zušlechtění sexu - sexu jako cesty pro manžele. Jinak ne! To platí … tantrický sex jenom pro manžele. Jinak ho nemohu uznat. Ale já jsem sám musel mnohými zkušenostmi projit. A pro mě to znamená: každá zkušenost žáků, je moje zkušenost. Jako kdybych prožil jeden život. A vidím, že Nauka se musí rozvinout do šířky. Musí pojmout všechno, co život obsahuje. A musí ten život zdokonalit, zušlechtit, pročistit. Ale to nejde vždycky jenom tím, že budeme dělat askezi. Askeze musí být na místě a musí být správně pochopena a správně vykonávána.

Já jsem měl zkušenosti z askeze. Já jsem šel cestou serafskou, asketicky. A viděl jsem, jaké to má všechno dopady, co to přináší. A trvalo mě to dlouho, nežli jsem to pochopil, v čem to vězí … v čem je správná mystika! A tak vím, že třeba správnou cestu nemůže hlásat třeba žena, která je panna - nemá zkušenost. I když se s tím panenstvím třeba chlubí.

H.:  Leda, že by byla založena asketicky. Skutečně vnitřně.

Josef:  Že by byla karmicky dozrálá. No jo, ale já jsem takovou nenašel, ještě. V církvi katolické žehná kněz manželství. Říká, že to je svátost. Ale kde jsou ty svátosti? Kde jsou vidět? Kde?... Ta manželství, která jsem dával dohromady jsou svátostí! A potom nikdo nemůže utíkat od té skutečnosti, že když tu jsou manželé, že žijí spolu manželsky. Nemůžou žít asketicky a musí se celý ten akt povýšit, aby se stal svátostí. A to lze. Tady hraje roli žena, která je úhelným kamenem v tomto případě v mystice. Žena má být mostem do duchovna. Nejen pro sebe, ale i pro muže. Zdánlivě se posunuje zde ta mužská úloha tak na druhé místo. Ale není to tak. Jsou rovnocenní. Ale ženám je dáno, aby toto dokázaly. Pokud žijí správně, pokud to pochopí.

Tazatel:  Můžete vysvětlit to slovo askeze, jeho přesný význam?

Josef:  Askeze znamená vzdát se světa. Na všech úrovních.

Tazatel:  Nebo je to jenom zříkání sobě milého?

Josef:  I to do toho patří, to je součást. Askeze má mít ten účel, aby vyprovokovala v člověku to, co je špatné. Jestliže člověk začne s askezí určitého druhu, třeba sexuální, tak se v něm vzbouří nejen ty sexuální zájmy, ale vzbouří se v něm i ty špatné vlastnosti. Askeze má mít široký základ. Jak jsem již dříve o tom mluvil - když jsem začal askezi, tak jsem to vzal doopravdy, nejen sexuální. Ale přestal jsem číst knihy, noviny, nechodil jsem do biografu, do divadla, na koncerty - no, zkrátka nic, co patřilo k oblažení nebo k lepšímu životu ve světě. Všechno jsem si zakázal. To vytvoří tlaky. No, hrozné tlaky. Není, kam by člověk uhnul. Protože se také jedná o jídlo. Někdo může sex třeba nahradit sladkým nebo různé věci. To všechno je nutno brát v úvahu. Čili askeze a ještě přísná životospráva. Až do důsledku. Půsty. To už člověku ukáže, kde má slabiny. A jestliže dokáže ty slabiny vyřešit, tak postupuje.

Znám případy - jsou to mladí lidé - (a není jen jeden) psal mě, že došel k tomu, že se viděl jako špatnost sama. Neměl v sobě ani chlup světýlka. Ani drobet světýlka. Všechno v něm volalo, že je špatný. A když překonal tuto zlou dobu, tak mu začalo svítat. Ten dělal správně askezi. Protože když je člověku velice zle, velice(je) deptán a ničen, nedovolí se mu uplatnit - tak začne volat. Začne z nitra volat, prosit. Začne být tím správným bhaktou. Potom se začne objevovat světýlko ... a člověk začne v sobě nacházet, že není jen špatný, že v sobě také něco lepšího nosí.

Nedoporučuji tuto cestu ženatým, samozřejmě. Nebo vdaným. To nelze, to je jiná cesta. Já mluvím o cestě serafské. O tu šlo také Květoslavovi. Hledal ty, kteří dokáží jít cestou serafskou. A zase. Je to tak individuální. Roman Mandys, ten se na ženu nepodíval. Jak měl potkal ženu, koukal se jinam. Ještě potom, co mu Květoslav určil, že se musí oženit. Určil mu Martu jako manželku. Tak přišli třeba oba ke Květoslavovi na návštěvu a on ji podával ruku! Nekoukal na ni, podával jí ruku. On pořád držel askezi, když už askeze neměla existovat, když se měl už změnit. Takže askeze trvá jenom určitou dobu. Dokud člověk nenajde sám sebe v jiných aspektech, v jiných kvalitách. Potom je zbytečná.

Tazatel:  A může to mít vliv na hledání toho partnera, že se těmi tlaky dostavuje?

Josef:  Ano, ale nemůžeme generalizovat. Není to vždy. Ale může takový případ přijít, že přijde správný partner. Mám takový příklad. V Bratislavě, Miro L. Ten ještě znal Květoslava. Jako děcko. Ale byla to mystická rodina, tak co jiného, než že bude také dělat mystiku. A přijal tedy tvrdou askezi. Choval se velmi dobře. Ale neměl v sobě ani stopu po radostivosti. Ta askeze v něm všechno utlumila a nedokázal v sobě najit radostivost. A tak jsem mu říkal: Budeš se muset oženit! Musíš pracovat s city a ta žena je nejlepší nástroj k tomu, abys ty city rozhořel. On na to: No jo, ale jak, já žádnou neznám. A tak jsem řekl: Tak se poohlídni, třeba se nějaká najde. Musíš být ale opatrný, musíš ji přivést dříve, než k něčemu dojde. A za nějaký čas - to už mu bylo 27, do té doby neměl nic se ženskou - najděte mně dneska takového! Teď už jich vystřídá v těch letech třeba pět nebo sedm... Tak nakonec to došlo k tomu, že kamarádka ho pozvala na volejbal. Ale to byla kamarádka, s tou neměl žádné kontakty. A tam potkal jednu. Nějak je to k sobě přitahovalo. Poslal mě fotografii, co tomu říkám? Jsem říkal: No, takový podmalovaný oči, kouká jako sůva. To jí musím vidět ve skutečnosti! No, dobře, tak jsme se setkali. Dobře, vezmeš si ji! Teď se ukázalo, jestli je pravá nebo ne. Jí bylo právě 18 a jemu 27. Takže ona se právě stávala plnoletou. Jak proti tomu máma začala vystupovat! Přece sis ještě nic neužila a už se chceš vdávat! To byla přísná katolická rodina. A co si měla užívat? Tak jsem napsal na adresu její mámy dopis. A už ho nebylo třeba doručovat. Povolila. A tak to chtěli zase odložit. Ne, říkal jsem: hned. Když už tedy, tak hned. Tak se vzali, ale to už měli první dceru, když jsem je oddal. Stali se teprve manželi po dvou letech manželství, tedy společného žití. Stalo se to manželstvím po dvou letech. Když jsem najednou viděl, že teď je rozhodná chvíle. Teď zde je ten stav, ve kterém ti dva mají být spojeni. Dobré manželství.

Takže není všechno tak jednoduché. Ale u toho Míry L., tam bylo jasné, že nehledá postel se ženskou … že chce dělat mystiku. Jenže sám na to neměl. On potřeboval tu ženu, aby rozhořela jeho city. A ty se už potom, ty rozhořelé city, dají povyšovat. Ty se už potom dají vztahovat na vyšší kvality.

A u někoho ukáže ten život, že má jít sám. Potom by měl skutečné vynaložit veškerou svou energii k tomu, aby šel dobře. Rozhořet city. To dokáže žena lépe, než muž. A jestliže svoje city rozhoří k Bělostné dynastii … ke guruům … tak bude mít úspěch. Ale musí to být živá věc. To musí být živelné. Živelné rozhoření citů. Trvalé povyšování. To je ta cesta guru jóga. Nic nespadne samo, nic nepřijde samo. Musí tam být každý - i ta žena v tomto případě - velice aktivní.

Ve středověku, když byly kláštery, ženské kláštery, tak skutečně mnohé z těch žen dokázaly vzepnout svoje city tehdá k Ježíši - uctívaly Ježíše. A stávalo se, nejednou, že vytvořila tato žena - jeptiška - živou představu. S kterou se milovala. To by nebylo špatné, kdyby věděla, jak to používat. Tehdy ji nikdo nemohl poradit. Nedokázal, nebyli tak zkušení. To byla jenom cesta imaginace, uskutečněné imaginace. A kdyby ten celý průběh i výsledky a následky dokázala správně použít, stala by se svatou. Dosáhla by byla bývala Velkou realizaci. Ale nikdo to ve středověku neznal. Tak když o tom začala mluvit, tak ji zazdili. Ale já vím, že to je velice účinná aktivní síla, která se dá tímto způsobem vyvolat. Jestliže je správně směrována.

Musí mít tato Nauka široký rozsah, široký záběr. Musí si vědět rady s každou situací. Anebo může také padnout, samozřejmě. Když udělá nějaké zásadní chyby.

No, tak existuji zde muži, kteří jdou sami nebo jsou sami. Ale to není čistá serafská cesta! Oni povolují, nevydrží. Já vím, že to jde až do zoufalství, ty tlaky bytosti. Musí se to umět překonat, člověk se nesmí litovat, člověk má touto cestou — serafskou, dojít realizace vysokých duchovních stavů. A potom se má vrátit na svět. Přesně, jak to Květoslav píše. A opakovat život. Ale ne už asketicky, potom musí jít normálním životem. Potom se může oženit, bude přijímat ženu se vším všudy. A nést všechny ty následky tohoto života, ale v tom případě, že dosáhl realizaci, dostal se na jinou úroveň, tak je řešit s definitivní platností. Aby je vyřešil už pro tento život, vyčistil si pole, karmické pole a už se nemusel nikdy vracet.

Bylo mi ukázáno, že ti, kteří realizovali za Květoslava a dosáhli dobrých realizací, se ale ještě budou muset vrátit! Protože nezpracovali karmu dokonale. Čili nedošlo k tomu návratu a zpracování celého života. To mě bylo ukázáno. Jediný, kdo vyčistil karmu definitivně, s definitivní platností, byl Květoslav. Nikdo jiný.

Tak vrátíme-li se zpátky třeba do starého Tibetu. Z těch, kdo šli Naukou, kdo zakládali - Marpa - ten toto dokázal vyřešit! Ten se oženil. Když dosáhnul nejvyšších met, tak se oženil. Milarepa to už nedokázal. A tak tam trvala dále - po Milarepovi - bolestná askeze, zazdění v jeskyních a nevím co ještě, kdežto Marpova cesta byla vyšší. Protože on se dokázal vrátit. A dokončil život se ženou. A vrátil se tak, že pomohl manželce, že se proměnila. Že proměnila fyzické tělo v energetické a spojila se s ním v Jednotu. Tak ten dokázal spojit jednotu dvou principů, mužskou a ženskou. A nežil asketicky, potom. Žil normálním životem. Asketicky jen do té doby, nežli dosáhnul vysokých stavů, realizace vysokých stavů.

Tazatelka:  To by asi pro většinu z nás stačilo.

Josef:  Zajedno byl karmický dozrálý a bral to doopravdy. Ale vždyť Květoslav se taky oženil. Ovšem on se ženil z důvodu, aby potlačil svůj lesk, aby se mohl stýkat s lidmi. Teprve dodatečně pochopil, že to mělo velký účel, že to nebylo jen toto, aby se mohl stýkat s lidmi. Že šlo o to, aby prožil tu karmu, kterou si sem přinesl, aby ji jaksi vyřídil, posvětil a zrušil úplně. Ale to musel zase dodatečně pochopit. To mu nikdo neřekl. A tak nacházel sám, svým životem, zákonitosti, o kterých se nemohl nikde dočíst, nemohl se nic dozvědět. Jenom sám v sobě. Mám tytéž zkušenosti; nacházím věci, o kterých nikde není psáno. V žádných naukách. Alespoň v těch, které jsem dostal do rukou. Ony ty staré nauky byly vždycky nějak určitým způsobem „učesány" a to, co přišlo na veřejnost, to bylo jenom část. To esoterické nikde není uváděno. Tam musí přijít člověk s vlastní zkušeností.

Tak se vrátím ještě k té askezi. A tak jsem prováděl, abych to všechno udržel a také si pomohl, prováděl jsem meditace na věci hnusné. Na mrtvolu. Jenom proto, abych si pomohl překonat ty nejhorší chvíle, ty nejhorší situace. A tak jsem musel také vědět, že když vidím hezkou holku, nemůžu říci: není hezká. Je hezká. Ale tak jsem si ji musel představovat — v té době askeze — jaké má boláky na sobě, jak jí z nich teče hnis  a takovýhle "radosti". Aby mě přestala zajímat. A to patří k askezi, takováto cvičení. Ve Slově Buddhově se o tom hodně píše. A tak místo toho, abych prováděl meditace na božstva, jako to třeba dělá Ravi, tak jsem prováděl meditace na věci hnusné. Když jsem si nevěděl rady. No, tak jsem si tedy tu ženu představoval plnou boláků a hnisu. Tím jsem to zhruba trochu vyřešil. Teď už to nepotřebuji. Teď už, když je hezká holka, tak ji uznám, že je hezká. Nemusím si jí už představovat plnou boláků, to ne.

Bohuš Sladký:  Nemohl sis nějak uškodit?

Josef:  Ne, to ne. To nemůže uškodit. To je záležitost toho dotyčného, který to provádí. Já jsem tu askezi bral takto do důsledků. Ale to je účelová věc! Vede to - má to vést k tomu, aby se člověk osvobodil. I když to je jenom na tu chvíli. Aby dosáhnul realizaci. Jakmile dosáhne tento zlom praxe, situace se mění. Tak to jste chtěl vědět o askezi. Nic není samoúčelné.

Tazatel:  Jak jste mluvil o sexu, řekl jste jednou, snad na Jelení, že se vám dostavily nějaké projevy až po 30 letech. Čili nebylo možné, že když jste si představoval takové věci, že to zapadlo kamsi hlouběji?

Josef:  Totiž výsledky, výsledky askeze. Po 30 letech, ano.

Bohuš S:  Josefe, Ty jsi říkal jednou, že si poznal, po té době, že ještě nemáš ty sexuální věci úplně vyřešeny.

Josef:  Jo, ano. To je správné. Ano, že musím provést návrat. Totiž - oni přišli bohové a dovedli mi ženu. Čili měl jsem na vybranou. Mohl jsem říci ne. A byl jsem velice, velice na rozpacích, co bude správné. A vsadil jsem to na jednu kartu. No, zrovna vyšla, zrovna to byl trumf.

Tazatel:  Jak dlouho jste se rozhodoval?

Josef:  To přicházelo přece odjinud, ti bohové. Já věřím na predestinaci (předurčení). Skutečně, asi jsem byl v plánu.

Tazatel:  Je to také otázka víry. Když má člověk dobrou víru.

Josef:  Když má dobré skutky. A jestliže pomocí askeze se očistí natolik, že mu to začne myslet automaticky. Rozhodování je správné. No, tak se rozhodne správně. Aniž o tom usuzuje. Teď, když se dívám zpět a sleduji celou tu dobu až ke Květoslavovi - tak nutí mě to věřit na predestinaci. Že je vše naplánováno. Jestliže je člověk poctivý sám k sobě, jestliže sám sobě nelže, tak to bude dobré. Ale nesmí se člověk vidět jinak, než je. Nesmí si dělat nimbus, svatozáře, když je nemá.

Tazatelka:  Takže pěstovat sebevědomí by člověk rozhodně neměl?

Josef:  To vůbec ne! To je ta největší chyba, pěstovat v sobě sebevědomí. Stále nic nejsem.

Tazatelka:  Mě jedna adeptka duchovních nauk tvrdila, že bez sebevědomí se nikam nepropracuje.

Josef:  Jestliže někdo má sebevědomí, za něco se považuje, tak to jde špatnou cestou. Všechno, co v člověku vystupuje, že něčím je - toho se má zříkat. A to je něco jiného, když někdo nemá přirozené sebevědomí. Tohle zříkání se, to sebevědomí, vystupuje. U každého správného člověka, u každého mystika, vystupuje sebevědomí. Ale on se ho musí zříkat. A musí si být vědom, čeho se zříká. To neznamená se ponižovat.

Květoslav na druhou stranu říká: Ten, kdo dosahuje určitých výsledků, které má potvrzeny, ať už z nitra nebo guruem - tak si je musí přiznat. Neříkat, že já nic, já nejsem. Jestliže ty výsledky skutečně dosáhnul, tak je povinen si je přiznat. A to není sebevědomí, falešné sebevědomí.

Zdeněk Č.:  K tomu bych měl malou poznámku. Četl jsem jeden dopis Vivékánandy. Když byl v Řecku na návštěvě, tak popisoval zdejší krásy, Apolonův palác a tak. A píše: To bylo mému sladkému já. A on si uvědomoval, že to není jeho sebevědomí, že je to jeho božské já. A mě zaujalo, že tam píše o svém sladkém já.

Josef:  Že se k němu přiznal.

Zdeněk Č.:  Ještě k ženským. Také tam psal o problému askeze. Třeba když Rámakrišna měl velké problémy, tak začal žít jako ženská a nosil prostě ženské šaty a choval se jako ženská. Ale to jde jen v tom ášramu. To by se nedalo tady.

Josef:  Ale o tom Ravi správně píše, že se může proměnit na tu ženu. Aspoň na určitou dobu. To udělal on. Ravi se proměnil v ženu, že se čakrany začaly točit obráceně. A tam teprve získal ten ženský princip, který je schopen žádat, volat, vzdát se. Tam došlo u něj k realizaci. Protože jako žena byl citový a dokázal svoje city povýšit a vzdát se tomu božství. Potom zase to šlo zpátky a stal se zase mužským. A to se odehrávalo na energetické úrovni, samozřejmě. Tak to říká a píše něco. Ale to jsou zase kouzla. Kdopak tohleto může udělat nebo dokáže udělat. Tu proměnu v ženu, to je možné. On to dokázal využít. Já jsem tou etapou, proměnou v ženu, také prošel. Ale to bylo jen na pár hodin.

Zdeněk Č.:  Tam vzniká mystická svatba. A když jsi byl žena, teprve jako Šaktí si se mohl spojit s Šivou.

Josef:  Přesně tak. A tak teda ta, která je žena de facto, přirozeně, tak aby byla tou Šakti, která se s tím Šivou spojí. S tím božstvím. To musí umět ta žena ... Tak to je, Kateřino! Na tom poli musíš takto pracovat. Ty se máš stát tou Šakti a spojit se se Šivou nebo s božstvem. Na této pozemské úrovni nemáš jinak šanci, ale na tamté ano. Takže všechno zlé je pro něco dobré. Zlá zkušenost ti dala tyto možnosti. Jen je využít. Jste tři sestry a ty jediná máš tuto možnost. Opravdu. Tato cesta se před tebou otevřela. Takže nic není náhoda. Ale pochopit faktum skutečnosti. Právě teď. Nakonec bychom si mohli společně zanotovat AUM, AUM. Když jsme v nejlepším, tak se má přestat. Aby se to už nepokazilo.

Bohuš S.:  Měl bych k tomu poznámku. Že jsme všichni mluvili teďka a shodli jsme se. Jediný způsob, jak se mluvením dá shodnout, že ano?

Josef:  Ano, přesně tak. Všichni jsme říkali to samé. No, tak myslím, že ten vstup do nové sezóny, že bude dobrý. A dál bude následovat život. Přihlásíte se mi … přijdete na Nemojov.

Josef:  Vy si tam nešeptejte! Přijedete na Nemojov?

Tazatelka:  Já bych se ještě zeptala. Jak se tu probírala ta manželská cesta a nemanželská cesta. Mě by ještě zajímalo, jestli byste mohl něco říci k výchově dítěte. Protože si myslím, že tam je také, jak se zachovat při výchově dítěte. Jak se k tomu postavit.

Josef:  Základ je v tomto - harmonické soužití. To je základ. Jestliže je dítě v harmonickém soužití, to ho vychovává automaticky. A jestliže vznáší nějaké dotazy, tak odpovědět podle svých vlastních zkušeností. Děti jsou vnímavé na napětí v prostoru. A když není harmonické, tak se potom rodiče brzo zprotiví. Dcera nemůže vystát mámu, syn tátu. Tak to už chodí. Když u mě začala puberta, tak jsem tátu nenáviděl. Dlouho, pořád. Dokud jsem nepřišel k Nauce a poznal jsem, že to je vada. A to jsem tátu nenáviděl, protože jednal špatně, vytvářel špatné prostředí. Tak vám přeji vespolek, aby se vám všem dobře dařilo. Zase do příštího setkání. Kdy bude setkání na Jelení?

Jan T.:  Poslední týden.

Josef:  Poslední týden v červnu. Tam jsou větší možnosti, prostor. Tak nevadí, když tam přijdete, jak jste tady, kdokoli budete moci. Příští měsíc jsem ve Slezsku. V červenci na Slovensku. Na Tomkách, tam už je to zavedené. Je tam na to prostor. Hlavně aby nepršelo.

Jan T.:  Ten herec Satinský už nepřijde.

Josef:  Ten už nepřijde. Seznámil jsem se s ním, ale..., no nachytal jsem ho na to, že jsem se znal s Jamnickým. Co se dalo dělat, měl rakovinu, už bylo pozdě. To jsme se tam setkali, tak jsme rozprávěli, při obědě, v Řecku. A tak povídal: Kterýpak jste ročník? A když jsem mu to řekl, tak smeknul klobouk a povídá: Tak o rok mladší, nežli republika. No, umřel dobře. Měl odkaz na Tomky, Slovensko. Ale už to nestihl …

 

Zaznamenal: Jaroslav H.

Pro web připravil: Zdeněk J.