Pyrenejský horský pes (Pyrenejský ovčák)
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničtí
Výška v kohoutku: Pes i fena 65-81 cm
Hmotnost: 41-57 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : kolem roku 2000 př.n.l.
Původní využití :Střežení ovcí.
Základní charakteristika : Střežení ovcí, hlídací pes.
Toto plemeno má hustou, hladkou a poměrně dlouhou a pružnou srst. Delší je na ocase a na krku, kde je povoleno lehké zvlnění. Na kalhotkách je srst jemnější a více se podobá vlně. Zbarvení srsti může být bílé nebo bílé s šedými, světle žlutými nebo zrzavými skvrnami na hlavě, uších a u kořene ocasu. O srst tohoto psa je třeba se pravidelně starat. Vyrovnaný, pozorný, ostražitý, odvážný, inteligentní, poměrně samostatný a odolný, někdy svéhlavý. Pyrenejský horský pes štěká málo. Současné době je plemeno široce známé a často jej můžeme vídat na výstavách. Jde o plemeno služebních psů. Druhé označení se používá - velký pyrenejský pes. Mohutný, velký a silný pes. Hlava velká, klínovitého tvaru, bez příznaků hrubosti, nesmí být těžká. Lebka je kulatá, přechod od čela na čumák je zcela plynulý. Morda je přiměřené délky, lehce se zužující ke konci. Čenich nosu a olemování očí musí být černé. Čumák rezavé nebo hnědé barvy – je nedostatek.Tlapy sevřené do hrudky. Ocas tlustý u kořene, postupně se zužující, dlouhý, dosahující až skákajících kloubů, bohatě osrstěný, tvořící závěs. V klidu nesený dolů nebo zlehka zohnutý a koneček směřující do strany, při vzrušení se stáčí nad hřbet do kruhu. Pyrenejský horský pes se nehodí do městské zástavby, pokud není v okolí dostatek volného prostoru. Je spokojenější v chladnějším podnebí a také pokud může spát a žít venku. Tento pes je velmi dobrý hlídač, který si dobře hlídá svoje území. Ke svému majiteli má úzký vztah. Pyrenejský horský pes je plný síly a velmi obratný. Patří ke strážním psům a má sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě. Majitel tohoto psa u něho musí mít vybudovanou určitou autoritu. Vůči obranyschopným psům se může tento pes chovat poněkud dominantně, malé psy však ignoruje. Toto plemeno vychází většinou dobře s dětmi, k cizím lidem se však chová nedůvěřivě a vaši rodinu i dům bude ochraňovat před nezvanými hosty. Kontakt s kočkami a dalšími domácími zvířaty je bez problémů. S porovnáním se svými dávnými předky dnešní pyrenejský horský pes dostatečně zdomácněl a stal se oblíbencem jako miláček rodiny. Je to velice vytrvalý, zcela nenáročný pes, důkladný hlídač a strážce, trpělivý opatrovatel dětí. Může žít ve městě, pokud má dostatek prostoru pro pohyb. Všechno potřebné naučte tohoto psa, dokud je mladý, protože jakmile je jednou dospělý, je již příliš silný a nezávislý. Tito psi potřebují vyrovnaného pána, který umí být důsledný i láskyplný. V Pyrenejích žije pyrenejský horský pes již odnepaměti. Tento pes byl znám už ve středověku a používal se k ostraze zámků. Ve 14. století byla zdokumentována jeho existence Gastonem Phoebem. Pyrenejský horský pes se pohyboval také na dvoře Ludvíka XIV a v 17. století byl vysoce ceněn jako společenský pes. V knize hraběte von Bylandt z roku 1897 byl nalezen první podrobný popis tohoto plemene. Roku 1907 byl založen první klub milovníků pyrenejského horského psa a o 16 let později nechal tento spolek zapsat první oficiální standard plemene u SCC. Z tohoto standardu vychází dnešní standard, který se původnímu ještě stále velmi podobá. V novém standardu byla provedena především upřesnění jeho znění.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ