Povídky od Mizu

 Objevíme se Ethianu na odlehlé louce v horách kousek od mého domu.

"Kde to jsme?"zeptá se Aki nevzrušeně. Popravdě obě vypadají až moc klidně.

"V Ethianu. Tohle je svět, odkud pocházíte."

"Ethian? Proč?"podívá se na mě Mizu.

"Co proč?"nechápu.

"No proč? Jaksi to pořád nechci pochopit. Proč jsme žili na Zemi? Proč jsi nám nic neřekl? Proč jsme museli snášet posmívání od starších? Jednoduché proč?"

"Nemohl jsem."hlesnu.

"Proč?"zeptají se svorně.

"Tady vám to vysvětlovat nebudu. Pojďme ke mně."pobídnu je a rozejdu se směrem k chatce v lese.

"Kde bydlíš?"zase vyzvídá Mizu.

"A ještě, teď mě tak napadá, kdo vlastně jsi?"přidá se k ní Aki.

"Jsem Arakian. Modrý mág, jeden z těch nejsilnějších. Teda říká se to o mě."představím se a jdu dál, než uvidím dveře mého domu.

"A bydlím tam. Není to nic velkého."ukážu. Odemknu kouzlem a pustím je dovnitř.

"Tohle, že je malé?"podívají se z chodby na mě.

"Ano je. Tohle je jedno z nejmenších obydlí v Ethianu."přitakám.

"Vždyť jenom ta chodba má tak čtyřicet metrů."namítne Aki.

"Ne má padesát."vyvedu ji z omylu.

"Ještě k tomu. V čem tady lidé bydlí? V hradech?"zavrtí Mizu hlavou.

"No v čem jiném. Ne jenom dva hlavní rody žijí v hradech. Zbytek má menší zámečky nebo takovéhle chaty."

"Aha, a jelikož tohle je velký jak já nevím co tak jak velký jsou ty hrady?"vyvalí obě oči. Jestli budou mluvit svorně tak zcvoknu.

"Hooodně velký. Jak dlouho si myslíš, že jsem hledal váš pokoj, když jsem vás před šestnácti lety chtěl unést?"

"Cože to? Ty jsi nás unesl?"vyštěknou na mě.

"Pojďte si sednout a já vám všechno vysvětlím."zavedu je do kuchyně.

"Víte, začalo to už dávno na počátku Ethianu. Vlk a drak. Symboly a vládcové toho světa. Vše bylo v pořádku, dokud se neobjevily noční můry. Tvorové, jenž připomínají přerostlí štíři. Poštvaly draky a vlky proti sobě a nastala válka. Zuřila hodně dlouho, dokud se Ethian nerozdělil na tři části. Část draků, část vlků a pak tahle část, do které zapadají ti neutrální. Popravdě k této části patří jen ta velká louka a tak deset metrů dokola kolem ní plus jedna část hor kde žijí... To se dozvíte později. Dračí a vlčí část jsou od sebe oddělené. Takže logicky vlk nemůže na území draků a naopak. Proto se mohou střetnout jen na téhle louce. Válka, která v Ethianu zuří už pár let kvůli vašemu zmizení, probíhá na hranicích, ale tam se jim nepovede nic jiného, že si tak leda vyškrábou oči. Kvůli tomu využívají mágy a jiná stvoření, na které se hranice nevážou, aby na druhé straně škodili."pustím se do složitě zamotaného příběhu.

"Ale otázka zněla, proč si nás unesl? Kvůli tomu je tu teď válka."připomene Mizu.

"Může za to ta věštba. Měl jsem sen. Nebyl to obyčejný sen. Podle něho jste vy dvě měli začít válku, která by dovedla Ethian ke konci. Nemohl jsem to ignorovat, musel jsem vás obě odnést daleko od vašich rodin, abyste jimi nebyly ovlivněny. Díky tomu že jste vyrůstaly spolu, se z vás staly nerozlučné kamarádky."vysvětlím.

"My dvě jsme měly stát ve válce proti sobě? Proč?"zeptá se nevěřícně Aki.

"Z jednoho jediného důvodu. Aki ty jsi princezna draků…“

"Heeeee?"vyjekne.

"...a Mizu je princezna vlků. Právě proto jste se měli nenávidět, ale tím že jste nebyly pod vlivem svých rodin a nočních můr tak nemáte důvod k sobě cítit jakoukoliv nenávist."pokračuji jako by mě nepřerušila.

"Tak myslím, že teď už nehrozí, že bychom zničili svět."uculí se. Zůstanu na ně hledět, jako na někoho kdo právě vylezl z hrobu. Člověk jim oznámí, že jejich osudem bylo, aby byly nepřátelé na život a na smrt, a že měli zničit svět a oni se tomu leda tak smějí.

"Že já se tomu ještě divím."zasměji se potichu a pohlédnu na holky. Nebo pohlédl bych, kdyby tam byly. Slyším jen zaklapnutí domovních dveří.

"Aki kam to jdeme?"ptá se mě moje údajná nepřítelkyně.

"Uvidíš. Cítila jsem takové divné… cosi."řeknu a zrychlím. Když se po chvíli otočím, vidím Mizu jak se loudá asi sedm metrů za mnou. Vrátím se pro ni, chňapnu ji za ruku a táhnu za sebou.

"Chodit ještě umím."bručí, ale já ji neposlouchám.

"Támhle to je."ukážu na velký světle modrý skoro až bílí kámen.

"Šutr?"podiví se Mizu. Přetáhnu ji po hlavě a rozběhnu se k onomu nádhernému kameni. Vezmu ho do rukou a překvapí mě, že je teplý a na svou velikost lehoučký.

"Ty Aki znáš můj citlivý sluch, že ano?"ozve se Mizu zaskočeně. Kývnu. Na její sluch je spoleh a to že je vlk to vysvětluje.

"Ten kámen, ne spíš bych řekla vejce, právě začalo praskat."upozorní mě. Překvapeně se podívám na pavučinovou prasklinu. Než stihnu nějak zareagovat tak…

"Naaaarchrr."