Existují legendy, povídky, příběhy nebo historky o magických, pekelných či nebeských stvoření. Většina z toho jsou, ale jen dohady, pohádky a nepravdivá fakta. Já vám povím pravdivý příběh o Mori Ikiru. Dívce která byla milována přírodou stejně jako ona milovala ji. Příběh z doby rozsáhlých lesů kde se lidé přispůsobili přírodě a nepřispůsobovali si ji sobě. Neexistovaly auta, továrny, elektrárny ani rozsáhlá města. Jen malé vesničky s malými počty lidí kde se chodilo pěšky a zvířata žila volně v přírodě.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jdu klidným lesem. Po chvilce zaslechnu zurčení potůčku. Miluji ten zvuk. Jsem asi v polovině své cesty. Musím dojít k podzimním vodopádům. V přelomu srpna a září je tam plno práce. Vydám se proti proudu vody a za chvíli dojdu k větvící se řece. Jedna větev byl právě i tento potůček. Vydám se dál podél řeky než dojdu k cíli své cesty. I když je teprve konec srpna vodopády začali rozkvétat. Jsou vysoké asi deset metrů. Voda zpozvolna padá a uprostřed se roztříští o vyčnívající křišťál a rozlétne se do všech světovích stran než se zase spojí a dopadne do proudu řeky která ji odnese dál. Kolem spadající vody rostou všechny druhy podzimního kvítí (proto ten název). Musím se postarat aby všechny rozkvetly a vodopád tak neuhynul. Květiny žijí díky vodopádu a ten žije díky květinám.
Mori se dala do své práce. Abyste vědéli tenkrát existovalo daleko víc živočichů a rostlin. Dnes si je nedokážeme ani představit. Potkat jednorožce nebo fénixe nebylo nic neobviklého. Drahé kameny byly k vidění všude a nikdo se o ně nehádal. Ponechávali je matce přírodě které patří. Kvítí rostlo ve kterém koliv období. Nejhezčí byli Kasai no Hana a Kori no Hana. Ohnivá a ledvá květina. Potom také duhová Iro no Hana. Jenomže jak příroda umírala a byla ničena člověkem všechno bylo pryč. Jednorožcům jejich magický roh zmizel a staly se z nich skvostně bílí a havranově černí koně. Fénixové pohasly a vznikly tak tropičtí ptáci. Námi nepoznané květiny vymizeli úplně. Mori věděla že to jednou stane ale nemyslela na to.
Fajn. Poslední květina rozkvetla. Nádhera. Zabralo mi to sice čtrnáct dní je skoro polovina září ale výsledek stojí za to.
"Podívejte se. Vodopády už konečně rozkvetly."zaslechnu jásot dětí, z nejbližší vesnice. Usměji se. Začnou rozradostněně běhat okolo.
"Mori ty jsi úžasná." Udělají kruh okolo mě, chytnou se za ruce a s pospěvováním začnou kroužit dokola. Je krásné je takle šťastné pozorovat.
Mori si dlouhou dobu myslela, že je normální dívka, kromě své moci nad přírodou, jenomže přestala stárnout. Všichni vesničané, které znala již od narození byly dávno mrtví, a Mori jim nad hroby nechávala rozkvétat květiny se slzami v očích. Svět se začínal měnit. Lidé začínali být sobečtější a na přírodu dbali míň a míň. Mori dokonce prohlásili za čarodějnici. Udal ji její přítel, o kterém si myslela, že ji chápe. Upálili ji, ale Mori neumřela, alespoň ne úplně. Zůstala na světě jako strážce přírody. Nikdo ji neviděl, a přesto po nějaké době, začali na Mori opět věřit.
Mori
lluvia - :D