K některým představám o Německu po druhé světové válce 1

„…Kontroverzní projekt pro poválečné Německo přijatý Rooseveltem a Churchillem je znám jako Morgenthaův plán, podle muže, jenž ho navrhl - Henryho Morgenthaua jr., jenž byl v letech 1934-1945 Rooseveltovým ministrem financí. Představoval tedy klíčovou postavu v Rooseveltově Novém údělu. Když se válka v Evropě blížila k vrcholu, Morgenthau přišel s plánem deindustrializace Poruří, předání části Německa Francii a Polsku a rozdělení zbytku Německa na dva výhradně zemědělské státy. Cílem tohoto oslabení a „pastvinizace“byla samozřejmě snaha zajistit, aby už nikdy nemohlo získat významnější moc. A jak Morgenthauova kniha Germany Is Ous Problem (1945) tvrdí, bylo nezbytné to zajistit institucionálními prostředky, neboť Německo bylo podle jeho názoru "militaristické“. Roosevelt a Churchill plán na druhé konferenci v Quebeku v roce 1944 nejdříve přijali, ale pak jej opustili, částečně pod vlivem snažení nezničitelného Henryho Stimsona. Churchill si také uvědomil, že obnovené Německo bude potřebovat pro nadcházející zadržování Sovětského svazu v Evropě. V jednom okamžiku dokonce uvažoval, že by se Spojenci mohli spojit s poválečným Německem a využít Wehrmacht k zahnání postupujících Sovětů, kteří – jak se Churchill tehdy obával - by se mohli dostat až k atlantskému pobřeží…

Negativní účinky Morgenthauova plánu jako by byly pociťovány až po válce, i když nepřímo a jen dočasně. Stalo se to pod vlivem Rooseveltova postoje k dalším plánům pro poválečné Německo, navrženým jeho ministerstvy zahraničí a války.Oba tyto plány předpokládaly soběstačné Německo, kde bude udržován rozumně vysoký životní standard, a aby se to podařilo (jak požadoval plán ministerstva zahraničí), nemělo by dojít k "žádnému rozsáhlejšímu a permanentnímu oslabení... německého průmyslu". Roosevelt, pravděpodobně na Morgenthauovo naléhání, poslal Stimsonovi a ministru zahraničí Cordelu Hullovi velmi kritické sdělenÍ. Napsal, že tyto plány byly nepřijatelné, neboť by Německu umožňovaly dostat se velmi rychle do předválečného stavu.

Roosevelt a Churchill se na Morgenthauově plánu shodli při konferenci v Quebeku 15. září 1944. Jeho návrh nabízel "eliminaci válečného průmyslu v Poruří a Sársku" a "vedl k přeměně Německa na zemi převážně zemědělského a pastvinného charakteru". Když se o tom dozvěděli Anthony Eden, Churchillův zahraniční ministr, a Cordel Hull, jeho protějšek v Rooseveltově vládě, oba se zděsili. Eden ve svých pamětech píše: "Plán se mi nelíbil, nebyl jsem nijak přesvědčen, že to naší zemi přinese nějakou výhodu." Hull to nazval "plánem slepé pomsty“ a Stimson řekl, že je to jen "boj brutalitou proti brutalitě"… Plán byl tedy opuštěn…

(A.C.Grayling, „Obklopeni mrtvými městy“, podtitulek „Bylo spojenecké bombardování civilistů za 2. světové války nezbytností, nebo zločinem?“, 2006, nakladatelství Bloomsbery, nakladatelství Ševčík, Praha – Plzeň, 2008) str. 122-127,

*