České národní listy

Ze zabraných statků museli vlastníci káčat zanést po šesti do dvora jako za dob roboty. Co bylo tehdy pláče, proklínání a různých dohadů o budoucnosti. A to byl teprve počátek osidlovací akce.

V únoru 1943 na místo komisaře Maitnera přišel k nám Kunnert. Maitner chránil přídělce v minulém roce, měl za to zle od bauernführera Schenka. V zimě se zúčastnil rodinné oslavy v horním mlýně. Na udání přijel landrát a zakázal mu jakýkoliv styk s Čechy. Předseda nacistické partaje poštmistr Renner se přičinil, aby Maitner byl povolán do armády. Uničovský starosta Kunnert byl blízkým přítelem Henleina. Tak jsme měli nad sebou vybranou společnost.
Řeč komisaře Kunnerta a bauernführera Schenka 13. března u Blaháků byla řečí největšího vraha národa K. H. Franka. Samé výhrůžky a výstrahy. Prý jsme měli radost ze Stalingradu, to prý se již nikdy nebude opakovat. Když zajdou oni, tak i my s nimi atd. Přes hodinu trvalo ujišťování o jejich síle a nebojácnosti.

1. května přijeli první Tyroláci k prohlídce zabraných gruntů. Bez vědomí majitelů si usedlosti prohlédli a ve dvoře podepsali přejímací listinu. Na druhý den přijeli znovu a dali se u "svého" gruntu fotografovat. To již byli zabraní majitelé přesvědčeni, že se budou brzy stěhovat.
U Hänigschmiedů se mezi sebou pohádalo více zájemců (pro pěkný obytný dům). Přesto, že měli zakázáno s našimi mluvit, přece po straně nějaká domluva byla. Oni, že prý byli několik let v lágru, že optovali z jižních Tyrol a teď jsou jim přidělovány statky židů. Brzy, že se přistěhují.

Týž den dostal Jan Brachtl č. 245 výpověď z usedlosti tzv. "myslivny", z přídělů z r. 1925, a do 24 hodin se musel vystěhovat. Nedávno před tím na schůzi nás nacisté strašili, jak se máme varovat bolševismu, že kdyby nás ovládli, tak nás budou stěhovat. Na V. Ungra měli zvlášť spadeno. Musel do dvora odvést kobylu s hříbětem i krávy a zastájili mu do chléva k ošetřování jalovice, aby neměl mléka pro několik dětí. Ze zabraných statků museli vlastníci káčat zanést po šesti do dvora jako za dob roboty. Co bylo tehdy pláče, proklínání a různých dohadů o budoucnosti. A to byl teprve počátek osidlovací akce.

20. května 1943 přijeli uničovští Němci zabavovat byty pro vystěhovalce z Německa. Každou volnou místnost v obci označili "pro poškozené bombardováním". 7. června vystěhovalci přijeli v počtu přes 100 osob, žen, dětí, starců. U Blaháků na sále je přivítal komisař Kunnert. Dost rozumně je upozornil, že u nás není město, ani hotely, aby si nečinili velikých nároků. Zajisté pověst o jejich náročnosti přiměla komisaře k upozornění.

Však již druhý den ukázaly některé lidově nazývané "bombeschädigtky" svoji skromnost. U P. jim dali na stůl chléb s mlékem. Ihned si šly stěžovat na obecní úřad na špatnou obsluhu a že jsou tam malá okna. U H. zase, že jsou moc velká okna. Chléb a mléko že je pro ně jídlo ponižující, ony že jsou zvyklé na lepší. Že na těchto usedlostech (zabraných) byl správcem "dráb", tento se na ně zle osopil, že pohrdnout chlebem a mlékem je sabotáž a že je pošle zpět do Reichu. Oni se totiž Němci mezi sebou rádi neměli. Říšští svalovali vinu na Sudetské a zase naopak, že vznikla válka.
Již druhý den jich přišlo několik na obecní úřad, že chtějí zpět do Říše. Vystěhovalky se prý špatně vyspaly, jsou od slamníků otlačené atd. Mnohé ale byly rozumné a nečinily si velkých nároků, uznávaly, že je u nás pěkný kraj a bezpečněji než v Reichu.
Dle jejich vyprávění prožily tyto rodiny hotové peklo. Někteří přišli (starci) s opálenými vlasy a jinými příznaky od bombardování.
Politicky byli dvojích názorů. Jedni věřili, že to Německo zaručeně vyhraje, druzí, zvláště ženy, chtěli mír i za cenu kapitulace.
15. června přijela tři auta asi s 15 osobami znovu prohlížet zabrané grunty. Z těch, co přišli minule, si to někteří rozmysleli a po informaci od zabraných majitelů ztratili zájem. Proto osidlovací společnost hledala nové zájemce. Lze si představit, jaká byla nálada k práci a jaké to bylo nervové napětí. Jedni očekávali, kdy je vyženou - druzí, kdy budou zabráni.
Týž čas uzavřena živnost řeznická F. Honiga č. 83, předtím F. Hejného č. 94 a jiných živnostníků.

Zapomenuté pohraničí
Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová