České národní listy

1. Máj je svátkem, který má pro nás význam hned v několika ohledech. Už z předkřesťanských dob pochází zvyk stavění májek a májových veselic. Z těch pak vznikl i náš  májový svátek zamilovaných, který se pro naše zeměpisné délky a šířky hodí daleko více, než jakýsi importovaný, únorový Valentýn. Ten je navíc spíše marketingovou akcí než tradičním svátkem. Pozornost si zaslouží i studentské majálesy, které zpopularizovala Jiráskova Filozofská historie a jsou tedy spojovány s národním obrozením. Svou největší, až mezinárodní, slávu získal majálesy s obrozením celé společnosti v šedesátých letech dvacátého století. Velmi silným prvkem je i jedna z osudových knih české literatury, Máj, lyricko – epická báseň Karla Hynka Máchy. Literární dílo, které stalo základním kamenem české poezie a podílelo se na dovršení národně – obrozeneckého procesu.

Rok 1890 přinesl další tradici a to manifestační oslavu Svátku práce. Vzpomínka na tragédii v americkém Chicagu v roce 1896, kdy byli dělníci, demonstrující za osmihodinovou pracovní dobu a důstojné životní podmínky, zmasakrováni ozbrojenou mocí za vydatné spolupráce s placenými provokatéry.

Prvomájový tábor lidu na Střeleckém ostrově se tak stal nejen první manifestací mezinárodní solidarity v boji za sociální práva ale stal se i součástí českého veřejného života a emancipačního hnutí Českého národa. Je symbolické, že tento první český Svátek práce ve svém fejetonu přivítal takový básník, spisovatel a novinář, jako byl Jan Neruda.

Svátek práce se stal součástí našeho života. Nezmizely májky, konaly se dále studentské majálesy a stále se četl a čte Karel Hynek Mácha. Přibyly prvomájové manifestace, z nichž některé měly význam až mimořádný. Takový byl 1. Máj roku 1918, s heslem Za mír a samostatnost, kdy se objevil i transparent s nápisem Socialistický národ. Za několik dní zahřměly výstřely vzbouřenců na severu Čech, v Rumburku a v Novém Boru. Za několik měsíců byla vyhlášena Československá republika. Za První republiky se k odkazu Svátku práce přihlásily téměř všechny politické strany a prvomájové průvody vynikaly pestrostí a pocitem jednoty. V roce 1938 se stal manifestací demokratických sil na obranu republiky proti nacistickému Německu.

Bouřlivý byl 1. Máj 1945. Výstřely povstání v Přerově zahájily Květnové povstání českého lidu, které znemožnilo nacistům protahovat válku a získat čas k dobrodružným politickým hrám. Plán na odpor v pevnosti Čechy se díky akcím odbojového hnutí zhroutil a odboj potvrdil svou jednotu a věrnost republice. 1. Máj v roce 1946 byl pak obrazem nadšení z vítězství nad nebezpečným nepřítelem a očekávání dalšího vývoje. Kdo by myslel na studenou válku, jejíž zárodky už o sobě občas dávaly vědět!

1. Máje po roce 1948 byly velkolepě organizované ale stále více ztrácely na přirozenosti a své vlastní podstatě. Vykonstruované procesy, hloupá omezení a politická perzekuce byla s původní myšlenkou této tradice v příkrém rozporu. O to pestřejší a spontánnější byl 1. Máj roku 1968. Zde se projevila znovuzrozená občanská aktivita, obnovená důvěra v socialistickou myšlenku a  pod transparentem Legionáři – vojáci republiky, přišli pozdravit svého prezidenta – legionáře jeho spolubojovníci z Československých legií 1. Světové války.

Dnes je 1. Máj, dost nespravedlivě, spojován především s oslavou minulého režimu. Je to omyl a navíc je to škoda, zejména v našem kulturním prostředí by měla být jeho podstata, obohacená  o řadu specificky českých prvků, stále aktuální a živá.

Jiří Pondělíček  -  Národní socialisté