Čtvrtý den doma… a vychytralost Bambule (právě dostala tuhle přezdívku) nabírá obrátky. Páníček popisuje situaci: „Našel jsem na podlaze loužičku a šel ji mopem otřít. To ji zaujalo. Mop jí moc líbil. Protože jsem jí k tomu místu nepustil, sledovala, co s mopem dělám a kam jdu. Šel jsem do chodby vymáchat jej v kýblu. Aha, svitlo jí. Takže tak..... A vyčůrala se vedle kýblu, abych ho musel znovu použít a ona mohla chytat cancourky. Jak vidí mop, vesele se zasměje a vycinkne malou loužičku. Jen proto, aby si mohla pohrát.“ Jak jsme se dozvěděli, má to v genech. Její maminka prý taky byla akční a učenlivá, když se šlo zametat.
Aniž bychom o to usilovali, naučila se během chvíle sedat. Jak vidí pamlsek v ruce a zjistí, že ho nedostane jen tak, způsobně si sedne a upřeně kouká. Takže teď si sedá před každým, i před patníkem a za jakýchkoliv okolností, jen aby se dočkala odměny. Takže od teď předvádí baletní figury – sed vzpřímený, okatý.
I následující noc přetrvávalo několik vzdušných leteckých útoků na páníčka, ale už vydržela nečůrat až do rána a nechala si to na ven. Produkci bobečků umístila na malý kobereček, takže údržba je pohodová. Zahrada – napřed samozřejmě zběsilé pobíhání. Kamínky upadly v zapomnění, ale hned se jí vybavil fígl s posazením se do pozoru. Má dobrou paměť. Zatím pohrdá kuřecím s kolínky a vývarem, upřednostňuje granulky, sýr a jogurt. Aby z ní nevyrostl vegetarián….
Letmé poznámky do deníčku ze čtvrtka 4.dubna 2013 sepisované páníčkem: stupňuje letecké i frontální útoky za použití čelistí. Miluje pamlsky Rodea. Venku dělá malou i velkou potřebu, kamínky opět zůstaly k naší radosti bez povšimnutí. Občas je na chvíli odstěhována do „děcáku“ o patro výš (rozumí se tím do patra na hlídání k rodičům). V noci v pohodě. Je to samostatná jednotka. Jakmile přesuneme cirkus, soustředí se na systém v ložnici. Miluje ten prostorový pořádek. Spí v nohách a když usnu, přesune se mi k hlavě a lehne na ruku. Občas mi z pěti cm kouká do očí, jestli jsem vzhůru a může zaútočit. Když ne, nechá mne. Mívá škytavku - to ze zlobení. Když si chce hrát, lehne si k prahu a tahá za třásně koberečku. A tak si vystačí. Čůrat chodí do koupelny a kakat na kobereček, což je super, protože se to lehce vynese.
Návštěva u paní doktorky: v čekárně kňučela, bála se skamarádit s o dost větším štěnětem vedle ní. V ordinaci již bez show. Je odčervená a má ostříhané drápky. Ty černé flíčky na bříšku, které nám hned po příjezdu připadaly jako špína z cesty, jsou projevem kožním, jakýmsi psím akné. Aktuální váha našeho Budulínka je: 4,4kg.
… Střípky z období od 6. do 11.dubna 2013:
Svým projevem se od Barunky, která sotva otevřela oko, už řádila, liší. Když spí, tak spí. Dělá mrtvolku. Není k probuzení. Je patická úplně ke všemu. Trvá jí delší dobu, než se „zahřeje“. Ale potom to jede… Ráno se probouzí rychleji a hrát si chce už od půl sedmé.
Pokud má radost, nahlas kvíká. Stejně jako Barča už reaguje na prozvonění mobilu – spojila si to s příchodem paničky z práce a tím i veselého uvítacího obřadu na zahradě. To ji probere i z tvrdého spánku. Ochutnala pivo – prst namočený do pěny se zájmem olízla, odstrčila stranou a hlavu zabořila rovnou do skleničky.
Martýrium při mytí prdelky a zadních stehýnek. Vztekala se, řvala, jak když ji někdo trhá nohy. Uražená si lehla do rohu gauče a na dálku házela blesky.Konstatujeme, že je při běhu neustále rychlejší a rychlejší. Pomalu se podle ní dají řídit hodinky – kolem deváté večerní nekompromisně vyžaduje odchod do ložnice.
8.4.: dostala obojek. To bylo divadlo! Na řadu přišlo očekávané vztekání. Nervák. Vrčela, bublala, snažila si ho všemožně svléknout. Za zahradě vydržela ve sluníčku v poctivém tempu pobíhat přes hodinu. Ráda se popelí. Doslova – popelu vysypaném na záhony. Po zahradě chodí jak šafář. Stylem „Uniklo mi snad něco?“
Když nechce být rušená, hlasitě mlaská. Další shodný projev s Barčou.
Páníček jí připravil pyramidu z polštářků tak, aby bez úhony mohla na gauč. Stoupá po ní důležitě a přehlíživě jako Kleopatra a tak se také na svém trůně usadí. Má skvělýpřehled.
9.4.: Ranní rozcvička v podání páníčka: „Zjistila nepříjemnou věc - že pod peřinou jsou holá perka, do kterých se dá kousat. Vypadá to takto:Vyndám ponožky a jdu do koupelny. Po cestě mne kouše do holého nártu. Chci si vzít vysoké bačkory. Jednu odnese neznámo kam. Běhám v jedné, do druhé nohy mne kouše. Najdu bačkoru, chci si navléci ponožku. Druhou mi ukradne, odnese neznámo kam. Navlékám si ji, stojím na jedné noze, do které mne kouše. Sháním druhou, na kousanou nohu se snažím navléct tu jedinou bačkoru. Stojím na druhé, do první mne kouše, atd. atd.“
A pokračuje: „Manéž Beauty Zrzavé - tak se dá nazvat její večerní vystoupení. V trůním sále si nosila, tedy spíše předvolávala na trůn postupně všechny plyšáky. Chvilku s nimi vedla jakési procesy a pak je házela zpět na zem. Ráno jsem hledal loužičku a bobíky. Loužičku jsem našel sernzoricky, tedy nášlapem. Kakání nebylo. Tak jsem ji vyhnal ven do deště. Namířila si to k plotu a přivolala dělníky, za kterými se chtěla protáhnout.
Dobrá zpráva - nevešla se - tedy asi by vešla, ale netroufla si.
Místo kakání předváděla na zahradě sedy vzorné - strnulé. Čekala pamlsek.Pak jsem uklízek chodbu a zjistil, že pod hračkami jsou bobíky, resp. že na bobíky natahala hračky, aby jí nerozrušovaly. Je to estét.
Také jsem zjistil, že jíst budu nejspíš v koupelně. Tropí neskutečně útočné prvky na jakýkoliv talíř a míchaná vejce lítala po obýváku. Útočí i po česneku.
Její způsob stravování vypadá takto – pobere škrholku, sedne na trůn a zajímá se o dění okolo. Sežvýká a jde pro další. Poté znova. Má takový nekončící raut.“
Beauty se zase o kousek více zkouší profilovat jako individuum.Už se musí ve své dominanci krotit. Docela na to slyší. Ustoupí, ale po chvíli to zase zkouší.
… Střípky z období 12.dubna až 30.dubna 2013
Beauty je oproti Barunce všežravec. Podniká zběsilé útoky na všechno, co si člověk dává k ústům. Jak páníček trefně označil, začíná období veselých destrukcí. Jedna jako příklad: „Vlezl jsem do postele, vzal si s sebou stopičku vína a mističku pudinku. Notebook jsem odložil na postel, na nové matrace. Bea cítila ten pudink s vaječným likérem a podnikala na mne útok. Asi desetkrát jsem to před ní schoval, nakonec nedojedl. Drkla mi do ruky se stopičkou.. a víno ukáplo na fungl novou matraci.“ Maso jí také není nepříjemné: „Udělal jsem si Hackfleisch – würzig. Recept z německých serverrů. Byl jsem nadšen. Ona na také. Agresivně se sápala, takže jsem jí šel naporcovat sýrek. Když jsem se vrátil, seděla vzorně na mé židli. Pacičky na tastatuře a čumáček v talíři.
13.dubna:
Beauty oslavila 2 měsíce… Poprvé zdolala kamenné schody ze zahrady na terasu. Hrdě se po ní procházela jako šafář a radovala se, že si podrobila další území.
Sluníčko a teplo způsoují, že ji ze zahrady nedostane nikdo. S malými přestávkami lítá stylem podobným akci jack-russella do 9 večer. Se stoprocentním úspěchem likviduje na záhonech zbytky loňské úrody. Stále něco žužlá v papulce – klacíky, drny, trávu.
16.dubna:
Páníček se vrátil po dvouhodinové „zdravotní“ vycházce. „Prohlížím si fotografie Beutynky s plyšáky. Jsem přesvědčen, a lituji, že se té branži nemohu věnovat, neb mne vždy přitahovala, že kreativci z reklamek by toto mimořádně vítali. Louka s plyšáky vypadá jako nekonečný ráj pro pejsky, kde plyšáci jsou všude, kam psí oko dohlédne. Bea byla neskutečně zlatá. Tvrdě spala, takže jsem odešel inkognito. Ale stačilo strčit klíč do zámku a vítala mne jako ten nejvěrnější kamarád. Teď mne moooooc kouše. Jak jsem se vrátil, chtěla se pochlubit. Že je velká. Že hlídala. Že vše zvládá. Že je na ní spoleh. Ale že trvá na dlouhém a poněkud drsném hraní….
18.dubna:
Máme muzikálně nadaného psíka. Z toho velkého množství hraček si večer s oblibou hraje s gumovými pískacími hračkami. Předvádí sólo na delfína a chobotnici. Vydrží radostí pobíhat i 20 minut po bytě a kvílející gumáky skousávat, aby bez ustání vydávali libý zvuk. Večerní angažmá tím neskončilo. O tom páníček: „Převrhla na mne kolo. Mám rozpáranou nohu pod kolenem. Při čištění rány doprovázela medicinský úkon veselým vřeštěním a zjevně se velmi bavila. To nejlepší ale teprve přišlo, když jsem zalehl. Skočila mi na obličej a perforovala nosní přepážku zevnitř. Byla to mistrnná trefa. Vypadám, jak ten zpěvák z Tokyo Hotel. Stačí jen si dát kroužek do nosu. Krve bylo jako z vola. Mým hemoglobinem by mohli dobarvovat rajčata.“
„Ráno se vesele šmrdolila a hup na novou matraci - opět se do ní vyčůrala.A bylo po spánku - prát, sušit, atd.Vyrazili jsme k doktorce na očkování. Nechala si bez přetahování dát obojek a připnout na vodítko. Vše klaplo. Nelíbilo se jí v čekárně. A také, když doktorka vypisovala doklady. To kvičela.Péče se jí ale líbila. Injekce jí zjevně nevadila.“
Rozpozná směr, kterým přichází panička z práce, takže od doktorky chtěla nutně po chodníku. „Mámě“ naproti. Moc se jí nelíbilo, že panička musí dodržovat pracovní dobu a pár hodin si na ni musí ještě počkat. Odhalili jsme další shodnou vlastnost s Barunkou. Umanutě si ukazuje hlavičkou směrem, kterým chce bezpodmínečně jít. Při čištění pipky se u Beutynky dostavují návaly vzteku. Agresivně jde po ruce, která jí namáčí bříško. Vodu na svém tělíčku zatím nemá ráda.
Hodně reaguje na hlasité bouchání a nepříjemné zvuky. Lekla se rány při klepání koberců a utekla. Našla se po dlouhé chvíli skrčená v rohu zahrady. Nereagovala na volání, chvíli se dokonce bála páníčka, protože on byl strůjcem onoho ohavného zvuku.
Brzy přišla další lekce. Odnaučování bát se sekačky. Zkoušku zvládla, ale byla přilepená u člověka a za zády koukala na tu umělou uřvanou potvoru.
Začíná si měnit jídelníček, moc jí nešmakuje bílý (neochucený) jogurt. Namočené granulky taky nechce. Spíš suché. Nebo z nich vypije pouze vývar. Zato kuřecí pařátek schroustá do několika mála minut. No a z vývaru s zeleninou, kuřecím masem a kolínky byla nadšená. Tato varianta není časově nikterak náročná. Vidět, jak jí šmakuje, je úžasné.
Je nesmírně sebevědomá.
22.dubna:
Premiéra v lese. Chytala listí ve větru, našlapovala jak kočka. Rozpoznávala pachy. A krásně se držela u člověka… Kéž by jí to vydrželo i v pozdějším věku.
Další z mnoha páníčkových příhod: „Má mimořádně vysokou formu.Ležíme na matraci v ložnici a uviděla se v zrcadle…. Teď mi roztrhla malíček!Hraje na delfína….Musím to dokončit - když viděla v zrcadle tu příšeru, šla si lehnout do koupelny.Musel jsem dát přes zrcadlo osušku.Pak se na osušku dlouze koukala a byla spokojena, že vyhnala tu hnědou mrchu.Hraje na toho delfína jako na fagot........Kouše. Jdu se vydezinfikovat.Právě jsme se velmi pohádali.Dal jsem jí večeři. Vývar, kolínka, kuřecí.Sobě ochuzenou polévku. Tu jsem jedl ve stoje, aby mi neskočila do talíře.Ztropila na mne takový útok, že mi způsobila 30cm šlince na nahých stehnech. Je jako vyšinutá.Nejsme přátelé a mračím se. Mám nohu jako řeznictý učeň.
Začíná vystrkávat růžky.Využil jsem chvíle, kdy spala a přinesl k monitoru polévku.Z tvrdého spánku skočila do té polévky jako do bazénu...Barva její stolice má všechny odstíny duhy. Jako by snědla pudr….To je z těch jejích pochutin, které na zahradě žvýká.
Od rána je na zahradě. Bylinkářka - pořád má v tlamině nějakou bylinu a chce se o ni honit.Nehoním-li ji, kouše mne do nohy. Kdyby mi to nebylo blbé, nosil bych ven gumovky. Sandále jsou za trest.
„Pobarčuje“ se. Dal jsem jí k snídani jogurt a sýr. Sýr snědla. Jogurtu se ani nevšimla. Když jsem jí to strčil pod nos, začala se chvět.Bude stejně hysterická a stejná herečka.Má novou hru. Jak je otevřeno na terase, běhá pořád nahoru a dolů. Nikdy nevím, kde je. Volám ji delfínkem, ale ne vždy poslechne.“
26.dubna:
Chodíme mimo zahradu. Zkoumá okolí. Zatím se drží u nohy, voda ji stále nechává chladnou. Obejde raději i louži. Má stejný přístup k ostatním pejskům jako Barča. Bojí se jich. Stahne ocásek a uteče. Ještě, že hledá oporu v páníčcích. Přitiskne se a chce konešjit. U toho velmi ustaraně kouká. Ale anglického setra, kterého jako prvního z řady „loveckých příbuzných“ potkala, nenechala na pokoji. Kosi a čmeláci ji zajímají. Snad postupem času potlačí momentální zálibu v honění se za kolem, skatebordisty a auty, potlačí. V lese už posiluje, ráda šplhá do kopečků. Také bezpečně pozná cestu z lesa domů. Jasně dá najevo, kdy má ťapání dost, ale hlavně kdy má hlad. Metelí si to šílenou rychlostí domů. Rovnou k misce.
„Je ve skvělé kondici. Velmi divoká a dost agresivní. Musím nastudovat nějakou techniku zaříkávačů. S hrdou tváří mi ze zahrady přinesla ukousnutou hlavičku tulipánu. Asi na udobřenou. Právě trénuje nějaká čísla pro Berouskův cirkus. Dramaturgii neznám, asi jsou domluveni. Při krmení mi prokousla prostřední bříško ukazováku. Už se bojím umožnit jí kontakt s krví… Té mojí už díky svým tesákům poznala několik deci. Desinfekce ji velmi bavila.Jo, zapomněl jsem sdělit, že mám druhý květ tulipánu. Tentokrát mi věnovala červený...“
29.dubna:
První rande s psím kamarádem Smajlíkem. „Po návratu není více unavena. Ale řekl bych trochu umírněná. Komunikace se smečkou ji vždy jen pomůže. Ale abych ji nepřechválil…Už to neplatí, hryže mi zase zápěstí a je zase velmi agresivní. Pomáhá prásknutí novin. Ale myslivci to zase nechtějí kvůli zvukovodům.“