Střípky srpen 2019
3.8.
Borůvkovo-malinovo-ostružinová trasa s předávkováním vitamínů. Byli jsme zkontrolovat území našeho říjnového fotografického dýchánku kolem Velasu. Všude tam, kde při minulém irském mejdanu zdrhala, kde se dalo, dneska poslouchala na syknutí. Neměla se před kým předvádět. Jen u veverky jsem ji nestačila zarazit. Poklidila cestou několik (dost) PETek a vyhnala z vody potápěče. S rukama a ploutvema nad hlavou pelášil pryč - vypadala fakt ostře (ale asi se bála víc, než on).
Irča: Ten potápěč , to musela být pecka . S tím se jen tak nesetká . My jsme šly dnes samy , po dešti, přes Tři kříže, došly jsme na Goethovku , tam začala průtrž . Já počkala pod stromem , tam pršelo míň a Connie byla všude kolem . Byla promočená a jak se oklepávala , tak z ní voda cákala , jako když vyleze z rybníka . Potom už tolik nelilo , tak jsme šly kolem studánky zpátky . Tak se šla ještě vykoupat . Potkaly jsme Věrku kousek za vodárnou . My promočený , oni suchý, Jess byla ráda , že nás vidí a otočila se a šla zpátky domů , jako že už má po procházce .
Raport od Romany: Asi 14 dnů mám řádného housera, vozím ho všude s sebou.......hele, včera jsem byla na rehabce, dnes celkem dobrý, říkám, záda se umoudřují......, jdu na procházku se psy, nevím, co mne to napadlo, na louce balíky sena..... tak jsem řekla Ruby hop (chtěla jsem, aby vyskočila na ten balík sena, určitě se tento cvik může někdy hodit...) a Ruby nevědouc, co chci, skočila mi do náruče a začala mne olizovat.... Držela se jako dítě a zamotala si nohu do řemenu, tak jsem ji musela pomalu položit na zem a rup a houser tam zase sedí.... Pro ty co neví, v jaké blahobytné kondici se nyní miniaturní Růženka nachází, asi v takové, jako kdysi v KV, když jí bylo půl roku, protože jsem zjistila, že užírá ostatním .....no prostě má víc, jak 30kg....
Ty jsi celá setr! Bey nejvěrnější kamarád je kulhavka. Trochu srandy v tom nepříjemnu… co nám taky zbývá.. pořád jí to drží, v pondělí jdeme zas na fyzioterapii. Nasadila jsem MSM a pak mi doporučili Milgamu na podrážděné nervy kolem zad. A to nás čeká 2-týdenní dovolená, z toho týden na Lipně. Strávit ji na gauči se nám teda nechce.
Malá Růženka má krásnou váhu, ta se v náruči musela pronést. Beušák je díky granulím na nějakých 34,7kg. Pokračujeme dál s chutí, když vidím, že se váha hýbe dolů. Teda Bea s nechutí... slupla by klidně 2 odměrky najednou.
Romča: Dnes jsem vyrazila za slunečného počasí na procházku a Nordic hůlkama, abych setřásla housera a po 5min buřina a slejvák, já jen tílečko a housera na zádech, tak jsme to zabalili, pak jsme vyrazili znovu, byl úžasný vzduch s hůlkama jsem ušla 1,5h a vypadá to dobře - uvidím ráno....
5.8.
Po dnešní fyzioterapii jak po výprasku. Zkrácené svaly, vlastně celá skupina svalů na pravé straně, jsou nevratnou záležitostí. Táhnou jí obratel, takže ten se vychyluje. Asi následek bouchnutí, nárazu, úrazu. Jak si chrání tu pravou stranu, zatěžuje ji - leží vpravo, v postoji je doprava, sedí vpravo. Člověk prý pochopí, že i přes bolest musí zatěžovat druhou stranu, ale pes ne. Ten volí jednodušší variantu - ulevuje si na bolavou stranu a tak neustále zkracuje a smršťuje to pojivo. Hlídat pohyb... Po zátěži mám podávat hořčík na zmírnění zatuhlosti a svalové křeče. A protahovat a protahovat. Bea už přede mnou prchá, jen se nad její zádí skloním. Dornovku prý zkusit můžeme, ale museli bychom ji praktikovat docela často, aby se svaly zase nestihly smrštit. Nejbližší je v Mariánkách, docela z ruky. Korzet problém taky nevyřeší. Setr turista se zvencne a my taky, dopadli jsme jak sedláci u Chlumce.
Verča Š: To je mi líto, Lověna bude nakrnutá, když nebude moct běhat, jak se jí zachce... Já chodím na dornovku uz preventivně, ale mám to jen kus do Čerčan. Baileys měla hnutou pánev a Lord krční páteř. Teď ve čtvrtek jde poslední dvojice... A v září půjde Betyna na hydroterapii do bazénu...
Romča: Sony má potíže s kolenem, šli jsme k doktorovi a dostala 4 dávky nějaké injekce, asi minerály a kyselina hyaluronová, a moc jí to pomohlo. Říkal, že působí přímo v kloubu. Ruby opakované kulhala na přední nohu, jak je torpédo a furt někde lítá, a na honech podává velké výkony v terénu. Nechala jsem ji vždy v klidu a pak se jí to zase vrátilo, tak zase klid a vrátilo, takže jsem jí vzala k tomu vetovi taky, dal jí to samý a teď lítá a je úplně v pohodě. Nechceš s ní zajet sem, je ve Velkých Popovicích, to by se Beuši líbilo...:
Jinak je dobrá akupunktura a Atylovi jsem dělala masáže. Ukázal mi to ten samý doktor a dal mi mastičku, po 3 masážích byl najednou fit a to bylo po tom velkém úrazu, co měl se zády. Byla jsem 3/4 roku špatná, když jsem viděla toho statného pesana jen ležet, naučil se v leže říkat, chci pít, jíst a čůrat....a bylo vidět, že ho to bolí.........a teď, jaký je jura.....možná mu pomohlo nakrýt Aničky fenu, od tý doby je vlastně fit, asi to nebylo mou masáží....
Obratem odpovídám: Nemáš nějakého veta mimo Velké Popovice? Dříve, než dojde Bea do ordinace, zahučí do nějaké putyky nebo pivováru a řekne: VŠECHNO SE DÁ ROZCHODIT NEBO ROZCHLASTAT. A protože se nám to dosud rozchodit nepodařilo, bude to chtít rozchlastat….
Moje jediná malá útěcha je, že průšvih v hybnosti nás obě potkal ve stejný čas, tak nemusím být zklamaná, že já můžu chodit a Bea ne. Dnes slabých 6km na pohodu a křupe mi koleno při každém kroku. Ty se taky drž a housera pošli za husama, ať můžeš vesele pobíhat se smečkou. Madam se teď šíleně urazila, že nedostala nášup piva a zaparkovala v koupelně. Tam chodí, jen když je bouřka nebo petardy. Mrcha vyděračská.
Romča: Tento doktor je v Popovicích, možná je proto tak úspěšný. Říkám - Bea potřebuje do Popovic.... Zkrácené svaly jdou poctivě napravovat, jen to chce trpělivost, dříve, než ten obratel opravdu vyhodí. Masírovat, propínat a plavat.... znáš ten film "už zas skáču přes kaluže".............
Tohle ale Bee nedám přečíst, jinak sbalí batůžek, misku na pívo a pofrčí směr Popovice. Plavání a Bea? Ale i chození vodou má účinek, že?
Gita: To jsou zase příšerný zvěsti....Ale když jí sebereš pohyb tak si myslím, že zatuhne úplně. No u nás ty uši taky nic moc. Naposledy naše doktorka prohovořila o magnetické rezonanci a trepanaci lebky... Radši jsem se tvářila, že nevnímám... Starší hafani prostě už mají ty kostičky tak nějak zvápenatělý... V nejhorším dneska i operují, což se dřív nedělalo, sice ani to většinou nefunguje úplně jako dočista, ta mineralizace stále pokračuje a jinak podle mých zkušeností to chce teplo, teplo a zase teplo, nesmí ty záda prostydnout. Prostě všemi možnými způsoby prokrvovat. I laser je dobrej, i když ne trvale. Já jsem si s tím užila svý. Spondyloza je prostě vetšinou vrozená geneticky a je jen otázka času, kdy propukne. Spíš než pohyb je to otázka metabolizmu - tedy vylučování minerálů, které vytvářejí ten zvápenatělý most mezi obratli a utlačují ta nervová zakončení, která vedou do nohou. To samo prý kupodivu nebolí, ale pohybem prý vzniká okolo těch postižených obratlů, které jsou hůř pohyblivé otok a to je snad tedy to - co bolí... Snad tedy takhle mi to vysvětlovat kdysi dávno náš veterinář. Je to fakt k zoufání, ale stejně si nepomůžem. Nám taky ty uši asi shnijou zaživa, už toho máme obě pokrk, třikrát denně jí do každýho ucha leju smradlavý utrejch, jednou denně žere naprosto hnusný antibiotika, k tomu chodíme každý druhý den na injekce, + do ní ještě musím denně narvat B komplex což by bylo to nejmenší, + nějaký hnusný sirup na podporu imunity což je tedy porod- ten nechce za živýho boha dát do tlamky a má ho dostávat docela dost, takže tuhý boj, dneska tedy pozřela s odporem a i ošklíbáním sirup s pacholíčkem...no už tedy.... prostě jsme už fakt unavený obě. A konce (úspěšného) nějak nevidím. Uši mokvaj, smrděj.... péče nepéče.... A hlavně je mi malého A. už opravdu líto, je tak trpělivá, všechno si nechá, výplachy, injekce - fakt zlatý pejsek a jak jí to asi musí bolet a obtěžovat… ty uši musí cítit na každém kroku... No nic musíme, musíme, musíme vydržet ….. VŠICHNI !!!! Aspoň něco málo hezkého: včera jsme na místní sranda výstavě dobyly do sbírky další pohár a titul Krajský vítěz V1.... Držte se G.& malé, chcíplé A.
6.8.
Se psaním střípků ze života rezavého lumpa pokulhávám skoro jako Bea na její záda. No jo, nějak poslední dobou není energie ani čas. Červnové zážitky se zpožděním házím na web. Pročítám si znovu příběhy a řehtám se. To toho asi dneska zas napracuju.
Romča: Já mám pocit, že v poslední době vůbec nepracuju.... taky jsem se chechtala a pak slzela a chechtala... Jak jsem se dostala do sekce Záškodník, připomenula si zážitky z mládí štěňat.... To jsem ti měla poslat k vydání ještě SMS od Šárky, když ji Finitka zamkla na balkoně: "Romano!!!! Co je to za vrh!!!!!“ A jiné zdvořilostní fráze..... To jsem to schytala.
Fízl.... jo máme rezavého fízla! Bea leží u mojí židle a spokojeně pochrupuje po trimování, holení mašinkou, večeři, pívu a hrách hlavolamů a přetahovačkou o PETku. Povídám, že asi příští neděli budu mít smůlu, protože se na dostihy tentokrát chystá několik přátel, až z Moravy, a všichni si přejí vidět Beu. Takže mi hrozí, pokud nebude vedro nebo bouřky, že si ji přiložím na chrbát a bude mít na závodišti audienci. A že jednou ten opruz tedy ve Varech s ní vydržím. Jen tak mrknu dolů a ona? Zvedlou hlavu, upřeně na mě čučí a odezírá mi z úst. Před ní se vůbec NIC na tajno nesmí říkat.
Martina: Bacha na ně, oni i umí číst myšlenky!! Já dneska vyrazila s kamarádkou na Čertovo kopyto (bývalý kostelík u Rábí). Náš mazánek opět ukazoval, jak vybírá cestu on, jak umí vydírat a jak vytrvale dokáže sedět na rozcestí u jeho cesty. A když nebylo po jeho, tak se vyválel v blátě v potoce a do kožichu nabral asi tunu řepíku....ale to by udělal tak jako tak…..
Věrka z Beskyd: Ti jsou mazanější, než jsem si dříve myslela. Dnes jsem o tom přesvědčena, že zvířata nám fakt rozumí každé slovo, vědí o čem je řeč, jen nám nemohou odpovědět. Kdyby to bylo možné, bylo by to úžasné. Měli bychom o jednoho upřímného kamaráda více, s kterým bychom si mohli povídat celý den. Vnímavé rezavé holce zasílám „velký lobanec“.
7.8.
Přijeli nám do hotelu Němci se setrem. Co asi tak dělám? Nutně ho potřebuju vidět! V životě jsem totiž neviděla setra.... ani ho nemám doma…..
Recepce: Dělej, přijď dolů, teď jdou ven.
Přilítnu před hotel a mezitím mi pláchnou. A tak to jde celé dopoledne. Vyndejte mi už ten rezavej mozek z hlavy!
Irča: No , tak se pro dnešek přestěhuj do recepce . To bude jistější , ne ?
Tak už jsem ho konečně lapila. Už můžu zase v klidu pracovat a nečíhat na irčana u recepce a obíhat hotel dokola. Vypadá jak trochu tlustší Ouddy, 7 let. Pán si povídal s holkama a my se se šéfíkem muchlovali. Když se rezkovi zdálo dlouho, že se věnuje páníček ženským, zavelel k odchodu. Vyštěkal ho ... a šli. A ze všech děr vylejzali zaměstnanci i hosti a hotelem šumělo: TO JE SETR? TEN JE KRÁÁÁÁÁÁSNEJ! (to my víme, že???)
Irča: Tak to už můžeš zase v klidu pracovat . To , že jsou krásný , to víme , zvlášť obalený svízelem , nebo polomáčený . Já znám naštěstí jen ten svízel , protože mám princeznu a ne čuně .
Romana: To víme.... Já pracovala ve firmě, kde můj šéf byl kamarád mé chovatelky, kdysi dávno spolu jezdili na výstavy........jak je svět malej.... Takže moji setři tam měli také privilegium..... Akorát když přišli pak o pesana už nikdy nenašli odvahu si vzít setra, aby nemuseli truchlit. Já to vydržela po mé 16ti leté feně IS půl roku z úcty k ní, ale chyběl doma..... a pak jsem přivezla mojí první Melody, zakladatelku MP.... Jak jsem jí říkala, třídní kašpar, ale výborná fena......Finitka má její znaky v podobě francouzáků a Bea asi sklony k tomu pivu....a všichni MP vyrovnanou, hrdou a vyčůranou povahu, ale pracovití.
Znovu jsem si musela projet fotoalbum Mahagony Paw. Beušák sice vzdychá a funí, že se jí nevěnuju a nedrbkám, ale na spoustě fotek ten výraz je prostě stejný! Bába předává nejen vášeň k pívu, ale pohledy.
Byla krásná a šikovná. (Jasně Beuško, to platí i o Tobě! Už zas na mě čučí, co to klofu do počítače).
R: Podoba tam je. Kšanda mi tu taky furt leze na klin a do klávesnice.....to víš, Finitka má falešnou březost, tak s ní nic není....tak se náš kluk nudí....občas jí probere masáží záda, chytne za ucho a nohu a ona nic, zvedne se jen, když se děje něco v kuchyni..... To máš dobrý, na tebe kouká jen Bea, mně se tu střídá na hlazení 5-7 setrů - jak mám pak něco udělat..... minulé 3 dny byli všichni vykázáni na zahradu, abych nás vůbec prací uživila....
8.8.
Rádi poskytneme do vědeckého zkoumání na téma AUTISMUS U PSA další postřeh:
Na hodinu přišel známý na návštěvu. V době, kdy Bea hraje hry. Okamžitě přestala s hrátkama, chodila pořád dokola - balkon - kuchyně - chodba. Lehla si, hned vstala, přelehla jinam, zase vstala. Fixírovala mě očima, ať s tou situací něco dělám. A pozor - nedotkla se ani své mističky s pívem!!!! Možná je to tím, že v něm cítila šalvěj a řepík. Jak není všechno tak, jako obvykle, je úplně vykolejená. Jak si potom pořídit dalšího setra na trvalo, když nezvládne přítomnost hodinové návštěvy?
Romana: Bea není obyčejná, Bea je nadstandardní setr. Evidentně jste vy pochybili s návštěvou!! Ona by si na druhého zvykla.... hráli by spolu šachy.
17.8.
Poslední den před odjezdem na Lipno jsme zvládli v docela úsporném režimu, za což jsem i kvůli kulhání ráda. Zvolili jsme směs luk, vody a lesa na Loketské výsypce u Louček. Až na drobnou havárii, kdy využila mé nepozornosti a našla chcíplou rybu, akce proběhla pohodově bez neřízeného lítání. Ten okamžik vypadal asi takto: Pípla mi na mobil zpráva od Romči. My právě procházeli kolem rybníčka. Než jsem ji přelouskala, Bea toho využila a zmizela v rákosí. A našla co? Rybu!!!! Mají to v rodině! Cituji doručenou SMS:
Nepotřebujete někdo šupinu z kapra do peněženky? Melody jich měla plná zada. To si tak někdo může vyjít na poklidnou procházku. Jako by nestačila Kokešova čtvrteční žába. Elphinek nám útěkem za srnčím odpoutal pozornost, aby se Melody, Rick a Atyla mohli vyválet v rybě. Melody úplně celá.... Samozřejmě mám zrovna čerstvě vypranou deku v autě. Dojedu s otevřenýma oknama v autě domu. Pustím je za branku, Ari a Rick začali Melody tu rybu olizovat, fuj. Šla jsem pro kečup a šampon, že je ocákám hadicí. Než jsem se vrátila ven, kolem nich se rojily vosy. Tak jsem za asistence vos začala jednoho podruhým mýt . Rick málem odtáhl sekačku, ke které jsem ho přivázala . Atyla s Melody zatím zdrhli před vosama do sklepa.... Rick pak do doupěte pod lehátkem..... Teda fakt síla . Už jsme v bezpečí baráku, ruce mi “voní” po rybách . Nevím, zda mám chuť si teď péct plánované pstruhy a pražmu...
Martina: My dnes prozkoumali Hradlový most a Modravu a do toho přišla SMS od Romči. Dájina se sice vyválel v bobcích od oveček, ale to je houby proti Mahagony Paw….
Romana: Mně to tu voní stále po rybách, přes kečup, šampón a větrání..... Nevím ale, po čem se jim leskne ta srst, jestli po kečupu nebo šamponu anebo z koupacího kartáče od Huntera. Je fakt, že ten jim vydrbal spoustu staré srsti, hlavně Atylovi. Nevím, jak vysvětlit kšandovi, že tento parfém se do ložnice nehodí. Tváří se jak lázeňský švihák. Ataky nevím, proč ti nejvoňavější psi zrovna leží vedle mne, když pracuji......
18.8.
Věděla jsem, že dnešní dostihy protrpím. Protože brát Beu mezi dusající funící koně a do hnusného vedra je sebevražda. Jenže jsem si plánovala, že se po celém dni psychicky utahá a večer, kdy musím nutně napsat pár článků pro noviny a stáhnout fotky, mi dá pokoj a odpadne.
Přetrpěly jsme to obě. Já víc. Protože ona si to ošéfovala - somrovala u stánku pívo (tam byl stín), rovnala všechny kolemjdoucí psy, koní se výjimečně vůbec nebála a zalíbila se jí jedna šílenost, díky které na sebe strhla pozornost už tak velkou.... protože setr na dostizích, to ve Varech ještě nebylo.... když lidi fandili v cílové rovince, hulákala s nimi. Když tleskali při předávání cen vítězům na dráze, tleskala s nimi - tedy štěkala. A štěkala. A hodně štěkala. A všichni se chechtali. Já ne. Jo, a kdybyste se náhodou ptali, zda mi ta taktika s únavou vyšla, tak NEVYŠLA! Přišly jsme domů, já urvaná, zchvácená, hladová a žíznivá. Ona jen hladová. Takže rychle večeři, pívečko, a pozor mami, teď najedeme na hlavolamy.... ty jo, ona neodpadla. Velmi dlouho ji na žádné dostihy s sebou nevezmu, v tom mám jasno.
Irča: Je nepřekonatelná. Vždy a všude něco vymyslí. Je to hlavička. Dnes jsme narazily na žábu. Dlouho vydržela jí pošťuchovat, ale nic jí neudělala.
25.8.
Hlásíme návrat ze šumavského ráje... hlásíme taky jednoho šíleně naštvaného rezka… auto dnes obcházela obloukem, a jen vzdychá.
Jedna z cesty:
„Někdo z nás šlápl do ho*na“!
...... chvíle pátrání ........
Nikdo nešlápl.... to Beušák se v Sudslavicích vyválel v ovčích bobkách .... na to, jak jsou malé, pěkně páchnou.
27.8.
Rezavý horal nám po návratu ze šumavského ráje pořádně zatápí. S nikým nemluví. A já se asi brzy pominu, teď visím půl hodiny na drátě. Páníček šílí, že se ztratila. Prostě zmizela ze zahrady. Hajzlík byl někde ukrytý a trucoval. Připochodovala si to, až když vynervovaný páníček mlátil miskou o okap. Vzdychla a lehla do ložnice stylem "a teď nechci být nikým rušena" ….. ta nás trestá za návrat ze Šumavy.
28.8.
Tak dlouho provokovala na stole PETku, až ji na sebe převrhla.... vypadá a smrdí jak velká chmelová šiška… život se setrem nemůže ani na půl hodiny být nudný.
Verča Šm.: Ještě, že se nedrží v rodině úplně všechny geny... Já mít doma 6x Beu, tak jsem v Bohnicích... když to čtu, tak je moje smečka zlatá.
Martina: Tak ti nevim… neumím si vybrat, co je lepší - my máme jílovitou šišku. Tak jsme si krásně za Rokycanama u Holoubkova zahoubařili a výjimečně před odjezdem se ten chlívoš vyráchal v louži.