Setr turista 2018 - duben a květen
KV - NIVY
24.3. 2018
Jisto jistě nejkratší procházka od dob dávno štěněcích – kvůli pajdání slabé 2km. Ale i tak byla vděčná - jela autem, to je základ úspěšného výletu. Pátrali jsme po smírčím kříži mezi osadou Kocourek a Nivami, který byl na lesní cestu od silnice v Sedleci přenesen ve třicátých letech 20. století. Docela náročné 2 kilometry: hned po pár ušlých metrech vyskákala srna z křoví a letěla úvozem pryč. Bea ji naštěstí neviděla, jen cítila. Takže jak ztuhla, čapla jsem ji za obojek a žádný divoký výpad se nekonal. Pak se ve smrkovém porostu opozdila.... otočím se - rezek LETÍ jásajíc s PETkou v tlamě. S jejím klidovým režimem…Ani nemusím líčit, jak stávkovala při cestě domů. Je mi jí tak líto, chudinky, už aby byla fit.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111578
BOCHOV - Hartenštejn
25.3. 2018
Zase jeden krátký, ale moc příjemný výlet na hrad Hartenštejn u Bochova. Maminka si zavzpomínala na své dětství a školní léta, která tam trávila, a Bea neúnavně ve zřícenině z 15.st. hledala zbytky spižírny. Jsem víc unavená, než kdybychom ušli 20km, protože ji musím pořád pozorovat, jestli nemá v úmyslu vypálit za zábavou. Má velkou pochvalu, už se chystala honit konipásky po louce, ale odvolala jsem ji. Což při její přemíře energie považuji za vrcholnou událost v nácviku poslušnosti.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111578
PILA
1. 4. 2018
Tak si s námi aprílově pohrálo počasí i říčka Javorná. Původní úkol zněl - projít mezi Pilou a Dlouhou Lomnicí meandr Javorné a tam ji nějak PŘEKONÁME. Všude ještě led, ale Javorná byla nezvykle rozvodněná. Tak nám tahle říčka cestu nechtěně prodloužila jistě o hodinku pobytu - v člověkem netknuté oblasti. Nemusím popisovat, co to s rezkem dělalo. Jedna srna u vody, další srna u vody, támhle stádečko u vody. Jsem šíleně unavená z koukání do všech stran, hlídání nadrženého rezka. Ale ustály jsme to, je pašák. Taky mi pomohli dost divočáci, euforii střídala se strachem a pláčem i skákáním do náruče. Měla všechno - zvěř, myšky, PET lahve i kroupovou kanonádu. Nadšená mimořádně. A já trnu, co bude při vstávání..... Už mě z jejího klidového režimu opouští síly a ona jich má na rozdávání.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111633
ABERTAMY / HŘEBEČNÁ
2. 4. 2018
Loučení se zimou. Otrava horským kyslíkem. Vyprali jsme rezavý kožich na Naučné stezce z Abertam na Hřebečnou. Začala se specializovat na myši. Ví, že ty jí nebudu zakazovat. Takže po každé naší túře někde zůstává spousta direk. Byli jsme slabých 30km od Varů, ale v 920m, takže sněhu pořád dost.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111873
HORNÍ BLATNÁ / Vlčí jámy / Blatenský vrch / Strašidla
7. 4. 2018
Loučení se zimou - pokračování. Odměna za statečnost na RTG u veterináře. Kožich jsme vyprali cestou z Blatné na Vlčí jámy a přírodní památku Na Strašidlech. Prohřáli jsme se na horském slunci v nejvyšším bodě cesty, na Blatenském vrchu (1.043m). Tam si vyprosila pivo, pamatuje si z loňska, že jí Excellent šmakoval. Na holuby v horách zapomněla, ale zase na trase všude kutala myši. Sotva jsme přijeli zpátky do města, jediné, co ji zajímalo, byli samozřejmě holubi. Ona myslí jen na práci. Po kom to zvíře je? Konečně viděla po dlouhé době rezavou kamarádku Agátku, která se nastěhovala kousek od nás. Obě dvě k velké "radosti" Agátky paničky zvalchovaly pracně vysázené záhony.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111873
KRÁSNO / Rašeliniště Borek
8. 4. 2018
Co na Bey bolavé klouby? Rašelinu - ta léčí. Krásenské rašeliniště bylo po zimě dobře nacucané a vypadalo úplně jinak, než jak ho známe z léta. Zvolili jsme trasu kolem Komářího potoka a nepotkali ani živáčka. Tedy ne lidi. Jedno velké stádo laní s jelenem Bea, zaujatá zrovna lovem myší, nepostřehla. Ale v úplně odlehlém koutě s milým názvem Koník se zjančila. Už jsem byla klidná, že náš setr se předělal na holubáře a myškaře a od srn bude pokoj, ale to jsem se mýlila. Tentokrát moje pohotová ruka byla rychlejší než její tlapky. Jelena sice nechytla, ale něco nám po něm zůstalo - trofej.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111920
LIBYNĚ - Vochlice / LEŽKY – Kapucínské skály
14. 4. 2018
Výlet po Lubensku, kde moje fobie z výšek zas dostala na frak. V Libyni mě nadchla návštěva rozhledny Vochlice z r.1881. Snad proto, že jsem na ni jako na jednu z mála vystoupala - protože je zděná. A taky kvůli nenápadné bustě Tetky Dejmalky. To byla zdejší významná osobnost, čarodějce a bylinkářka. Byla prý utajenou dcerou Tety. A protože by se Bivoj domákl, že není jeho, vychovávala ji Kazi. Pak se do ní zamiloval král skřítků z Doupova. Krásná historka z našeho okolí…. V Ležkách jsme do naší sbírky získali další smírčí kříž a škrábali se na Kapucínské skály. Ty jsou vidět ze silnice na Prahu. Vedro na padnutí. Bea v zimním kožichu hledala celotělové osvěžení. Z rybníka ji vyhnaly labutě. Tak si našla místní stoku. Teď odporně smrdí a je mastná.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111932
KYNŽVART
15. 4. 2018
Hupky šupky do pohádky. Pohádková stezka kolem starého hradu Kynžvart. Mimo Bílé paní jsme cestou našli všechny pumprdlíky. Po loňském neúspěšném hledání jsme konečně v hlubokých kotárech odkloněných od cest objevili další smírčí kříž do sbírky. Když zrovna nečíhá na myši, nehlásí srny nebo netřídí holuby, všude se pídí po jídle. Každé odpočívadlo na trase ke Kladské jí připomínalo hospodu a ta si lehla a šlus. Než se sesype kulturní památka - židovský barokní dům New York z r.1770, rychle jsme si ho vyfotili. Moc dlouho asi už nevydrží. To je bohužel osud kulturních památek v zemích českých.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111962
KRÁSNÁ LÍPA / Ptačí hora / Šindelová
22. 4. 2018
Hlásili vedro. Je opravdu vedro, tak jsme se vydali do vyšších pater, do hor. Jenže v Šindelové teploměr na obecním úřadě ukazoval 26 °C a trasa bez stínu - po loukách mezi Krásnou Lípou a Přebuzí s vrcholem Ptačí hora (827m), kde jsou zbytky vesnice a zachovalá vřesoviště. Lovili jsme památné stromy a nejvzácnější z nich byla 600 let stará lípa. Už to vypadalo nadějně, Bea sotva pletla po vandru nohama. Mnula jsem si ruce, že doma odpadne .... na rekonvalescenci jí stačilo slabých 20 minut a už jela zas ve velkém stylu. Forma po měsíčním klidovém režimu se jí vrátila dost rychle. Což se o mně říct nedá.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111989
TATROVICE / MEZIHORSKÁ
29. 4. 2018
Tatrovická přehrada je krásná. Ještě krásnější je ale její lesní okolí. Lovili jsme i památné stromy. U 170ti letého javoru v Mezihorské jsem si procvičila postřeh: obdivujeme jeho krásu, Bea se opodál nudí... najednou dusot... a kolem javoru sviští mladý srnec! Spoléhala jsem na to, že Bea bude překvapená a než jí to dojde, já budu rychlejší. Podařilo se. Skočila jsem po ní jak kočka po myši. Nezbylo jí nic jiného, než zoufalé vyštěkávání na vodítku. Fotka překvapeného srnce není, přestože byl od nás max. 5m. Protože v takových momentech překvapení není nic důležitějšího, než lapit rezka.
Celodenní přírodní nádhera je trochu poskvrněná 2 faktory:
1) Bea měla po celou dobu všude vodu na ráchání. Takže je osvěžená. Dáchla si v autě cestou domů a teď vyvádí pitomosti.
2) Loni jsme si přehradu prošli v srpnu, a to si Bea natáhla domů ta šílená semínka, co vypadají jak zadek škvora. Dnes jsem nepředpokládala, že by tam škvoři byli. Byli! Nevím stále, co je to za rostlinu, ale doteď vyčesávám a vystříhávám.
Rezek vymyslel další novinku - už po dva dny si v lese nalezenou PET lahev, když už jí nebaví, zahrabe! Vykutá u nějakého stromu lochnu a tam PETku pohřbí.
A protože foťák neodkládám, ani když jdu čůrat, vyfotila jsem z blízka překvapenou užovku.
Irča: Bea je šikovná a ty taky, když čůráš. Ještě, že to nebyla naštvaná zmije. Ta představa mě pobavila.
Klidně se bav dál, protože ta užovka byla pěkně dopálená. Vůbec se nebála a naopak se točila proti, a když pak přišla zvědavá Bea, postavila se jako kobra.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111633
PŘEBUZ / Chaloupky
1. 5. 2018
Trochu jsme to dosud letní počasí na horách neodhadli. Slabých 12°C a fučák. Pátrali jsme zase po krásné přírodě - vřesovištích na Přebuzi a konečně taky našli dlouho zapovězený morový sloup na památku obětí moru z vesnice Krásná Lípa - v r.1680 tam vymřelo téměř celé obyvatelstvo. Polomy udělaly dílo zkázy, kde byl les, jsou jen vylámané pařezy. Sloup jako zázrakem stojí nepoškozený. Dnes byla Bea byla k nepoznání, lítala celou dobu do vody - z vody, do kopce - z kopce, do rašeliny - z rašeliny. Jak za mlada. A jak se tomu hajzlíkovi nechtělo domů! Zas to byl vandr z kategorie zážitkových - brod na Rolavě byl zatarasený obrovským padlým smrkem, přes který nešlo prolézt. A sundávat boty a ponožky v té zimě se nám taky nechtělo. Po půl kilometru dál byl starý dřevěný přechod, děravý a vetchý. Rezek ne, že by šel vodou. Musela zkusit ten mostek! Kdyby se pod ní propadl, uplave po Rolavě, jak Plaváček. Je odvážná a zvědavá. Zdolala ho sice přikrčená, ale v pohodě a s rozmyslem. Je to turista, jak se patří. Fyzička se jí rychle vrátila. Unavená moc není.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5111633
TACHOVSKO
5. 5. 2018
Tachovské putování jsme zahájili se zastávkou v Trstěnicích, Chodové Plané, Plané (tam dělala extra ostudu, když honila holuby po náměstí), na vrchu Homole, v Lomu u Tachova. Ubytování na skvělém místě ve Vítkově nám nevyšlo - pokoj byl v patře a vedly k němu točité hliníkové schody. Zkusili jsme vše, ale Bea po nich nahoru nevylezla. Nezvládla to ani s pomocí deky. Tak jsme zkusili zajet do Tachova na doporučení hotelu - nic moc, ale přežijeme to. A ještě ke všemu tu v ceně ubytování mají budíček - kohouta, co kokrhá od půl 6. No jo, nemůže být všechno ideální. V žádném případě s Beou nejde na cestách hubnout, sápe se i po suchém chlebu
LESNÁ / PODKOVÁK / OSTRŮVEK / ŠELMBERK
6. 5. 2018
Dnešní poctivá náročná "20". Z Tachova na rozhlednu Vysoká, pak do Lesné na naučnou stezku a na zříceninu hradu Šelmberk za Ostrůvkem. Vůdce smečky si na konci vandru vymkl kotník, takže se nám všechno komplikuje. Druhý štěkavý vůdce smečky předváděl divy. Ale, pozor – od trojice srn se nechala odvolat na FUJ. Zatím, co my číhali na bobry, udělala si v Honzově vyschlém rybníce bahenní zábal. Až po břicho. Smrad nepřehlušil ani šampon. Ucpali jsme hotelový odpad. V těch rybnících totiž jsou rybí mršiny. Poslední průšvih byl zvedání holubů u hospůdky nad Mží. Obrátila ji naruby. Všechno lítalo - pivo, židle, holubi. Ta její pracovní morálka je na zastřelení. Je tak nabušená, že do sedmi do večera (na cestách byla od půl 9 ráno) si nelehla a chtěla pořád nějakou akci. Tak jsme bohužel byli doma dřív, než jsme plánovali. I se sádrou na kotníku. Tentokrát nám Tachovsko nebylo souzeno, ale my se tam vrátíme. Kraj zapomenutý, příroda tam pevně vládne, nedotčená nádhera. Bea se nemůže s křivdou vyrovnat.
Foto: https://laurena.rajce.idnes.cz/Bea_-_Tachovsko_2018/