Střípky říjen 2019
3.10.
Některým kamarádům setrofilům posílám zprávu: Vám to můžu napsat, vy mé postižení pochopíte....
Jak tak přemýšlím o všem možném a nemožném a myšlence, co bude dál po operaci Bey bulky, tak se mi dneska zdál sen - našla jsem opuštěné štěně setra…. a že si ho nechám. Jenže přilítla Connie a úplně ho rozkousala. Kéž by to bylo dobré znamení, že ještě dlouho nikdo Beušku nebude nahrazovat. Už magořím, já vím….
Martina: Nechtěj vyprávět, co se zdálo mně - já krájela Dájinovi čumák....fuj!! Ale pak jsme to rozebírali s kamarádem psychologem z Dobřan a nakonec jsem z toho vyšla jako dobrá matka…..
Romča: No to víš, že Bea bude cajk, tady ten sen ti to jasně řekl.... Atyla se zberkal z takových problémů před 2 lety, byl kost a kůže, poškozená páteř, zadní nohy křížem, 3/4 roku jen ležel a pár měsíců se třásl bolestí... a je to jeho dcera!!!!!!!! Tak hlavu vzhůru.... Hlavně to nesmí cítit z tebe, musíš být statečná......
Je to jeho dcera! Dcera nejlepšího tatínka na světě. Já ty obavy sama se sebou řeším jen, když jsem dost daleko od Bey. Jak jsme spolu, všechen strach zmizí a užíváme si. Tolik mě toho učí, potvůrka malá.
Romča: Tak zase taky bulím.. To děláš moc dobře.... mají hrozný sonar na naše záchvěvy..... včera na mě Atyla koukal, když jsem bulela kvůli Kájovi......
7.10.
V tomhle nádherném slunci jsem od rána měla jedinou myšlenku - udělat Bee den krásnější. To znamená výlet. Jenže na velký výlet moje koleno neslyšelo. Jedině kompromis - nechat se odvést do Hůrek a odtud na opravenou Goetheho rozhlednu a naším lesem dojít domů. Nejdřív nás podezřívala, že se jede na veterinu. Když viděla jiný směr cesty, byla spokojená. Vystoupila z auta, rozhlídla se a u prvního baráku podle černého psa v zahradě (na kterého vždycky ječí) poznala okamžitě, kde jsme a kam asi půjdeme. A její nadšení skončilo. Protože výlet přece znamená jet za město, kde to neznám.... jinak to není výlet! Co čert nechtěl, houbařka nám přihrála do cesty divočáky. Před ní prchali a nám zkřížili cestu. Skákala mi do náruče, fňukala a nechtěla pokračovat dál. A to jsme měly za sebou teprve necelý kilometr. Rozptýlila se až při hledání piškotů v terénu. Tentokrát jsem vděčná její žravosti – hledala dobrůtky a mezitím pár metrů od nás v klídečku prošla srnka. Svahem si to štrádovala nahoru ke Goethovce. Bea ji vůbec nezaregistrovala. Jen, co hra na hledání skončila, hnala mě nejrychlejší cestou z té lesní prosluněné krásy na sídliště! Číhat na holuby!
Irča: Ta vás má zmáknutý . Kde je ta srnka ?
Ty si myslíš, že jsem měla čas ji vyfotit? Byla jsem jak pěna, aby si toho rezek nevšiml a srnka nezačala utíkat. Když šla klidně krokem, nebyla slyšet.
8.10.
Čím jsem Bee dnes udělala radost? Odpolednem prochozeným po parkovišti u Lidlu, protože těch opeřených hajzlů tam je dost. Mně už tak chybí odpolední toulky lesem, věříte?
Romana: To věřím.
Martina: Co ti mám na to odepsat? Asi bychom si teď mohly rezky prohodit. Já bych si jako marod vzala stoličku k Lídlu a ty bys prolítala lesy s naším uražencem.
9.10.
Kraťoučký raport o jednom vychytralém setrovi:
O její nevoli v týdnu chodit do lesa víte. Včera jsme byly na holubech. Odtušila, že dnes už já chci do lesa. A přeblafla nás! Hodinu před tím, než jsem pro ni přišla z práce, vytáhla páníčka kam? Na kraj lesa. Podívat se na zastávku busu, jestli třeba nepřijedu dřív. Přicházím a ona nadšeně máchá ocasem - mamko super, tak les už mám za sebou, dneska tam nemusíme. A rvala mě na sídliště na holuby! I když první přestávka byla lov veverky v mateřské školce - to taky dělala dobrou rotyku.
Jak měla sama ze sebe tu radost, že vše precizně vymyslela, skočila na mě (seděla jsem s mým bolavým kolenem na bobku a mazlila ji) a lupla mi s kyčlí. Takže pajdám dvojitě. Nemilujte to zvířátko …..
14.10.
V dnešním krásném odpoledni mi dopřála jen jeden barevný snímek. Protože kolem Ohře to přece zná! To ji vůbec nebaví. Chtěla jet na výlet..... Buď číhala na holuby nebo vystavovala myši nebo mě vláčela po zarostlém břehu řeky doupaty bezdomovců a kradla jim PETky. Ti se budou divit, až přijdou "domů". Jediné, co ji zajímalo, byl jez s docela prudkou vodou. Naštvala se, že ji na jez nepustím. Nechtělo se mi ji lovit někde v Klášterci. Je bláznivá, ale zase se s ní nenudím.
Martina: S Beou se nenudí ani čtenář vašich reportáží….
Tak to mě moc těší.
15.10.
Beušák už je případ pro psychiatra. Náš popracovní odpolední mini výlet jsme začaly ve Dvorech a tak nějak jsem si malovala, že dnes, když sice nesvítí slunce, ale je ta správná podzimní atmosféra, prošmejdíme tuhnický les pořádným obloukem. Nadšení se mnou sdílela, ovšem jen do prvního problému u kopce Jelení skok, kde v houští cítila čuňátka. Druhým velkým zklamáním bylo, že nikde po lese nepotkala PETku. Když se zorientovala, kde asi jsme a kudy je nejlepší a nejkratší jít vstříc holubům na nábřeží v centru, nabrala rychlost a bylo po lesním rozjímání. Velká túra se tímto smrskla na slabých 6km. Ani jsem nestačila na mobil natočit, jak se prodírala mezi skupinku šikmookých turistů a rozrážela si nekompromisně cestu za holuby. Rozháněla je jak demonstranty. Jiný pes by byl nadšený, kdyby jel někam, kde dlouho nebyl.... Bea je kyselá jak okurka a rozsvítí se jen ve městě plném otravného přemnoženého ptactva. Výlet mimo katastr Varů se nedá okecat. Jenže víkend je jen jednou za týden…..
Co jsem asi mohla čekat za reakci od Romči, než: „Já myslím, že Bea je v poho….“
Martina: Jednou třeba dostane Bea medaili za vyhnání všech holubů z regionu. I my dneska máme malý zážitek s čuníkem - jeden mi zachrochtal přímo za zadkem. Snad mě jen ze slušnosti jeho řečí pozdravil…. a mně se z toho zpevnily svěrače.
Červencové střípky na web jsou hotové. Hádejte, co mi připomněly? Že se blíží náš den D s panem Vogeltanzem. Jak se to říká dětem? Už se jen párkrát vyspíš a ........... : https://se3.estranky.cz/clanky/beauty--red/beauty-red-v-roce-2019/stripky-cervenec-2019.html
Romča: Díky za připomenutí… No nevím, zda se tam zrovna můj Kšanda ukáže jako cvičený psík. Zdá se mi, že převzal vůdcovské zvyky a svůj akční rádius rozšiřuje...... vymete všechna křoviska, zvěř bezpečně najde, ale o vystavení nemůže být řeč. Zatím, co se courám po ránu s důchodcema, on lítá daleko vepředu...... A takový hodný kluk to byl.....
...teda, zatím, co se kochám střípkama, kočka tady snad zbourá dveře, jak se dožaduje své Felix kapsičky..... asi na ní pošlu Kšandu, jí to hystericky vysvětlí (jak jde o jídlo, je hysterický), i když má smraďoch zaracha v předsíni, zase se něčím na vycházce vyvoněl. Kočka je teď strašně nenažraná, snaží se zazimovat. Jak říká můj syn Martin: "Zase jí zarůstá hlava do těla."
V noci jdu spát a slyším ve špajzíku myš....pustím tedy kočku, aby se mohla dožrat myší....všichni setři spí.........Gulča se plíží ke špajzu chtíc ulovit myš, tak jsem šla a otevřela jsem špajz dokořán, aby Gulča mohla protáhnout do špajzu své tělíčko britky se zarůstající hlavou do těla....... a najednou hysterický jekot! Jsem se až lekla (obě jsme tiše našlapovaly na lovu).....Kšanda vylítl na Gulču, aby mu něco nesnědla ze špajzu...... Ten je tak komickej v tomhle....
No v noci jsem se před smraďochem zamkla v ložnici, navzdory jeho udivenému výrazu....ležel smutně na práhu, nejvěrnější pes (nevím, zda věrný mně nebo ložnici), občas psychicky nevydržel a brutálně se dobýval na kliku......šla jsem na záchod, zamkla, počkal, až zmizím v předsíni a slyším, jak neurvale drápe kliku, než přijdu, aby byl v ložnici..... Pak jsem zase musela zamknout hárající Růženku v předsíni.....zase je tady veselo....
...ale dnes ho musím vykoupat, fakt smrdí..... proč nemá den 48 hodin?
No to mi ho ještě pak kluka bylo líto… zavřený v předsíni, začal se dobývat ven. To on vždycky pak oběhne barák k terase a tam čučí, ať ho pustím. Ale chudák lítal po schodech a skákal na kliku. Zuřivě chtěl otevřít venkovní dveře, co jsem zamkla. A já na něj křičím fuj, lehni si a tak, nakonec mi to nedalo a šla ho pustit ven a chudák už trochu ukáknul průjmík a byl nešťastný..... tak to jsem se mu omluvila.....on opravdu nikdy ani jako malé miminečko nic neudělal doma ani v kotečku. I když jim bylo do 8 týdnů, tak on a Finitka si v noci zakňučeli, já je vyndala ven, vyčurali se a zase jsem je dala do kotce...On ve 3h a Finikta v 5 h..... fakt zlatíčka....a já ho teď broučka tak potrápila.
16.10.
Vyměkla jsem a dnes se tedy odpoledne jelo za Vary. Ostrov je od nich sice slabých 15km vzdálený, ale Bea byla nadšená. Konečně pořádný výlet - a vůbec jí nevadilo, že to tam už dost dobře zná.
V novém obrovském zvířecím obchodě SuperZoo jsme si vyzvedly objednanou půlkilovku tresčích dobrůtek a pospíchaly do našeho oblíbeného zámeckého parku, kterým protéká říčka Bystřice. Teď je obzvlášť nádherný, hraje všemi barvami. Je tam pozitivní energie, a tu my budeme v následujícím období moc potřebovat.
Balíček dobrůtek jsme rovnou otevřely a pracovaly na hledání v podzimním listí. Vrchol blaženosti nastal, když našla k tomu všemu PETku! Byla tak rozpumprdlíkovaná, že jí vůbec nevadilo, když jsem ji zatáhla na veterinu dohodnout termín operace na 5.11. Hned se hnala na váhu (no hrůza, vážně nabrala... rafička se kývala někde kolem čísla 35).
Irča: Moc hezké . Hlavně ta váha . Tak nevim , jestli by se Bea nenaučila mapy a hledat v nich, kam se vyrazí . Že by nalistovala a zavelela . Tak už vysvětluješ mapy ? My to máme jinak . Půjdem kamkoliv , hlavně ven . Buzeruje jenom doma kvůli mlskám . Těžko ale chápe , když jí řeknu, že už měla , že nemám . Jestli autem , nebo pěšky , to je jí asi fuk .
Ale jo, už pomalu koukám, jestli se neučí nastavovat GPS. Mapy podle všeho má v mozečku. Jak jsem odbočila na průtah směr Ostrov, spokojeně mlaskla a sledovala cestu. Hlavně mimo Vary… Teď už zbývá dát jí packy na volant a ona si odřídí sama, kam chce. Taky bych chápala pejska jako je Connie, že bude nadšený, že jde ven a je mu jedno, kam. To my máme problém….
17.10.
Když teď jezdíme po odpoledních na výlety, tak jsem z toho aspoň jeden den chtěla taky něco mít. Slíbila jsem Bee prošmejdit terén u Bílé skály v Rosnicích, ovšem s mezipřestávkou u koní. Chtěla jsem se zas pomazlit se Sorbonem, koníkem, kterého znám od prvního dne od jeho narození. Dnes je mu 27 let a těší se úžasnému zdraví a skvělé péči majitelky. Bea mě překvapila. Nejen, že nedělala ksichty, když zjistila, kam jdeme, ale nebála se koní. Sorbon je na jedno oko slepý, a proto je moc opatrný, aby někomu neublížil. Takže poklidný a hodný. Bee to dělalo dobře a udělala si z něj kamaráda. Dokonce k němu dobrovolně vlezla do výběhu. Jsou si asi vzájemně sympatičtí – oba jsou žraví.... Takže stáli u ohradníku a ječeli, že chtějí už večeřet. Na zdejší jízdárně vyhnala domácího hlídače - border kolii. Chtěl se s ní tahat o šišku, ale hnala ho až na louku. Chudák ani necekl.
Za odměnu jsme šly tedy na rozlehlé louky pod Bílou skálou. V dáli vidím rezavou skvrnku... ajaj, to bude srna! Nadávala jsem si, že jsem ji neodchytla včas. Letěla jak šílená. K mé obrovské radosti se ze srny vyklubal náš adoptivní bráška Falco, který kutal myši, zatím co jeho panička se starala koníky. Měli z neplánovaného setkání velkou radost!
A cestou domů v aleji ještě potkala i vitální babču Agátku, takže si dnes můžeme odškrtnout jeden hezký setří den.
Romana: To je nádherný věk, "mustangovi" přeji hodně pohody, vitality a zdraví.....27 let...to už jsi tak dlouho na světě?
Je to se mnou mnohem horší – byla jsem totiž i u narození jeho maminky a babičky .... dávná 80.léta minulého století.
18.10.
Patlám se v krmení. Doporučujou Special Needs střídat s jiným druhem granulí kvůli vysokému obsahu sacharidů. Ten náš dáreček mě zaměstnává – znovu jsem projela celou nabídku Canine Caviar. Musím hlídat, aby fosfor byl max. do 1% a k tomu nízký tuk. Od rána řeším objednávky límce proti lízání stehů, interaktivní hračky, až bude mít klidový režim, aportovacího peška s prostorem na dobrůtky - to budeme brát na procházky, začíná mít pocit, že JÁ bych měla být celou dobu JÍ zaměstnána. Sotva objednám, prokračuju s granulema. A to už určitě mezitím vymyslela, kam se odpoledne pojede. V příštím životě si pořídím rybičky, ty nejsou tak vyčůrané…
Romča: To mám to samé tady, nevím, jak zvládnu práci v auditorské firmě a 2 důchodce plus 3 mlaďochy. Hele ten molitanový límec je super, můžou si i pohodlně lehnout, jen pořídit správnou velikost. Pustila jsem Růženku s tím límcem na zahradu a najednou vidím, jak si ho Kšanda nadhazuje do výšky.... Když nemohla Sony na svou ranku, tak se jí o to postaral Atyla nebo Rick.....
Musela jsem na chvíli odejít z kanceláře, protože než jsem si přečetla zprávu, že si s límcem pohazoval Kšanda a vyprskla jsem, jsem brebtala, jaká je to nezáživná práce. Všichni tu jsou při pátku unavení bez nálady a jediná já se furt přiblble usmívám. No jo, oni nemají zážitky se setrem.
Romča: Já když ho viděla s tím límcem, taky jsem se smála - to štěstí, jakou mu maminka přinesla hračku... asi byla ráda i Ruby. Lítalo to 2m vysoko..... Byla jsem ráda, že to nezahrabal na svém pohřebišti na zahradě…….
Jen se usmívej, budeš dlouho živá..... jen po smíchu roste ovar na bradě....psala bych více příběhů, kdybych měla čas, tak to vždy jen tak zestručním. Nejen se setry, ale i s Šárkou.... musím se smát i příběhu vlastnímu, kdy jsem zatápěla v kamnech ředidlem a ono to baflo a chytly mi vlasy… s oblibou říkám "Zachovala jsem chladnou hlavu, přesto, že mi hořela."
Podle očekávání byl buřtík naštvaný, že se dnes odpoledne nejede autem na výlet, ale jde se pěšky do nudného lesa, kde zná každý kamínek. Co stručně dodat: přestávám chodit do lesa relaxovat a začínám do lesa chodit výhradně pracovat. Napřed chtěla hledat dobrůtky v terénu. Když vyžrala pamlskovník, našla si PETku a chtěla, abych ji někam schovala - Bea ji hledala - když našla, donesla, sedla si předpisově přede mě, a držela v papuli, dokud jsem neřekla "pusť". A furt dokola .... Pořád je ta potvora o krok napřed - ty chceš do lesa? Tak budeš mamino makat. A zítra určitě raději vymyslíš výlet! Má štěstí, je víkend, bude výlet.
Romča: Proč vlastně neděláte práci, Bea by byla asi výborná.
Bojí se střelby, nemá ráda aportovat (pokud si o to neřekne), bojí se kačen na rybníce. Bojí se i berušky, když jí přistane na srsti…. odmítá plavat za jakýchkoliv okolností, to by mě nechala klidně utopit. My děláme práci amatérsky. Vybereme si, na co máme, a hlavně, co ji baví. Není to jednoduchý pejsek, o to víc mě fascinuje.
Irča: Connie zas každý den chodí navštívit lesní dělníky a hajného . Mají kousek za hájovnou ohýnek , tak tam vždycky vtrhne a chce si s nima hrát . Oni už míň . Ale už je má omotaný kolem prstu.
21.10.
Začal další rozmazlovací týden na větších procházkách. Aby si Bea užila co nejvíce. Toulky kolem mého pracoviště mě vždycky přesvědčí, že mám nejkrásnější pracovní místo ve Varech. Jen škoda, že kancelář nemůžu mít venku. Dlouho jsem v hotelovém parku s krásnými majestátními památnými duby nebyla a nepředpokládala jsem, že kvůli divočákům bude nepřístupný hned z několika cest - branky a elektrické ohradníky nás donutily drápat se krpálema, až jsme objevily krásnou, dosud neprobádanou, cestu ke skalním útvarům. Pokud se ptáte, zda mi Bea poděkovala, tak ne! Jednak jsme minuly kolonádu, kde jsou holubi, a pak jsme přišly pozdě k večeři.
22.10.
Připadám si jako vedoucí na pionýrském táboře. Každý den chystám jiný program, aby si rezek užil maximum. Nejdřív měla tlamu plnou keců, že na Ottovku se jí nechce. Stávkovala na každém rohu, co se vzdaloval kolonádě s holuby. Naznačila mi nedávno dost důrazně, že když chci já do lesa, bude se pracovat. Takže jsem koupila pešečka na aport, toho naplnila smradlavými plícemi a vydaly jsme se trénovat hledání a DONESENÍ aportu. Když je pes blbý a nechápe, je to nepříjemné... ale když je pes fikaný jak sto čertů, je to ještě horší.
Začaly jsme od jednoduchého - ukáži žlutého pešečka, schovám ho a poslu Beu hledat. Po smradu bych ho našla i já. Když ho našla a donesla mi ho, otevřela jsem suchý zip a dala jí jeden kousek plíce za odměnu. Takhle jsme to několikrát opakovaly. Jenže pak se zamyslela a vymyslela: našla aportek a místo toho, aby dostala jen jeden kousek, když mi ho přinese, packou si nahmatala zip, rozepla ho a plíce vyžrala. A já marně čekala na donášku.
Gita: Geniální psi nemůžou mít blbé páníčky..... Jaké je tvoje IQ ? Já se směju, oni jsou strašně šikovní.... Malé A. se naučilo vykrádat mi kapsy u bundy, a to i zapnuté! Krade mi kapesníky a má strašnou radost, když se čílím!!!
24.10.
Ladíme poslední přípravy před velkou nedělní setří akcí. Romana se dotazuje: Nechceš dovézt bažanty na jídlo? V pátek jdeme na hon. Dej mi vědět, jestli je mám zavěsit na zrcátka přeplněného Volva.
Pomyslela jsem si, že jestli takhle Romana pojede, bude večer v hlavních zprávách na Nově. A nahazuje další z velkého množství veselých zážitků:
Asi bych je na dálnici ztratila. Takhle jsme frajerky jely na honu. Všichni to tam tak vozí, ale dovezou. My hrdě vystoupily z auta, jakože kolik jsme toho dohledaly. To se na honu cení, takoví psi… A na zrcátku visely jen provázky!
Projela jsem seznam pravděpodobných účastníků. I přes výpadek několika háravek a marodů to vypadá, že nás bude dost.
Renča: Rozhodně bychom se rádi zúčastnili. Jarda Vogeltanz je bývalý kolega a fotí pro ZOO Plzeň i pro filmaře Václava Chaloupka (večerníček s medvědy, divočáky a lišákem). Už fotil kde co, tak mu snad setři nepřivodí infarkt.
31.10.
DEN S PROFESIONÁLNÍM FOTOGRAFEM JAROSLAVEM VOGELTANZEM
Irský setr (22):
Bea, Connie, Dustin, Dayron Mahagony Paw, Dark Chocholate MP, Assonance MP, Country Melody MP, Electra Ruby MP, Finn Baar MP, Flinn Aine Finis MP (Finitka), Flannerry Rick MP (Kšanda), Baileys MP, Beatrica Renas MP, Amore Mio Daisy Rain (Lord), Heidy, Verva, Airien, Rennie, Claudie, Sofie, Aurelia Stela Mahagony Star, Bonny MS,
Pointer (1): Aimee Artegerd
Anglický setr (1): Marie Curie Tuliketun Dama Krkonoše
Gordon setr (2): Heaven´s Hope Pearl Áres Šamarkan, Just Limited Edition Áres Šamarkan (Edís)
Jeden ze splněných snů. Díky všem kamarádi, že jste přijeli! Jsme rádi, si profesionální fotograf Jaroslav Vogeltanz pro téma SETR PŘI PRÁCI vybral naši veselou partičku. 26 aktérů mu předvedlo, co setr dokáže.... a nebylo toho málo. Nebyl to vlastně vůbec pracovní den.... byl to den plný srandy, dobré nálady a setří krásy.
Křepelka - aport kachny z vody - aport králíka a bažanta … a někteří hujeři se ještě pustili do mladého divočáka, co chtěl asi taky snímek do albíčka. Adrenalin v každé minutě. Stálo to za to..... U pracantů jsme tak trochu jejich nadšení čekali, ale ještě víc se předvedli „gaučáci“, jak pravila Romana, nezkažení nácvikem. Ukázali, že ta lovecká vášeň v nich je. Krásně to předvedly holky Connie a Aimee.
Irča: Moc se mi to líbilo a Connie mě docela překvapila . Sice se mnou chvílema mávala jako s kusem hadru , ale jinak mě opravdu překvapila . Pobavilo mě , jak byl pan fotograf čistej ze začátku a potom, když se válel po zemi, jak měl zelený kalhoty ze všech stran .
Gita: Měli jste fakt překrásný den, škoda, že to máme k vám tak daleko. My taky výletíme. Prcek je nějakej uťapkanej, ani nepožadovala večer tradiční hry a přitulovačky - prostě se odebrala do postele a vytuhla. No snad se fakt někde sejdem - konec konců ten svět je malej.... Pusu Beušákovi a Pac dvounožcům....
Fotogalerie:
Aport kachny a vystavení křepelky: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5761974
Aport králík, bažant a vystavení slepice bažanta: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5753573
Momentky a postoje: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5743251
Smutná zpráva přišla po návratu velké setří smečky Mahagony Paw z prodlouženého víkendu na horské chatě Hájenka – 29. října v ranních hodinách odešel po rozlučkovém výletě za duhový most Bey tatínek Atyla. Což mi samozřejmě klidu před plánovanou operací nepřidalo.
Martina: Musím ti ještě jednou poděkovat za profi focení. Přes stránky pana Vogeltanze jsem už sehnala skvělýho knižního Ježíška. A co k Páťovi? Jak jsem psala Romče - byl to PAN PES!! Bylo skvělý, že ho vzala s sebou a vlastně jsme se s ním všichni rozloučili. Bylo to smutný i krásný zároveň....a už nevidim na klávesnici....řvu. Já na něj z pondělka na úterý pořád myslela a když přišla ráno sms... Zrovna jsem byla s našima chlupáčema na ranní u Rábí a na silnici ležel přejetej zajíček, odnesla jsem ho ze silnice, aby ho už nikdo dál nerozjezdil....tak se snad spolu prohání za duhou. Na Hájence jsme oba večery měli Páťu venku u ohně - byl s námi. V neděli večer to Šárka nevydržela a lehla si k němu a neudržela ani slzy - moc hezky jí to řekla Míša, ať to nedělá, protože on to cítí a nepomůže tím ani Romče, která má toho sama dost. Tak hlavu vzhůru a chmurný myšlenky PRYČ!! Jsem ráda, že nám ti Zrzci našli společnou cestu.
Taky bulím. Ale potichu, Bea všechno vnímá. Nesmím na smutek pomyslet. Stejně si mě pořád prohlíží. To prostě nejsou psi, to jsou jen lepší lidi. Tohle jsem včera použila na poště, kde je zákaz vstupu psů. Byla jsem s ní vyzvednout gastro granule. Ukazuji na ni, jestli výjimečně může se mnou, a pošťačka se jen uklonila.
Páťa měl nejkrásnější konec, jaký si mohl přát. Na výletě, mezi všemi, co miloval. Byl to nejen PAN PES, ale hlavně šťastný pan pes. Jsem ráda, že to krásné zdědila Bea po něm. Má jeho úžasnou povahu. Utřu slzy, páč Beušák se právě rozhodl, že si budeme hrát s prázdnýma PETkama. To je kravál!
M: Ona ví, jak na tebe....prostě setr. Když jsem včera hledala ve fotkách z Prahy a Plzně Páťu a nebyla jsem si jistá v davu zrzků, tak hádej, čí podobou jsem hledala…