Kdo jsou Miami 5?
Kdo jsou Miami 5?
Pět profesionálů se rozhodlo věnovat své
životy daleko od své vlasti boji proti terorizmu ve městě Miami v americkém
státě Florida, odkud pochází většina agresivních akcí proti Kubě. Jsou to:
Gerardo Hernandéz Nordelo
Narozen r. 1965 v Havaně,
ženatý, absolvent Institutu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničních
věcí Kuby, karikaturista, nespravedlivě odsouzen k dvojnásobnému trestu
doživotí a 15 -ti letům vězení
Ramón Labaňino Salazar
Narozen r. 1963 v Havaně, ženatý, otec tří
dcer, absolvent fakulty ekonomických věd Havanské univerzity, nespravedlivě
odsouzen k trestu doživotí a 18 -ti letům vězení
Antonio Guerrero Rodrígez
Narozen r. 1958 v Miami, stavební inženýr,
básník, otec dvou synů, nespravedlivě odsouzen k trestu doživotí a 18-ti letům
vězení
Fernando Gonzáles Llort
Narozen r. 1963 v Havaně, ženatý, absolvent
Institutu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničních věcí Kuby,
nespravedlivě odsouzen k 19-ti letům vězení
René Gonzáles Sehwerert
Narozen r. 1956 v Chicagu, USA, ženatý, otec
dvou dcer, pilot a letecký instruktor, nespravedlivě odsouzen k 15 -ti letům
vězení
Proč působili v USA?
V Miami na Floridě získávali informace o
protikubánských plánech teroristických organizací, operujících v této oblasti,
k nimž patří zejména: Kubánsko-americká národní nadace /CANF - Cuban -American
National Foundation/, Rada pro svobodu Kuby / CFC- Cuban Freedom Council/ ,
Bratři k záchraně /BR - Brothers to the Rescue/, tzv. Hnutí za demokracii /
Democracy Movement/ , paravojenská organizace Alfa 66 /Alpha 66/ a mnoho
dalších teroristických skupin s dlouhým rejstříkem kriminálních aktivit,
organizovaných a uskutečňovaných proti Kubě z území Spojených států a třetích
zemí v rozporu s platnými americkými zákony a normami mezinárodního práva.
Seznam konkrétních akcí, uskutečněných teroristickými skukpinami z jejich
základen v Miami proti Kubě zahrnuje jak sabotáže a teroristické útoky proti
kubánským objektům, které Kubě způsobily ohromné hospodářské škody a též smrt a
trvalou invaliditu tisícům jejich obyvatel, tak pašování zbraní, narkotik a
lidí, a v neposlední řadě stovky pokusů o atentáty na státní představitele Kuby,
především na jejího prezidenta Fidela Castra.
Neregulérnost soudního procesu v
Miami
Pětice kubánských vlastenců čelila
zmanipulovanému soudního tribunálu ve městě jim zcela nepřátelském, žijícím pod
mediálně propagandistickou nadvládou místní kubánské kontrarevoluční emigrace,
v němž je prakticky nemožné, aby soudní proces související s revoluční Kubou
probíhal při dodržení platných zákonů Spojených států a mezinárodně právních
norem.
Soudní řízení s těmito pěti kubánskými občany probíhalo od začátku až do konce
v ovzduší dezinformační protikubánské kampaně, rozpoutané a živené
kubánsko-americkými extrémně pravicovými kruhy v Miami s cílem vyvíjet
zastrašující nátlak na soudní tribunál, zejména na porotu tak, aby proces
skončil jejich co nejtvrdším odsouzením. Američtí obhájci, kteří jim byli
přiděleni ex offo, tuto situaci opakovaně odsoudili. Jejich návrhy na změnu
místa konání soudního řízení však byly soudem odmítnuty.
Zamítnutí návrhů obhájců je porušením 5. dodatku Ústavy Spojených států, v němž
je uvedeno, že " …nikdo nesmí být zbaven svobody bez řádného zákonného
soudního řízení…," přičemž v 6. ústavním dodatku se říká, že " …v
každém soudním trestním řízení má obžalovaný právo na rychlé a veřejné slyšení
před nestrannou porotou…"
V průběhu celého sedm měsíců trvajícího soudního jednání byl obhájcům
obžalovaných ztěžován a blokován přístup k vyšetřovacím spisům s poukazem na
jejich údajně tajný charakter. Vzhledem k tomu se mohli seznámit pouze s
pětinou z celkového množství těchto spisů. Dokonce i dnes, po pěti letech, kdy
připravovali odvolání k příslušnému apelačnímu soudu, pro ně platí zákaz,
znemožňující jim nahlédnout do tisíců stránek zbývajících soudních materiálů.
Z čeho byla pětice kubánců v USA obviněna?
Ze spiknutí ke spáchání vraždy prvního
stupně
Toto nejzávažnější obvinění bylo vzneseno
proti GERARDO HERNANDEZovi v květnu 1999, tj. po uplynutí osmi měsíců od jeho
zatčení, kdy byl držen v naprosté izolaci v samovazbě. Podle obžaloby mělo toto
těžké obvinění spočívat v jeho údajné
konspiraci k sestřelení dvou letadel a smrti jejich dvoučlenných posádek,
patřících k miamské teroristické organizaci " Bratři k záchraně,"
protivzdušnou obrannou Kuby 24. února 1996 v kubánském vzdušném prostoru.
Gerardo HERNANDEZ k aktivitám této
skupiny neměl žádné zpravodajské vazby. S incidentem 24. 2. 1996 neměl nic
společného. O záměrech organizace " Bratři k
záchraně" pronikat letecky nad kubánské výsostné území, zejména nad Havanu
a rozhazovat letáky, vyzývající kubánské občany k protivládnímu povstání velmi
podrobně referovaly všechny sdělovací prostředky na Floridě. Jejich provokační
lety proto nebyly pro kubánskou protivzdušnou obranu neznámou věcí.
K sestřelení letadel došlo na základě
svrchovaného rozhodnutí vlády Kubánské republiky, které dávno
předtím několikrát varovala jak americké úřady, tak tuto teroristickou
organizaci před nebezpečnými důsledky těchto provokací.
Za spiknutí k páchání špionáže
Z tohoto trestného činu byli obžalováni
Gerardo HERNANDEZ, Ramón LABANINO a Antonio GUERRERO.
Podle zákonů Spojených států špionáže
se dopouští osoba, která krade nebo získává státní tajemství, aby je předávala
vládě cizího státu. Nikdo z nich se však takovou činností proti
Spojeným státům nezabýval.
V průběhu soudního řízení řada expertů a takové autority jako generálové
Charles WILHELM a Edward ATKINSON, admirál Eugene CAROL a plukovník George
BUCKNER ve svých svědeckých výpovědích
potvrdili, že obžalovaní neměli přístup k tajným informacím.
Dokonce i James CLAPPER, bývalý šéf rozvědné agentury amerického Pentagonu a svědek obžaloby konstatoval, že obžalovaní nebyli
zapojeni do žádných špionážních aktivit proti Spojeným státům. Jejich svědectví
však byla ignorována, což samo o sobě dokládá svévolnost tohoto
zpolitizovaného a teatrálně podvodného soudního procesu.
Poslání všech pěti kubánských občanů spočívalo výhradně v získávání informací o
protikubánských aktivitách a plánech teroristických skupin působících na jižní
Floridě, což nepochybně nebylo součástí státního tajemství vlády Spojených
států.
Ze spiknutí k aktivitám proti bezpečnosti
Spojených států
Z tohoto trestného činu bylo obviněno všech
pět kubánských občanů, přestože ve skutečnosti se snažili získávat informace
výhradně o plánech, které teroristické organizace v Miami chystaly společně
proti Kubě.
V žádném případě ani jeden z nich
nepátral po informacích, které by mohly znamenat ohrožení národní bezpečnosti
USA. Tato skutečnost byla v průběhu soudního jednání prokázána jejich obhájci a
potvrzena mnohými svědky.
Z použití nepravé totožnosti a falešných
osobních průkazů
V zájmu proniknutí do teroristických
seskupení a získávání informací o jejich záměrech, tři z pěti kubánských
antiteroristických bojovníků byli nuceni skrývat svou skutečnou totožnost.
V této souvislosti je třeba
upozornit na skutečnost, že existuje právní kategorie zvaná " stav
nouze," která ospravedlňuje spáchání přestupku, nebo i méně závažného
trestného činu v případech, kdy se jedná o preventivní zneškodnění trestné
činnosti velkého rozsahu jako jsou vraždy nebo teroristické akce.
Tato právní doktrina ospravedlňuje použití nepravé totožnosti a falešných
osobních dokumentů, jimiž pětice mladých Kubánců zaštitovala své aktivity a
životy uvnitř teroristických seskupení, složených vesměs z notorických a všeho
schopných zločinců.
Z neregistrování se jako agenti vlády cizího
státu
Vzhledem k cílům jejich činnosti a
nebezpečím, jímž byli vystaveni, bylo pro pět Kubánců nemožné, aby se registrovali
jako agenti kubánské vlády, neboť jejich mise neměla nic co do činění s národní
bezpečností Spojených států.
Je velmi dobře známo, že
protikubánské teroristické skupiny a jejich pohlaváři působí v Miami zcela
beztrestně a těší se z ochrany amerických úřadů. Například šéf federálního
úřadu pro vyšetřování /FBI/ v Miami prohlásil, že vedoucí činitelé
Kubánsko-americké národní nadace /CANF/ a Rady pro svobodu Kuby /CFC/ patří
mezi úctyhodné a absolutně důvěryhodné osobnosti. Zdůraznil, že FBI nikdy nezahájí
oficiální vyšetřování aktivit těch, kdo sponzorují a financují teroristické
aktivity proti Kubě.
Vláda zákona se řídí doktrinou o " stavu nouze" proto, aby zabránila
páchání zločinných útoků většího rozsahu, takových jako jsou vraždy a
teroristické aktivity.
Při používání nepravé totožnosti a falešných osobních dokumentů je třeba vzít v
úvahu, že všichni působili uvnitř skupin hemžících se neslavně známými vrahy a
teroristy. Vzhledem k tomu, že odhalovali a znemožňovali páchání daleko
závažnější trestné činnosti teroristického charakteru, namířené proti životům,
zdraví a majetku velkých skupin lidí na Kubě, v USA a dalších zemích amerického
kontinentu, bylo by nanejvýš spravedlivé, aby toto jejich provinění bylo
posuzováno v plné míře ve světle zmíněné právní doktriny " o stavu
nouze."
Nespravedlivě kruté rozsudky
Po skončení zcela neregulerního soudního
přelíčení koncem srpna 2001 federální soudkyně Joan LENARDová, která zamítla
polehčující návrhy obhájců a místo toho přijala všechny přitěžující okolnosti
vnucené soudu prokuraturou, vyhlásila v prosinci 2001 nespravedlivě kruté
rozsudky. Ve všech případech stanovila
maximální výši trestné sazby bez ohledu na skutečnost, že hlavní obvinění
nebyla žalobcem vůbec prokázána. Její soudní výroky představují
křiklavá porušení, mimo jiné zejména článku 14 Mezinárodní smlouvy o občanských
a politických právech, přijaté v rámci OSN, v němž se říká, že " …každá
osoba má právo na veřejné slyšení se všemi náležitými zákonnými zárukami před
kompetentní, nezávislou a nestrannou soudní porotou…"
Gerardo HERNANDEZ byl odsouzen ke dvěma doživotním trestům vězení za spiknutí
ke spáchání vraždy prvního stupně a za spiknutí ke špionáži.
Navíc byl odsouzen k 15-ti letům vězení za spiknutí ke spáchání zločinů proti
Spojeným státům, za použití falešné totožnosti a nepravých osobních dokumentů a
za působení v USA jako agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.
Ramón LABANINO, byl odsouzen k doživotnímu vězení za spiknutí ke špionáži, a
navíc k 18-ti letům vězení za trestný čin spiknutí k páchání zločinů proti
Spojeným státům, za používání falešné totožnosti a osobní dokumentace a za
působení v USA jako cizí agent bez registrace u příslušného amerického úřadu.
Antonio GUERRERO, byl odsouzen k doživotnímu vězení za spiknutí ke špionáži a
navíc k 10-ti letům vězení za spiknutí k páchání zločinné činnosti proti
Spojeným státům a za působení v USA jako cizí agent bez registrace u
příslušného amerického úřadu.
Fernando GONZALES byl odsouzen k 19-ti letům odnětí svobody za spiknutí k
páchání zločinné činnosti proti Spojeným státům, za používání falešné
totožnosti a osobní dokumentace a za působení v USA jako cizí agent bez
registrace u příslušného amerického úřadu.
René GONZALES, byl odsouzen k 19-ti letům odnětí svobody za spiknutí k páchání
zločinné činnosti proti Spojeným státům, za používání falešné totožnosti a
osobní dokumentace a za působení v USA jako cizí agent bez registrace u
příslušného amerického úřadu.
Porušování dalších lidských práv
vězněné pětice a jejich rodin
Americká vláda soustavně znemožňuje
rodičům, manželkám a dětem pěti žalářovaných kubánských občanů uskutečňování
jejich periodických návštěv v amerických věznicích. Tento její postup nejenže je v rozporu s
příslušnými americkými předpisy, ale především představuje další dodatečný
trest jak pro odsouzené, tak pro jejich nejbližší rodinné příslušníky.
Adrianě PEREZové a Olze SALANUEVové, manželkám Gerardo HERNANDEZe a Reného
GONZALEZe, jakož i malé dceři Reného Ivetě GONZALEZové, nebyly umožněny návštěvy
již více než 4 roky.
Kromě toho americké úřady vytvářejí překážky pro návštěvy těchto pěti vězňů
jejich obhájcům a zástupcům kubánského konzulátu sídlícího v USA, což
představuje flagrantní porušení ustanovení článku 37 amerického Základního
předpisu pro zacházení s odsouzenými /Minimum Regulations for Treatment of
Inmates/, v němž je uvedeno: " …odsouzení mají právo na periodickou
komunikaci pod náležitým dohledem s příbuznými a přáteli dobré pověsti jak přes
poštu, tak formou návštěv."
Pět kubánských vězňů, izolovaných jeden od druhého, je umístěno v různých
amerických věznicích, značně od sebe vzdálených. Jsou podrobeni hrubému zacházení, jehož cílem je
zlomení jejich fyzické a psychické integrity. Již bezprostředně po zatčení, v září 1998, až do
února 2001, tj. po celých 17 měsíců, byl každý z nich držen v samovazbě, což se
opakovalo i během následujícího soudního přelíčení v témže roce, kdy od 26. 6.
do 13. 8. každý z nich byl držen v samovazbě 48 dní, aniž by se při tomto
soudním jednání čímkoliv provinili a přestože Směrnice úřadu
Spojených států pro vězeňství /U. S. Prisioner´s Bureau Guidelines/ stanoví, že
" maximální doba v níž je vězeň držen v samovazbě by neměla přesáhnout 60
dní." Kromě toho v článku 7 Mezinárodního paktu o občanských a lidských
právech /International Treaty on Civil and Political Rights/ se uvádí, že
" nikdo nesmí být podroben mučení, nebo surovému, nelidskému a
ponižujícímu trestu a nakládání…"
S pěti Kubánci je ve věznicích nakládáno jako s obyčejnými kriminálními zločinci,
mezi něž byli také ve vězeňských ústavech umístěni, což je zcela zjevným
porušením článku 8 již zmíněné Směrnice úřadu Spojených států pro vězeňství,
který říká: " Odsouzení odlišných kategorií by měli být umístěni odděleně
v různých vězeňských ústavech, nebo v různých odděleních těchže vězeňských
ústavů podle pohlaví, věku, trestného profilu a důvodů jejich uvěznění…"
Argumenty amerických obhájců kubánské pětice u
odvolacího soudu
S odvoláním na známé precedenční
rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států ve věci " Pamplin kontra
Mason," v němž nejvyšší americký soudní dvůr stanovil, že nikdo nesmí být
souzen v místě, v němž se vůči němu, jako obžalovanému, zcela zjevně projevují
předsudky a předpojatost, obhájci pěti kubánských občanů požadují, aby miamské
soudní řízení s nimi bylo prohlášeno za neplatné, a aby nové soudní řízení se
konalo na jiném místě USA, než v Miami na Floridě, kde převládá - což všichni vědí - hluboké
nepřátelství ke kubánským revolucionářům, jak se to v případě pěti uvězněných
mladých mužů zcela prokazatelně stalo.
Jestliže odvolací soud v Atlantě miamský soudní proces prohlásí za neplatný a
nařídí obnovení soudního přelíčení v jiném místě než v Miami, obžalovaní by
mohli počítat s nestrannou a politicky nepředpojatou soudní porotou, oproštěnou
od nátlaku jakéhokoliv druhu. Taková situace by umožnila konání regulérního
soudního přelíčení, které by zcela nepochybně zprostilo pětici kubánských
vlastenců všech falešných, zlovolně vykonstruovaných obvinění, za něž byli
nespravedlivě odsouzeni ke krutým trestům.
Ať zvítězí pravda a spravedlnost
Dne 10. března
2004 obhájci předložili svou žádost ve věci kubánské pětice odvolacímu soudu v
Atlantě. Je více než pravděpodobné, že její projednávání bude velmi zdlouhavé a
zabere mnoho měsíců, než bude vydáno rozhodnutí.
Přátelé revoluční Kuby v mnoha zemích světa, zejména v Latinské Americe, ale i
v Evropě a stejně tak v Kanadě a přímo ve Spojených státech reagovali na
skutečnost, že předpojatý a politicky zmanipulovaný federální soudní tribunál v
Miami odsoudil těchto pět kubánských občanů k nespravedlivě drastickým trestům
odnětí svobody za údajnou trestnou činnost, kterou nespáchali, rozhořčenými
protesty, adresovanými příslušným nejvyšším americkým ústavním činitelům s
požadavkem na jejich osvobození.
Rostoucí hnutí mezinárodní solidarity s nespravedlivě vězněnou pěticí
kubánských občanů je zároveň podporou Kubánské republiky, která je objektem
americké genocidní hospodářské blokády, terorismu a nepřátelských útoků všeho
druhu, uskutečňovaných proti ní z území Spojených států, jejichž vláda zcela
nepokrytě vyhlašuje svůj záměr zničit její ústavní socialistické společenské a
státní zřízení všemi prostředky.
Ve prospěch zákonných a lidských práv
pětice kubánských občanů a jejich blízkých rodinných příslušníků se v USA velmi
významně angažuje řada významných osobností amerického politického, kulturního
a náboženského života i představitelů amerických právnických kruhů, zejména z
Národní advokátní společnosti a Mezinárodní asociace demokratických právníků,
sdružených v " Národním výboru pro osvobození kubánských politických vězňů
zadržovaných v USA" se sídlem v kalifornském San
Franncisku. S velkou obětavostí a využitím všech dostupných možností se snaží
prolomit přetrvávající mediální mlčení prakticky všech sdělovacích prostředků a
informační blokádu oficiálních míst v USA kolem soudního procesu s kubánskými
protiteroristickými bojovníky. Informovat co nejširší americkou veřejnost o
skutečných motivech jejich působení v USA a o tom, že v žádném případě se
neprovinili proti národní bezpečnosti USA, bylo např.cílem finančně nákladné
inzerce v americkém renomovaném deníku The New York Times dne 3. 5. 2004, na
jejíž úhradu finančně přispěly z provedených sbírek organizace přátelství s
Kubou z mnoha zemí.
Americký Národní výbor pro jejich osvobození se na základě všech známých
skutečností obrátil i jménem jejich rodin ke všem čestným lidem dobré vůle ve
Spojených státech a ve světě, kteří mají smysl pro spravedlnost, aby rozhodně
protestovali u nejvyšších amerických ústavních představitelů a u orgánů OSN pro
lidská práva proti hrubému porušování zákonných a lidských práv rodin vězněných
kubánských občanů na periodické návštěvy těchto svých rodinných příslušníků v
amerických věznicích.
Společnost česko-kubánského přátelství
se s výzvou amerických prátel Kuby v San Francisku plně solidarizuje. Její
výbor na obranu pěti kubánských národních hrdinů koordinuje již od konce roku
2002 ve spolupráci s pobočkami Společnosti česko-kubánského přátelství úspěšně
probíhající protestní podpisovou akci proti jejich věznění mezi občany České
republiky. O jejím výsledku bude informovat příslušné státní úřady USA a orgány
OSN pro lidská práva. V souladu s výzvou ze San Franciska šíří
objektivní informace, aby se i přátelé Kuby v České republice mohli v co
největší míře podílet na akcích, zaměřených k tomu, aby spravedlnost ve věci
pětice kubánských občanů našla v co nejkratší době ve Spojených státech své
naplnění.
Pětice kubánských občanů zachovala po celou dobu přelíčení před miamským
soudním tribunálem obdivuhodně neochvějnou věrnost své kubánské vlasti,
politickým principům, které vzali za své i svému pevnému přesvědčení o
správnosti revoluční cesty kubánského lidu při vytváření sociálně spravedlivé
společnosti ve své zemi.
Svůj vlastenecký postoj potvrdili i ve svých závěrečných prohlášeních ve dnech
12. - 27. prosince 2001, kdy miamský federální soud nad nimi vynesl své
drakonické rozsudky. Tváří v tvář tomuto tribunálu a jeho nespravedlivým
rozsudkům odsoudili všechny druhy terorismu, zvláště pak ty teroristické útoky,
které jsou proti Kubě po čtyři desetiletí uskutečňovány z Miami. Odhalili jak odporné protikubánské praktiky
kubánsko-americké mafie, tak nezákonně podlé postupy státního žalobce, soudní
poroty a vyšetřovacích federálních orgánů /FBI/ v Miami. Opakovaně zdůvodnili, že stejně jako si Spojené státy
osobují právo vést boj proti terorismu všude ve světě, kde to v zájmu obrany své
národní bezpečnosti, životů a majetku svých občanů …uznají za potřebné, např. v
Afghánistánu, tak i Kuba má nezadatelné právo chránit svoji bezpečnost, životy
a majetek svých občanů….před terorismem, který je proti ní organizován a
nepřetržitě uskutečňován zcela prokazatelně z území Spojených států, zvláště z
Floridy, již od roku 1959.
Ramón LABANINO, jeden z pětice nespravedlivě obžalovaných, ve svém
závěrečném prohlášení před soudem konstatoval, že vlna teroristických útoků
proti Kubě z Floridy výrazně vzrostla v posledním desetiletí uplynulého
století. Kubánsko - americká mafie uskutečnila v těchto letech více než 200
teroristických akcí proti objektům na kubánském území s cílem narušit především
kubánský turistický průmysl, který je významným odvětvím kubánského národního
hospodářství. V euforii nad rozpadem evropského socialistického tábora a
zánikem Sovětského svazu snila o brzkém konci kubánská revoluce. Ramón LABANINO
v těchto souvislostech uvedl: " Moje vlast trpí terorismem více než 42 let.
Dnes, v době po 11. září 2001, trpí terorismem i Spojené státy. Jestliže jeho
kořeny nebudou vymýceny, budou jím trpěti i zítra. Ve Spojených státech působí
kolem 800 organizací, které mají teroristickou povahu. Jedná se o zemi, která
je tímto typem kriminálních aktivit nejvíce ohrožena. …Ti, kdo drží ochrannou
ruku nad těmito skupinami a jednotlivci, jsou těmi, kdo ve skutečnosti
představují největší nebezpečí pro národní bezpečnost Spojených států. …Nepřišli jsme do USA, abychom proti nim útočili, nebo
zde prováděli teroristické akce jakéhokoliv druhu, právě naopak, Kuba má zcela
jednoduše základní právo na svou obranu. Právě to jsme dělali, aniž bychom zde
něčemu, nebo komukoliv škodili. Dokud bude náš lid objektem zločinné politiky,
budou existovat lidé našeho typu, kteří představují nejelementárnější formu
sebeobrany země. Dnes i Spojené státy potřebují velmi rychle proniknout do
teroristických organizací, které na ně útočí. Taková je realita dnešního světa.
Představitelům extrémní protikubánské pravice v Miami nejde o nic jiného, než o
vyvolání konfliktu v americko-kubánských vztazích, a to na základě nějaké
provokace, která by se pro vládu USA stala záminkou pro vojenský útok proti
Kubě, což si však nepřeje ani kubánský lid, ani jeho vláda, ani lid Spojených
států…"
Ze závěrečných prohlášení ostatních kubánských vlastenců před americkým
soudem v Miami by bylo možno citovat další fakta a pádné důvody, objasňující
skutečné motivy a cíle jejich protiteroristických aktivit v kubánsko-americké
pravicově- extremistické komunitě ve Spojených státech. Antonio GUERRERO, který
v tomto slyšení před soudem vystoupil 27. 12. 2001 jako poslední z celé pětice,
k tomu uvedl: " Má vlast dělá všechno, aby upozornila vládu Spojených
států na nebezpečí terorismu. Používá k tomu oficiálních i neoficiálních cest.
Spojené státy jí však nikdy pomoc neopětovaly…Co Kuba udělala, aby se ubránila,
aby byla včas varována před akcemi proti své existenci, aby zároveň odvrátila
velký válečný konflikt? Jaké měla možnosti k obraně své suverenity a bezpečí
svých dětí? Nebyla jiná možnost, jak zabránit utrpení. Nebylo alternativy.
Musela se spolehnout na muže, kteří se dobrovolně - z lásky ke spravedlnosti,
ke své zemi a jejímu lidu, z lásky k míru a životu - vydali čelit teroru, kteří
podávali vlastní informace o tom, odkud hrozí nebezpečí.
" V pozadí mého jednání, mou povinností, jakož i povinností mých druhů,
byla nutnost odvrátit konflikt, který by oběma našim národům přinesl bohužel
žal."
" Nebyli jsme motivováni záští
nebo penězi…Neudělali jsme nic v neprospěch národní bezpečnosti Spojených
států. Soudní záznamy to dokazují. Ti, kteří pochybují o mých slovech mohou do
nich nahlédnout. Uzří pravdu."
" Barbarské nálety na Světové obchodní centrum a Pentagon 11. září rozhořčily
každého, kdo miluje světový mír…Každý musí odmítnout terorismus, tento
bezohledný a odporný jev, jejž je třeba urgentně eliminovat."
" Abychom si byli jisti, že jsme schopni vést vítězný boj, musíme mít tu
nejlepší špionážní službu, jak je to jen možné. V názoru na posílení tajných
služeb musíme být jednotni. Jen tak se dozvíme o teroristických plánech dříve,
než budou uskutečněny, odhalíme teroristy předtím, než zaútočí." Tato
slova nevyřkl kubánský president Fidel Castro, nýbrž prezident Spojených států
po zmíněných hrůzných útocích. Není i Kuba, oběť terorismu, oprávněna k
podobným výrokům? Kuba, aby ukončila pohromu, dopadající na její území po mnoho
let a týrající její lid, udělala přesně to, o čem hovořil americký prezident G.
W. Bush."
" V úmyslu jsem měl překazit zločin, zbavit rozvitý květ, svou vlast,
hrozby náhlé, nesmyslné a předčasné smrti. Nespáchal jsem přestupek ani hřích.
Nikoho jsem se nedotkl. Nic nebylo ukradeno. Nikdo nebyl ošizen. Nikdo se
nepokoušel praktikovat špionáž…Miluji svou zemi, kde jsem se narodil a pro
kterou jsem během posledních deseti let podstoupil opravdovou zkoušku lásky a
solidarity… Nechci nic jiného než spravedlnost a dobro pro naše země. Chci
rozsudek zbavený politických okovů, jenž by tak pomohl v boji proti
terorismu."
Je zcela přirozené, že všem pěti kubánských vlastencům, nespravedlivě
odsouzeným a vězněným v USA, kubánské
Národní shromáždění lidové moci udělilo 29. prosince 2001, na svém mimořádném
zasedání, na návrh předsedy Státní rady a Rady ministrů Fidela Castra, čestné
tituly Hrdinů Kubánské republiky.
Těmto mladým bojovníkům proti terorismu
by měl být též přiznán titul " Bojovníků za lidská práva" , což je
institut obsažený v Deklaraci o obráncích lidských práv, schválené Valným
shromážděním OSN v roce 1998, který má být udělován těm, kteří jako oni, bojují
proti znásilňovatelům lidských práv, proti organizovanému zločinu a proti
terorismu.
ODKAZY: Informace o americké blokádě kuby