Některá zamyšlení Fidela Castra 2008
Některá zamyšlení Fidela Castra 2008
Co se o Kubě neřeklo...
Pozorně jsem sledoval mediální reakci Západu na své nedělní (z 24. srpna) zamyšlení o olympijských hrách v Číně.
Podstatné otázky z něj byly zcela ignorovány, jiné byly obhájci vykořisťování a rabování světa podle libosti zdůrazněny.
Fidel Castro dnes obvinil soudce a mafii, že jsou zodpovědni za ubohé vystoupení kubánské delegace na olympijských hrách. Ospravedlňuje také kubánského taekwondistu Angela Valodiu Matose, který byl doživotně diskvalifikován za kopnutí soudce do hlavy, a vyjádřil mu svou plnou solidaritu.
Kubánský exprezident v pondělí vyzval k hluboké revizi sportu na Kubě. Vyjádřil také svou solidaritu atletovi, který byl spolu se svým trenérem doživotně diskvalifikován za napadení soudce.
Castro projevil plnou solidaritu taekwondistovi, který byl doživotně vyloučen za napadení rozhodčího a soudce.
Castro je solidární s kubánským taekwondistou diskvalifikovaným za napadení.
Seznam obdobných pasáží je dlouhý. Takto vypadal rozšiřovaný informační model. Nic jiného jsem nečekal. Stejně jako kubánští boxeři jsem byl odsouzen podplacenými rozhodčími a sudími a dobře jsem věděl, co budou publikovat.
O hladu, podvýživě, nedostatku léků, zařízení a sportovišť, s nimiž se potýká 80 % zemí, jež tam soutěžily, se nezmiňují ani slovem, jak se dalo čekat.
Vyzdvihl jsem zásluhy pořadatelské země posledních olympijských her. Bez váhání jsem ocenil mimořádné kvality atletů, kteří byli úspěšní. Hodnotil jsem radost, emoce a lidské hodnoty, jež medailisté přinášeli miliardám lidí. Zvláště jsem ocenil mírové poselství, které v sobě nese olympiáda oproti každodennímu obrazu neustávajících jatek, zkázy, genocid a reálného nebezpečí vyhubení lidského druhu.
Co se o Kubě neřeklo? (NE mezit.)
1. Je to jediná země, kde neexistuje profesionální sport.
2. Je to jediná země, která před lety založila velkou Mezinárodní školu tělovýchovy a sportu na vysokoškolské úrovni, kterou absolvovalo mnoho mladých lidí ze zemí třetího světa a kde v současnosti studuje asi 1500 žáků, kteří neplatí ani jediný cent.
3. Je to jediná země, kde špičkoví atleti studují bezplatně tělovýchovu a sport s pedagogickým zaměřením a kde desetitisíce občanů vystudovaly tento obor na vysokých školách a nyní pracují s dětmi, dospívajícími, mládeží a lidmi všech věkových kategorií. Mnozí z nich působí také jako odborníci za minimální náklady nebo v některých případech bezplatně i ve třetím světě, a tak přispívají k mezinárodnímu rozvoji sportu.
4. Je to jediná země z účastníků olympiády v Pekingu, na niž je uvalena ekonomická blokáda nejsilnějšího a nejbohatšího impéria, jaké kdy existovalo.
5. Je to jediná země z těchto účastníků, na niž je uplatňován Zákon o zvláštním zacházení, který vedle krvavých důsledků usnadňuje a podněcuje loupení kubánských atletů.
6. Naše země vyhradila specializovanou nemocnici pro péči o zdraví špičkových sportovců.
Pravdy nelze zakrýt anestezií a ohňostroji olympijských her. V roce 1992, kdy jsme naplno prožívali (tzv.) speciální období, se Kuba v Barceloně umístila počtem zlatých medailí na pátém místě.
Na posledních hrách jsme ještě získali celkem 24 medailí - zlatých, stříbrných a bronzových - více než kterákoli jiná země Latinské Ameriky a karibské oblasti.
Neváhejme provést objektivní analýzu našich sportovních aktivit a připravit se na budoucí bitvy a nezapomínejme přitom, říkám znova, že v Londýně bude přítomen evropský šovinismus, svévolná korupce, nákup svalů a mozků, nezaplatitelná cena a velká dávka rasismu .
Píši tyto řádky a vzpomínám, jak nás uprostřed olympiády zasáhl cyklon Fay. Ve stejné době, kdy včera (25. srpna) přilétala velká část naší delegace, přišla zpráva, že přímo k východním provinciím míří další cyklonová porucha. Dnes zesílila a nabírá nebezpečnější směr pohybu. Je třeba posilovat nejen svaly, ale také ducha.
Naštěstí máme revoluci! Je zaručeno, že se na nikoho nezapomene. Dojde-li ke ztrátám na životech, nepůjde o stovky ani tisíce jako při přílivové vlně v Santa Cruz del Sur 9. listopadu 1932, nebo při Floře, jež zaplavila srdce provincií ve východní Kubě 3. října 1963, kdy ještě neexistovala jediná z našich dnešních regulačních nádrží, které jsou současně zdrojem pro zavlažování a běžnou spotřebu vody. Silná, energická a předvídavá civilní obrana naše obyvatelstvo chrání a dává mu větší bezpečí při katastrofách než ve Spojených státech. Žádné nebezpečí však nelze vyloučit.
Také není možné spát na vavřínech. Stoupající frekvence a intenzita těchto přírodních fenoménů ukazuje, že se klima vinou člověka mění. Doba vyžaduje stále větší nasazení, pevnost a uvědomění. Že z toho těží i oportunisté a vlastizrádci, kteří k bezpečnosti a blahobytu našeho lidu ničím nepřispěli, není důležité...
Převzato z Cubadebate
Cynická politika impéria
Zamyšlení Fidela Castra
Nebylo by ode mne poctivé přejit mlčením Obamův projev z 23. května v Kubánsko – americké nadaci zřízené Rolandem Reganem. Poslechl jsem si ho, jako jsem si ho, jako jsem poslechl McCaina a Buse. Nechovám vůči jeho osobě žádnou zášť, protože nenese zodpovědnost za zločiny spáchané proti Kubě a lidstvu. Kdybych ho hájil, prokázal bych jeho protivníkům obrovskou službu. Nebojím se proto kritizovat a otevřeně vyjádřit svůj názor k jeho slovům.
Co řekl?
Obsah slov tohoto silného kandidáta na prezidenta Spojených států mne zbavuje nutnosti vysvětlovat důvody tohoto zamyšlení.
José Hernándes, jeden z vedoucích činitelů Kubánsko-americké nadace, kterou Obama ve svém vystoupení vychvaluje, byl osobně majitelem automatické pušky ráže 50 s teleskopickým hledím a infračervenými paprsky, která byla náhodou zabavena spolu s dalšími smrtonosnými zbraněmi během jejich námořní přepravy do Venezuely, kde Nadace plánovala zavraždit autora těchto řádků během mezinárodního jednání na Margaritě ve venezuelském státě Nueva Esparta.
Skupina Pepeho Nernándeze chtěla návrat k paktu s Clintonem, jehož Mas Canosův klan zradil, když v roce 2000 nabídl podvodně vítězství Bushovi za jeho slib zavraždění Astra, s čímž všichni ochotně souhlasili. Jsou to politické hrátky typické pro dekadentní a rozporuplný systém Spojených států.
Projev kandidáta Obamy lze interpretovat jako recept na hlad pro národ, peníze zasílané jako almužnu a návštěvy Kuby za účelem propagování konzumního stylu a neudržitelného způsobu života, o který se opírá.
Jak bude řešit extrémně závažný problém potravinové krize? Obilniny je třeba rozdělovat mezi lidi, domácí zvířata a ryby, jež jsou v mořích nadměrně vylovovaných velkými loděmi s vlečnými sítěmi, které nedokázala žádná mezinárodní organizace zabrzdit, rok od roku menší a vzácnější. Není snadné vyrábět maso z plynu a ropy. Sám Obama přeceňuje možnosti techniky v boji proti klimatickým změnám, i když si je více vědom rizik a krátícího se času než Bush. Mohl by se poradit s Gorem, který je také demokrat a už nekandiduje a jenž si dobře uvědomuje rychlé tempo oteplování. Jeho blízký politický rival , nekandidující Bil Clinton, expert na exteritoriální zákony jako Helms-Burtonův a Torricelliho, mu může poradit třeba v otázce blokády, kterou slíbil vymýtit, a nikdy to nesplnil.
Jak se vyjádřil proslovu v Miami ten, který je ze společenského a lidského pohledu kandidátem, jenž má nejblíže k získání prezidentského úřadu Spojených států ? „ Po 200 let “, řekl, dávají Spojené státy jasně najevo, že nepřipustíme intervenci na naší polokouli, ale musíme vidět, že jedna významná intervence existuje – hlad, nemoci, beznaděj. Od Haiti po Peru můžeme a musíme věci udělat o něco lepší. Můžeme akceptovat globalizaci prázdných žaludku…“. Skvěla definice imperialistické globalizace – globalizace prázdných žaludků! Musíme mu poděkovat. Ale před dvěma sty lety bojoval Bolívar za sjednocení Latinské Ameriky a před více než 100 lety položil Martí svůj život v boji proti anexi Kuby Spojenými státy. V čem se liší t, co proklamoval Monroe od toho, co o dvě století později proklamuje a žádá ve svém projevu Obama?
„ Budeme mít speciálního vyslance Bílého domu, jak ho měl Bill Clinton “, řekl téměř na závěr,“ …. rozšíříme Mírový sbor a budeme se obracet k více mladým lidem, aby přispěl k tomu, aby se naše vztahy s lidmi posilovaly a možná nabývaly na významu. Můžeme ukout budoucnost a nenechat budoucnost, aby ukula nás. “. To je krásný výrok, neboť připouští myšlenku, nebo alespoň obavu, že osobnosti jsou produktem historie, nikoliv nopak.
Dnešní Spojené státy nemají nic společného se zásadní Philadelphskou deklaraci 13 kolonií, které se vzbouřily proti anglickému kolonialismu. Dnes tvoří gigantické impérium, o němž se jeho zakladatelům v té době nesnilo. Avšak pro Indiány a otroky se ni nezměnilo. První byli s rozpínáním národa hubeni, druzí – muže, ženy i děti – byli téměř sto let dál drženi na trzích přesto, že „ všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní “, jak zní deklarace. Objektivní podmínky na planetě byly příznivé rozvoji tohoto systému.
Ve svém projevu přisuzuje Obama kubánské revoluci nedemokratický charakter, nedostatek úcty ke svobodě a lidským právům. Přesně tento argument použily téměř bez výjimky administrativy Spojených států k ospravedlnění svých zločinů proti naší zemi. Blokáda sama je genocidou. Nepřál bych si, aby americké děti byly vychovávány k takové hanebné etice.
Nebýt vojenské intervence, Plantova dodatku a ekonomické kolonizace, která na ostrov přišla s ním, možná by v naší zemi nebyla nutná ozbrojená revoluce.
Revoluce byla produktem imperiální nadvlády. Nelze nás obviňovat, že jsme si ji vynutili. K opravdovým změnám mohlo a mělo dojit ve Spojených státech. Jejich vlastní dělníci vznesli před více než sto lety požadavek osmihodinové pracovní doby – plod produktivity práce.
To první, co jsme se jako předáci kubánské revoluce naučil od Martino, bylo věřit a jednat ve jménu organizace vytvořené k tomu, aby revoluci uskutečnila. Předtím jsme vždy byli vybaveni pravomocemi, ale po její institucionalizaci jsme byli zvoleni za účasti více jak 90 % voličů, jak je na Kubě již zvykem, a nikoli směšné volební účasti, která ve Spojených státech mnohdy nedosáhne ani 50 procent. Žádná jiná malá země omezovaná blokádou jako ta naše by nedokázala odolávat tak dlouho, kdyby byla postavena na ambicích, marnivosti, klamu a zneužívání moci a autority, jako je tomu u našeho souseda. Tvrdit opak by bylo urážkou inteligence našeho hrdinného lidu.
Nezpochybňuji Obamovu bystrou inteligenci, jeho schopnost polemiky a jeho pracovitost. Ovládá techniky komunikace a ve volebním klání má nad svými protivníky navrch. Sleduji se sympatiemi jeho manželku a dcery , které ho každé úterý doprovázejí a povzbuzují. Je to bezpochyby příjemný lidský obrázek. Avšak , i když neočekávám odpověď, jsem nucen položit několik delikátních otázek.
- Je etické, aby prezident Spojených států nařizoval mučení jiných lidí?
- Je státní terorismus nástrojem, který by měla tak mocná země jako Spojené státy používat k nastolení míru na planetě?
- Je dobrý a čestný „Zákon o zvláštním zacházení “, který je používán jako trest vůči jiné zemi, Kubě, k její destabilizaci i za cenu životů nevinných dětí a matek? Pokud je dobrý, proč není právo na povolení pobytu automaticky udělováno Haiťanům, Dominikánům a ostatním zemím Karibské oblasti a totéž se nevztahuje na Mexičany, obyvatele Střední a jižní Ameriky, kteří umírají jako mouchy u zdi postavené na mexických hranicích nebo ve vodách Atlantiku a Pacifiku?
- Mohou se Spojené státy obejít bez přistěhovalců, kteří pro Američany pěstují zeleninu, ovoce, mandle a další lahůdky? Kdo by zametal jejich ulice, pracoval jako služební personál a vykonával nejhorší a nejhůře placené práce?
- Jsou spravedlivé zátahy na nelegální přistěhovalce, které postihují postihuji dokonce i děti narozené ve Spojených státech.
- Jsou morální a ospravedlnitelné loupeže mozků a neustálé odčerpávání nejlepší vědecké inteligence a intelektuálů z chudých zemí?
- Tvrdíte, jak jsem připomněl na začátku tohoto zamyšlení, že Vaše země již před časem varovala evropské mocnosti, že nepřipustí intervence na svou polokouli, a zatímco potvrzujete svůj nárok na toto právo, osobuje si současné právo intervenovat v jakékoli část světa s podporou stovek vojenských základen, námořních, leteckých a vesmírných sil rozmístěných na planetě. Ptám se Vás, je toto způsob, jakým Spojené státy vyjadřují svou úctu ke svobodě, demokracii a lidským právům?
- Je spravedlivé překvapivě a preventivně zaútočit pod jakoukoliv záminkou na šedesát nebo více temných koutů světa, jak je nazývá Bush?
- Je chvályhodné a soudné, investovat biliony dolarů do vojensko-průmyslového komplexu, aby mohly být vyráběny zbraně schopné několikanásobně zničit život na Zemi?
Než začnete soudit naší zemi, měl by jste vědět, že se svými vzdělávacími, zdravotnickými, sportovními, kulturními a vědeckými programy využívanými nejen na našem vlastní území, nýbrž tak v dalších chudých zemích svět, s krví prolitou solidárně s jinými národy, navzdory ekonomické a finanční blokádě a agresím ze strany Vaší mocné země, je Kuba důkazem, že s velmi málem lze dosáhnout hodně. Ani našemu nejbližšímu spojenci – SSSR – nebylo dovoleno určovat náš osud.
I když jsme na Kubě poznali vynikající americké lékaře a spolupracovali s nimi / oni nemohou za to, že je společnost v tomto masově nevychovává /, Spojené státy mohou ke spolupráci s jinými zeměmi vyslat jen profesionály vázané vojenskou disciplínou. Jinak to nedokáží zajistit, protože nedisponuji dostatečným počtem personálu ochotného obětovat se pro jiné a nabídnout významnou podporu cizí zemi sužované problémy.
Nikdy jsme spolupráci naší země nepodmiňovali ideologickými podmínkami. Když Katrina poničila New Orleans, nabídli jsme spolupráci i Spojeným státům. Naše internacionální lékařská brigáda nese slavné jméno Henryho Reevea, mladého muže narozeného ve Spojených státech, který v první válce za naší nezávislost bojoval a zemřel za svrchovanost Kuby.
Naše revoluce může povolat desítky tisíc lékařů a zdravotníků. Stejně tak může svolat učitele a občany ochotné odebrat se do kteréhokoli koutu světa n proto, aby si usurpovali práva či dobývali suroviny, ale k plnění ušlechtilých úkolů.
Z dobré vůle a ochoty lidí plynou nekonečné zdroje, jež nelze naložit, ani směstnat do podpalubí žádné lodi. Nevyvěrají z cynické politiky impéria.
25. května 2008
Čínské vítězství (I. a II. část)
Zamyšlení Fidela Castra
Téma, jímž se hodlám zabývat, by nebylo možné pochopit bez určitých elementárních znalostí historie.
V Evropě o Číně slyšeli už dávno. Na podzim roku 1298 Marco Polo vyprávěl úžasné věci o podivuhodné zemi, kterou nazval Kitaj. Inteligentní a odvážný mořeplavec Kolumbus měl informace o tom, že Řekové věděli, že Země je kulatá. Jeho vlastní pozorování ho vedla k tomu, že s těmito teoriemi souhlasil. Vymyslel plán, jak se dostat na Dálný východ tím, že popluje na západ od Evropy. S přílišným optimismem vypočítal vzdálenost, která je (ve skutečnost) několikanásobě větší. Aniž to tušil, do cesty se mu mezi Atlantickým a Tichým oceánem postavil náš kontinent. Jím plánovanou cestu uskutečnil Magallanes, i když zemřel ještě před návratem do Evropy. Cena získaného koření, jako předzvěst budoucích kolosálních zisků, stačila na úhradu expedice, na níž se vydalo několik lodí, ale vrátila se jediná.
Od té doby se svět začal rychlým tempem měnit. Znovu přišly ke slovu staré formy vykořisťování, od otroctví až po feudální službu, planetou se šířilanová náboženství.
Z tohoto přetavování kultur a událostí, doprovázeného technickým pokrokem a vědeckými objevy, se zrodil současný svět, který by nebylo možné pochopit bez alespoň minimálních znalostí historických reálií.
Koloniální velmoci jako Španělsko, Anglie a další evropské národy kontrolovaly mezinárodní obchod s jeho výhodami i nevýhodami. Zejména Anglie začala brzy ovládat jihovýchod, jih a jihozápad Asie, ale také Indonésii, Austrálii a Nový Zéland a svou nadvládu šířila silou na všechny strany. Kolonizátorům ještě zbývalo podrobit si Čínu, gigantickou zemi s tisíciletou kulturou a pohádkovými přírodními a lidskými zdroji.
Přímý obchod mezi Evropou a Čínou započal v 16. století poté, co Porgualci zřídili obchodní enklávu v indickém Goa a v Macau na jihu Číny.
Španělská nadvláda na Filipínách umožnila urychlenou výměnu s touto velkou asijskou zemí. Dynastie Qing vládnoucí v Číně se pokusila tento typ nepříznivých obchodních operací se zahraničím všemožně omezit. Povoleny byly pouze v přístavu Kanton, nyní Guangzhou. Velká Británie a Španělsko vykazovaly velký (obchodní) deficit, vzhledem k nízké poptávce této obrovské asijské země po anglickém zboží vyráběném v metropoli nebo po španělských produktech z Nového světa, pro Čínu nepodstatných. Obě tedy začaly prodávat opium.
Obchod s opiem ve velkém byl zpočátku ovládán Holanďany z Jakarty v Indonésii. Angličané sledovali téměř 400-procentní zisky. Jejich export opia, který v roce 1730 činil 15 tun, vzrostl v roce 1773 na 75 tun dopravovaných v bednách po
Vzhledem k bezuzdnému zneužívání obchodu s opiem v Číně, přikázal císař Daoguang na jaře 1830 císařskému úředníkovi Lin Hse Tsuovi, aby toto zlo vymýtil. Ten dal zničit 20 tisíc beden opia. Lin Hse Tsu se obrátil dopisem na královnu Viktorii a žádal ji, aby byly respektovány mezinárodní normy a nebylo dovoleno obchodovat s toxickými drogami.
Anglickou odpovědí byly opiové války. První z nich trvala tři roky (1839-1842). Druhá, k níž se připojila Francie, čtyři roky (1856-1860). Jsou známé také jako anglo-čínské války.
Spojené království přinutilo Čínu podepsat nerovné dohody, které ji zavazovaly k otevření několika přístavů zahraničnímu obchodu a k předání Hongkongu. Nerovné podmínky obchodní výměny si poté podle anglického vzoru prosadila řada dalších zemí.
Toto ponížení přispělo k povstání Tchaj-pchingů v letech 1850-1864, povstání boxerů v letech 1899 až
A co Japonsko?
Tato země se starobylou kulturou, velmi pracovitá jako další národy regionu, vzdorovala „západní civilizaci“ a déle než 200 let – mimo jiné v důsledku chaosu ve vnitřní administrativě – zůstala hermeticky uzavřena zahraničnímu obchodu.
V roce 1854, po předchozí průzkumné cestě čtyř dělových člunů, přiměly námořní síly Spojených států pod velením komodora Matthewa Perryho pod hrozbou ostřelování japonského obyvatelstva, které bylo před moderní technikou těchto lodí bezbranné, šogúny, aby jménem císaře podepsali 31.března 1854 Kanagawskou smlouvu. Tak byl do Japonsku naroubován kapitalistický obchod a západní technologie. Evropanům tehdy nebyly známy schopnosti Japonců rozvíjet se na tomto poli.
Po Američanech přišli zástupci ruského impéria z Dálného východu, obávající se, že Spojené státy, jimž později – 18. října 1867 – prodali Aljašku, je v obchodní výměně s Japonskem předběhnou. Brzy do země za stejným účelem dorazila Velká Británie a ostatní evropské kolonizátorské země
Během americké intervence v roce 1862 obsadil Perry několik částí Mexika. Tato země nakonec ve válce ztratila přes 50 % svého území – právě ty oblasti, kde byla soustředěna velká ložiska ropy a plynu, i když tehdy bylo hlavním cílem dobyvatelů zlato a území pro expanzi, nikoli palivo.
První čínsko-japonská válka byla oficiálně vyhlášena 1.srpna 1984. Japonsko se tehdy chtělo zmocnit Koreje, státu poplatného a podřízeného Číně. S vyspělejší výzbrojí a technikou porazilo čínské síly v několika bitvách v blízkosti Soulu a Pchjongjangu. Další vojenská vítězství mu otevřela cestu k čínskému území.
V listopadu stejného roku obsadilo Port Arthur, současný Lu-šun. V ústí řeky Jalu a na námořní základně Weihaiwei japonské těžké dělostřelectvo překvapivým pozemním útokem z Liaotungského poloostrova zničilo flotilu napadené země.
Dynastie musela žádat o mír. Shimonosecká smlouva, která válku ukončila, byla podepsána v dubnu 1895. Čína byla donucena odstoupit Japonsku „na věčné časy“ Tchajwan, Liaotungský poloostrov a souostroví Peskadorských ostrovů, zaplatit válečné reparace ve výši 200 milionů stříbrných taelů a otevřít zahraničí čtyři přístavy. Rusko, Francie a Německo hájící své vlastní zájmy přiměly Japonsko vrátit Liaotungský poloostrov, za nějž dostalo dalších 30 milionů stříbrných taelů.
Než se zmíním o druhé čínsko-japonské válce, musím uvést jinou válečnickou epizodu s dvojím historickým významem. Odehrála se v letech 1904-
Po svém začlenění do ozbrojené civilizace a válek o rozdělení světa vyvolaných západem, Japonsko, které, jak bylo řečeno, již mělo za sebou první válku s Čínou, vybudovalo své námořní síly tak, aby mohlo ruskému impériu zasadit ránu se silou, jež málem předčasně vyvolala revoluci, kterou Lenin plánoval, když deset let předtím zakládal v Minsku stranu, jež později rozpoutá Říjnovou revoluci.
10. srpna 1904 Japonsko bez předchozího varování napadlo a zničilo v Shandongu Ruskou pacifickou flotilu. Ruský car Nikolaj II. rozzuřený útokem nařídil mobilizaci Pobaltské flotily a její přesun na Dálný východ. Byly najmuty konvoje uhelných lodí, aby včas dopravily náklad, který flotila potřebovala, zatímco plula ke svému vzdálenému cíli. Jedna z překládek uhlí musela být na diplomatický nátlad provedena na širém moři.
Na cestě k jihu Číny zamířili Rusové do přístavu Vladivostok, který byl jako jediný k dispozici pro operace flotily. K dosažení cíle se nabízely tři trasy - nejlepší varianta vedla k Cušimě, další dvě předpokládaly plout východně od Japonska se zvýšeným rizikem a při enormním vyčerpání lodí a posádek. Japonský admirál byl stejného názoru a připravil plán pro tuto variantu. Rozmístil své lodi tak, aby po obratu ve směru „U“ všechny lodi japonské flotily, většinou křižníky, byly ve vzdálenosti asi 6 tisíc metrů od protivníkových lodí, spíše bitevních. Ty se tak ocitly v dosahu japonských křižníků, jejichž posádky byly dobře vycvičené v používání svých děl. Po dlouhé plavbě pluly ruské bitevní lodi jen rychlostí 8 uzlů, oproti 16 uzlům lodí japonských.
Tato vojenská operace je známa pod názvem Cušimská bitva. Odehrála se
Na straně ruského impéria se jí zúčastnilo 11 bitevních lodí a 8 křižníků.
Velitel flotily: admirál Zinovij Rožděstvenskij.
Ztráty: 4380 mužů, 5917 zraněných, 21 lodí potopeno, 7 zajato a 6 vyřazeno z provozu.
Na straně japonského císařství se zúčastnily: 4 bitevní lodi a 27 křižníků.
Velitel flotily: Admirál Heihachiro Togo.
Ztráty: 117 mrtvých, 583 zraněných a 3 torpédovky potopeny.
Baltická flotila byla zničena. Napoleon by to byl označil za námořní Slavkov.
Každý si dokáže představit, jak hlubokou ránu zasadila tato dramatická událost tradiční ruské hrdosti a patriotismu.
Po bitvě se Japonsko stalo obávanou námořní velmocí, soupeřící s Velkou Británií a Německem a soutěžící se Spojenými státy.
V dalších letech Japonsko povýšilo bitevní lodi na hlavní zbraň. Vytklo si za cíl znásobit sílu japonského císařského námořnictva. Objednalo a zaplatilo v britských loděnicích stavbu speciálního křižníku se záměrem vyrábět později v japonských loděnicích jeho kopie. Později vyráběli bitevní lodi, které své současníky předčily v síle a pancéřování.
Ve 30. letech nebyl na Zemi jiný národ, který by se japonským námořním inženýrům v konstrukci válečných lodí vyrovnal.
To vysvětluje smělou operaci, kterou jednoho dne zaútočili na svého učitele a rivala, Spojené státy, jež je v osobě komodora Perryho uvedly na válečnou stezku.
Zítra budu pokračovat.
Čínské vítězství (II.část.)
Tento akt vyvolal protesty tisíců studentů, kteří se 4. května 1919 shromáždili na náměstí Tiananmen (náměstí Nebeského klidu). Tam se zrodilo první nacionalistické hnutí, jež v Číně zvítězilo. Neslo jméno 4. května. Spolu s dělníky a rolníky do něho byla zapojena i domácí buržoazie a maloburžoasie.
Nacionalistický proud vznikl koncem
Na sjezdu, jenž se konal od 23. července do 5. srpna 1921, byla založena Komunistická strana Číny. Lenin vyslal na tento sjezd zástupce Internacionály.
Komunistické hnutí pracovalo na sjednocení Číny. K zakladatelům patřil mladý Mao Ce-tung. V letech
V březnu 1925 umírá Sunjatsen a vedení přebírá Čankajšek, který usiluje o ovládnutí jihu Číny, zvláště oblasti Shanghaje pod svým tvrdým vedením.
Čankajšek nebyl stoupencem komunistického učení a v roce 1927 zahájil rozsáhlé represe proti komunistům v jednotkách Národní revoluční armády, v odborech a v dalších společenských sektorech, zejména v Šanghaji. Tvrdě potlačil levici i uvnitř Kuomintangu.
V roce 1932 zřídilo Japonsko po 5-měsíční vojenské okupaci Mandžurie stát Mandžukuo, který představoval pro Čínu velkou hrozbu.
Čankajšek podnikl pět kampaní k obklíčení a zničení komunistů, kteří získali silné postavení na základnách na jihu země.
S těmi, jimž se podařilo uniknout Čankajškově zradě v roce 1927, založil Mao Ce-tung v hornaté části provincií Ťian-si a Fudžian na rozlehlém území centrum ozbrojeného odporu, jehož jádrem byli důslední a dobře organizovaní komunisté, a nazval ho Sovětská republika Čína.
V roce 1934, pod tlakem daleko početnějších Čankajškových nacionalistických sil zahájilo kolem 100 tisíc čínských bojovníků vedených Maem Dlouhý pochod na severovýchod po okraji centrální oblasti, jímž překonali cca
Druhá čínsko-japonská válka začala 7. července 1937. Japonci záměrně vyvolali incident, který vedl k rozpoutání střetu. Při vojenské přehlídce na mostě Marka Pola vzdáleném asi
Z Pekingu zamířila do Nankingu, sídla Čankajškovy vlády. Výsledkem bylo tažení plné teroru, jedno z nejstrašnějších v dějinách moderních válek. Město, stejně jako mnohá další, bylo vyrabováno, desítky tisíc žen znásilněny, statisíce lidí brutálně zavražděny.
Komunistická strana Číny vytyčila jako prioritu boj za národní jednotu proti japonskému plánu zmocnit se obrovské země a jejích přírodních zdrojů a zavléci více než 500 milionů Číňanů do nemilosrdné poroby. Japonsko hledalo životní prostor. Jeho chování bylo směsicí kapitalismu s rasismem – japonskou verzí fašismu.
Ještě v roce 1937 ožívá jednotná protijaponská fronta. Také nacionalisté si byli vědomi nebezpečí. Japonsko obsadilo většinu měst na pobřeží. Na konci 2. světové války šly čínské ztráty do milionů.
Během tohoto epického zápasu zintenzívňovali komunisté svůj boj proti agresorům a způsobili jim citelné škody.
Spojené státy poskytly pomoc komunistům i nacionalistům. Když viděly, že se blíží okamžik jejich vlastního vstupu, požádaly čínskou vládu o povolení k vyslání dobrovolnické letky. Tak byla vytvořena letecká jednotka Létajících tygrů. Roosevelt vyslal kapitána v.v. Leeho Chennaulta, který při plnění svého úkolu vyjádřil obdiv k disciplíně, taktice a úspěšnosti komunistických bojovníků.
Po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 vstoupily Spojené státy do války. Japonsko však nedokázalo v žádném okamžiku přesunout z Číny své elitní jednotky, čítající na konci válečného střetnutí na milion vojáků.
Čankajšek, z něhož Trumanova administrativa – zodpovědná za teroristický akt použití atomových zbraní proti civilnímu obyvatelstvu Japonska – učinila silného muže Spojených států, obnovil protikomunistickou občanskou válku, avšak jeho demoralizované jednotky nedokázaly odolat nezadržitelnému nástupu Čínské lidové armády.
Po válce, v říjnu 1949 se zastánci Kuomintangu podporovaní Spojenými státy uchýlili na Tchaiwan, kde s plnou podporou Američanů ustavili protikomunistickou vládu. K svému přesunu na Tchaiwan použil Čankajšek flotilu Spojených států.
Je snad Čína temným koutem světa?
Dávno předtím, než byla zbudována Trója a po řeckých městských státech začala kolovat Iliada a Odysea – nesporně skvostné výtvory lidského ducha – na rozsáhlých březích Žluté řeky již vzkvétala mnohamilionová civilizace.
Čínská kultura má své kořeny v dynastii Chou, 2000 let p.n.l. Její zvláštní písmo vychází z několika tisíc grafických znaků označujících zpravidla slova nebo jazykové morfémy, což je pojem z moderní lingvistiky, který není veřejnost neobeznámené s tématem příliš znám. My všichni máme daleko k pochopení mysteriózní magie onoho jazyka, jehož učení rozvíjí přirozenou inteligenci čínských dětí.
Mnohé produkty, jež se zrodily v Číně, jako střelný prach, kompas a jiné, byly na Starém kontinentu zcela neznámé. Kdyby větry vanuly opačně než po směru Kolumbovy plavby, možná by Čínané objevili Evropu.
Od roku 2000 vládla na Tchaiwanu strana, jejíž neoliberální a proimperialistická politika byla ještě horší než u tradičního Kuomintangu, (strana) rozhodně prosazující rozbití principu jedné Číny historicky proklamovaného Komunistickou stranou Číny. Tato ožehavá záležitost visící jako moderní Damoklův meč nad hlavami více než 1,3 miliardy Čínanů mohla rozpoutat válku s nedozírnými následky.
Zvolení kandidáta staré strany, která byla Čankajškovou politickou základnou (23.března), je bezesporu fakticky politickým a morálním vítězstvím Číny. Na Tchaiwanu byla odstavena od moci strana, jež zde vládla téměř osm let a chystala se podniknout další neblahé kroky.
Jak informují agentury, získala od 17,3 milionů voličů s hlasovacím právem pouze 4,4 miliony hlasů a utrpěla drtivou porážku.
Nový prezident nastoupí do úřadu 20. května. „Podepíšeme s Čínou mírovou smlouvu“, prohlásil.
Kabelogramy informují, že „Ma Jing-ťiou je zastáncem vytvoření Společného trhu s Čínou, hlavním obchodním partnerem ostrova.“
Čínská lidová republika postupuje v této ožehavé záležitosti s důstojností a opatrností. Mluvčí Kanceláře pro Tchaiwan pekingské Státní rady uvedl, že Ma Jing-ťiouovo vítězství dokazuje, že „mezi Tchaiwanci není samostatnost populární“.
Toto lakonické sdělení říká mnohé.
Díla vypracovaná váženými badateli ze Spojených států se zabývají tím, co se stalo na čínském území v Tibetu.
Kniha Kennetha Conboye Tajná válka CIA v Tibetu – University Press, Kansas – popisuje špinavé pozadí této konspirace. William Leary ji charakterizuje jako „vynikající a pozoruhodnou studii o jedné z nejvýznamnějších tajných operací CIA z doby studené války“.
Po dvě století neuznávala ani jediná země světa Tibet jako nezávislý stát. Považovali ho za součást Číny. Indie k tomu v roce 1950, po vítězství komunistické revoluce, přistoupila stejně. Anglie zaujala stejný postoj. Spojené státy považovaly Tibet za součást Číny až do 2. světové války a dokonce činily v tomto smyslu nátlak na Anglii. Po válce v něm však začaly spatřovat náboženskou baštu proti komunismu.
Když Čínská lidová republika provedla na tibetském území agrární reformu, jeho společenské elita se nesmířila s poškozením svého majetku a zájmů. To vedlo v roce 1959 k ozbrojenému povstání. Ozbrojená vzpoura v Tibetu – na rozdíl od Guatemaly, Kuby a dalších zemí, kde se odehrály v rychlém spádu – byla dlouhé roky připravována tajnými službami Spojených států, jak vyplývá z výše zmíněné studie.
Jiná kniha, Budhovi válečníci od Mikela Dunshuna – v tomto případě apologetika CIA – vypráví, jak tato instituce přivezla stovky Ťibeťanů do Spojených států, povstání řídila, vybavila, na padácím mu poslala zbraně, vycvičila Tibeťany v jejich používání, zatímco se přesunovali na koních, jako to dělali arabští partyzáni. Dalajláma napsal v úvodu k této knize: „I když v hloubi duše cítím, že boj Tibeťanů může v dlouhodobém pohledu zvítězit pouze za použití nenásilných prostředků, vždy jsem obdivoval tyto bojovníky za svobodu za jejich nezlomnou odvahu a odhodlání.“
Dalajláma, vyznamenaný Zlatou medailí Kongresu Spojených států, pochválil George W. Bushe za jeho úsilí o svobodu, demokracii a lidská práva.
Válku v Afganistánu Dalajláma označil jako „osvobození“, korejskou válku jako „poloviční osvobození“ a vietnamskou - jako „fiasko“.
Zpracoval jsem stručné shrnutí údajů vybraných z internetu, zvláště ze stránky „Rebeliónu“. S ohledem na prostor a čas jsem neuváděl stránky jednotlivých knih, z nichž byly přesně převzaty doslovné citace.
Někteří lidé trpí číno-fóbií, návykem poměrně rozšířeným v mnoha západních zemích, kde jsou díky odlišné výchově a kultuře zvyklí pohlížet na to, co přichází z Číny, s despektem.
Už v dobách, kdy jsem prakticky byl ještě dítě, se mluvilo o „žlutém nebezpečí“. Čínská revoluce se tehdy zdála nemožná. Skutečné příčiny protičínských nálad měly rasistickou podstatu.
Proč se imperialismus tolik snaží Čínu přímo či nepřímo mezinárodně znevážit?
Kdysi, před nějakými 50 lety - aby jí upřeli výsady, jež si hrdě vydobyla jako právoplatný člen Rady bezpečnosti. Později, v souvislosti s chybami, jež vedly k protestům na náměstí Nebeského klidu, kde vynášeli do nebe Sochu svobody, symbol impéria, které je dnes popřením veškerých svobod.
Legislativa Čínské lidové republiky se postarala, aby bylo vyhlášeno a uplatňováno respektování práv a kultury 55 etnických menšin.
Čínská lidová republika je na druhé straně velmi citlivá na vše, co se dotýká celistvosti jejího území.
Kampaň zosnovaná proti Číně je jako troubení do útoku, které má zamlžit zasloužený úspěch země a jejího lidu jako hostitelů příštích Olympijských her.
Vláda Kuby vydala kategorické prohlášení na podporu Číny v souvislosti s kampaní proti této zemi vyvolanou kolem otázky Tibetu. Její postoj byl správný. Čína respektuje právo občanů, mít nebo nemít svou víru. V této zemi jsou skupiny věřících muslimů, katolických i nekatolických křesťanů a vyznavačů dalších věr, a desítky etnických menšin, jejich práva jsou zaručena Ústavou.
V naší Komunistické straně není náboženství překážkou v členství.
Respektuji Dalajlámovo právo na víru, avšak nejsem povinen věřit v Dalajlámu.
Mám mnoho důvodů věřit v čínské vítězství.
Zamyšlení Fidela Castra: Dárek tříkrálový
Měl jet do muslimských zemí s kulturou a náboženstvím, jimž Evropané obrácení na křesťanství vyhlásili v 21. století našeho letopočtu válku jako kacířům.
I křesťané se zabíjeli navzájem, ať z náboženských důvodů nebo pro národní zájmy. Zdálo se však, že historie to vše již překonala. Zůstaly náboženské víry, které měly být respektovány, a jejich legendy a tradice, ať křesťanské či nikoli. Na této straně Atlantiku, stejně jako v mnoha jiných částech světa, se děti vždy těšily na 6. leden a sbíraly dostatek sena pro velbloudy tří králů. V prvních letech života jsem se sám tohoto těšení účastnil a prosil bohaté krále o všechno možné i nemožné se stejnými iluzemi, jako někteří spoluobčané očekávají zázraky od naší nesmlouvavé a důstojné revoluce.
Necítím se fyzicky dostatečně silný, abych mohl hovořit přímo ke spoluobčanům z obvodu, jenž mě kandidoval do voleb... Dělám to, co udělat mohu: píši. Je to pro mě nová zkušenost: mluvit není totéž, co psát. Dnes, kdy mám víc času, abych shromažďoval informace a zamýšlel se nad tím, co vidím, mi čas ke psaní téměř nestačí.
Zloduch Bush
To dobré člověk očekává, špatné ho zaskočí a demoralizuje. Jediný způsob, jak se připravit na to nejlepší, je být připraven na nejhorší.
Je neskutečné sledovat Bushe, dobyvatele surovin a energetických zdrojů jiných národů, jak vytyčuje světu milníky, aniž by ho zajímalo, kolik set miliard lidí zemře a kolik tajných věznic a mučíren se bude muset zřídit k dosažení jeho cílů. Šedesát a víc temných koutů planety musí očekávat preventivní a překvapivé útoky. Nezavírejme oči, Kuba je jedním z těchto temných koutů. Tak to doslova řekl šéf impéria a nejednou mezinárodní společenství varoval.
Z metropole Spojených arabských emirátů, Abú Dabí, několik málo mil od Íránu, informuje AP, že americký prezident George W. Bush řekl v neděli, že Írán ohrožuje bezpečnost světa a že Spojené státy a jejich arabští spojenci se musí spojit a tomuto nebezpečí se postavit dřív, než bude pozdě .
Bush obvinil teheránskou vládu, že financuje teroristy, podrývá mír v Libanonu a posílá zbraně Tálibánu, afghánským náboženským milicím. Dodal, že Írán se pokouší zastrašovat sousedy alarmující rétorikou, hraje si se Spojenými národy a tím, že odmítá osvětlit cíle svého jaderného programu, destabilizuje region jako celek.
Akce Íránu ohrožují bezpečnost národů všude ve světě, řekl Bush. Proto Spojené státy upevňují své dlouhodobé bezpečnostní závazky vůči přátelům v Perském zálivu a vyzývají své přátele, aby se tomuto nebezpečí postavili.
Bush mluvil v hotelu Emirates Palace, jehož náklady na výstavbu dosáhly tří miliard dolarů a kde apartmá stojí 2450 dolarů za noc. Měří na délku jeden kilometr a má pláž z bílého písku dlouhou
Všichni vědí, že Bush chce válku proti Íránu. Je to jeho válka. Navíc slibuje, že americké jednotky v Iráku zůstanou nejméně 10 let.
Nejhorší ze všeho je neschopnost nápravy ze strany hlavních kandidátů obou stran, kteří mají být jeho nástupci. Žádný z nich se neodváží otřít byť jen růžovým plátkem o tuto imperiální praxi. Pod záminkou boje proti terorismu, zplozenému jejich vlastním systémem a jeho kolosálním a neudržitelným konzumním stylem, se snaží o nemožné - o udržitelný růst, plnou zaměstnanost a žádnou inflaci.
Martin, Malcolm a Abé by zaplakali.
To nebylo to, o čem snil Martin Luther King, Malcolm X a Abraham Lincoln, ani žádný z velkých snílků, které lidstvo mělo během své dlouhé a pohnuté historie. Kdo má čas, aby četl a analyzoval zprávy přicházející po internetu, v kabelogramech a knihách, může se přesvědčit o rozporech, k nimž je svět veden.
V článku publikovaném v El País, poměrně dost čteném španělském tiskovém orgánu, se hovoří o cenách potravin a paliv. Podepsán je Paul Kennedy, profesor historie a ředitel Mezinárodních bezpečnostních studií Univerzity v Yale, jeden z nejvlivnějších intelektuálů své země, jenž uvádí, že ropa je největším prvkem závislosti Spojených států na vnějších silách... V polovině 18. století vlastnila Velká Británie největší průmysl na stavbu plachetnic na světě. Avšak zatímco její loděnice chrlily stovky a dokonce tisíce plachetnic ročně, angličtí vynálezci vyvíjeli parostroj vyrábějící obrovské množství energie jištěné ložisky uhlí na jihu Walesu. Motor hnaný párou a uhlím poháněl rozvoj britského impéria příštích 150 let.
A dále zmiňuje otázku, která nás zajímá nejvíce: stále větší provázanost mezi ropou a potravinami. Důvody jsou dobře známy: obrovská potřeba energie na straně velkých asijských ekonomik a neschopnost nejbohatších zemí - USA, Japonska a zemí Evropy - snížit svou spotřebu. Světová poptávka po sóje však také prudce roste, zvláště v důsledku růstu spotřeby v Asii. Desítky milionů vepřů v Číně sežerou ročně neuvěřitelné množství sóji. Ceny sóji jsou již letos (v prosinci 2007) o 80 % vyšší než v roce minulém (2006). Nikdo si nemůže být jist, avšak logicky lze očekávat, že pokračující růst světové populace a zvyšování reálných příjmů víc než dvou miliard lidí v posledních letech se promítne do stále vyšší poptávky po bílkovinách - více hovězího masa, více vepřového, více drůbeže, více ryb - a tedy více obilnin jako krmiva pro zvířata.
Profesor z Yale mohl dodat - více vajec a více mléka, neboť jejich produkce vyžaduje značné objemy krmiva. O něco dál pak zmiňuje podle jeho názoru vynikající, velmi podrobný a děsivý článek nazvaný Konec levného jídla, publikovaný v hlavním orgánu evropských financí - v The Economist. Časopis začíná svůj přehled cen potravin již rokem 1845. Cenový ukazatel potravin je nejvyšší za posledních 162 let.
O páté největší zemi světa
Brazílie, která je již soběstačná v produkci paliv a vlastní bohaté zásoby, se tomuto dilematu bezesporu vyhne. Země rozkládající se na plošině ležící ve výšce 300-
Písmo, jak vědí mnozí, je vyjadřovací nástroj, jemuž chybí rychlost, tón a mimika mluvené řeči, která nepoužívá znaku. Spotřebuje několikanásobek krátkého času, který máme k dispozici. Psaní má tu výhodu, že ho lze provozovat v jakoukoli denní a noční dobu, ale člověk neví, kdo ho bude číst, velmi málo lidí dokáže odolat pokušení z vylepšování napsaného, přidávání toho, co ještě neřekli a škrtání části toho, co řekli. Občas má člověk chuť vše hodit do koše, protože před sebou nemá partnera do rozhovoru. Celý život jsem dělal to, že jsem sděloval myšlenky o událostech viděných z mého pohledu, z nejtemnější nevědomosti. Až do dneška, kdy mám víc času a možností pozorovat zločiny páchané na naší planetě a živočišném druhu.
Zvláště těm nejmladším revolucionářům doporučuji maximální náročnost a železnou disciplínu, bez mocenských ambicí, namyšlenosti či domýšlivosti. Vyvarovat se byrokratickým metodám a mechanismům. Neupadnout do jednoduchých hesel. Vidět v byrokratických postupech tu nejhorší překážku. Používat vědu a výpočetní techniku, aniž by upadali do nesrozumitelného technického žargonu specializovaných elit. Žízeň po vedení, vytrvalost, cvičení fyzické a také duševní.
Prohnilý kapitalismus
V nové etapě, již prožíváme, neslouží kapitalismus ani jako nástroj. Je jako strom s prohnilými kořeny, z nichž raší jen nejhorší formy individualismu, korupce a nerovnosti. Ani těm, kdo mohou vyrábět, ale nevyrábějí, nebo vyrábějí málo, nelze nic darovat. Nechť je odměňována zásluha těch, kdo pracují svýma rukama nebo inteligencí.
Když jsme všeobecně rozšířili vysokoškolské studium, musíme všeobecně rozšířit prostou fyzickou práci, která pomáhá přinejmenším realizovat část z nekonečných investic, které všichni žádají, jako bychom měli obrovskou rezervu deviz a pracovních sil. Mějte se na pozoru zejména před těmi, kteří vymýšlejí pod jakoukoli záminkou státní podniky a poté zacházejí se snadnými zisky, jako by byli odjakživa kapitalisty, rozsévají egoismus a výsady.
Dokud si lidé všechny tyto skutečnosti neuvědomí, nemohou vyvíjet žádné snahy, aby impériu, jež Martí, jak říkával, viděl vznikat, neboť žil v jeho útrobách, včas zabránili zničit budoucnost lidstva.
Být dialektický a tvořivý
Poděkujme Bushovi za jeho roli jednoho ze tří králů, který navštívil místo, kde se narodil syn tesaře Josefa, pokud někdo zná přesné místo, kde ve skromných jesličkách přišel Ježíš Nazaretský na svět. Šéf impéria přináší tentokrát arabským zemím darem desítky miliard dolarů na nákup zbraní, plynoucích z vojensko-průmyslového komplexu, a současně dva dolary na každého z těch, kdo je dodávají, aby vyzbrojili stát Izrael, kde podle agentury Spojených národů zabývající se touto otázkou bylo 3,5 milionu Palestinců připraveno o svá práva, nebo z tohoto území vyhnáno.
Nástrojem, který vytrvale používá, je hrozba světu nukleární válkou. Jen on je schopen přinést takový tříkrálový dar.
14. ledna 2008
8. února 2008, Fidel CASTRO
Měl jet do muslimských zemí s kulturou a náboženstvím, jimž Evropané obrácení na křesťanství vyhlásili v 21. století našeho letopočtu válku jako kacířům.
I křesťané se zabíjeli navzájem, ať z náboženských důvodů nebo pro národní zájmy. Zdálo se však, že historie to vše již překonala. Zůstaly náboženské víry, které měly být respektovány, a jejich legendy a tradice, ať křesťanské či nikoli. Na této straně Atlantiku, stejně jako v mnoha jiných částech světa, se děti vždy těšily na 6. leden a sbíraly dostatek sena pro velbloudy tří králů. V prvních letech života jsem se sám tohoto těšení účastnil a prosil bohaté krále o všechno možné i nemožné se stejnými iluzemi, jako někteří spoluobčané očekávají zázraky od naší nesmlouvavé a důstojné revoluce.
Necítím se fyzicky dostatečně silný, abych mohl hovořit přímo ke spoluobčanům z obvodu, jenž mě kandidoval do voleb... Dělám to, co udělat mohu: píši. Je to pro mě nová zkušenost: mluvit není totéž, co psát. Dnes, kdy mám víc času, abych shromažďoval informace a zamýšlel se nad tím, co vidím, mi čas ke psaní téměř nestačí.
Zloduch Bush
To dobré člověk očekává, špatné ho zaskočí a demoralizuje. Jediný způsob, jak se připravit na to nejlepší, je být připraven na nejhorší.
Je neskutečné sledovat Bushe, dobyvatele surovin a energetických zdrojů jiných národů, jak vytyčuje světu milníky, aniž by ho zajímalo, kolik set miliard lidí zemře a kolik tajných věznic a mučíren se bude muset zřídit k dosažení jeho cílů. Šedesát a víc temných koutů planety musí očekávat preventivní a překvapivé útoky. Nezavírejme oči, Kuba je jedním z těchto temných koutů. Tak to doslova řekl šéf impéria a nejednou mezinárodní společenství varoval.
Z metropole Spojených arabských emirátů, Abú Dabí, několik málo mil od Íránu, informuje AP, že americký prezident George W. Bush řekl v neděli, že Írán ohrožuje bezpečnost světa a že Spojené státy a jejich arabští spojenci se musí spojit a tomuto nebezpečí se postavit dřív, než bude pozdě .
Bush obvinil teheránskou vládu, že financuje teroristy, podrývá mír v Libanonu a posílá zbraně Tálibánu, afghánským náboženským milicím. Dodal, že Írán se pokouší zastrašovat sousedy alarmující rétorikou, hraje si se Spojenými národy a tím, že odmítá osvětlit cíle svého jaderného programu, destabilizuje region jako celek.
Akce Íránu ohrožují bezpečnost národů všude ve světě, řekl Bush. Proto Spojené státy upevňují své dlouhodobé bezpečnostní závazky vůči přátelům v Perském zálivu a vyzývají své přátele, aby se tomuto nebezpečí postavili.
Bush mluvil v hotelu Emirates Palace, jehož náklady na výstavbu dosáhly tří miliard dolarů a kde apartmá stojí 2450 dolarů za noc. Měří na délku jeden kilometr a má pláž z bílého písku dlouhou
Všichni vědí, že Bush chce válku proti Íránu. Je to jeho válka. Navíc slibuje, že americké jednotky v Iráku zůstanou nejméně 10 let.
Nejhorší ze všeho je neschopnost nápravy ze strany hlavních kandidátů obou stran, kteří mají být jeho nástupci. Žádný z nich se neodváží otřít byť jen růžovým plátkem o tuto imperiální praxi. Pod záminkou boje proti terorismu, zplozenému jejich vlastním systémem a jeho kolosálním a neudržitelným konzumním stylem, se snaží o nemožné - o udržitelný růst, plnou zaměstnanost a žádnou inflaci.
Martin, Malcolm a Abé by zaplakali.
To nebylo to, o čem snil Martin Luther King, Malcolm X a Abraham Lincoln, ani žádný z velkých snílků, které lidstvo mělo během své dlouhé a pohnuté historie. Kdo má čas, aby četl a analyzoval zprávy přicházející po internetu, v kabelogramech a knihách, může se přesvědčit o rozporech, k nimž je svět veden.
V článku publikovaném v El País, poměrně dost čteném španělském tiskovém orgánu, se hovoří o cenách potravin a paliv. Podepsán je Paul Kennedy, profesor historie a ředitel Mezinárodních bezpečnostních studií Univerzity v Yale, jeden z nejvlivnějších intelektuálů své země, jenž uvádí, že ropa je největším prvkem závislosti Spojených států na vnějších silách... V polovině 18. století vlastnila Velká Británie největší průmysl na stavbu plachetnic na světě. Avšak zatímco její loděnice chrlily stovky a dokonce tisíce plachetnic ročně, angličtí vynálezci vyvíjeli parostroj vyrábějící obrovské množství energie jištěné ložisky uhlí na jihu Walesu. Motor hnaný párou a uhlím poháněl rozvoj britského impéria příštích 150 let.
A dále zmiňuje otázku, která nás zajímá nejvíce: stále větší provázanost mezi ropou a potravinami. Důvody jsou dobře známy: obrovská potřeba energie na straně velkých asijských ekonomik a neschopnost nejbohatších zemí - USA, Japonska a zemí Evropy - snížit svou spotřebu. Světová poptávka po sóje však také prudce roste, zvláště v důsledku růstu spotřeby v Asii. Desítky milionů vepřů v Číně sežerou ročně neuvěřitelné množství sóji. Ceny sóji jsou již letos (v prosinci 2007) o 80 % vyšší než v roce minulém (2006). Nikdo si nemůže být jist, avšak logicky lze očekávat, že pokračující růst světové populace a zvyšování reálných příjmů víc než dvou miliard lidí v posledních letech se promítne do stále vyšší poptávky po bílkovinách - více hovězího masa, více vepřového, více drůbeže, více ryb - a tedy více obilnin jako krmiva pro zvířata.
Profesor z Yale mohl dodat - více vajec a více mléka, neboť jejich produkce vyžaduje značné objemy krmiva. O něco dál pak zmiňuje podle jeho názoru vynikající, velmi podrobný a děsivý článek nazvaný Konec levného jídla, publikovaný v hlavním orgánu evropských financí - v The Economist. Časopis začíná svůj přehled cen potravin již rokem 1845. Cenový ukazatel potravin je nejvyšší za posledních 162 let.
O páté největší zemi světa
Brazílie, která je již soběstačná v produkci paliv a vlastní bohaté zásoby, se tomuto dilematu bezesporu vyhne. Země rozkládající se na plošině ležící ve výšce 300-
Písmo, jak vědí mnozí, je vyjadřovací nástroj, jemuž chybí rychlost, tón a mimika mluvené řeči, která nepoužívá znaku. Spotřebuje několikanásobek krátkého času, který máme k dispozici. Psaní má tu výhodu, že ho lze provozovat v jakoukoli denní a noční dobu, ale člověk neví, kdo ho bude číst, velmi málo lidí dokáže odolat pokušení z vylepšování napsaného, přidávání toho, co ještě neřekli a škrtání části toho, co řekli. Občas má člověk chuť vše hodit do koše, protože před sebou nemá partnera do rozhovoru. Celý život jsem dělal to, že jsem sděloval myšlenky o událostech viděných z mého pohledu, z nejtemnější nevědomosti. Až do dneška, kdy mám víc času a možností pozorovat zločiny páchané na naší planetě a živočišném druhu.
Zvláště těm nejmladším revolucionářům doporučuji maximální náročnost a železnou disciplínu, bez mocenských ambicí, namyšlenosti či domýšlivosti. Vyvarovat se byrokratickým metodám a mechanismům. Neupadnout do jednoduchých hesel. Vidět v byrokratických postupech tu nejhorší překážku. Používat vědu a výpočetní techniku, aniž by upadali do nesrozumitelného technického žargonu specializovaných elit. Žízeň po vedení, vytrvalost, cvičení fyzické a také duševní.
Prohnilý kapitalismus
V nové etapě, již prožíváme, neslouží kapitalismus ani jako nástroj. Je jako strom s prohnilými kořeny, z nichž raší jen nejhorší formy individualismu, korupce a nerovnosti. Ani těm, kdo mohou vyrábět, ale nevyrábějí, nebo vyrábějí málo, nelze nic darovat. Nechť je odměňována zásluha těch, kdo pracují svýma rukama nebo inteligencí.
Když jsme všeobecně rozšířili vysokoškolské studium, musíme všeobecně rozšířit prostou fyzickou práci, která pomáhá přinejmenším realizovat část z nekonečných investic, které všichni žádají, jako bychom měli obrovskou rezervu deviz a pracovních sil. Mějte se na pozoru zejména před těmi, kteří vymýšlejí pod jakoukoli záminkou státní podniky a poté zacházejí se snadnými zisky, jako by byli odjakživa kapitalisty, rozsévají egoismus a výsady.
Dokud si lidé všechny tyto skutečnosti neuvědomí, nemohou vyvíjet žádné snahy, aby impériu, jež Martí, jak říkával, viděl vznikat, neboť žil v jeho útrobách, včas zabránili zničit budoucnost lidstva.
Být dialektický a tvořivý
Poděkujme Bushovi za jeho roli jednoho ze tří králů, který navštívil místo, kde se narodil syn tesaře Josefa, pokud někdo zná přesné místo, kde ve skromných jesličkách přišel Ježíš Nazaretský na svět. Šéf impéria přináší tentokrát arabským zemím darem desítky miliard dolarů na nákup zbraní, plynoucích z vojensko-průmyslového komplexu, a současně dva dolary na každého z těch, kdo je dodávají, aby vyzbrojili stát Izrael, kde podle agentury Spojených národů zabývající se touto otázkou bylo 3,5 milionu Palestinců připraveno o svá práva, nebo z tohoto území vyhnáno.
Nástrojem, který vytrvale používá, je hrozba světu nukleární válkou. Jen on je schopen přinést takový tříkrálový dar.
14. ledna 2008
(mezititulky redakce)
8. února 2008, Fidel CASTRO