Playa Girón - památník hrdinství
13. 1. 2007
Playa Girón - památník hrdinství kubámského lidu.
Abychom plně pochopili význam události, ke kterým došlo před desetiletími na Playa Girón, na amerických maspách nazývanou Zátoka sviní, musíme se krátce vrátit do období před ními.
Koncem roku 1958 zlomily revoluční síly, vedené Fidelem Castro, poslední odpor ozbrojených sil generála Batisty a 1. ledna 1959 vstoupily vítězně do Havany. Konec režimu nenáviděného diktátora ovšem znamenal i konec neokoloniální nadvlády USA. Kuba získala opravdovou nezávislost a svou suverenitu dala najevo přijetím několika zákonů, které podlomily ekonomickou moc amerických vlastníků nad hospodářstvím země. Hlavním z nich byl " Zákon o agrární reformě ", na základě kterého bylo předáno malým rolníkům 2.800.000 ha půdy do bezplatného užívání. Velká část této půdy byla do té doby majetkem amerických cukrovarnických společností.
Pro USA to byla záminka pro zrušení kvóty na dovozy kubánského cukru a pro vydání zákazu obchodů s Kubou. CIA pod vedením Allana Dullese připravila plány na svržení režimu Fidela Castra. Jak vyplývá z odtajněných dokumentů, dne 17. března 1960 podepsal prezident Eisenhower dokument nazvaný " Program utajovaných akcí proti Castrovu režimu ". Hlavní zbraní mělo být embargo, jehož cílem bylo vyhladovět kubánský lid, zbavit jej přístupu k lékům a důležitým životním potřebám, vyvolat tím v zemi rostoucí beznaděj a podnítit lidové povstání, které by svrhlo revoluční vládu. Další variantou se stejným cílem obsahoval " Plán Pluto ", který byl dodatkem k prezidentem podepsanému návrhu CIA. Ten předpokládal vytvoření diversních skupin, určených pro rozvrácení hospodářství země prováděním sabotáží a k šíření teroru mezi obyvatelstvem prostřednictvím vražd, útoků na obchodní a kulturní objekty a na představitelé režimu na všech úrovních / odkud toto jenom známe, není to obdoba padesátých let u nás /. Po vyvolání chaosu v zemi měla následovat invaze, která by vyvrcholila lidovým povstáním, jmenováním vlády v exilu, její žádostí o přímou intervenci USA za účelem obnovení pořádku v zemi a svržení revoluční vlády.
Po prezidentově souhlasu přistoupila CIA okamžitě k jeho realizaci. Došlo k bombardování 12 cukrovarů, z letadel byly zapalovány plantáže cukrové třtiny, požárem byl zničen největší obchodní dům v Havaně El Encanto, při dětském představení bylo zapáleno kino Riego, došlo k výbuchům na lodi La Coubre, při kterých zahynulo 110 námořníků a přístavních dělníků. po celém území Kuby byly vytvářeny kontrarevoluční bandy teroristů a diverzantů. Celkem jich bylo 229 a čítaly přes 3.900 příslušníků. Za pomoci letadel a lodí jim CIA do konce roku 1960 dodala přes 150.000 liber zbraní, munice, trhavin, prostředků spojovací techniky a dalšího vojenského materiálu. Jejich hlavní síly byly strategicky rozmistěny ve středu Kuby v pohoří Escambray, odkud mohly poměrně rychle a snadno přijít na pomoc silám plánované invaze.
Koncem roku 1958 zlomily revoluční síly, vedené Fidelem Castro, poslední odpor ozbrojených sil generála Batisty a 1. ledna 1959 vstoupily vítězně do Havany. Konec režimu nenáviděného diktátora ovšem znamenal i konec neokoloniální nadvlády USA. Kuba získala opravdovou nezávislost a svou suverenitu dala najevo přijetím několika zákonů, které podlomily ekonomickou moc amerických vlastníků nad hospodářstvím země. Hlavním z nich byl " Zákon o agrární reformě ", na základě kterého bylo předáno malým rolníkům 2.800.000 ha půdy do bezplatného užívání. Velká část této půdy byla do té doby majetkem amerických cukrovarnických společností.
Pro USA to byla záminka pro zrušení kvóty na dovozy kubánského cukru a pro vydání zákazu obchodů s Kubou. CIA pod vedením Allana Dullese připravila plány na svržení režimu Fidela Castra. Jak vyplývá z odtajněných dokumentů, dne 17. března 1960 podepsal prezident Eisenhower dokument nazvaný " Program utajovaných akcí proti Castrovu režimu ". Hlavní zbraní mělo být embargo, jehož cílem bylo vyhladovět kubánský lid, zbavit jej přístupu k lékům a důležitým životním potřebám, vyvolat tím v zemi rostoucí beznaděj a podnítit lidové povstání, které by svrhlo revoluční vládu. Další variantou se stejným cílem obsahoval " Plán Pluto ", který byl dodatkem k prezidentem podepsanému návrhu CIA. Ten předpokládal vytvoření diversních skupin, určených pro rozvrácení hospodářství země prováděním sabotáží a k šíření teroru mezi obyvatelstvem prostřednictvím vražd, útoků na obchodní a kulturní objekty a na představitelé režimu na všech úrovních / odkud toto jenom známe, není to obdoba padesátých let u nás /. Po vyvolání chaosu v zemi měla následovat invaze, která by vyvrcholila lidovým povstáním, jmenováním vlády v exilu, její žádostí o přímou intervenci USA za účelem obnovení pořádku v zemi a svržení revoluční vlády.
Po prezidentově souhlasu přistoupila CIA okamžitě k jeho realizaci. Došlo k bombardování 12 cukrovarů, z letadel byly zapalovány plantáže cukrové třtiny, požárem byl zničen největší obchodní dům v Havaně El Encanto, při dětském představení bylo zapáleno kino Riego, došlo k výbuchům na lodi La Coubre, při kterých zahynulo 110 námořníků a přístavních dělníků. po celém území Kuby byly vytvářeny kontrarevoluční bandy teroristů a diverzantů. Celkem jich bylo 229 a čítaly přes 3.900 příslušníků. Za pomoci letadel a lodí jim CIA do konce roku 1960 dodala přes 150.000 liber zbraní, munice, trhavin, prostředků spojovací techniky a dalšího vojenského materiálu. Jejich hlavní síly byly strategicky rozmistěny ve středu Kuby v pohoří Escambray, odkud mohly poměrně rychle a snadno přijít na pomoc silám plánované invaze.