Poprvé je o Jeníčkově Lhotě zmínka z roku 1360. Název obce byl při jejím vzniku Lhota Purkartova, až postupem času dle selského rodu Jeníčků získala svůj nynější název. Od začátku svého zrodu neustále střídala majitele a po staletí procházela nelehkými údobími.

- V roce 1621 byla Jeníčkova Lhota vydrancována a do základů vypálena vojskem obléhajícím Tábor.

- V roce 1680 vypukl v Jeníčkově Lhotě mor a od 3. září do 10. srpna přes 50 osob na tuto hroznou epidemii zemřelo.

- V 18. století žil v tehdy malé obci svobodník Sedloň ze statku čp. 10. Ten nešťastnou náhodou zastřelil v noci sousedovic syna, domnívajíc se, že se jednalo o zloděje. Za tento nechtěný hrdelní zločin ztratil po právu veškerý majetek a chodil po žebrotě.

- Na konci 2. sv. války byli v Jeníčkově Lhotě drženi němečtí zajatci.

                                                              ENTITY O SOBĚ DÁVAJÍ VĚDĚT
      Je 26. 5. 2019 a za krásného slunného odpoledne vyjíždíme v sestavě Niccy, Andria, Armin a Michal směrem do obce Jeníčkova Lhota. Již naši kolegové z EPRV777 měli problém s dopravou, kdy jim na začátku tohoto roku při přibližování se k Jeníčkově Lhotě selhalo auto. Takže možno předpokládat, že i nám budou do cesty kladeny překážky. Naštěstí cesta probíhá nad naše očekávání hladce a přibližně v 17:00 hod. jsme na místě. Stojíme před venkovskou usedlostí udržovaného charakteru, což samo o sobě svědčí o tom, jak hezky o svůj domov současní majitelé pečují. Paní Jindra nás srdečně vítá a uvádí do domu. Já si jdu ještě za světla vyfotografovat a natočit dům zvenčí. Jsme zde pouhých pár minut, stojím přes silnici oproti rodinnému domu a pojednou vidím mihnout se tmavou postavu před hospodářskými budovami. Nikdo živý v té chvíli na dvoře nebyl, ani být nemohl. Jen co si udělám pár záběrů a fotek, vracím se za kolegy do obýváku. V domě zůstala pouze paní Jindra s dcerou Anetou. Jirka, manžel paní Hnojnové vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, nemůže být vyšetřování přítomen, rovněž tak děti, takže je ženy na den této akce přestěhovaly ke svým příbuzným. Společně usedáme ke stolu, aby nám obě povyprávěly co vše paranormálního se jim v domě děje. Rozhovor jako vždy po celou dobu natáčíme. Z Jindry čiší znatelná nervozita a strach. Chvílemi nedokáže své emoce ovládnout a propukne v pláč. I Aneta je nervózní. Obě mají obavy, jelikož netuší, co je při vyšetřování čeká. V místnosti panuje zvláštní napjatá atmosféra, kterou přeruší Armin. „Podívejte se, co jsem natočil“. Všichni zpozorníme a zvědavě sledujeme video, na kterém se od stropu na stůl vnáší růžovo – červená světelná anomálie. Jak vidno entity o sobě začínají dávat vědět.

                                                                  TAJEMNÁ ŽENA VE STODOLE
      Před hlavním vyšetřováním procházíme celou usedlostí, abychom si zmapovali terén, nacítili se a rozlišili, kde bude zapotřebí soustředit naši pozornost. Vypínáme mobilní telefony, zapínáme diktafon a jako první místo průzkumu volíme přilehlé budovy (pravděpodobně dříve sloužící k hospodaření). V první řadě míříme ke studni a do sklepa. Přiblížíme se k místu a ihned nám všem naskakuje husina po těle, ale to není nic proti tomu, co nás čeká. Jakmile s Jindrou vstoupím do útrob sklepení, Ghostmetr K2 (přístroj na měření elektromagnetického pole) se může zbláznit. Chvílemi problikává až do červené diody. Mrazí mě po celém těle a mám husinu, že bych na ní mohla strouhat mrkev. Někdo tu s námi je. Registrujeme čísi energii. Brnění rukou přechází v úpornou bolest, jako by mi někdo trhal žíly. Vnímám, kde se zrovna entita nachází, což mi přístroj na měření elektromagnetického pole svými reakcemi potvrzuje. Postupně projevy přítomnosti oné bytosti slábnou a Ghostmetr K2 se zklidní. Naší pozornosti nemůže uniknout stodola, která je z části postavena přímo nad sklepem. Kontrolujeme, jestli zde není vedena elektřina, na kterou by mohl Ghostmetr reagovat, ale i když je zde zásuvka, není pod proudem. Jen co přiložíme přístroj K2 k okénku do sklepa, diody blikají znovu až do červené jako o pouti. Niccy prohlásí: „Mám někoho za zády, cítím zimu.“ Po krátké chvíli se Ghostmetr K2 opět rozbliká. Jednoduchou metodou prostřednictvím přístroje zjišťujeme, že za námi přišla žena a v oné usedlosti žila před 100 léty. Ve stodole se okamžitě změní energie. Mne začnou nesnesitelně brnět rty a Jindře naběhne husina po celém těle. Využíváme situace, zapínáme Ghostbox P-SB7 a pokoušíme s ženou komunikovat verbálně. Avšak místo ní k velkému překvapení domácích, se z přístroje ozve Vlastík – zesnulý švagr Jindry. Prý má z někoho strach. Chceme zjistit z koho a proč, ale namísto Vlastíka nám striktně, úsečně odpovídá jakási žena: „Neřekne“. Přicházejí další dušičky a ozývají se. Některé z nich mají vazbu k rodině, co zde v současnosti žije. Avšak jsou zde i tací, kterým současní majitelé vadí, ale nechtějí nám říci proč. Vlastík najednou smutně oznamuje: „Nemůžu mluvit“. Přes veškerou další snahu dozvědět se o těchto dušičkám více, nebyla komunikace prozatím úspěšná a tak stodolu opouštíme.

      Prohlídka sousedících místností nepřinesla nijaké zásadní poznatky, ale na půdě atmosféra houstne. Niccy a Michal díky své citlivosti objevili pána, který se před námi schovával v plechové skříni. Jakmile jsme zjistili jeho přítomnost a otevřeli ji (byla zcela prázdná a čistá, pouze trochu pšenice na dně), půdu prostoupil neuvěřitelný zápach, počínaje zavánějícími gumovkami, strojním mazem a hnojem.

       Jindra se nad tíhou Vlastíkova osudu rozpláče, tak na chvíli průzkum přerušíme a odcházíme do obýváku, abychom ji uklidnili. Plni různorodých dojmů a pocitů sedíme u stolu, debatujeme, když tu se cosi uděje. Ač byl v té chvíli diktafon vypnutý, pojednou sám od sebe naběhne a vzápětí se vypne. Kdopak to tu na sebe upozorňuje?

                                                                   POZOR NA SCHODECH
     K průzkumu nám zbývá obytná část domu. Postupně procházíme přízemím. V ložnici si Aneta všimne pootevřeného šuplete, které bylo před tím zavřené. Prý tomu není poprvé, občas se tak stává i v kuchyni. I když zde není atmosféra přívětivá, zatím se nic převratného neděje. Po schodech postupujeme do podkroví a Jindra nás upozorňuje, abychom dávali veliký pozor, protože jí zde kdosi podtrhl nohy a ošklivě si na schodišti natloukla. Jen co vyjdeme nahoru, příšerně těžká energie by se zde dala krájet. Těžce se nám dýchá, mě začínají bolet ruce až po zápěstí, celé tělo mám jak na jehličkách a všichni vnímáme čísi nepříjemnou přítomnost. Jak procházíme dál, situace je horší a vše graduje v ložnici Jindry a Jirky. Tu se mi udělá opravdu zle a po krátké chvíli musím podkroví opustit. Běhen chvilky pociťuji silný úbytek energie, jsem zcela vyšťavená a jakoby omámená. Jak tam ti lidé mohou spát? Vůbec se nedivím Jirkovo zdravotním problémům. Tohle by skolilo každého.

     Vyběhnu na dvorek a snažím se ze sebe tu tíhu setřást. Kolegové s Jindrou i Anetou mě následují, a nasávají do sebe hřejivou energii z posledních, pohasínajících slunečních paprsků. Blíží se večer a s ním i hlavní vyšetřování. Co nás čeká a jak bude probíhat?

Pokud Vás náš příběh zaujal, můžete se těšit v blízké době na pokračování „Jeníčkova Lhota 2. díl“.

 Andria Trinity