Něco z Orwella
Před 3 lety jsem sdílel tuto pasáž z Orwellova 1984:
„A teď se vrátíme k otázce jak a proč. Docela dobře chápeš, jak se Strana udržuje u moci. Teď mi pověz, proč na moci tak lpíme. Jaký máme motiv? Proč tu moc tak chceme? Tak mluv,“ dodal, když Winston neodpovídal.
Přesto Winston ještě chvíli mlčel. Přemohl ho pocit únavy. O’Brienovi se vrátil do tváře šílený záblesk nadšení. Winston věděl předem, co O’Brien řekne: že Strana nebaží po moci pro vlastní cíle, ale pro dobro většiny. Usiluje o moc, protože lidé jsou křehká, zbabělá stvoření, která neunesou svobodu, nedovedou se postavit tváří v tvář pravdě, musí být ovládáni a systematicky klamáni jinými, kteří jsou silnější než oni. Že lidstvo má na vybranou mezi svobodou a štěstím a že pro obrovskou masu lidstva je štěstí lepší.
„Vládnete nad námi pro naše vlastní dobro,“ řekl chabě. „Jste přesvědčeni, že lidské bytosti nejsou uzpůsobeny k tomu, aby si samy vládly, a proto…“
Trhl sebou a skoro vykřikl. Svíravá bolest mu projela tělem. O’Brien postrčil páku na číselníku na třicet pět.
„To bylo hloupé, Winstone, hloupé,“ řekl. „Měl by sis dobře rozmyslet, než něco takového řekneš.“
Vrátil páčku a pokračoval.
„Odpovím ti na otázku sám. Je to asi takhle. Strana usiluje o moc výhradně kvůli moci samé. Nejde nám o dobro chudých; jde nám jedině o ni. Nejde nám o bohatství nebo přepych, dlouhý život nebo štěstí; jen o moc, o čirou moc. Co znamená čirá moc, to hned pochopíš. Lišíme se od všech oligarchií minulosti v tom, že víme, co děláme. Všichni ostatní, ba i ti, co se nám podobali, byli zbabělci a pokrytci. Němečtí nacisté a ruští komunisté se nám svými metodami velmi přiblížili, ale nikdy neměli odvahu přiznat si, jaké jsou jejich motivy. Předstírali a možná dokonce věřili, že se chopili moci nechtěně a na omezenou dobu a že hned za rohem leží jakýsi ráj, kde si lidské bytosti budou rovny a kde budou šťastné. My takoví nejsme. Víme, že se nikdo nikdy nechápe moci s tím úmyslem, že se jí vzdá. Moc není prostředek, ale cíl."
2013:
Není to tak dlouho (polovina prosince), co jsem z úst jednoho mladého nadšeného příznivce jedné ze dvou (donedávna) největších politických stran slyšel úvahu o tom, jak by se měl změnit volební zákon, aby se do parlamentu nedostávaly ostatní pidistraničky, které jenom komplikují jednání a neumožňují prosadit to, co je potřeba, co tedy my - velká strana považujeme za dobro. V podstatě podle hesla, které známe už podstatně déle jak 20 let, že je potřeba mít klid na práci (nenarušovaný nějakými oportunistickými živly), které bylo později pregnantněji modifikováno na: "Vládneme, nerušit!"
2016:
Dnes už tahle strana, která chtěla "klid na práci a na vládu", je v opozici a hledá svoji tvář. Místo ní ale přišel jiný oligarcha, který zatím na rozdíl od Orwellova Velkého Bratra tvrdí, že "maká" ve prospěch lidí. Naštěstí je to zatím jen další z obrů na hliněných nohách.
Proto znovu díky za všechny pidistraničky, za všechny šťouraly a rejpaly, kteří narušují jejich stabilitu, protože jinak bychom se dobrali k tomu, co s takovou bravůrou popisuje Orwell a co vlastně hrozí pořád, co lidi budou lidmi. Lepší pojistku, nežli šťourání všech těhle kverulantů, nespokojenců, permanetních opozičníků, oportunistů, rozvracečů a živlů, kteří znervózňují "makající" vládce a narušují jejich "klid na práci a vládu", zatím nemáme