A stejně tě mám rád-a
Moje dcera v době své puberty přišla s geniální odpovědí na moje peskování: "Taky tě mám ráda."
V této odzbrojující větě je obsaženo to, že chápe, že někde pod vztekáním se dospělého se svou ratolestí je rodičovská láska (a z ní vyplývající strach o ni) a zároveň i ironické upozornění, že by(ch) ji mohl dávat najevo jemnějším způsobem.
Naprosto to samé platí i v partnerském vztahu.
Nebojte se konfliktů. Zvláště když budete mít naučenou nějakou takovou mantru na jejich ukončení.
Konflikt je vždy lepší nežli mlčenlivé uražené dusno, nebo dokonce lhostejné prázdno, které často znamená začátek konce.
Konfliktem poznáváte sebe sama a jeden druhého.
I konflikt je komunikace.
I konflikt je kontakt.
I konflikt je sdílení pocitů a názorů - tedy sebe samého.
A láska nevyrůstá z ničeho jiného, nežli ze stálých kontaktů, stálého poznávání se a sdílení.
Nebojte se konfliktů.
Jsou mnohem lepší, než mlčenlivé NIC.
Jen se nesnažte partnerské konflikty vyhrávat. Možná to posílí vaše Ego, ale váš vztah ne. Ten(ta) proti vám je váš patrner(ka), ne protivník. Výhra jednoho a tedy momentální ustoupení druhého, je dlouhodobě prohra obou, protože zůstane hořkost a nerovnováha ve vztahu, která když se zvyšuje, vede až k jeho rozpadu.
Jen stále mějte na paměti, že konfliktem neuměle vyjadřujete sebe sama, to, co vás trápí a hlavně svoji lásku k druhému. Příště to už určitě zkusíte o něco lépe a jemněji. Ano, láska je to, co stojí za (nebo spíše nad) vaším konfliktem. Kdyby jí nebylo, nebyl by ani konflikt. Jeho hlavním důvodem není vítězství jednoho, ale nalézt harmonii (soulad) a ještě větší blízkost, než byla před tím (než vás něco rozdělilo a postavilo proti sobě).
Jen (jak se říká) nenechávejte na svými konflikty zapadat slunce.
Nahlas a s láskou vyslovená věta: "A stejně tě mám rád-a" nechť je vždy takovou pěknou tečkou za tím vaším konfliktem.
PS po měsíci:
Nudu a fádnost ve vztahu nepřináší ani tak jeho dlouhodobá existence, jako spíše urputná snaha vyhýbat se střetům, konfliktům a výměně názorů.
Nejeden "ideální", klidný a bezkonfliktní vztah skončil nevěrou jednoho z partnerů.
Kdybychom zjišťovali, co nevěrník hledá v jiném vztahu, nejspíš bychom se zároveň dozvěděli, co mu ve stávajícím vztahu chybělo a tedy to potřeboval doplnit jinde. Jenomže ve svém původním vztahu o tom nemohl mluvit - "aby nebyl konflikt".
A tak se oba tvářili sluníčkově, své potřeby, touhy, přání, ale i výtky polykali a sladce se na sebe usmívali, dokud nepřišel pád.
Jedna z mála výhod nevěry je to, že vytáhne dlouho úzkostlivě střežené kostlivce ze skříní a vymete špínu zpod koberců.
Po provalení nevěry se leckdy oživí i upadající starý sexuální vztah. Důvodem není jenom snaha o připoutání si nevěrníka, ale i to, že nově vytýčené hranice přinášejí něco nového do vztahu, jistý pocit odcizení a potřebu opětovného dobývání a sbližování se, ale i opětovné obnovení sexuality, jako nejlepšího prostředku pro vybití partnerské agresivity, kterou za léta bezkonfliktního vztahu ztratila.
Partnerská komunikace na ožehavá a konfliktní témata je ale velice vyčerpávající, když ani jeden z partnerů nechce před druhým ukázat svou slabost a přiznat svoje nedostatky a chyby. Tedy se otevřít zcela i s rizikem shození a zranění druhým. Pokud se oba budou tvářit bezchybnými, hledat vinu jen ve druhém a soupeřit (bojovat) s ním o dominanci, nevyřeší se nic a cesta jak osobního tak i vztahového rozvoje (zlepšení) je zavřena.
A pak je vcelku pochopitelné, že takovéto souznění a pochopení a možnost otevřít se dříve nebo později jeden či druhá bude hledat v mimomanželském vztahu, který je v tomto směru mnohem méně závazný a tedy mnohem méně hrozí zranění (pokud by přišlo, milenecký vztah se přece ukončí mnohem mnohem jednodušeji, než ten manželský).
PS2 (říjen 2021)
Když Váš muž mlčí
Muži neumí mluvit o svých emocích a (po)citech.
Bojí se jich a pokud už o nich jsou přinuceni mluvit, raději je překryjí vzteklou agresí. Tu nasměrují na někoho venku, v méně případech na sebe (také sebeobviňování a sebetrestání). Tím vlastně utíkají nejen před vámi, před problémem, ale i sami před sebou.
Ale i tahle mužská agrese (a dá-li pánbu, jen verbální) vedoucí ke konfliktu, je pořád lepší, než mrazivé mlčení.
Žena, která má přístup ke svým emocím lepší než muž, by ji měla čekat a zvládnout tak, aby se jí nedotkla. A také byla schopna muži verbalizovat to, čím on jí ubližuje. Jen jako konstatování bez výčitky a obviňování. Vůbec veškerá komunikace z její strany by měla probíhat jako konstatování ("Když říkáš to a to, já se cítím tak a tak..."). Je čistě na něm, jak on si to přebere a zpracuje.
Samozřejmě ze začátku bude chtít zachovat dekórum, a zdání, že je silnější, než vy a tak bude mlčet a váš "citový výlev" nechá bez komentáře. Ale pokud jste všímavá, zachytíte signály jak a zda k němu pronikl.
Snažte se, aby i ten "citový výlev" vyzněl jako racionálně logické suché klidné konstatování. To je "mužská řeč".
Rozhodně neřešte, zda vás svým mlčením za něco trestá a za co.
Nesebeobviňujte se. Jen oznamovacím způsobem popište, jak se cítíte. A neočekávejte nějakou konkrétní reakci. Jen sledujte. Může přijít jakákoli (buďte připravena hlavně na ty agresívní). A taky vůbec žádná.
Hoďte mu lano ve smyslu, že až si to tedy rozmyslí, může přijít, že ho vyslechnete. A skutečně na to buďte připravená.
Ale i tak (mezitím) je potřeba mluvit. A třeba i o rozchodu (když to tak cítíte). A třeba až do rozchodu (aby věděl, na čem je - ne až z rozvodových papírů).
Čím déle ticho bude trvat, tím více se obě strany přestanou v konfliktu orientovat, jedinou jejich jistotou tak zůstane pocit zloby a nemluvení.
Ale konstatuje, neobviňujte, nepodsouvejte, nevyžadujte, neklaďte si podmínky, netlačte, neprovokujte, nemanipulujte, neočekávejte, nedělejte si domněnky. Stejně tak se neponižujte a neškemrejte o odpověď. A hlavně si nedělejte prostředníky z dětí.
Přijímejte ho takového, jaký je teď a tady, ne takového, jakého byste ho chtěla mít (tj. nesnažte se na něj nalepit obrázek vašeho ideálu).
A oceňte a vyzdvihněte to dobré, to, co se vám líbí.
A pokud vám to nejde ústně face to face, napište mu dopis. Vysvětlete mu v něm i to, proč ho píšete (bojíte se ho).
Zkuste si utvořit společně hesla, která vám pomohou ve vyhrocené situaci, která vám vždy připomenou konkrétní domluvená pravidla. Díky heslům si tak během hádky můžete dát snáze najevo, co se vám líbí či nelíbí, ale i kdy už se věci dostávají za hranu. (Nám se například nejvíce osvědčilo heslo: "A stejně tě mám rád(a).)
Související: