Šelma obchází vesnici
Domorodou (či paleolitickou) vesnici už dlouhé týdny obchází lidožravý tygr. Den co den zmizí nějaké dítě či žena, a dokonce i na lovce si šelma sem tam troufne. Její řádění začíná už být nesnesitelné.
Na Velké radě padly dva návrhy:
Buď vesnici obehnat kruhem bytelného hrazení, aby alespoň uprostřed té odrady byl život pro děti a ženy bezpečný a mimo ohradu je pouštět jen ve zvláštním režimu - jen na chvíli, jen přes den a s mužským ozbrojeným doprovodem;
anebo prostě na šelmu udělat zátah a i za cenu určitých obětí (dá se předpokládat, že přitom někteří bojovníci padnou) ji zlikvidovat jednou pro vždy - prostě ji zabít (pro útlocitnější odchytit a někam deportovat, či zavřít do klece - vězení).
Tohle, co zaznělo na velké radě, jsou v principu dva způsoby ochrany proti agresorovi (funguje to tak i v přírodě):
pasivní - zavřít oběť do ochranné skořápky, ulity, zalézt do doupěte, za hradby, do trezoru a pod.
ativní - proti agresorovi vystoupit také agresivně a zneškodnit ho buď přímou fyzickou likvidací, nebo spoutáním, zavřením do ochranné skořápky (-ale jeho), pod zámek, do vězení, či prostě legislativní restrikcí zamezit jeho další činnosti.
V praxi je samozřejmě nejúčinnější kombinace obou způsobů.
Proti zlodějům si pasivně schováváme své věci pod zámek (do skořápky - trezoru), ale zároveň státní restriktivní aparát (policie, soudy, vězeňství) se je snaží aktivně vypátrat, odchytit a eliminovat (izolovat od společnosti zavřením do basy).
Poslední dobou mám ale pocit, že čím je společnost útlocitnější... a liberálnější... a tím vlastně slabší... tím častěji se Velká rada rozhodne jen pro to první - pasívní řešení.
Mám dva typické příklady:
Jak se postavil Západ (zejména Německo a Skandinávie) k ochraně svých žen ohrožených mladými testosteronem nabitými (a jinými kulturními modely v hlavě vybavenými) migranty. Tady ta doporučení: zůstávejte doma, zahalujte se, neprovokujte... jsou víc než jasná pouze pasívní ochrana. Hořkost zůstává v tom, že té aktívní ochrany nebylo moc vidět.
Naopak. Místy jakoby to už nebylo daleko od toho, jak to bývá v pohádkách:
Aby drak nesežehl celé královské město naráz, jsou mu jako nutná daň pokorně v pravidelných intervalech dodávány vybranné panny až pod nos.
Druhým příkladem je současná hysterie kolem GDPR (ochrany osobních údajů). Opět se do skořápky schovává a vysokou obrannou zdí obhání jen potenciální oběť (občan a jeho personálie), zatímco krvelačná šelma (korporace, nadnárodní společnosti - agresívní prodejci, kteří potřebují cílit reklamu) se nechává netknutá obcházet vesnici.
A po pannách, pokud chtějí vystoupit z ochranného valu, do vnějšího světa, je akorát navíc požadován souhlas, potvrzení toho, že jsou si vědomy, že tam venku obchází šelma, kteřá je může sežrat, aniž by bojovníci (jsou-li ještě vůbec ve vesnici?) hnuli prstem.
Co vy na to? Je to tak, nebo to příliš pateticky dramatizuji?
K tomuto tématu i zde
https://sole.estranky.cz/clanky/texty/kde-jsou-ty-casy--kdy-jsme-se-nebali-.html