Sharia4Czechia
Když knedlíček Pitomio vydal opravdu hloupoučké prohlášení o venčení prasátek kolem mešit, bylo mi smutno, jak tím degradoval úroveň všech debat kolem nebezpečnosti ideologie islámu. Dnes ráno čtu (v idnes) prohlášení šéfa českých muslimů Abbase, ve kterém je doslova:
otázka: "Vy tedy hájíte šaríu. Myslíte si, že kamenování nebo sekání rukou za krádež jsou přiměřené tresty?"
Abbasova odpověď: "To napsal Bůh. Otázka, jak je trest přísný, je věc názoru. Některé tresty jsou i v Bibli. Píše se tam „kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem“. To je přece ono." (konec citace)
Nadskočil jsem při tomhle hrubém nepochopení Evangelia, tedy přesně toho, jak to vlastně Ježíš myslel.
Nežli jsem si to stačil sám rozmyslet, narazil jsem na výbornou reakci Lucie Sulovské, křesťanské blogerky, kterou také rád čtu, i když také ne úplně vždy a ve všem s ní souhlasím. Tentokrát je to tak výstižné, že už k tomu nemám co dodávat. Myslím, že tímhle se diskuze posouvá o několik levelů nahoru.
Lucčin dovětek z její FB stránky:
"Ráda bych vzkázala onomu novináři, co dělal rozhovor s Abbásem, že je blbeček, když nedokáže reagovat na Abbásovo tvrzení, že když je v Bibli "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem", tak to neznamená to samé, co ukamenování v šárii, ale pravý opak. Nikdo není bez viny, takže nikdo nemá právo hodit kamenem. To je smysl křesťanství. A takový drobný rozdíl mezi křesťanstvím a islámem."
A dovětek v diskuzi:
"Na tom příběhu o cizoložné ženě je velmi zajímavé to, že tam byl shodou okolností jeden muž, který měl právo hodit kámen jako první, protože byl bez hříchu. A tento muž, který jediný měl právo ji legálně zabít, jí místo toho geniálním způsobem zachránil život."
Tolik polopaticky pro ty, kteří by opravdu ale opravdu nepochopili "vo co tu go"...
Jestliže jsou kolem nás lidé, kteří správně nechápou podobné věci, nebo, a to je ještě horší, je překrucují a používají k demagogii, pak je strach v takové společnosti žít...
Musíme si uvědomit, ten, kdo tohle prohlásil, je člověk fungující v naprosto odlišném myšlenkovém systému, než na jaký jsme zvyklí my tady v Evropě. Vím, že to bude znít hnusně, ale přesto: tenhle myšlenkový systém realizovaný do důsledků, jak vidno, není slučitelný s naším evropským. Aby spolu mohly koexistovat v jednom prostoru, musí se jeden nebo oba dva dost zásadně změnit.
V souvislosti s tím Abbásovým prohlášením, jsem trochu popátral a čtu na sharia4czechia:
"A už vůbec se nehodláme přizpůsobovat kultuře a tradicím, kterou jsme buď opustili, nebo kterou mají lidé kolem nás."
(a o kus dál) "... a můžeme dál pracovat na islamizaci české společnosti."
(a o další kousek) "A proto islamizace je zcela legální, reálně možná a věříme, že i prospěšná. Kdo chce, tak uvěří – a kdo nechce, tak neuvěří." (co se s tím, kdo neuvěří stane, tam - zatím - napsáno není)
V širších celosvětových souvislostech, v souvislostech toho, co se děje v Evropě a teď aktuálně v Německu a při vědomí toho, co je právo "šária", nemám z těch, kdo chtějí "šáriu pro čechiu", vůbec dobrý pocit. A klidně tento pocit nazývejte (islamo)fóbií. To, že je někdo paranoidní, ještě neznamená, že po něm opravdu nejdou.
Z toho, co zatím o islámu vím, mám pocit, že přímo v základu jeho ideologie je mnoho netolerantních či přímo totalitních praktik. A tedy při každém pokusu o jeho rozšíření mimo soukromou ryze individuální sféru citového života jednotlivce (v těchto hranicích by mělo zůstávat každé náboženství v sekulárním státě), tedy při každém pokusu o jeho implementaci do politiky, práva, a obecně státního a sociálního systému se z něj stává totalitní (nedemokratická) politická ideologie, naprosto neslučitelná s naší evropskou kulturní a politickou tradicí, úplně stejně, jako s ní byl neslučitelný nacismus a komunismus. A že ty pokusy implementovat islám (a právo šária) do našeho evropského společenského systému tu jsou, je (doufám, že nejen pro mě) už docela zřejmé.
A na to jsem, už od dob komunistů u nás, dost alergický, když někdo prohlašuje, že ví, co je pro mě dobré, že to ví lépe nežli já a hlavně, že jeho pravda je ta jediná a když se jí já nebudu řídit, tak se mi něco stane. A tyhle snahy bohužel už taky cítím.
Pokud bude mlátit hlavou do dlažek směrem k Mekce někde v soukromí, nemám s ním problém. Nemám ani problém s Jehovistou, který zvoní u mých dveří a vyhrožuje mi Armagerdonem - rád si s ním pokecám a pak se zasměju. Ale jestli někdo na evropské půdě bude vykřikovat něco o kamenování ve jménu Alláha, vyhrožovat pižláním hlav a nahrazení římského práva šárií a já budu vědět, že se něco takového skutečně o pouhých pár stovek kilometrů od Evropy děje - s tím opravdu problém mám.
Tady jsme u otázky: může fungovat kříž a půlměsíc vedle sebe? (K tomu si přidejte další libovolný symbol, nebo třeba i nulu nebo jiný symbol pro ateismus.) Odpověď je: Mohl, vždyť i v některých zemích, kde vládl půlměsíc to šlo, dokud je ale každá ze zúčasněných stran ochotná dělat ústupky. Ale celé to musí zastřešovat sekulární stát a principy občanského (prosím o povšimnutí "občanského", ne "náboženského") práva musí striktně stát nad náboženstvím, které je v takovém státě ryze soukromou věcí každého jednotlivce. Pakliže se právní (státní) principy dostanou do rozporu s principy náboženskými, musí mít nutně přednost principy právní (státní), které ochraňují individualitu, svébytnost a specifičnost jedince a nesnaží se ho unifikovat jedním jediným myšlenkovým systémem (tak, jak to dělali nacisti i komunisti). Tedy natvrdo řečeno: sekulární stát a jeho právo musí stát nad náboženstvím (a nějakým pokusem o právní systém z něho vzniklým). A v tom holt - a to se nedá nic dělat, pokud skutečně sekulární stát mít chceme - musí tu "náboženskou svobodu" jistým způsobem omezit - právě proto, že ten právní řád je tu pro všechny, ať jsou jakéhokoli vyznání, nebo i bez něj. A ty státní právní principy musí být pro všechny stejné a tedy stejným způsobem - když to bude potřeba - utřít každé náboženství, pokud by si je chtělo usurpovat.
S právem sekulárního státu je tedy náboženské právo šária naprosto neslučitelné. Všimněte si, prosím, že, alespoň pokud mě je známo, žádné jiné náboženství nic takového jako islám šárii neprosazuje.
Z tohoto pohledu - v podstatě snahy o změnu státního a právního systému ta sharia4czechia - jsou hodně nebezpečné názory jdoucí proti svobodě a demokracii.
Tohle, co tady píšu o demokratickém sekulárním právním státě nám funguje tady v Evropě a neměli bychom si to nechat (kýmkoli a pod jakoukoli záminkou vč. náboženství) vzít.
A na druhé straně bychom to neměli ale někomu, kdo to takhle nastavené nemá (blízký a střední východ) vnucovat násilím a zbraněmi (ale to už by bylo na jinou debatu).
Multikulturalismus má tedy svoje hranice v tom, když nějaká ze zúčasněných kultur má ve svém "kulturním programu" násilné sebeprosazování a omezování kultur ostatních, tak k ní tolerantní být nemůže ( což je ona sporná "tolerance k netoleranci").
Problém není místo narození, národnost, barva pleti... S tím vším se dá žít. Problém je většinou v tom, co má který člověk v hlavě. Přesněji: co mu straší v hlavě a jak se podle toho chová navenek. Toho je potřeba se bát, stejně jako jiných demagogií, násilných ideologií a totalitarismů. Ta nejzásadnější válka, která už vlastně probíhá několik století, je o lidské myšlení.
Za náboženskou svobodu považuji i svobodu se rouhat (jakémukoli náboženství - viz Charlie Hebdo) a za svobodu slova považuji i svobodu dělat si srandu z čehokoli. A jestli se tomuhle principu, který máme tady v Evropě, nechce někdo přizpůsobit a dokonce kvůli tomu, že se mu nelíbí, chce i vraždit, nemá tu co dělat (nemá tu být).