MARTIN ŠOLE

Motto 1:
Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí.
Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.
(Dalajláma)

Motto 2:
Bohatý člověk je ten, kterému k životu STAČÍ to, co má.

STAČÍ

Všimli jste si, že když řeknete tohle slovo, tak jste za podivína, lenocha, nebo debila? Všimli jste si, jak nám už nic nesmí STAČIT?
Snad jedině to jídlo na talíří je trendy, když STAČÍ, protože přece držíme štíhlou linii.
Tohle slůvko se stalo slovem negativním, takřka sprostým. Řada dnešních "úspěšných" při něm dostává kopřivku. Slovo, které když použije někdo jiný, tak je v jejich očích okamžitě podezřelým líným lemplem, který chce takřka sabotovat současný Rozvoj a Růst... a nejspíš se stane i "nepřizpůsobivým", protože se nechce přizpůsobit současnému stále se zrychlujícímu běsnění Růstu Růstů, ale STAČÍ mu jen to, co je...
Zkuste říci, že vám stačí váš starý levný telefon, vaše malé a staré auto, váš malý a starý byt, či dům, že vám stačí, že jedete na dovolenou ke Kačáku a ne na Malorku... a že by snad STAČIL se svým příjmem, to už se nikdo neodváží ani pomyslet, natož, aby to řekl.
Budeme muset vrátit slovu "stačí" jeho původní význam vycházející ze ctnosti, kterou už málokdo pamatuje a která se nazývala "Skromnost či Střídmost".
Jsme jak ta nenažraná máma z pohádky "Hrnečku vař", co zapomněla na to heslo, kterým se zastavuje, a tak zaplavila svět (tehdy jen vesnici) sladkou kaší, které ale za chvíli měli všichni plné zuby... a nejen zuby...

PS: A to nemluvím o tom, že svět obchází strašidlo psychózy nápodoby. Reklamou vybičovaná touha mít vše to, co má "horních deset tisíc", resp. být stejně "rozežraný" jako ti, o kterých se píše v lesklých barevných časopisech ze světa smetánky. A ten okamžitý požitek není tak daleko - k jeho dosažení stačí přece rychlá půjčka, na kterou je v tom samém časopise hned několik inzerátů. Co bude dál, to už se v tom časopise neřeší, a tak to tedy (zatím) neřeší ani jeho čtenář, toužící po onom úžasném životě Jaye Gatsbyho, ve velké (a klamné?) naději, že teprve tam je ono vytoužené Štěstí. Ale neuvědomuje si, že jeho neštěstí je právě tom, že není spokojen s tím, co má, že mu to NESTAČÍ.
Tak hlavně nepřestat RÚST. Nepřestat toužit MÍT víc a víc.

Definice konzumní společnosti:
"Konzumní společnost je, když...
si kupujete za peníze, které nemáte, věci které vůbec nepotřebujete, abyste ohromili lidi, kteří na Vás stejně kašlou.“

STAČÍ...
na tohle slovo jsou alergičtí hlavně ti, kterým nestačí ani to, co by stačilo deseti jiným dohromady...

A protože "nihil novi sub sole" a "již staří Řekové..."
největším extrémem tohoto "stačí" byl antický filosof Diogénes, bydlící v sudu.
Jednou jedl čočku, tehdy nejsprostší jídlo otroků. Viděl ho tehdejší mainstreamový filozof, hédonista (požitkář) Aristippos a říká mu: "Kdyby ses naučil pochlebovat vládcům jako já, nemusel bys jíst čočku."
"Kdyby ses naučil jíst čočku jako já, nemusel bys pochlebovat vládcům." řekl mu na to Diogenes.

K tomu jsem objevil ještě hezké prohlášení Jaroslava Haška:
"Poznal jsem na tý svý lidský pouti moc a moc různejch lidí, a všichni chtěli to samý. Svobodu. Jenže to, co z nich každej chce, je něco úplně jiného, než chtějí ti druzí. A proto jsem přesvědčenej, že nejcennější čeho může člověk dosáhnout, není bohatství ani moc, ale nezávislost svýho vlastního ducha. A svoboda je právě v tý volbě. Chceš velký peníze? Potom musíš zaměnit svůj názor za názor toho, od koho ty peníze chceš. Stačí ti minimum? Pak od nikoho nic nepotřebuješ a můžeš si ponechat svůj vlastní úsudek. Seš nezávislej. A když tý nezávislosti zůstaneš věrnej celej život, dobře jsi žil, jsi zároveń snášenlivej i k nezávislosti všech ostatních."

PPS: Toto tozhodně není apel k vyhrocené askezi, nebo odchodu do bezdomoví a diogénskému bydlení v sudu. I askeze a dokonce i ta skromnost může v jisté fázi stačit.
Buddha zanechal vyhrocené askeze, když slyšel hudebníka, jak říká svému žákovi: Když strunu příliš napneš, praskne; když ji necháš povolenou nezahraje."
Samozřejmě, že každý extrém - na jednu i na druhou stranu - je špatný. Dokonce je i špatné, určovat co mezi tím je správné.
Celý život je o hledání optima na široké škále mezi dvěma extrémy. Celý život je o neustálém ladění Buddhovy struny.
A je to o to zajímavější, že každý z nás ji máme naladěnu malinko jinak.

PPPS: Člověk může být i chudý podle "objektivních" (celospolečenských) kritérií, ale jde o to, aby to bylo jeho vlastní rozhodnutí a ne to, že mu nic jiného nezbylo.
Krom toho, člověk jdoucí skutečně duchovní cestou, nebo dělající skutečně to, co má rád, dělající to, co je jeho přirozeností, co bytostně dělat musí bez ohledu na to, kolik za to má peněz - a oba případy jsou vlastně téměř to samé - takový člověk dřív nebo později dospěje do okamžiku, kdy si všimne, že má VÍC peněz, než skutečně potřebuje, než mu STAČÍ ke spokojenému životu, jaký právě žije.

Ale pozor:
Když bych měl jít pro rohlíky do krámu, a řeknu si: "Ty, co mám doma mi STAČÍ, alespoň trochu vytrávím", je tu otázka, jestli se snažím být STŘÍDMÝ (ctnost), anebo jsem jen prostě LÍNÝ (hřích - dokonce jeden ze 7 smrtelných ;) ).
Ono totiž to STAČÍ je pěkně relativní (jako ostatně všechno na světě :) ). Je to někdy Střídmost (ctnost) a někdy Lenost (hřích); jen jde o to poznat, kdy která...

A když už jsem u té relativity:
Totalita (tyranie, diktatura) se dělá tak, že psychopat vezme jen jednu část relativní skutečnosti, prohlásí ji za jedinou možnou pravdu ("jeho pravdu") a všechny ty, kteří připouštějí i druhou (a opačnou) možnost za odpadlíky, kacíře, revizionisty, lháře, buřiče a nepřítele a začne proti nim bojovat.
Takže pozor na ty, kteří vás hecují k tomu nemít dost a že ten, kdo říká, že "stačí" je líný lenoch a tedy rozvraceč a nepřítel. ;)
Ale stejně tak pozor na ty, kteří říkají, že "stačí" to, co máme, že už se nemusíme o nic víc snažit, jestli nejsou prostě jenom líní a chtějí vás demoralizovat a demobilizovat z první linie budování rozvinuté kapitalistické společnosti... ;)

A na závěr dva "demotivační" příběhy hojně sdílené internetovým národem, které mají společného jmenovatele právě v onom slůvku STAČÍ, ač se výslovně ani v jednom nevyskytuje:

I.
Redaktor New York Times se zeptal indiánského náčelníka Dva tesáky: "Je Vám přes 90 let, celou tu dobu pozorujete bělochy - jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali? Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?"
Indián se zamyslí a praví: "Když bílí muži přijít, Indiáni být vládci země. Žádná daně, žádná dluhy. Bizonů hodně, bobrů hodně, voda čistá. Ženy udělat všechna práce. Šaman léčit zadarmo. Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat. Večer zazpívat, zatančit, zakouřit si, pak celou noc milovat se svou squaw."
Potom se náčelník trpce pousmál: "Bílý muž dost hloupý, když myslet, že taková systém se dát vylepšit!"

II.
Malebné pobřeží Mexického zálivu. Dopoledne. Na loďce s nalovenými rybami se vrací rybář, na břehu stojí podnikatel.
Podnikatel: Proč se vracíte tak brzy? Proč ryb nenachytáte víc? Do loďky by se vám vešly.
Rybář: Na co?
Podnikatel: Když je prodáte, mohl by jste si koupit větší loď a s ní jet dál a chytit více ryb.
Rybář: Proč?
Podnikatel: Protože když budete mít více ryb, budete mít více peněz, a koupíte si více lodí a najmete si lidi, kteří je budou chytat. Vy si postavíte továrnu, která ryby zpracovává, přestěhujete se do LA, nebo NY, budete to všechno řídit a pak budete bohatý a úspěšný jako já.
Rybář: A jak dlouho to bude trvat?
Podnikatel: Tak patnáct, dvacet let let.
Rybář: A co bude pak?
Podnikatel: Pak přijde to nejlepší. Budete moci pracovat jen dvě tři hodinky denně, po zbytek času si užívat života, radovat se se svou ženou a dětmi, válet se na pláži a hlavně být svým pánem a nikdo vám nebude kecat do života...
Rybář: (změří si podnikatele od hlavy až k patě) A co myslíte, že jsem chtěl dělat už teď, než jste přišel vy?

PPPPS (duben 2020)
STAČÍ
Leccos, čeho už jsme dosáhli, co už jsme napáchali, už opravdu stačilo, bylo toho DOST (v překladu: "dosti bolo"). Vím, že někteří stále mají ze slova "STAČÍ" osypky, ale víte, jak to bylo v té pohádce "Hrnečku vař", když máma zapomněla na to heslo, kterým ho zarazit.
A pro ty, kterým se zdají pohádky naivní, připomenu klasiku: "Už staří Řekové"... Tedy nevím, jestli se to vyskytuje i v Homérově Iliadě *), ale ve filmu Trója je pár okamžiků, které se mi líbí hodně. Většinou jsou spojeny s trojským Hektorem (jednou z mála skutečně kladných postav Ilias). Ve filmu, když Hektor dorazí Patrokla v Achillově zbroji a vidí, že to bude asi fakt průser, obrátí se na nepřátelské Řeky a řekne smutně něco ve smyslu: "To pro dnešek už stačilo..." a všichni se opravdu přestanou zabíjet a rozejdou se. Alespoň pro ten dnešní den...
Naučme se připustit si, že někdy něco opravdu STAČÍ....

*) Po delším hledání jsem zjistil, že nevyskytuje. Homér se naopak vyžívá v mnohastránkovém líčení lítých bojů o Paktrolovu mrtvolu... Takže díky americkým scénáristům, že to postavili takto. Tohle odchýlení od klasiky kvituji s povděkem.
Že někdy může přijít chvíle, kdy už obě strany mají zabíjení plné zuby a jdou prostě domů...

PPPPPS (listopad 2023)
A mnohdy je dobré si uvědomit, že i když ten okolní svět na pokraji sil a s vyplazeným jazykem se žene kolem nás, my nemusíme (ve všem) přidávat, abychom ho dohnali, abychom drželi krok, abychom mu stačili... Opravdu nemusíme. Ten dílek, ve kterém jedinec dokáže být "trendy", už nejsou ani jednotky procent, spíše desetiny promile celkového vědění světa a lidstva. Ve všem ostatním, jako jedinci čím dál více zaostáváme. Tak proč si to vlastně neužít?
To, že nevíme mnohé z toho, co se učí, nebo je naprostou samozřejmostí pro naše děti, to není náš hřích, nebo ignorace. Takto už je nastaven současný svět. Otcové už nepředávají synům dovednosti svého řemesla, protože v době, kdy mají dospívající syny, už to, co se učili, je překonané. Synové potřebují znát něco jiného.
Ale ti otcové někdy kolem padesátky nakonec zjistí, že jim to, co umí, k jejich vlastnímu životu stačí. A kdo jiný by měl rozhodovat o tom, jestli stačí nebo nestačí?