Inflace informace
Náctiletý uživatel facebooku prohlížející fotogalerii jiného náctiletého uživatele.
1. vteřina - nadšení z toho, jak rychle byly publikovány fotografie z akce, která proběhla před pár hodinami
2. vteřina - rychlé listování velice obsáhnou galerií
3.-5. vteřina - zjištění, že fotografie sem byly nality bez jakéhokoli protřídění, prostě nejspíš všechny, které vylezly z foťáku.
10. vteřina - ještě mechanické listování (zobrazení jedné fotky trvající jen tak dlouho, co dovolí rychlost načítání)
11. vteřina - zjištění, že "mě to asi nebaví"
a následné zavření příslušné fotogalerie ve 12. vteřině
V čem je problém?
Přehlcenost informacemi. Jakoukoli informaci (ať už je to fotografický dokument, či cokoli jiného) je už dnes tak snadné a nenákladné vyprodukovat, že se to stalo ještě snadnějším, nežli ji přijímat. Nejnáročnější činností v téhle záplavě informací je ale jejich třídění. Z výše uvedeného příkladu je vidět, že se tím už nechce zabývat ani jejich producent. Jak potom ale může čekat něco takového od příjemce?
Recipient - divák, čtenář, by možná i ještě dnes byl ochoten přemýšlet nad tím, co mu bylo sděleno, kdyby ovšem nebyl neustále atakován ohromným informačním balastem, takovým, jako v našem případě, který nikdo nepřebral.
A tak - pro uchování své identity - se také stane jeho spoluproducentem a s chutí bez jakéhokoli třídění rovněž přispěje do oceánu informačního bahna, ve kterém se však už nikdo nechce přehrabovat...
Pro jistotu tohle povídání naprosto polopaticky přeložím:
Pokud jako fotograf kamkoli bez ladu a skladu nalijete 100 a více fotek z jedné jediné akce (a bez úprav), necháváte na divákovi, aby dělal práci, kterou máte dělat vy - tj. třídění, které patří ke zpracování. Ale on ji za vás dělat nebude a tedy z takovéto vaší galerie uteče a vy jste svou kvalitu (která by se možná i nějaká našla) naprosto zabili kvantitou.
Účel světí prostředky, forma vyhrává nad obsahem, recipient je vždy první prohrávající, všechno je to přece zadarmo... a počkejme... Co je to vlastně ten účel?
Přifouknout si Ego..., nebo jen vyplnit "prázdno" ať už na "těch internetech", nebo ve svých životech...?
Ale o kterých našich činostech by se se zárukou nedalo říci, že nejsou (i) výplní prázdnoty v našich životech?
A nemusí se to týkat jenom fotek. V internetových diskuzích je mraky lidí, kteří si třídí své myšlenky s prsty na klávesnici a pak tedy nutí ostatní číst své myšlenkové pochody v necenzurované autentické podobě. Když se přinutíte k četbě takového textu, opět uděláte práci, která měla příslušet autorovi: vytáhnete z balastu jeho textu pouhé 2, 3 věty, kterými se mohl vyjádřit. Ale příště už vás to bavit nebude. Prostě to nestojí ani za tu námahu ani za ten čas.
Když se tak prohlížím na net, sociální sítě a různé blogy, tak by mě docela zajímal poměr mezi tím, kolik toho jeho uživatelé vyprodukují a kolik přijmou. Tipuji, že na každý 1 MB "vyblitý" připadá sotva 1 kB absorbovaný...
PS: A pokud jste dočetli až sem, jsem velice potěšen, že já vám za tu námahu stojím.... ;-)