Zhůří (Haidl am Ahornberg)
Patřilo k osmi rychtám takzvaného Královského hvozdu. První písemná zpráva o něm pochází ze 17.století.V roce 1613 disponoval místní rychtář Tomáš Löffelmann pečetidlem se symbolem vzpřímeného stojícího lva.
V roce 1753 si deset zhůřeckých sedláků koupilo od vrchnosti řadu lesních pozemků.Lesy mezi sebou rozdělili a část lesního majetku věnovali své domovské obci.
V roce 1840 zde bylo 67 domů s 397 obyvateli, v roce 1938 pak již v 96 staveních žilo 623 obyvatel.
Hlavním zdrojem obživy zde bylo málo výnosné horské zemědělství a práce v lese.V létě přilepšovaly ženy a děti rodinám sběrem a prodejem hub a borůvek. V místě byla ve 30.letech 20.století v provozu malá kartáčovna,dvě pily a obilný mlýn. Ve starší době tu skýtaly pracovní příležitosti okolní sklárny. Vedle dřevařství a zemědělství provozovali někteří zhůrečtí obyvatelé jako vedlejší činnost řemeslo nebo obchod. a tak tu v době před 2.sv. válkou existovalo šest hospod, pět obchodů, trafika, skromné řeznictví a pekárna. Pracovalo zde několik truhlářů, dva koláři a jeden švec.
Dominantou obce však byl kostel.Obec patřila původně k farnosti sv. Mořice u Annína. Tento farní kostel, lidově zvaný Mouřenec, se nacházel 4 hodiny cesty od samotné osady Zhůří. Později byla obec přifařena k Javorné, což znamenalo zkrácení dalekých cest věřících na mše svaté. Přesto však zhůřští toužili po svém vlastním chrámu Páně.
V roce 1684 zde nechal vrchní rychtář Georg Schmidt vystavět na své vlastní náklady kapli. Byla zasvěcena sv. Trojici a stále v samém středu obce. Počátkem 18. století byla kaple přestavěna a zvětšena, stále však nedostačovala. Z iniciativy a přičiněním místních králováckých sedláků byla roku 1762 zahájena stavba kostela. O nadšení zdejších osadníků, kterým hojně pomáhali i věřící z okolních samot, svědčí fakt, že již o rok později, přesněji 23. října byl kostel děkanem Weissenregerem ze Sušice slavnostně vysvěcen. Kostel stál na stejném místě jako původně kaple a byl též zasvěcen sv. Trojici. V následujících letech a desetiletích kostel několikrát vyhořel, avšak vždy byl znovu obnoven. Z původní dřevěné stavby se tak později stala opravdová dominanta Zhůří.
Posledním zhůřským farářem byl Heinrich Krampe, jenž zde působil až do odsunu v roce 1946.
Kostel bohužel po odsunu německých obyvatel postihl stejný osud jako ostatní vsi v pohraničí. Kostel i celou vesnici využívala armáda, po zřízení vojenského újezdu, jako terč pro ostré střelby.
Když sem počátkem devadesátých let minulého století konečně mohli přijet bývalí obyvatelé, našli zde jen základy zarostlé v kopřivách. Právě z iniciativy bývalých zhůřských občanů a za přispění Městského úřadu Hartmanice byla v místě zbořeného kostela postavena malá kaplička.
U silnice je kromě kapličky ještě žulový pomník s deskou, na které se lze dočíst následující slova. V boji za svobodu Československa padlo dne 5.5. 1945 v těchto místech 10 vojáků 90. americké pěší divize.
5. května brzy ráno vyrazili do hustého deště vojáci 90. pěší na průzkum směrem do vnitrozemí, kde byla v té době ještě nejasná situace. Úkol byl jasný, zajistit hlavní a přístupové cesty a prohledat tamní samoty a německé vesnice. Když američtí vojáci postupující od Starého Brunstu zjistili, že jsou v poloprázdném Zhůří ověšeném bílými prapory jejich kolegové z průzkumné kavalerie, vyrazili bez obav vpřed. Překvapila je však střelba z jejich vlastních zbraní a deset Američanů tu na samém konci války padlo. Roztrpčení pěšáci, vědomi si léčky, do které padli, ani nepožádali o dělostřeleckou podporu a v krátké době zahájili protiútok. Došlo k tvrdému boji muže proti muži, bojovalo se téměř o každý dům, sedm stavení zcela vyhořelo a o střechu přišel i kostel Nejsvětější trojice. 24 německých důstojnických kadetů a příslušníků Hitlerjugend v boji přišlo o život, 76 bylo zajato. Na straně Američanů bylo kromě 10 padlých dalších 10 zraněných.