Černé jezero (Schwarzesee)
Toto jezero je největší, nejhlubší a nejníže položené jezero na české straně Šumavy. Pro Černé jezero (německy Schwarzer See) se v minulosti používala i dalši jména jako Bystřické, Železnorudské či Dešenické jezero (s německými ekvivalenty Bistritzer, Eisensteiner či Teschnitzer See). Jezero je zahloubené ve svoru na severovýchodním svahu Jezerní hory. Povodí jezera je kryto převážně smrkovým porostem a jeho geologický podklad je tvořen svory a křemenci. Nad jezerem se tyčí velmi příkrá stěna (Jezerní stěna) o výšce asi 300 m.
Mohutná čelní moréna směřuje k severovýchodu a klesá daleko pod jezerem až na úroveň 900 m n. m. Černé jezero je napájeno dvěma potoky a odtok z něj je odváděn Černým potokem do Úhlavy, čímž jezero patří do úmoří Severního moře. Jeho hráz byla v minulosti zpevněna betonem, neboť jezero slouží jako retenční nádrž dodnes funkční přečerpávací vodní elektrárny v Hamrech. Provoz této hydroelektrárny způsobuje kolísání hladiny v Černém jezeře o 4 cm.
V roce 1902 nechala lesní správa postavit restauraci na místě čtvercového dvoupatrového přístřešku z roku 1878, zvaného Gloriet. V roce 1923 byla vybudována turistická chata s hostincem,poštovním úřadem a půjčovnou loděk.Po 2.sv.válce se restaurace stla sídlem roty Pohraniční stráže. V padesátých letech 20.století shořela a nebyla již obnovena.
Černé jezero se svojí malebností stalo inspirací mnoha českým umělcům - básníkům Janu Nerudovi a Adolfu Heydukovi i hudebním skladatelům Antonínu Dvořákovi a Bedřichu Smetanovi.
Od roku 1933 se jezero stalo součástí Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero o rozloze 174,86 hektarů.
Za zmínku stojí, že v roce 1965 byla v Černém jezeře tehdejšími bezpečnostními složkami zinscenována aféra s nálezy tajných dokumentů z období 2. světové války. Objasnění této události jsme se dočkali až po čtvrtstoletí v roce 1990.