ONE DIRECTION FAN FICTION

 HARRYHO POHLED

Od té slavné noci s Louim uběhl už týden a on se mnou ani nepromluvil. Já ho vždy s úsměvem pozdravil, ale on se na mě jenom zhnuseně podíval a odešel. Vždy jsem se nad tím pousmál. Všiml jsem si že všichni jsou tak nějak divní. Já sice v bytě až tak často nejsem, ale i tak jsem si všiml nějakého napětí i mezi Liamem a Zaynem. Nevím co se stalo, ale abych byl upřímný ani mě to nezajímá.

Když jsem vstal, všiml jsem si že prší. 'V takovém zkurveném počasí nikam nejdu', řekl jsem si a s dekou jsem si lehl do obýváku. Bylo něco po desaté ráno, Louis, Liam, i Niall byli všichni pryč. Zůstal jsem teda jenom se Zaynem, který byl ale opět zavřený ve svém pokoji. Kolem jedenátcé vyšel.

"Ahoj," pozdravil jsem ho s úsměvem.

"Čau," sedl si na sedačku.

"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se ho. Musím být upřímný, že už od první chvíle mě dost přitahoval, a chtěl jsem se k němu dostat blíž. Jinými slovy, chtěl jsem s ním šoustat.

"Jo, jsem. Jenom..." sklopil najednou hlavu.

"Co?" předstíral jsem zájem a posadil jsem se.

"Já...nevím jestli ti to mám říct. Nikomu jsem to ještě neřekl, a doufám že se neurazíš, ale nijak zvlášť ti nevěřím," řekl nesměle.

"Neboj," dal jsem svou ruku na tu jeho. "Svěř se mi," pohladil jsem ho po vlasech.

Zhluboka se nadechl a začal. "Víš, jak jsem řekl, jsem bisexuál, ale no... nikdy jsem s žádným klukem nic neměl, teda až na nějaké to líbání, ale... no prostě naposledy jsem s nějakým klukem něco měl před více než dvěma lety, a už mě i napadlo že jsem možná jenom něco zkoušel, a třeba ani nejsem bisexuál, a už vůbec ne gay. Ale pak... když jsem se sem nastěhoval uviděl jsem jednoho kluka, a hned jsem zacítil něco zvlášního. Šílenou touhu, pocit štěstí, když s ním mluvím... Já nevím... Myslím že jsem se do něho zamiloval, ale známe se tak krátkou dobu... Nechci ho nějak vyděsit nebo tak... Sám si nejsem jistý co cítím, a nemám ani tušení co cítí on," řekl smutně a opět sklopil hlavu.

Zvedl jsem mu ji. "Nemusíš se bát kotě," řekl jsem uličnicky a tvrdě jsem ho políbil. Dal jsem ruce okolo jeho pasu, a vášnivě jsem ho líbal. On se ode mě ale odtrhl a otřel si pusu.

"Co děláš ty blbečku!" řekl naštvaně.

"Přece si mluvil o tom že ke mě něco cítíš!" řekl jsem bezstarostně s úsměvem na tváří.

"K tobě necítím nic, idiote! Miluju Liama!" zařval.

V tu chvíli jsem si všiml otevřených dveří, ve kterých stál právě Liam.

Zayn v tu chvíli ztuhl, a hned na to utekl do svého pokoje, kde se zamčel.

Liam ke mě pomalu přišel a s nechápavým výrazem si sedl na roh pohovky.

"Co to právě řekl," vydechl, nedívajíc se na mě.

"Že tě miluje," řekl jsem uraženým tonem.

"Ale jak to? Myslel jsem..." podíval se na mě stále zmateně.

"No, a proč jsi vůbec tady?" zeptal jsem se ho.

"Co? Jo, v budově se musí něco opravovat, a tak máme do konce týdne zavřeno, ale... to je jedno. Panebože," dal si hlavu do dlaní.

"Víš co, nefňukej mi tady, běž za ním,"řekl jsem a plácl jsem ho po ruce.

"D-dobře," řekl tiše a pomalým krokem šel ke dveřím.

ZAYNŮV POHLED

Kurva. Kurva. Kurva. Proč? Proč to musel Liam slyšet? Kdybych nešel za tím blbcem Harrym, tohle by se nestalo.

Lehl jsem si na postel a rukama jsem si zakryl obličej, po kterém mi pomalu stékaly slzy. Byl jsem tak hrozně zmatený. Už od první chvíle co jsem viděl Liama, jsem cítil něco divného, pokaždé když jsme si povídali, mi to připadalo jakobych ho znal celé roky, když jsem byl s ním, čas mi utíkal. Když jsem ho poprvé viděl bez košile, dokonce se mi postavil, já vím, já vím. Když jsme spolu tančili v klubu, cítit jeho tělo při mě, byl tak dokonalý pocit. Cítil jsem mravenčení po celém mém těle. Když mě zavedl do taneční školy jeho tety, skoro jsme se políbili. Tak moc jsem po tom polibku toužil, ale zároveň jsem se bál. Bál jsem se jeho reakce, toho že mě odmítne, že necítí co já. "Kurva," opakoval jsem si.

LIAMŮV POHLED

Jemně jsem zaklepal na Zaynovi dveře. "Zayne, prosím, otevři mi, promluvíme si," řekl jsem se skloněnou hlavou.

"Jdi pryč," řekl Zayn, slyšel jsem jak se mu hlas zlomil, zřejmě plakal.

Polkl jsem, a váhal jsem jestli ho mám poslechnout nebo ne, ale rozhodlo moje srdce.

"Prosím Zayne, nemůžeš se přede mnou skrývat. Taky ti musím říct něco co jsem chtěl říct už dlouho. Prosím," řekl jsem naléhavě, a opřel jsem se o dveře. Asi po dvou minutách, jsem uslyšel kroky, a následně jak se odemykají dveře. Odešel jsem od dveří, a čekal až se otevřou.

Objevila se Zaynova hlava, stále uplakaná, ale překvapivě silná.

"Pustíš mě dovnitř, prosím?" podíval jsem se mu do očí.

On jenom tiše popotáhl a beze slova rozevřel dveře.

"Díky," zašeptal jsem a vešel jsem do pokoje. Sedl jsem si na postel. Zayn zavřel dveře, a sedl si na druhý konec postele, aby jsme byli od sebe co nejdál.

Povzdychl jsem si. "Víš já..."

"Nic neříkej, Liame," přerušil mě Zayn a podíval se na mě. "Zapomeň na to, co jsi slyšel."

"To nemůžu," přiblížil jsem se blíž k němu. "Nemůžu to tak nechat. Řekl jsi že mě milu-"

"Jo, řekl. Ale nech to tak Liame," podíval se na mě smutnýma očima.

"Proč?" přiblížil jsem se ještě blíž.

"Protože... protože si nejsem ničím jistý. Nejsem si jistý že tě...miluju. A už vůbec si nejsem jistý, jestli ty ke mě...něco cítíš," sklopil opět zrak.

Zase jsem si povzdychl. "Zayne, já...nepřerušuj mě," řekl jsem když jsem viděl že se chystá zase mluvit. "Já...taky něco cítím, něco silného. Sice se známe dost krátkou dobu, ale když jsme spolu mluvili, když jsme spolu tančili, když jsme se skoro políbili, všechno to... Hrozně se mi líbíš, a mám tě moc rád. Záleží mi na tobě. A když nad tím tak uvažuju, myslím... že tě asi...taky miluju," snažil jsem se na něj podívat.

V tu chvíli Zayn zvedl hlavu, a jemně se usmál. "Vážně?"

"Ano," usmál jsem se, a utřel jsem mu slzu, stékající po tváři.

Chytil jsem ho opatrně za tvář, a on dal ruku okolo mého pasu. Naše obličeje se k sobě přibližovaly, každou sekundou si naše rty byli o něco blíž. Až se spojili. Ucítil jsem motýlky v břiše, ucítil jsem nekonečný pocit štěstí, který jsem nezažil už hodně dávno. Líbali jsme se pomaloučku, jemně, tak trochu ostýchavě, ale postupně jsem začaly zrychlovat, a polibek se stával čím dál víc vášnivější. Po nějaké té chvíli jsme se museli od sebe odtáhnout, aby jsme nabrali dech.

"Miluju tě," zasmál jsem se.

"Miluju tě," řekl s něžným úsměvem na tváři. "Teď jsem si jistý."