ONE DIRECTION FAN FICTION

LIAMŮV POHLED

„Liame Jamesi Payne, berete si zde přítomného Louiho Williama Tomlinsona?“ zeptala se s úsměvem oddávající.

„Ano,“ usmál jsme se dojatě.

„A Loui Williame Tomlinsone, berete si zde přítomného Liama Jamese Payna?“ zeptala se Louiho.

„Ano,“ řekl.

„Tak ted si vyměňte prstýnky prosím,“ řekla a já se otočil na Nialla který nám je podal.

Potom co jsme si se navzájem nasadili a řekli své sliby, jsme se políbili na zpečetění našeho svazku.

Hosti byli všichni co sem přiletěli spolu s námi, protože kdyby se tohle neuskutečnilo, možná by jsme se nedali znovu dohromady.

Když jsme procházeli kolem nich, všude se ozýval smích a obsypávali nás plátky květin, a objímali nás. Sice jsme tam neměli své rodiny, ale v tu chvíli na tom ani jednomu z nás nezáleželo. Hlavní bylo že jsme měli sami sebe, a navíc všichni z toho dokázali udělat šťastnou oslavu lásky, kterou s Louim máme, a která, věřím, bude trvat navěky.

ZAYNLŮV POHLED

Svatební hostina byla součástí poslední noci na Havaji. Všichni se sešli na pláži, kde hrála hudba, bylo tam občerstvení, no prostě to byla svatba jako každá jiná, ale přesto výjimečná. Většinu z toho zafinancovali pořadatelé zájezdu nebo i hotel, protože se jim to zdála jako dobrá reklama a nebo možná proto že se přece jenom na světě ještě najedou dobrosrdeční lidi.

„Lásko, v měsíčním svitu vypadáš nádherně,“ zašeptal jsem s úsměvem Niallovi.

„Díky, ale neříkáš to proto že za denního světla nestojím za nic,“ řekl se smíchem Niall.

„To neříkej,“ políbil jsem ho. „Jsi nádherný pořád. Jsi to nejkrásnější co mě kdy v životě potkalo,“ dal jsem ruce okolo jeho krku.

„Myslíš že jednou nás tohle taky čeká?“ podíval se Niall na Louiho a Liama.

„Nemyslím,“ zakroutil jsem lehce hlavou nacož jsem viděl v Niallovi znepokojivý výraz.

„Já to vím,“ zasmál jsem se a dlouze jsem ho políbil, vlastně tak vášnivě, až jsem ho povalil na zem na písek.

„Miluju tě,“ řekl se smíchem.

„Já tě miluju víc,“ políbil jsem ho znovu. „Už do konce života. Jak jsem říkal, když už jsem tě jednou našel, už tě nikdy nemíním ztratit.“

„Neztratíš,“ řekl jemně a pak mě povalil pod sebe. Určitě se na nás všichni dívali, ale to mi bylo ukradené.

Dal jsem ruce na jeho boky a on mě dlouze políbil.

„Miluju tě,“ řekl jsem během polibku a pohladil jsem ho po vlasech.

Vážně jsem ho miloval, víc než cokoliv na světě, a věděl jsem že to byl osud, že nám bylo předurčené i to jak do mě hned po tří minutách od příletu vrazil, i když to zní směšně. Věděl jsem že jsme si souzení.

HARRYHO POHLED

Z oslavy jsem odešel dřív, abych mohl zavolat Nickovi. Povídali jsme si až do rána. O všem a o ničem. Upřímně, možná že kdybych sem našel, a nestalo se to co se stalo, možná bych si až příliš pozdě uvědomil, o co jsem přišel a že dokážu milovat, a být milován.