ONE DIRECTION FAN FICTION

NIALLŮV POHLED

Bytem prošlo už několik lidí, no většinou to byli staré nedoslýchavé babičky, které by sotva vstaly natož aby se dokázaly pořádně postarat o děti. Přišly i dvě mladé holky, které se jenom celou dobu uculovaly a pohazovaly vlasama. Hledali asi jenom lehkou brigádu. Už jsem to chtěl vzdát když zazvonil poslední uchazeč.

Když jsem otevřel dveře na chvilku jsem stuhnul. Stál přede mnou mladý muž, snědší pleti, s černýma havraníma vlasama a uhrančivýma hnědýma očima. Na sobě měl koženou bundu a na zádech měl batoh. Vypadal jako nějaký model z prestižního časopisu. Byl fakt hezký a zatraceně sexy.

"Ahoj, ty jseš ten uchazeč o práci chůvy?" vysoukal jsem ze sebe.

"Jo, Zayn Malik. Těší mě," podal mi s úsměvem ruku.

"Niall Horan," usmál jsem se taky. "Pojď dál," pustil jsem ho dovnitř.

"Máte to tady hezký," rozhlédl se.

"Nemusíš mi podlizovat," zasmál jsem se.

"Ne," taky se zasmál. "Myslím to vážně."

Sakra, i jeho smích byl jako rajská hudba.

"Tak..." odkašlal jsem si když jsme se na sebe chvíli jenom tupě usmívali. "Posaď se."

"Díky," sedl si Zayn na pohovku.

"Takže," promnul jsem si ruce. "Máš nějaké zkušenosti s dětmi?"

"No, nikdy jsem se tomu nevěnoval profesionálně, ale mám sedm mladších sester," řekl.

"Vážně?" řekl jsem překvapeně.

"Jo, žijí teď daleko. Odstěhovali se do Dublinu, táta tam našel dobrou práci."

"Já pocházím z Irska," řekl jsem.

"Vážně? No jo, tvůj přízvuk," zakroutil se smíchem hlavou. I já se zasmál.

"Dobře... a kde jsi naposledy pracoval?"

"Jako automechanik," vydechl. Polilo mě horko když jsem si ho představil jako spravuje auta, třeba bez trička... rychle jsem si to dostal z hlavy a dál jsem ho poslouchal. "Šéf nás bez milosti vyhodil, a já teď nevím co mám dělat. Už tak, sehnat si tu práci a alespoň tEN malinký pronájem byl skoro zázrak a teď," sklopil hlavu.

Pak jsme si pár minut povídali a hlavně jsem mu řekl podrobnosti včetně pracovní doby a další věcí. Vážně se mi líbil, připadal mi milý a zodpovědný.

"No, myslím že by jsme se snad mohli dohodnout, ale musíš mi ještě ukázat svoje doklady..."

"Jistě," vytáhl z batohu nějaké identifikační papíry.

Prohlédl jsem si je a snažil jsem se ignorovat jeho upřený pohled, který mě vyváděl z míry.

"Tak dobře, kdy by jsi mohl nastoupit?" vrátil jsem mu je zase zpátky.

"No... klidně hned," pokrčil rameny.

"Mohl by jsi přijít zítra? Podívám se jestli si s nimi umíš poradit."

"Žádný problém," řekl.

"Skvělý," vstal jsem a on mě následoval.

"Takže tě čekám zítra v 1?" zeptal jsem se.

"Budu tady na čas," usmál se a já ho doprovodil ke dveřím.

Když se za ním dveře zabouchly, opřel jsem se o ně a musel jsem se párkrách zhluboka nadechnout. Byl tak krásný, to jak mluvil, jak se na mě díval, jeho úsměv... nechápal jsem co to se mnou bylo. Už dávno jsem si uvědomil že jsem gay ale nikdy jsem si nepomyslel že bych se mohl na první pohled zamilovat... ikdyž to asi bylo dost silné slovo. Vždyť jsem s ním byl sotva patnáct minut...

ZAYNŮV POHLED

"Tak jak to šlo?" zeptal se Liam když jsem se vrátil do našeho společného bytu.

"Docela dobře," pousmál jsem se.

"Co je?" podíval se na mě Liam podezřívavě.

"Co by bylo?" snažil jsem se dál neusmívat, ale nešlo to.

"Usmíváš se jako blbec, takže to šlo vážně dobře?"

"Jo... ehm... ten Niall je mladý kluk, myslím že i mladší než já, potřebuje pomoct se svými sourozenci, aby mohl víc pracovat, navíc ještě studuje dálkově vysokou, divím se že to tak zvládá. Je fakt skvělý," řekl jsem.

"Aha, a žije sám?" pousmál se Liam záhadně.

"Nech toho. Jdu tam kvůli práci," svraštil jsem naštvaně obočí.

"Jo, jo, jasně, ale zdá se mi že se červenáš," nenechal mě na pokoji.

"Přestaň už! Jo je hezký, má kouzelný úsměv a krásné modré oči ve kterých se úplně ztratíš a..." přestal jsem když jsem viděl jak Liam zadržuje smích.

"A dost!" vykřikl jsem. "Nech mě na pokoji. Zítra nastupuju do práce, jasný? Do práce," odkráčel jsem do koupelny a pustil jsem sprchu, do které jsem si po chvíli vlezl. Musel jsem na něj pořád myslet. Byl tak nějak jiný. Připadal by tak trochu jako anděl... jo je to trapný, ale vážně jsem ho nemohl spustit z hlavy.