ONE DIRECTION FAN FICTION

Se Zaynem jsem chodila už tři týdny a byla jsem s ním vážně šťastná. S ním jsem zapomínala na problémy a cítila jsem se milovaná. Naštěstí se mi to podařilo udobřit s Candy, ale mámina svatba už klepala na dveře a já musela odolat nutkání říct jí o Darrenovi pravdu. Vlastně ani nechápu jak jsem vydržela držet pusu zavřenou.

Máma odjela na zkoušku svatebních šatů a já zůstala doma sama. Darren měl být mimo město. Najednou jsem uslyšla bouchnutí dveří a následné kroky. Rychle jsem se zamčela a zavolala jsem Zaynovi.

"Zayne, pojď ke mě domů prosím. Někdo tady je," řekla jsem rychle.

"Neboj se. Zamnkni se. Hned jsem tam," řekl a já zavěsila.

"Kdo je to?" zeptala jsem se nervozně.

Nikdo se neozval a po chvíli jsem uslyšela rachot v zámku. Následně se dveře otevřely a v nich stál Darren.

"Co tady chceš? Kde jsi vzal klíče od mého pokoje?" ustoupila jsem o krok dozadu.

"Lolo, Lolo, Lolo. Vážně jsi si nemyslela že jsem s tebou skončil že ne?" začal si rozepínat košili a mě se zúžilo hrdlo a zdálo se mi jakobych byla přikovaná k zemi.

"Jdi pryč," vysoukala jsem ze sebe a snažila jsem se něco popadnout abych se bránila, ale on mi chytil ruce a tiskl je tak pevně, až jsem si myslela že mi je vykroutí.

"Pusť mě!" zaječela jsem, ale on pořád nepovolal svoje sevření.

"Konečně ti ukážu že mě musíš poslouchat na slovo," hodil mě na postel a v momentě ze sebe sunal košili a začal si sundávat opasek. Měla jsem vážně strach. Snažila jsem se ještě zvednout a utéct ale on mi dal facku a já začala brečet. Pak se vrhnul na mě a začal mě líbat na krku. Zoufala jsem brečela a nevěděla jsem co mám dělat. Měl větší sílu než já. Když už byl bez kalhot a snažil se mi strnout šaty jsem uslyšela nějkaý zvuk na chodbě. Modlila jsem se ať je to Zayn. Ze všech sil jsem zakřičela a Darren mi dal další facku. Zakryla jsem si tvář a v tu chvíli jsem uslyšela Zaynův hlas a následně jsem cítila jak ze mě sundává Darrena a dává mu pěstí. Sundala jsem si ruce z tváře a podívala jsem se před sebe. Zayn Darrena zuřivě mlátil, až jsem se bála co s ním udělá.

"Zayne," řekla jsem slabě. "Nech ho."

Ale on mě neposlouchal a dál Darrena mlátil stejně velkou silou.

"Zayne, prosím," dál jsem vzlykala a snažila jsem se je od sebe oddělit, ale nechtěla jsem se mezi ně plést.

"Zayne," dotkla jsme se jeho zad a snažila jsem se aby přestal, ale on mi řekl ať odejdu. Váhala jsem ale nakonec jsem ho poslechla a utekla dolů. Nevěděla jsem co mám dělat. Jenom jsem tam stála. Policii jsem nemohla zavolat. Už jsem chtěla jít zpátky, když přišel Zayn..

"Pojď" vzal mě za ruku.

"Co se děje? Co je s ním?" zeptala jsem se vyděšeně.

"Dostal co si zasloužil," řekl chladně.

"Zayne, musíme mu zavolat záchrnaku nebo ho odvést do nemocnice," řekla jsem.

"Neboj se, jenom dostal pár ran," řekl.

"Zayne, zavolám záchrnaku jasné? Nemůžeme ho tam tak nechat, může mít vnítří krvácení nebo..."

"Dobře, tak zavolej i fízly aby jsme ho mohli udat," řekl.

"Zayne. Jestli zavoláme policii a zjistí že ty jsi ho zmlátil, nechci si představovat co se s tebou stane. Vždyť víš že v očích celého města jsi..."

"Já vím. Podle všech jsem vrah. Ale nemůže mu to tak projít. To riziko podstoupím," řekl odhodlaně.

"Zayne, já... já nevím co mám dělat," řekla jsem zoufale. "Miluju tě ale nechci aby se ti něco stalo."

"Taky tě miluju a nedovolím aby se tě to prase ještě jednou dotklo. Nikdy," řekl.

"Zayne. Poslouchej mě. Zavolám mámě a řeknu jí že se s někým v domě porval. Ale neřeknu že jsi to byl ty ano," pohladila jsem ho po tváři.

"Lolo, věříš mi?" zeptal se.

"Věřím," pousmála jsem se.

"Tak pojď se mnou," vedl mě směrem ke dveřím.

Vyšli jsme ven a nasedli jsme do jeho auta. A pak jsme prostě odjeli a já neměla tušení kam.

CHAPTER 14

"Čí je to chata?" zeptala jsem se Zayna když jsme zastavili u větší chaty za městem.

"Byla mých rodičů. Občas jsem zajedu. Rád vypadnu z toho domu," pousmál se. Vzpoměla jsem si že Elisha mi o té chatě říkala a plánovali jsme že tam pojedeme oslavit její narozeniny...

Vzala jsem ho za ruku a pevně jsem ji stiskla. "Půjdeme?"

Zayn jenom kývl a vešli jsme dovnitř.

Bylo to tam útulné, hezky ikdyž skromně zařízené a v pokoji vyčníval obrovský krb.

"Je to tady krásný," řekla jsem.

"Je tu klid. Jednou v zimě jsme tady byli celý týden. Plánovali jsme odjet už za čtyři dny, ale sníh pokryl celou cestu. Takže jsme zůstali vevnitř celý týden," usmál se. "A hráli jsme hry, povídali jsme si, smáli jsme se," vzlykl. "Ale je to už dávno."

"Zayne, tyhle vzpomínky si musíš zachovat. Musíš si pamatovat ty chvíle kdy jste byli spolu a šťastní," políbila jsem jeho ruku.

On mě pohladil po vlasech. Všimla jsem si že má v očích slzy. "Kdybych tě neměl, nevím co bych dělal."

"Máš mě. A já zase tebe. Miluju tě, a nikdy tě neopustím jasné?" podívala jsem se na něj a on mě se slabým kývnutím objal.

"Jseš si jistá že to chceš?" zeptal se mě Zayn něžně když jsme leželi v posteli.

"Ano, chci to," usmála jsem se.

Zayn mě políbil na nos a zašeptal mi jednoduché "Miluju tě."

Ta noc byla ta nejkrásnější v mém životě. Jeho polibky byli plné lásky a vášně, nechával je na každé části mého těla a já se jen chvěla při každém jeho doteku. Jeho horký dech a doteky, ze kterých jsem cítila veškerou jeho lásku. Každá, kažidčká sekunda byla dokonalá a přála jsem si aby to nikdy neskončilo. Jenom při něm jsem byla sama sebou, jenom při něm jsem cítila takové mravenčení v žaludku, takový hřejivý pocit u srdce, u nikoho se mi tak nerozbušilo srdce, u nikoho jsem se necítila tak bezpečně. Chtěla jsem jednoduše zastavit čas a zůstat tam se Zaynem navždy. Miluju ho a nic a nikdo to nedokáže změnit.

Ráno jsem se probudila v Zaynově náručí, a vážně jsem nemohla být šťastnější. Chvíli jsem se na něj jenom dívala a lehce jsem přejížděla po jeho tváři, když se začal probouzet.

"Hmm," zamumlal se zavřenýma očima a já ho jemně políbila. Během polibku se usmál.

"Jak jsi se vyspal?" zeptala jsem se tiše, zatímco jsem se mu prohrábala v jeho vlasech.

"Úžasně," zachrapěl. "A ty?" pootevřel pomalu oči.

"Dokonale," zasmála jsem se a lehla jsem si zpátky na jeho hruď.

Políbil mě do vlasů. "Kdy se vrátíme zpátky?"

"Co třeba nikdy?" podívala jsem se na něj a spatřila jsem v něm výraz překvapení.

Ale nic neřekl, jenom mě políbil a pevně mě objal.

CHAPTER 15

Celý den jsme strávili v náručí a já si vychutnávala že jsem při něm, ikdyž jsem nemohla zapomenout na to všechno co se děje.

"Zayne. Bojím se o mámu, vůbec nevím co se děje. Nezvedá mi telefon, ani neodpovídá na textovky," podívala jsem se na něj zoufale.

"Lásko," políbil mě do vlasů. "Je tady dost slabý signál, možná je to tím. Nebo to třeba nebylo tak vážné..."

"Ne, kdyby máma viděla že nejsem doma, měla by strach a hned by mi zavolala, začala by mě hledat," řekla jsme.

"Možná jí ten hajzl něco napovídal. Nebo..."

"Zayne, prosím. Vrátíme se zpátky?" pohladila jsem ho po rameni.

"Dobře, tak si vem svoje věci a za chvíli vyrazíme," políbil mě na čelo.

"Děkuju," usmála jsem se. "Počkej," řekla jsem když se mi na displeji objevila nová zpráva.

"To je od mámy?" zeptal se.

"Ne, od Louiho," podivila jsem se.

"Od Louiho? Proč ti píše?" podíval se na mě nějak zvláštně.

"Ptá se mě jestli jsem v pořádku," řekla jsem a odpověděla jsem mu že už jedeme domů.

Zayn si povzdechl.

"Co je?" zeptala jsem se, když jsem viděla jeho výraz.

"Nesnáším ho. A nechci aby ses s ním stýkala," řekl přísně.

"Zayne..." podívala jsem se na něj nechápavě. "Ale proč? Byl to přítel tvojí sestry. Milovala ho."

"Jo, já vím," kývl. "Ale ten hajzl ji nikdy nemiloval, nebo alespoň ne opravdou láskou. Neustále se hádali, hlavně protože Louis byl strašně žárlivý a pořád ji do něčeho nutil. Pár dní předtím než se to stalo se strašně pohádali. Myslím že jí dal dokonce facku, ale Elisha to popřela. Upřímně, jsem ho podezíral že to on byl za to zodpovědný, ale v tu noc byl mimo město."

Svraštila jsem obočí. "Ne, nebyl. Říkal že měl zaracha a nehnul se ze svého pokoje. Ale proč by lhal?"

Zaynovi se zrychlil dech a v okamžiku vstal. "Musíme jít."

"Zayne, uklidni se," položila jsem dlaň na jeho hruď.

"Ten jeho jeho pohled, vždycky jsem věděl že je na něm něco zlého," řekl vystrašeně.

"Zayne, aťuž si myslíš cokoliv, já... Louis mi vždycky připadal jako milý zábaný kluk, a vážně Elishu miloval."

"Nejsem si tím tak jistý," řekl. "Musíme jít zpátky do města."

"Dobře," vzala jsem ho za ruku, a on mě dovedl ven. Viděla jsem jak ním lomcuje zlost a adrenalin. Začala jsem se ho trochu bát.

"Zayne... pustila jsem jeho ruku.

"Jestli je to pravda, a jestli to udělal on, musím to s ním skončit," řekl s temným výrazem v očích.

S třesoucíma rukama jsem ho letmo pohladila po tváři a nasedla jsem do auta.

Celou cestu mi bylo do pláče a doufala jsem že to vážně není pravda.

Když jsme dorazili před Zaynův dům, všimli jsme si že je rozsvícené. Polkla jsem a váhala jsem jestli máme vejít. Dostala jsem strašně zlý pocit. Zayn mi řekla ať počkám venku, ale já mu řekla že půjdu s ním. Pomalu jsme vešli do domu, kde bylo naprosté ticho. Vůbec nic jsme neslyšeli. Najednou jsme uslyšeli něco v obýváku. Když jsme tam vešli, uviděli jsme na zemi svázanou mou mámu a Darreka. Rychle jsme je začali rozvazovat a už jsme chtěli vstát, když v tom jsme za sebou uslyšel smích. Když jsme se otočili, hrůzou jsem skoro oněmněla.

"Loui, Harry?" řekla jsem po chvíli, zatímco jsem si je prohlížela, jak stojí kousek od nás s drzým úsměvem. Louis navíc držel nůž a Harry měl v ruce zbraň.

"Přišli jste na naši párty?" usmál se Louis a pak se rozesmál.

Připadalo mi to jako zlý sen.

CHAPTER 16 the end

"Lolo, to je vážně úžasné shledání," usmál se Louis.

Já tomu stála ještě nemohla uvěřit.

"A Zayn..." podíval se na něj se stále stejným úsměvem.

Viděla jsem na Zaynovi že se chce na něj vrnout, tak jsem ho instinktivně chytila za lem trička.

"Proč?" zašeptala jsem. "Proč jste to udělali?"

"Na to je velmi jednoduchá odpověď, ale nejdřív," přešel Harry k mámě a Darrenovi a Louis namířil nůž proti mě a Zaynovi.

Podívala jsem se za sebe a Harry mířil přímo na mámu. Zayn v tu chvíli vyskočil na nohy a začal se s Harrym prát. Měla jsem strach a chtěla jsem mu pomoct, ale Louis držel čepel nože jenom několik centimetrů od mojí hrudě a tak jsem alespoň objala mámu a pokoušela jsem se ji bránit. Louis měl v obličeji stále zvrácený úsměv a já najednou uslyšela ránu. A hned po ní druhou. Když jsem se otočila, viděla jsem že Harry má ránu přímo u srdce a po chvilce padá na zem.

"Oh, škoda," řekl Louis po chvíli. "Zabil jsi mého parťáka."

"Teď přijdeš na řadu ty, hajzle," chtěl se za ním Zayn rozběhnout, ale v tom Louis vytáhl další pistoli a Zayn se zastavil.

"Pomalu fešáku," řekl se smíchem. "Hezky si sedni."

Zayn tam zůstal stát. "Jestli mě chceš zabít, proč to neuděláš zbabělče."

"S radostí, ale ještě předtím se budeš dívat jak tvé lásce vystřelím mozek," namířil hlaveň proti mojí hlavě. Já tiskla máminu ruku a po tváři mi stékaly slzy.

Zayn se na mě podíval. "Ať tě to ani nenapadne, slyšíš?.

"Fajn. Ale sedni si. Okamžitě a pistol zahoď" usmál se.

Zayn ho neochotně poslechl.

"Hej ty," podíval se na Darrena. "Běž ho svázat."

Darren nervozně kývl a vstal. Louis mu podal provaz. Přitom si dával záležet na tom aby na mě pořád mířil.

Darren pak svázal Zaynovi ruce a otočil se čelem k Louimu, který ho bez váhaní střelil do hlavy.

Spolu s mámou jsme zděšením vykřikly a já ji rychle objala.

"Tak a teď maminka," zasmál se Louis a přišel blíž k nám.

"Jestli ji chceš zabít, budeš muset napřed zabít mě, jasný?" postavila jsem se neohroženě před ni.

"Lolo," řekl Zayn slabě. "Ne."

Louis se jenom ušklíbl a odstrčil mě z cesty. Pak střelil mámu do ramene.

"Mami," vyjekla jsem.

"Cos to udělal, ty zkurvenej hajzle," vrhla jsem se na něj a začala jsem ho bít pěstmi do hrudě.

On se jenom dál smál. Podařilo se mi vyrazit mu z ruky pistoli a dala jsem mu facku. V té chvíli mu úsměv zmiznul z tváře a vrazil mi takovou až jsem spadla na zem. On si pak vzal pistol rychle zpátky do ruky a já se podívala na mámu, která měla zavřené oči a nebyla jsem si jistá jestli vůbec dýchá. Rychle jsem si strhla kus látky z trička a přiložila jsem jí to na ránu a pokusila jsem jí alespoň trochu zastavit krvácení.

"Mami," zašeptala jsem zoufale. "Mami."

"Vstaň," vzal mě za vlasy až jsem vyjekla a posadil mě vedle Zayna. Pevně jsem ho objala a on mi zašeptal. "Bude to v pořádku."

Já sledovala Louiho, který se na nás ale stále díval a pak si sedl naproti nám.

"Tak. Hezky se usaďte. Teď vám řeknu malý příběh. Bude opravdu krátký," řekl.

"Celé to začalo před 3 lety. Když jsem poznal Elishu, hned jsem se do ní zamiloval. Proč taky ne? Byla tak krásná, milá, zábavná, myslel jsem že jsem našel lásku mého života. Když se mnou konečně začala chodit, chtěl jsem jí mit pořád při sobě, protože jsem ji tak šíleně miloval. Ale ona? Jenom si se mnou zahrávala."

"To není pravda. Milovala tě," řekla jsem.

"Sklapni!" zaječel nervozně. "A poslouchej," namířil mi zbraní přímo mezi oči.

"Dobře," řekla jsem tiše a pořád jsem brečela. "Prosím, nech mě alespoň ošetřít mámu."

"Ne! Zůstaň sedět, nebo tě na místě zabiju, ale ještě před tím si s tebou trochu užiju," nasadil svůj drzý výraz.

"Hajzle!" zaječel Zayn a snažil se rozvázat ale já mu stiskla rameno na znamení aby se snažil uklidnit.

"Tak kde jsem to skončil?" usmál se. "Oh, už vím. Celou dobu co jsem chodil s tvojí sestrou," podíval se na Zayna, a tomu po tváři začala pomalu stékat slza. "celou tu dobu jsem se ji snažil udělat šťastnou. Snažil jsem se aby mě milovala, tak jak jsem miloval já ji. Ale ne. Nedávala mi dost lásky, nebyla poslušná," řekl tiše. "A mě nezbývalo nic jiného, než ji potrestat. A proč to neudělat tak, abych udělal z tohoto ubohého městečka horor? Celá rodina vyvražděná, teda, až na nejstaršího syna, na kterého padá podezření," zasmál se. "Nikdo netuší že jsem to byl já. A Harry. Ale ten byl jenom pomocník. Všechnu práci jsem udělal sám. On byl slaboch. Postaral se leda o tvého tatíčka a to ještě ne pořádně."

Cítila jsem že v Zaynovi roste čím dál větší zlost.

"Jsi zrůda! Psychopat," zaječela jsem na něj.

On se zasmál. "Díky, vážím si toho."

Já jenom zakroutila hlavou.

"To všechno jenom protože jsi si myslel že ti moje sestra není dost dobrou přítelkyní? Proto jsi ji zabil a i mé rodiče a Lori?" řekl Zayn zoufale. "Ty svině, byla ještě dítě!"

"Jo, máš pravdu. Musím přiznat že u ní to bylo nejtěžší. Snažil jsem se aby příliš netrpěla," řekl s předstíraným smutkem.
Bylo mi z něj špatně. Musela jsem už něco udělat. Najednou se ozval nějaký hluk. Louis vyběhl k oknu a já rychle začala rozvazovat Zayna. Ten popadl zbraň, která ležela za námi a namířil s ním přímo na Louiho. Ten nevypadal překvapeně ani vystrašeně. Jenom udělal pár kroků vpřed.

"Udělej to Zayne. Klidně vystřel," řekl s ledovým chladem. "Až to tady policie najde, budou si myslet že jsi to udělal ty. Nikdo vám dvoum nebude věřit," řekl.

"Jo?" natáhl kohoutek.

"Tak to udělej. Vystřel," přiblížil se o dalších pár kroků blíž.

"Zayne," stiskla jsem jeho rameno a pak jsem uslyšela mámin tichý hlas. Přiběhla jsem k ní.

"Mami," usmála jsem se. "Ty žiješ?"

Ona jenom vydala nějaký zvuk a pootevřela oči. "Neboj se. Dostaneme se odsud," řekla jsem a rychle jsem se jí snažila nějak pomoct. "Vydrž."

"Oh, maminka žije," ozval se Louiho hlas a já vstala. Chtěla jsem toho parchanta vidět mrtvého.

"Ale ty už dlouho nebudeš," řekl Zayn a stále mířil přímo na něj.

"No tak, vystřel," řekl a Zayn vystřelil. Ale minul. Louis to využil a vystřelil po nás. Zděšením jsem vykřikla, když jsem viděla že Zayn trefil do nohy a pak ještě jednou kousek vedle a on se spotácel k zemi.

"Zayne," řekla jsem bezmocně a vzala jsem si zbran která ležela vedle něj.

"Oh, Lolo, dávej pozor ať se trefíš," řekl Louis se smíchem.

"Hajzle," vzlykla jsem a namířila jsem zbraň. Viděla jsem že se chystá znova vystřelit, tak jsem vystřelila prní. A trefila jsem se. Hned jsem vystřelila ještě jednou. A pak ještě jednou. A ještě. Celkem jsem ho strefila sedmkrát, abych si byla jsitá že je mrtvý. Podívala jsem se na jeho už mrtvé tělo a cítila jsem obrovské zadostučinění, ale taky lítost a smutek. Měla jsem ho ráda, nikdy bych si nepomyslela že byl byl taková stvůra. Když jsem stála nad jeho tělem, vtrhla do domu policie.

"Odhoď zbraň a ruce nad hlavu," řekl jeden z nich.

"Vy to nechápate. To on je vrah, to on zabil rodinu Malikových a pokusil se zabít mě, Zayna a mou mámu. Jsou zranění. Prosím pomozte mi," řekla jsem zoufale a zdálo se že mi věří. Rozběhli se za nimi a přivolali záchranku. Já je následovala a ujišťovala se budou v pořádku. Oba je odvezli do nemocnice, máma na tom byla hodně špatně, protože ztratila hodně krve ale naštěstí přežila, stejně tak jako Zayn. Byl konečně konec. Už se to skončilo.

3 YEARS LATER

"Lásko moje," políbil mě Zayn do vlasů. "Dnešek je ten nejkrásnější den v mém životě."

"Já vím," usmála jsem se. "Můj taky. Nikdy jsem nevěřila že budu takhle moc štastná."

Zrovna jsme vyrazili na dlouhou svatební cestu a začali nový život. Po tom co se stalo bylo celé městečko naprosto šokované, celé se to zase zopakovalo, akorát že teď se vykonala spravedlnost. Všichni se Zaynovi omlouvali, ikdyž na to podle mého byl tak trochu pozdě, a přemýšleli jenom o tom jak to mohli způsobit dva puberťáci. Jak mohli brát lidksý život tak na lehkou váhu. Jak mohli udělat něco, co se nedá odpustit, ani pochopit. Každopádně, co nejdřív jsme se Zaynem odešli do jiného města, protože ani jeden jsme tam už nechtěli žít. Už jen vidět ten dům bylo pro nás jakoby se to celé pořád dokola vracelo. Všechna ta bolest, strach... Od toho dne kdy se to celé začalo uběhly už víc než čtyři roky, ale lidi na to pořád vzpomínají jako na horor, který se stal právě v tom poklidném malém městečku, jako v tolika strašidelných filmech. Ale pro ně, pro nás to byla skutečnost.