ONE DIRECTION FAN FICTION

Už to byli víc než tři měsíce co máma umřela. Sice jsem neprobrečela celé noci, ani jsem neseděla v koutě, ale i tak jsem se přes to stále nepřenesla. Občas to na mě zase dolehlo, a nedokázala jsem dělat nic jiného, než ležat a přemýšlet proč mi život bere lidi, které mám nejradši. Proč chce abych zůstala úplně sama. Taky jsem zašla se Zaynem do mého bývalého domu, který patřil mému otčímovi, který mi zhnuseně zavolal, abych si šla spakovat svoje věci, nebo je spálí. Nedokázala jsem si vysvětlit, proč mě tak nenávidí, ikdyž já jeho nenáviděla ještě víc. Sbalila jsem si teda všechny osobní věci mě, mé sestry i mámy. Cítila jsem se hrozně. Věděla jsem že tenhle dům mi nepatří, ale přesto, strávila jsem zde několik let života. Kluci taky konečně začali vyřizovat věci, aby brzo konečně nastoupili do firmy, alespon na zkoušku. Každopádně, během té doby nastaly i Vánoce. Nejsmutnější Vánoce v mém životě. Kluci se mě pokoušeli za každou cenu rozveselit, a dávali mi najevo že mě mají rádi. Zayn mě stále objímal, a dával něžné polibky, s Liamem jsem absolvovala dlouhé, upřímné rozhovory, Niall a Louis se mě snažily rozesmát, a Harry, no byla jsem vděčná že mě nechával na pokoji, a držel se ode mě zpátky. Na Nový rok jsem si dala pouze jedno předsevzetí: Budu se snažít být št'astná. Jen několik dní poté jsem ale zjistila že to zřejmě nikdy nebude možné...

Ve tři ráno mě probudil nějaký rámus na chodbě. Vzbudila jsem i Zayna, kterému se napřed nechtělo vstávat ale přesvědčila jsem ho. Vyšli jsme teda na chodbu. Napřed jsem nic neviděli, ani neslyšeli. Ale když jsme se podívali dolů, uviděli jsem nevládnoucího Louiho jak leží pod schody. S křikem jsme k němu přiběhli, a snažili jsme se zjistit jestli reaguje. Nic. Brzo přišli i ostatní. Liam a Niall vypdali stejně vyděšeně jako my, a rychle zavolali záchranku. Harry tam jenom stál, a díval se zvláštním, prázdným pohledem. Jakoby mu to bylo úplně jedno.

Naštěstí brzo dorazila záchranka. Všichni, teda až na Harryho, který řekl že zavolá jeho rodičům, jsme jeli taky do nemocncie aby jsme věděli jak na tom je. Vypadal vážně špatně. Bylo jasné že spadl ze schodů, kterých bylo vážně hodně. Snažila jsem se nemyslet na to nejhorší, ale když doktor řekl že to s ním nevypadá dobře, byla jsem na pokraji zhroucení. Sedli jsme si do čekárny a plakala jsem Zaynovi do hrudě, zatímco mě utěšoval.

ZAYNŮV POHLED

"Bude v pořádku. Ale v nemocnici stráví ještě dlouhou dobu. Zlomil si ruku, a má několik dalších menších zranění, ale není v ohrožení života, a brzo se z toho dostane," řekl nám s úsměvem lékař, který měl na starosti Louiho.

Všichni jsme si oddechli, hlavně Jade, která by další zrátu dost možná už nezvládla. Nemusel jsem ani s Louim mluvit, aby mi nedošlo co se stalo. Bylo mi jasné, že to nebyla nehoda. Že to způsobil někdo jiný. Harry.

"M-můžeme ho vidět doktore?" zeptal jsem se ho.

"Ano. Ale může za ním jít zatím jen jeden člověk, a jen na pár minut. Ještě je slabý," řekl doktor.

"Jestli vám to nevadí, půjdu já," vstal jsem a čekal jestli někdo namítne, ale všichni jen kývli a slabě se usmáli.

Nervozně jsem se teda vydal do Louiho pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a viděl jsem Louiho. Vypadal hrozně. Nejen že měl zlomeniny a odřeniny, ale navíc ještě sotva vnímal a reagoval.

"Loui, kámo," sedl jsem si na stoličku a přisunul ji k posteli. "Řekni mi co se stalo."

Louis se na mě jen díval se strachem v očích a kývl na znamení ne.

Sklonil jsem hlavu. "Jenom kývni hlavou jestli s tím měl Harry něco společného."

Chvíli trvalo než jsem dostal nějakou odezvu ale pak Loui slabě kývl, a všiml jsem si že mu z oka ukápla slza.

Naštvaně jsem vstal a začal jsem nadávat. Měl jsem chut' konečně si to s Harrym vyřídit. "Tohle mu už neprojde. Vím, proč se tohle stalo. Nemohl dovolit, aby jsme řekli celou pravdu, a tak se nás pokusil zastašit, a tebe umlčet. Ale už vím co dělat. Řeknu to Jade, ikdyž mě začne nenávidět, a pravděpodobně nás pošle spolu s ním do vězení. Když to udělá, slibuju že vinu vezmu na sebe, a řeknu že jste s tím nic neměli. Ale já vím, že vy všichni chcete aby se konečně věděla pravda," podíval jsem se na Louiho, kterému se po tváří kutálely další slzy a kývl.

Poplácal jsem ho jemně po rameni a vyšel jsem z pokoje.

Když jsem na chodbě uviděl Liama, Nialla a moji Jade, polkl jsem. Věděl jsem že to co se chystám udělat, může zničit můj život, ale věděl jsem že to musím udělat. Musím to už ukončit...

 CHAPTER 17

 Když jsme si byli jistí že Louis není v ohrožení života, šli jsme do domu. Sedla jsem si s Niallem na sedačku do obýváku, a Zayn a Liam šli nahoru, zřejmě hledali Harryho. Ani ne o dvě minuty později přišly zpátky, každý s jiným výrazem na tváři. Zayn vypadal naštvaně, a Liam vyděšeně.

"Co se stalo?" zeptala jsem se jich.

"Harry utekl. On kurva utekl," začal Zayn ječet.

"Jak utekl?" vstala jsem.

"Ten hajzl je prostě pryč. To není možný. Zrovna když..." podíval se na mě Zayn s najednou mírným výrazem.

"Když co," přišla jsem k němu.

"Když jsem se konečně rozhodl říct ti pravdu," pohladil mě po rameni.

"Pravdu?" řekla jsem zmateně.

"Necháte nás sami, prosím?" řekl podíval se Zayn na Liama a Nialla. Ti jenom kývli a po cestě nahoru ho poplácali po rameni.

Jemně mě chytil za ruku a posadil mě na sedačku. Hned jak jsme si sedli, sklonil hlavu, a začal se třást.

Když dlouho nic neříkal, pohladila jsem ho po tváři. Cítila jsem že se ještě víc roztřásl

"Jade. Po tom co ti řeknu mě budeš nenávidět," řekl plačtivým hlasem.

Sevřelo se mi hrdlo, neměla jsem ani tušení co mi chce říct.

Vzal mě za ruku, ale hned ji zase pustil. Zhluboka se nadechl. "V ten den co umřela tvoje sestra...jsme byli při tom. Byli jsme tam když...zemřela."

"Ale to přece vím," řekla jsem. Stále mi to nedocházelo.

Podíval se na mě, a pak zase na zem. "Byla noc, všude hrála hudba, pil se alkohol, já, Harry, Niall, Liam a Louis jsme stáli někde v rohu a bavili se. Pak přišla ona, tvoje...sestra. Dala Harrymu pusu na tvář, a ten ji objal kolem pasu. Myslel jsem si že je to jeho holka, ale on se takhle chová ke spoustě holek. No, nabízel jí pití, ona napřed nechtěla, ale pak jí dal nealkoholické, a tak si vzala ten pohár. Nezdála se mi moc opitá, ale já sám jsem nebyl úplně střízlivý, a tak to nemůžu... no... Zeptala se jestli nevíme, kde jsou záchody, a tak jsme ji tam odprovodili, vlastně, Niall a Louis šli taky na záchod. Pak řekla že chce s Harrym mluvit, atak jsme je nechali tam. O pět minut později, přišla Niallovi od Harryho zpráva, abysme šli nahoru. Napřed jsme je nemohli najít, ale Harry se za náma dopotácel a vystrašeně nás vedl k balkonu. Byl dost napitý, a tak jsme ho podpírali. Dovedl nás tam, a pak jsme to uviděli. Dole ležela...tvoje sestra. Harry opakoval že to byla nehoda. Že byla napitá, nebo možná zhulená, a začala dělat kraviny, a pak přepadla, a on ji nechytil... Hned jsem s Liam řekl aby jsme ji běželi pomoct, ale bylo jasné že to nemohla přežít, a je mrtvá. Vyklouzli jsme zpátky na párty, snažíc se vypadat co nejklidněji. Chvíli jsme tam zůstali, a pak jsme někomu řekli že Louimu někdo volal a musíme jet. Vyšli jsme ven, a... jeli jsme pryč. Napřed jsme chtěli jet rovnou na policii, ale báli jsme se, a věřili jsme že to byla opravdu nehoda. Ale časem jsme si začaly spojovat různé věci, Harry byl vždy agresivní, byl manipulátor, vždy dostal to co chtěl, vždy mu všechno prošlo. A my jsme dovolili aby mu prošlo i tohle, aby to prošlo nám všem. Rozhodli jsme se že řekneme celou pravdu, ale Harry... samozřejmě... no...to on to udělal Louimu. Je dost možné že ho chtěl zabít. Já vím, že ted mě hrozně nenávidíš, a věř mi že je mi jasné, že mě hned pošleš do vězení, ale chci tě poprosit abys vynechala Liama, Louiho a Nialla. Jestli si někdo zaslouží trest je to Harry, a já..."

Celou dobu jsem nebyla schopná slova, jen jsem hrozně brečela, a cítila jsem nesnesitelnou bolest, a zlost.

Hned jak to dořekl, jsem mu dala facku. Vůbec nijak nereagoval

"Jak si mohl? Panebože!" ječela jsem zatímco jsem dál brečela.

"Nevím. Vážně nevím, jak jsme to mohli udělat. Hrozně mě to zžířá, už víc než rok a půl. Vím, že si zasloužím trest, vím to. A věř mi že ho přijmu. Ale chci abys věděla jednu věc, miluju tě, víc než svůj život. Ted jdu najít Harryho. Aby i on zaplatil," vstal a odešel z domu.

Já se jenom složila na podlahu a nekontrolovatelně jsem brečela a křičela. Cítila jsem jakoby mi do srdce někdo vrazil tísíce nožů. Jak mi to mohli udělat, jak mi to mohl Zayn udělat? Nechápala jsem to. V tu chvíli mi to ale taky celé došlo. Ty divné, vystrašené pohledy když jsem přišla, to Harryho chování, jeho oči... Brečela jsem a schoulila se do klubíčka. Tohle přece nemůže být skutečné, nemůže...

CHAPTER 18

 Od Zaynova odchodu uběhly tři hodiny a já se vypotácela nahoru do mého pokoje. Vzala jsem kufr a začala jsem si balit věci, ale jen co jsem ho položila na postel, zase jsem se rozbrečela. Věděla jsem že Niall a Liam jsou v domě, ale nevěděla jsem co udělám, až je uvidím. Podívala jsem se na naši společnou fotku. Všechno to byla lež. Smazala jsem ji, a ještě víc jsem se robrečela. Uslyšela jsem na chodbě kroky, a hned potom zaklepání na dveře. Neodpověděla jsem jestli někdo může vstoupit, ale přesto se otevřely dveře.

"Jade?" ozval se Liamův tichý hlas.

"Vypadněte! Nechte mě na pokoji!" zaječela jsem na něj a Nialla, který stál za ním. Oba vypadali nešt'astně, a zřejmě i brečeli, ale snažila jsem se to nevnímat. To co udělali se nedalo omluvit, bylo to až příliš odporné, příliš bolestivé.

"Prosím, jenom nás vyslechni," příbližil se ke mě Liam.

Opět jsem popotáhla, ale už jsem mu nic neřekla. Přisunul si stoličku, a Niall si stoupl vedle něho.

"Vím, že to co jsme udělali se nedá omluvit. Neřekli jsme co jsme věděli, nikomu jsme neřekli že to Harry zavinil smrt tvé sestry. Ale prosím, věř mi že jsme to nechtěli, že jsme měli vážně hrozné výčitky svědomí, ale nebyli jsme si jistí co se vlastně stalo, a zpočátku jsme věřili že to byla jenom nešt'astná nehoda, a věřili jsme že Harry za to nemohl, a taky musím přiznat že jsme se báli o sebe," sklonil Liam hlavu.

Já jen bez slova třásla hlavou a přestávala jsem brečet, nechtěla jsem před nima brečet.

"Věř mi že...že tohle jsme nechtěli. Často jsme se odhodlávaly k tomu aby jsme to řekli policii... Když jsi přišla ty... bylo to... hrozné. V ten moment jsem uviděl před očima tvou sestru... jak leží... Ani nevíš jak těžké to zpočátku bylo, dívat se na tebe, mluvit s tebou... Ale poznali jsme tě, a začali jsme tě mít rádi, nedokázali jsme ti říct celou pravdu. A Zayn se do tebe vážně zamiloval, ani nevíš kolikrát se mi s pláčem svěřoval že to nedokáže, že ti to nemůže dělat, že ti musí říct celou pravdu, ale pravdou je, že jsme ho od toho odrazovali, samozřejmě hlavně Harry, který začal svou agresivitu čím dál víc projevovat. Taky proto tady často nebyl, a snažili jsme se ho držet od tebe zpátky, protože jsme se báli že ti něco udělá. Víš, Harry byl vždy velmi zvláštní, vždy byl v naší pětce dominantní, musel mít poslední slovo, vždy jsme ho museli poslechnout, jediný kdo se mu skutečně postavil byl Zayn. Vím, je to fakt směšné, že čtyři jsme nezmohli nic proti jednomu. Je to fakt... příšerné. Když se na oslavě mých narozenin stalo to... no... byla znásilněná ta holka, hned nás napadlo že to byl Harry, ale on samozřejmě všechno popřel. Před pár dnami jsme se konečně odhodlali říct to, ale... Harry se to dozvěděl, pohádal se s Louim, a... schodil ho ze schodů. Už jsme na něho podali trestné oznámení, a je nám jasné že ani my neunikneme trestu, ale chci abys věděla že je nám to všem líto, a že doufáme že nám někdy odpustíš," stiskl mě opatrně za ruku.

Odděla jsem jeho ruku, a podívala jsem se mu do očí.

"Nemůžu vám jen tak odpustit," podívala jsem se i na Nialla. "Ale... hlavní vinník je Harry. To on zabil mou sestru, tím jsem si jistá. A... slibuju že proti vám nepodniknu žádné kroky, a věřím že se vám nic nestane. Samozřejmě... už to mezi námi nebude jako dřív, a co nejdřív z tohoto domu odejdu, ikdyž nemám kam, a samozřejmě se Zaynem to skončilo, ale i přesto, strávili jsme spolu několik měsíců, a když si vzpomenu na naše televizní maratony, na vykrádání ledničky s Niallem, na rozhovory s tebou, na... na to co jsem prožila se Zaynem... věřím to bylo upřímné, chci tomu věřit. Sama nechápu že k vám necítím nenávist. Cítím obrovskou bolest. Obrovské zklamání. A příšernou zlost na toho hajzla Harryho. Chci aby ho zatkli a dostal co si zaslouží, protože jsem si naprosto jistá že to nebyla nehoda. Ted' jsem si spojila různé věci, které jsem si předtím tak úplně neuvědomovala," vstala jsem, a vstal i Liam.

"Děkuju ti. Ne za to že nás neudáš, ale za to jaká jsi úžasná holka, za tvoje velké srdce, a umění odpouštět. Věř, že si to nezasloužíme. Jenom si bud jistá že tě máme rádi, a Zayn tě miluje. Najdeme Harryho, slibuju ti to," pohladil mě jemně po ramenou, a Niall mi věnoval rozpačitý úsměv.

"Děkuju," zašeptal Niall, vypadajíc že se každou chvíli rozbrečí. Chtěl mě obejmout, ale já uhla. Cítila jsem vůči nim různé poctiy, ale ne nenávist. Ale ani je už nemůžu považovat za přátele, a Zayna za svou lásku, což mě uvnitř ničilo. V tu chvíli mi zalaželo na jediném: postarat se aby za to Harry zaplatil.