Moje pokusy a omyly pěstvání indor growing mikro pěstování

Jak profesionální technika / reprosoustavy fungují?

Každá reprosoustava se musí nějak zapojit na signál. A proto – u pasivek reprobedny zásadně Speacon – pokud tam je něco jiného, tak někdo šetřil a platí zase mé oblíbené nebrat. U aktivek by měly být k dispozici symetrické XLR a Jack 6,3 konektory..

Kromě samotné konstrukce reprobedny skříně, mají největší vliv na kvalitu reprosoustavy použité reproduktory. To je velké téma a tak zájemcům doporučujeme článek o reproduktorech anebo velice zajímavou knihu Reproduktory a reprosoustavy.

 

Jsou konstrukční, či řekněme obvodové vychytávky, které jen pár reprosoustav dělají nejlepšími. Klasikou jsou ochrany reproduktorů. Obvykle se chrání výškové. Ale jde o to, jak. Standardem je žárovka, ale profíci používají tranzistorové ochrany i v pasivních modelech. Stejně jako to děláme my u naši série Dexon BC. reprobedny Samozřejmě, že i aktivní modely mají ochrany, ty lepší navíc dvojnásobné, tzn. v zesilovači a pak ještě před samotným reproduktorem. Praktickou vychytávkou jsou vstupní paralelní konektory na odchod na další reprosoustavu. Pokud má reprosoustava jen jeden vstupní konektor, opět někdo šetřil.

Co by Vás mělo při nákupu odradit: Rreprosoustavy co duní a nejsou robustní; reprosoustavy s nízkou citlivostí po zahřátí reproduktorů;reprosoustavy, u kterých výrobce omylem udává maxSPL; reprosoustavy s piezo reproduktory; reprosoustavy s laciným vzhledem a amatérskou konstrukcí; nenavrhované šneky a podobné subwoofery typu „mám plán a něco v tom je vestavěno“; reprosoustavyreprobedny s podezřele nízkou cenou; reprosoustavy s přemrštěnými výkony a citlivostmi; reprosoustavy, které jsou malé, ale parametrově by se jednalo o fyzikální zázrak

 

První rozhodnutí, které musíte učinit, bude, zda pořídit kombinaci pasivní reprosoustava + zesilovač anebo místo toho kompaktní aktivní reprosoustavu. Na internetu a v různých průvodcích najdete reprobedny docela pěkná konstatování faktů, co je co, jak to funguje, ale nikdo nějak nechce prozradit ona úskalí a především výhody a nevýhody pro praxi. aktivní reproduktory

Máme tu sice nějaké ty waty, ale muzikanta či zvukaře zajímá, jak to bude nakonec silně hrát. Takže by to chtělo nějaké objektivní měřítko, jak to vše srovnat. Je na to jednoduchý vzoreček, jež určí hodnotu akustického tlaku v 1 m při maximálním vybuzeníreprosoustavy: SPLmax = citlivost + 10 log výkon. Jednoduše dosadíme za výkon hodnotu v rms (musíme ji věřit) a za citlivost hodnotu citlivosti po zahřátí, viz dále. Ve výsledku dostaneme číslo kolem 123 dB, což už je pěkná hodnota a toto čísilko můžeme kvantitativně srovnávat mezi ostatními reprosoustavami. Jak bylo podotknuto, musíme se pozastavit u té citlivosti. Nejednou narazíme nareprobedny – reprosoustavy, kde bude napsána citlivost 120 dB. Toto krásně svědčí o tom, jak pekař prodává reprosoustavy a nerozumí tomu. Ona hodnota není totiž klasická citlivost, která bývá kolem 97 dB, ale právě hodnota max. akustického tlaku SPL. Druhý problém, je, že už když výrobce udává citlivost, třeba 97 dB, tak jak ji vlastně změřil. Metoda vyčtení z frekvenční charakteristiky reprosoustavy je jasná a docela objektivní. Jenže, málokdo bere v úvahu zahřátí reproduktorů v reprosoustavě a následný pokles citlivosti klidně i o 3 dB. A to je hodně důležité. Je potřeba znát citlivost reprosoustavy reprobedny až po zahřátí reproduktorů v ní, což je až po nějakých 10 minutách provozu na plný výkon. A tady musím zdůraznit, že Dexon, jako jeden z velkého mála, takto reprosoustavy měří. Aktivníreproduktor.

Každému doporučuji na bedýnku zaklepat. Duní? Nebrat. Je jedno, zda je plastová nebo dřevěná. Má být tuhá a to očividně není. Také přihlédněte k hmotnosti reprosoustavy (pozor nezaměňujte čistou a hrubou hmotnost reprobedny , což výrobci rádi dělají), která napoví, jak pečlivě výrobce vyráběl…A vlastně, z čeho to je vyrobeno? Hrubá překližka, MDF, DTD, ABS plast? To je v pořádku. Něco jiného? Nebrat.

 

Co znamenají ty ostatní parametry? Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB. Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu reprobedny hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu. Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky. Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat. Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů. Ale mezi námi – parametry jsou jedna věc, a zvukový pocit věc druhá. Nakupujte ušima!

Co ta impedance? Opět poučka – reprosoustava má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω.

 

Pozor také dávejte na bridge režimy zesilovačů, kde je impedance vždy reprobedny jasně stanovená a kterou nesmíte podkročit, tam může jít zesilovači o život.

Jak mají profesionální reprosoustavy hrát? Opět laický přístup – díváte se na frekvenční rozsah. Je sice nějak vypovídající, ale to jen pokud víte v jakém rozsahu se udává. Lepší je se ale zaměřit na praktický zvukový test. U zvuku musíte posuzovat několik „stavů“: Jak to hraje, reprobedny když je to moc potichu? Je tomu rozumět? Jak to hraje, když to má střední hlasitost? Je zvuk příjemný na hudbu i řeč? Jak to hraje, když je to nahlas? Není zvuk nepříjemný? Nedrnčí něco? Jak to hraje, když se to hodně přebudí? Je zvuk zkreslený, nebo automaticky utlumený kompresorem? Projevuje se nepříjemně limiter? Co samotné aktivní reproduktory? Nevypínají ochrany? Jak je reprosoustava citlivá? Tzn. Jak silně hraje ve srovnání s ostatními? Jak reprosoustava hraje do bočních směrů? Směruje hodně nebo ne? Jak moc při dané reprosoustavě vazbí mikrofon? Jak reprosoustava du­ní?

Zajímavé je zapřemýšlet nad tvarem ozvučnice. Je jasné, že požadujeme její robustnost, ale mnoho výrobců už i pomyslelo na to, že chudáci muzikanti a zvukaři musí vozit a nakládat, proto také přecházejí reprobedny na praktičtější zkosený tvar. Ten má ale i druhý důvod a sice, že aktivní reproduktory reprosoustavu můžeme položit naležato aktivní reproduktory na zem a rázem máme odposlech. Je to hodně dobrá praktická vychytávka. Zespodu (nebo z vrchu v případě subwooferu) ještě reprosoustava musí mít zabudované hnízdo pro stojan, to abychom ji mohli dát výše, mírně nad obecenstvo.

 

Řešení problémů s příliš dlouhými AV kabely (HDMI)

 

Řešení je několik. Jméno mají stejné menují se extendery. V našem případě HDMI extrenéry. Tyto se dělí do dvou základních skupin dle použitého nosného kabelu. Optické a potom UTP extrenéry, které využívají klasického UTP kabelu

TOP

HDBaseT™

 

 



 

CYP Audience AU-D3-192

 

3120kč

 



 



 

 

 

 



 

 

 

Ekonomická ozvučovací sestava

Ekonomická ozvučovací sestava vychází z použití levných, ale zato kvalitně hrajících a účinných reprosoustav BH 2120.

K jejímu buzení používáme zesilovač robustní konstrukce DAC 500,jehož parametry naleznete v další části stránek. Jeho výkon činí 2× 250W do impedance 4 Ω a tak je velice vhodný právě pro buzení v kombinaci s BH 2120. Díky tomu že reprosoustavy jsou vyšší, můžeme je postavit i přímo na zem.

Pokud potřebujete smíchat více signálů dohromady a nechcete tak pouze napojovat Vaši Hifi věž přímo na zesilovač, můžete použít jednoduchý mixážní pult XENYX 502. Tato sestava je velice vhodná, mimo jiné, na zahradní párty, pro soukromé diskotéky, školy, neziskové organizace, restaurace a bary s menšími parkety.

I tyto systémy, český výrobce DEXON, navrhuje a nabízí. Pro zpracování návrhu ozvučení doporučujemekontaktovat Dexon Czech s.r.o. na jejich stránkách www.dexon.cz nebo na tel. 596 321 160. Tento český výrobce posoudí ozvučovaný prostor a kompletně navrhne dané ozvučení zcela zdarma.

Konstrukce reproduktorových výhybek

hlediska kmitočtu i amplitudy. Umožňuje využít předností jednotlivých reproduktorů a potlačit některé jejich nectnosti. Musí být navržena tak, aby každý reproduktor pracoval v optimálním režimu a aby se reprodukovaný signál nejvíce podobal tomu, co do soustavy přivádíme.

Výsledná kmitočtová charakteristika soustavy by měla být vyrovnaná nejen v akustické ose soustavy, ale pokud možno i mimo ní. Vstupní impedance musí představovat bezpečnou zátěž pro zesilovač a neměla by být příčinou jeho přetížení a selhání.

První otázkou, kterou musíme při návrhu řešit, je volba dělících kmitočtů. Pro jejich správné stanovení je nezbytné všestranné posouzení konstrukce a vlastností všech reproduktorů.Basový reproduktor mívá někdy na vyšších kmitočtech nevyrovnanou kmit. charakteristiku nebo dokonce převýšení a s rostoucím kmitočtem dříve či později podle rozměru a tvaru membrány směruje. Středotónovýreproduktor nás naopak omezuje ve snaze posouvat dělící kmitočet směrem dolů. U přímovyzařujících středotónových reproduktorů se potřebujeme dostat do oblasti impedančního minima, obvykle asi okolo 4 násobků (2 oktávy) rezonančního kmitočtu. Je to proto, že v této oblasti má jeho impedance převážně odporový charakter, což je dobré pro výhybku. Na nižších kmitočtech zase vzrůstá výchylka membrány a tím i zkreslení. Rovněž zatížení středotónového reproduktoru je dobré vzít v úvahu – čím větší zpracovávaný výkon tím bezpečnější bude volit spodní dělící kmitočet raději vyšší. U tlakových výškových reproduktorů platí podobná zákonitost. Rozhodně není vhodné volit dělící kmitočet níže než je doporučován výrobcem, naopak – bude-li ležet alespoň o oktávu výše (dvojnásobek), reproduktoru se ulehčí. Zvláště u výškového reproduktoru by jsme měli být při volbě dělícího kmitočtu velice opatrní – příliš nízký dělící kmitočet je zárukou spálení reproduktoru.

Dalším krokem je volba typů a strmostí jednotlivých propustí. Pro basový reproduktor používáme dolní propust, pro středotónový reproduktor pásmovou propust a pro výškový reproduktor horní propust. Přes rostoucí pronikání elektroniky v reproduktorových soustavách stále převažují pasivní výhybky, které jsou složeny z kondenzátorů, cívek a rezistorů, a to především pro svoji relativní láci a snadnou výrobu. Typ propusti znamená volit vhodnou aproximaci (to jak bude vypadat kmitočtová a fázová charakteristika). V praxi se nejčastěji používají filtry typu Buterwoth, Bessel a Linkwitz – Rilley. Ovšem použití přesně těchto aproximací je spíše na závadu, neboť reálný reproduktor vykazuje impedanci indukčního charakteru. Máme-li k dispozici kvalitní programové vybavení, je možné výhybku rozlaďovat s uvážením indukčního charaktery impedance reproduktoru. Takovým způsobem stanovíme hodnoty součástek dle našeho záměru frekv. charakteristiky, mnohdy i s přihlédnutím na tvar frekvenční charakteristiky reproduktoru. Pokud jde o strmost výhybky, velmi často se používají výhybky se strmostmi 12 dB/oct., které ve většině případů představují nejlepší kompromis z hlediska frekvenční a fázové charakteristiky, oddělení jednotlivých pásem, směrové charakteristiky v oblasti dělícího kmitočtu a výrobních nákladů. Jednoduché výhybky 6 dB/oct. lze použít pouze pro basový reproduktorjako omezení shora – dolní propust, nebo v těch nejlevnějších HIFI reprosoustavách. Taková výhybka totiž vyžaduje velmi kvalitní reproduktor, jehož charakteristika nemá převýšení na horním okraji pásma. Lze ji rovněž použít tam, kde nepotřebujeme strmé potlačení vyzařování reproduktoru ve spodním pásmu. U vysokotónových reproduktorů se volí výhybka se strmosti minimálně 12 dB/oct. (často 18 dB/oct.). Výhodou je účinnější potlačení složek signálu pod dělícím kmitočtem, menší zatížení reproduktoru a nižší zkreslení. Na druhé straně výhybky s velkými strmostmi představují nekontrolovatelné fázové posuny a tím zkreslení – je i zde potřeba volit kompromis. Zvyšování strmosti nám dovoluje snižovat spodní dělící kmitočet. Jako vhodnou kombinaci lze doporučit i pro HIFI reprosoustavy kombinaci 12/12/18 dB/oct. pro třípásmový systém. Následující grafy ukazují aproximované průběhy frekvenčních charakteristik pro dvoupásmovou a třípásmovou výhybku se strmostí 6 a 12 dB/oct.

Praktický návrh výhybky není bohužel jednoduchá záležitost. Je to proto, že výsledek návrhu tohoto elektrického obvodu je třeba hodnotit především na akustické straně, kde se nám do hodnocení plete navíc ozvučnice. Vlastní návrh výhybky může probíhat dvěma způsoby. Buď se vytvoří obvodový model výhybky a její zátěže a ten se „obrábí“ na vhodném programu nebo se navrhne výchozí podoba výhybky na základě známých vzorců, ze součástek se postaví funkční model a ten se pak na základě měření a později i poslechu postupně upravuje směrem k žádanému cíli. Nevýhodou ovšem zůstává fakt, že návrh je „dělán“ na čistě odporovou zátěž reproduktoru (např. 8 W), ale jak víme, impedanční charakteristika reproduktoru má komplexní charakter, což znamená dále výhybku dolaďovat, měřit a poslouchat. Následující text se bude zabývat druhou variantou vycházející z osvědčených zapojení a vzorců.

Každá výhybka je složena z dolní propusti, horní propusti a v případě třípásmové výhybky z pásmové propusti. Nyní uvedeme postupně všechna zapojení a návrhové vzorce propustí vždy pro strmost 6, 12 a 18 dB/oct. s aproximací Linkwitz – Rilley.

Zh nechť je impedance hlubokotónového, Zv výškového a Zs středotónového reproduktoru. fdd je dolní dělící kmitočet a fdh je horní dělící kmitočet pro třípásmovou výhybku. V případě dvoupásmové výhybky je fdd = fdh.

Zde jsou vzorečky v PDF

Po výpočtu a doladění výhybky je čas přikročit k její realizaci. Nyní pár slov k použitým součástkám. Cívky je dobré vinout silnějším měděným drátem – pro 8-ohmové soustavy je Ø 1 mm dobrá hodnota. U cívek pro horní a pásmovou propust postačí vinutí z drátu 0,8 mm bez podstatné újmy na funkci. Je to proto, že činitel jakosti cívky roste s kmitočtem a protože indukčnosti pro vyšší kmitočty vycházejí menší – kratší drát má i menší odpor. Kostřička, na které je cívka navinuta, by měla být z materiálu s vysokou termickou odolností. Kritický případ přehřátí totiž nastává při poruše reproduktoru. Kondenzátory by měly mít plastové dielektrikum (polyester, polypropylén – MKT 205, 225). Takový kondenzátor má nízké ztráty, málo se ohřívá a je časově a teplotně stabilní. Pro menší výkony lze použít i kondenzátory bipolární (TF 204). Rezistory (UR 004, 006 či keramické typy) je vhodné výkonově předimenzovat – myslete na to, že horký odpor bude v sousedství vatelínu. Žárovku, pokud ji použijete jako ochranný prvek výškového reproduktoru, je dobré umístit do objímky – případná výměna je pak snazší. Propojovací vodiče uvnitř soustavy je dobré dimenzovat podobně jako vodiče v přívodních kabelech. Větší průřez pochopitelně neškodí. Plošný spoj doporučujeme před montážívýhybky důkladně prohlédnout na silném světle, nejlépe lupou. Vlasový zkrat, který objevíte až v hotové výhybce, kdy se Vám zakouří ze zesilovače určitě nepotěší. Veškeré součástky na plošném spoji přilepte, a samotnou výhybku přišroubujte na gumových podložkách tak, aby nemohla drnčet. Nejvýhodnější je montáž přímo na misku s konektory. Firma Dexon nabízí veškeré součástky pro stavbu vyhýbek, jakož i výhybkyhotové pro HIFI, profesionální a automobilové (pasivní i aktivní) využití.

Konstrukce ozvučnice reprosoustavy

Nejprve několik dobrých důvodů proč reprosoustavu nestavět sám. Mezi stavbou a koupí je jeden důležitý rozdíl: reprosoustavu, kterou kupujete vidíte a slyšíte hotovou. Pokud reprosoustavu postavíte, vidíte a slyšíte, co máte. Reklamovat není kde. Pokud jste pevně rozhodnuti stavět, máte v zásadě tři možnosti :

1. Převzít hotový, v praxi ověřený návrh a ten prostě zopakovat. Tento přístup je nejspolehlivější a omezuje nebo zcela vylučuje mnohá rizika, která jinak stavbu provázejí. Doporučujeme ho všem začínajícím zájemcům o stavbu reprosoustav.
2. Zadat návrh profesionálovi a sám se věnovat pouze výrobě. Tato varianta je přirozeně dražší a využijí ji pravděpodobně zejména ti, kteří budou soustav vyrábět víc.
3. Poslední možností je vlastní vývoj. Při něm lze nejvíce získat a také ztratit. Doporučujeme pouze věci znalým příznivcům akustiky, kteří se nejspíše najdou mezi zvukaři, profesionálními výrobci rep. soustav a ve firmách zabývajících se dodávkami a instalací ozvučovací techniky. K seriózní práci je potřeba kvalitní měřící a programové vybavení.

Každá reprosoustava má reproduktory. Z akustického hlediska je skříň reproduktorové soustavy vlastně především ozvučnice pro hlubokotónový systém. V profesionálním ozvučování, kde je na jednom z prvních míst požadavek na maximální akustický tlak, se v 90 % případů používá ozvučnice typu bassreflex. Je to rezonátor složený z poddajnosti vzduchového objemu ve skříni a hmotnosti vzduchu kmitajícího v nátrubku. Rezonátor je navržen tak, aby svým vyzařováním vhodně doplňoval vyzařování basového reproduktoru, čímž lze dosáhnout účinnějšího vyzařování basového pásma a rozšíření kmitočtové charakteristiky směrem dolů. Malou nevýhodou bassreflexové ozvučnice je mírné zhoršení dynamických vlastností basového systému. V praxi si výrobci pomáhají tím, že basový reproduktor umísťují do horní části skříně. Setkáváme se s tím především u reprosoustav HIFI. Kmitočtovou charakteristiku hlubokotónového systému v bassreflexové ozvučnici určují následující parametry: rezonanční frekvence reproduktoru Fs, ekvivalentní objem reproduktoru Vas, celkový činitel jakosti reproduktoru Qts, rezonanční frekvence ozvučnice fb, čistý vnitřní objem ozvučnice Vb a činitel jakosti ozvučnice Qb. Pro reálné případy lze uvažovat Qb řádově 10. Při návrhu soustavy (většinou vycházíme z daného basového reproduktoru a objemu ozvučnice Vb) jde o nalezení takového fb z ostatních parametrů tak, aby kmitočtová charakteristika vyhovovala našemu záměru. Pro nalezenou rezonanční frekvenci fb se pak spočítá délka a průřez nátrubku. Pro případ experimentování či dolaďování je dobré vědět , že prodlužování a zmenšování průřezu nátrubku má za následek snižování fb.

Pro ty z Vás, kteří jste si vybrali reproduktor z nabídky naší firmy, je zde uvedena tabulka s danýmireproduktory a příslušejícími bassreflexovými nátrubky. Délka kmitajícího vzduchového sloupce je na každé straně o něco delší než je délka nátrubku, což jistě zkusil každý, kdo přiložil k ústí nátrubku hrající soustavy ruku. Proto je nutné zajistit, aby před ani za nátrubkem nebyla překážka, která by bránila volnému proudění. Bassreflexová ozvučnice znamená ovšem jedno nebezpečí. Díky tomu, že bassreflexová ozvučnice poskytuje menší tlumení pro basový reproduktor, vykazuje tento vyšší výchylky membrány a tudíž hrozí mechanické poškození reproduktoru. Mimo jiné bassreflexová ozvučnice je tzv. ozvučnicí 2. řádu, což znamená, že kmitočtová charakteristika asymptoticky klesá se strmostí 12 dB / oct. Z těchto dvou důvodů se můžeme omnívat že soustava bude více zkreslovat a to vlivem větších fázových změn kmit. charakteristiky a vlivem větší výchylky membrány. Tyto nedostatky jsou ovšem v yváženy větší citlivosti na nižších kmitočtech. Uvedenou situaci do jisté míry řeší ozvučnice typu band – pass (akustický filtr), která je založena na komoře uzavřené a otevřené s bassreflexovým nátrubkem. Tento typ uzvučnice se chová jako pásmová propust se strmostmi 6 dB / oct. Nebezpečí mechanického poškození a zkreslení velkou výchylkou a fázi je zde menší. Následující obrázek porovnává kmitočtové charakteristiky všech tří zmíněných ozvučnic.

Skříň by měla mít tuhou, robustní konstrukci, a to nejen proto, aby bez úhony snesla v případě profi boxů mnohonásobný transport, ale také proto, aby stěny při reprodukci nekmitaly a nestávaly se samy zdrojem pazvuků a drnčení. Proto se skříně uvnitř opatřují výztuhami v podobě příček, vzpěr nebo žeber na stěnách. Nabízí se možnost vyztužit hlavně velké a zejména zeslabené plochy. Nejčastěji se používají vzpěry z hranolů nebo desek mezi přední stěnou, jejiž pevnost je zeslabena otvory pro reproduktory, a zadní stěnou skříně, případně podobné boční vzpěry. Pro stavbu skříně se používá dřevovláknitá deska, překližka nebo u soustav pro domácí poslech deska MDF. Skříň by měla být vyrobena beze spár – pozor na spáry mezi stěnami, nakonektory a na některé druhy reproduktorů. Jako povrchová úprava se u profesionálních reprosoustav používá speciální koberec, u domácích reprosoustav různé fólie imitující dřevo, či dýha. Profesionální reprosoustavyjsou navíc vybaveny rukojeťmi, ochrannými rohy a často gumovými nožkami. V případě domácích reprosoustav je vhodné skříň umístit na odhmotňovací jehly, které zabrání pronikání nežádoucích rezonancí do podlahy. Dále nezapomeňte reproduktorovou soustavu postavit tak, aby výškový reproduktor byl ve výšce Vašich uší při běžném poslechu. Ve skříni reprosoustavy dochází při provozu ke vzniku stojatého vlnění, kdy vzduch uvnitř ozvučnice kmitá vybuzen membránou basového reproduktoru na kmi očtech, které jsou určeny vnitřními rozměry ozvučnice. Účinky stojatého vlnění se sčítají s akustickým tlakem od basového reproduktoru a výsledkem pak je nežádoucí zvlnění frekvenční charakteristiky na kmitočtu f = rychlost zvuku / 2 . výška skříně. Tento nedostatek omezujeme tzv. tlumením. Prakticky to znamená do soustavy umístit tlumící materiál s velkým činitelem pohltivosti, ve kterém se zvuková energie stojatého vlnění pohltí. Ten se umísťuje tak, aby ho bylo nejvíce uprostřed skříně a nejméně na stěnách ozvučnice. Při použití tlumícího materiálu je také dobré vědět to, že tlumící materiál rovněž pohlcuje užitečnou zvukovou energii na nízkých kmitočtech. Pak se stane, že poklesne akustický tlak na rezonanční frekvenci bassreflexu, tedy právě tam, kde se snažíme účinnost vyzařování bassreflexem zvýšit. S tlumením se to tedy nesmí přehnat a rozhodně neplatí „čím více tím lépe“. Je tedy potřeba volit vhodný kompromis. Prakticky se jako tlumící materiál hodí polyamidové rouno (vatelín) nebo minerální vlákno. Lze použít i jiný materiál, který je dostatečně pohltivý, levný, hygienický a raději nehořlavý.

Konektory pro připojení reprosoustav k zesilovači se vyskytují v několika druzích. Zatímco profesionálové používají konektory typu XLR (Canon), Jack a Speacon, „domácí“ posluchači volí mezi šroubovatelnými a pérkovými svorkami. Posledně zmiňované nalezneme jen u těch nejlevnějších soustav.

Teď již známe základní konstrukci reprosoustavy. Jak ale koupit tu správnou reprosoustavu? V profesionálním ozvučování se lze setkat s boxy kompaktními, basovými, kytarovými, satelitními a odposlechovými v různém provedení a s různými typy uzvučnic. Vše zde záleží pouze na druhu využití ( zpěv, basová kytara, diskotéky a pod.). U HIFI existují dvě skupiny reprosoustav. Tou první jsou tzv. regálové soustavy ( umísťují se na stojan) a tou druhou jsou sloupové soustavy ( umísťují se přímo na zem ). Zde se rozhodujeme převážně podle velikosti ozvučovaného prostoru, skladnosti skříně reprosoustavy a podle její kvality. Zásadně vybírejte ušima, reprosoustavu budete poslouchat, ne pozorovat.. K výkonu reprosoustav lze podotknout jen to, že pro středně hlasitý poslech v místnosti 4×4 m a pro normálně slyšícího posluchače postačí soustava s výkonem 60 W RMS ( trvalý výkon ) / 8 Ω. Výkonnější soustavy mají výkonovou rezervu – d obře zahrají různé špičky, ale jelikož basový reproduktor má větší membránu, mírně se zhorší jeho dynamické vlastnosti. Při hlasitém poslechu dosahují špičky výkonu asi 100 W, což je určující pro výběr zesilovače. V profesionálním ozvučování může výkon dosahovat i řádově kW. Častou otázkou bývá, zda lze připojit 8 – ohmové soustavy na zesilovačurčený pro 4 ohmy. Ano, lze, ale opačně se to nedoporučuje, i když většina komerčních zesilovačů to vydrží. Závěrem můžeme konstatovat, že stavba reproduktorové soustavy je velice závislá na našich finančních možnostech a především na zručnosti. Šetřit na konstrukci samotné ozvučnice se nevyplácí a )rovněž pamatujme na to, že z nekvalitních reproduktorů není možné postavit kvalitní reprosoustavu. Firma DEXON nabízí nejenom hotové reprosoustavy, stavebnice reprosoustav a konstrukční materiál ke stavbě boxů, ale také stavební návody, rady a zkušenosti.