Pralesničky aneb živé drahokamy v teráriích (obecný popis chovu)
Pralesničky, nebo chcete-li šípové žabky, jsou dle mého názoru jedny z nejkrásnějších obojživelníků vůbec. Také právě ony byly prvním impulsem, díky kterému jsem se dostala k teraristice. Naprosto mi učarovaly svojí neskutečnou barevnou škálou. Další věc, která mě velmi oslovila, je prostředí, ve kterém tyto žabky v přírodě žijí, tedy deštné lesy Jižní a Střední Ameriky. Jednoduše řečeno je to pro mě naprosto ideální spojení chovu úžasných tvorečků a pěstování tropických rostlin. Pokusím se vám tyto všeobecně obdivované, i obávané žabky trochu představit a říci něco o jejich chovu.
V první řadě si nemohu odpustit napsat něco o jejich jedovatosti a o tom, jak jsou za svůj toxin, který produkují, mnohdy dost nesmyslně považováný za neskutečně nebezpečná, až "démonizovaná" zvířata. Ano, pralesničky jsou využívány Indiány k výrobě otrávených šipek a šípů pro lov. Věc se má však tak, že aby ti Indiáni toxin z žáby získali, musí jí vystavit extrémnímu stresu. Většinou je to v praxi tak, že jí napíchnou na klacek a zaživa jí opékají nad ohněm. To jí donutí k tomu, aby začala z pórů na těle ve velké míře - kvůli snaze ubránit se - ronit jed. Na podobném principu fungují i u nás žijící ropuchy, které ve stresových situacích rovněž z kožních žláz vylučují sekret, který může při troše smůly (jed by se v obou případech musel dostat do krevního oběhu) také mimo jiné zapůsobit na nervovou soustavu, podobně, jako jed pralesniček. Pokud se jí však nesnažíte ublížit, nic se nestane, když jí vezmete do ruky. Tolik k žábám v přírodě.
V pralese bych s šípovou žabkou zacházela s opatrností, v péči člověka jsou však naprosto neškodné. Svůj toxin si totiž vyrábějí díky živočichům, které žerou. Jsou to především různí mravenci apod. V teráriu se jim ale takové potravy nedostává a při krmení mikrocvrčky, nebo octomilkami svou schopnost produkovat jed ztrácejí. I žába chycená ve svém přirozeném prostředí a následně chovaná v zajetí, by se po nějakém čase stala neškodnou.
K pralesničkám patří nepřeberné množství druhů a barevných variet, zaměřím proto tento článek spíš obecně, na celou čeleď dendrobatidae - odtud vzniklo všeobecně používané pojmenování pralesniček - "dendrobatky".
Obecně se tvrdí, že chov pralesniček není, co se týče chovatelství, tou nejsnadnější žáležitostí. Já si ale naopak myslím, že jen stačí, aby člověk nebyl úplné pako, přemýšlel u toho, používal selský rozum a trochu citu a potom se mi jejich chov jeví, jako vcelku snadný a bezproblémový. Samozřejmě, že pokud jsem začátečník a nejsem si ještě úplně jistý/á svou chovatelskou zdatností, bude pro mě nejlepší volbou nějaký nenáročný a "blbuvzdorný" druh, který mi promine mé začátečnické přešlapy. Za pralesničku velmi vhodnou pro žabičkáře-začátečníka, vidím například Epipedobates anthonyi nebo Phyllobates vittatus. Za "snadné" pro chov se považují třeba i Dendrobates auratus a leucomelas. Po pravdě, pralesničky nejsou ani tak náročné na podmínky chovu, jako spíš na čas, který jim musíme věnovat. Žabky bychom měli nejlépe denně krmit a rosit (pokud nemáme v teráriu automatický rosící systém), což pro mnoho lidí nemusí být snadné.
Co se týče ubikací, jsou v zásadě dvě možnosti, nebo směry, kterými se můžeme v chovu dendrobatek dát a to biotopový a hygienecký chov. Obojí má svoje pro i proti, já osobně mám v chovu obě varianty a je na každém, co mu bude vyhovovat. Je možné udělat i jakéhosi "hybrida" mezi těmito variantami. Biotopové terárium, bohatě osázené broméliemi a jinými tropickými rostlinami, s přírodně vypadajícím substrátem a dekoracemi, je bezesporu velmi krásná věc a pastva pro oko. Nicméně není to tak ideální, jak by se mohlo zdát a to z hlediska údržby a potencionálního vzniku plísní, množení bakterií apod., také zde může být problematičtější krmení (hmyz se žábám schovává a zalézá za pozadí, nebo dekorace), chovatel nemusí mít přehled o tom, jak chovanci žerou, mnohdy je v teráriu sotva najde. Hygienické terárium, nejčastěji s akvarijním štěrkem, hrubým pískem nebo keramzitem, jako substrátem, bez dekorací, zcela účelově a praktikcky zařízené (plastové filmovky, pouzdra na mýdlo, jako úkryty, uměle řešená kladiště/bazének apod.) už beze sporu ztrácí to přírodní kouzlo a přirozenost, ale je snadné na údržbu (štěrk stačí jednou za čas propláchnout vodou), chovatel má přehled o krmení i samotných žábách, především u mláďat, která se musí teprve "vykrmit" a jsou celkově náchylnější na změny v prostředí nebo u choulostivějších druhů obecně, je to velmi vhodné řešení. Jed pralesniček má v přírodě i jinou funkci, než pouze ochranu před predátory. Toxické látky, vylučované z pórů na těle, pralesničku chrání před plísněmi, bakteriemi nebo parazity. Proto je u pralesniček, chovaných v zajetí, které jed neprodukují, občasné udržování hygieny určitě na místě. Je opravdu na každém, co se mu osvědčí nejvíce. Co se týče samotných žabek, tak těm je jedno, zda budou v tom, či onom, vnímají pouze to, jestli mají v teráriu ideální podmínky z hlediska krmení, prostoru, vlhkosti, teploty a v neposlední řadě klidu.
Velikost terária záleží na druhu a počtu pralesniček, které chceme chovat, některé druhy jsou teritoriální, jiné méně, obecně se ale uvádí cca 40x40x50cm buď pro pár u větších a teritoriálních druhů (Dendrobates auratus, tinctorius. atd.) , nebo pro skupinku (např. pro zmíněné E. anthonyi a P. vittatus). V teráriu musí být celkem vysoká vlhkost (obecně cca 70-80%, přes noc 100%), je tedy třeba denně jednou, nebo dvakrát rosit. Zde bych se zastavila u vody, kterou budeme pro závlahu používat. Jak už jsem psala v článku o "Žabáriu", pokud budeme rosit odstátou, nebo převařenou z kohoutku, začnou se nám na rostlinách a sklech tvořit usazeniny z vodního kamene, což nejen, že nevypadá hezky, ale neprospívá to rostlinám a pravděpodobně ani žabkám. Řešením je například rosit vodou z reverzní osmózy. Některé druhy pralesniček potřebují mít v teráriu malou vodní plochu (např. E. anthonyi), jak kvůli tomu, aby se mohly namočit, tak kvůli pulcům, které do vody nosí. Dbáme ale na to, aby mohly z "bazénku" snadno vylézt. Plavat umí, ale nejsou to tak dobří plavci, jako jiné druhy žab - nemají mezi prsty plovací blánu.
Osvětlení ve svých teráriích řeším obyčejnou bílou žářivkou a to především kvůli růstu rostlin. Pralesničky nejsou na intenzitu světla náročné, vyhovuje jim spíš, když se mohou před přímým světlem schovat mezi rostlinami, nebo v úkrytu. UVB záření není potřeba.
Teplota v teráriu opět závisí na daném druhu, který ho obývá, obecně se ale dá říct, že rozmezí je mezi 23-26°C přes den, v noci s poklesem na pokojovou teplotu, což většinou zvládá vytopit jen ta zářivka. Rozhodně by ale teploty neměly klesat pod 19°C a naopak přesahovat třicítku. Oba případy by mohly mít špatné následky.
Další věc, které je třeba věnovat pozornost, je odvětrání. Ač jsou dendrobatky tvorečci obývající tropické deštné lesy, není zde vzduch díky cirkulaci zatuchlý. Pokud si pořídíme terárium s nedostatečným větráním, ušetříme si tím čas za rosení, protože vlhkost se zde bude držet mnohem lépe, ale můžeme tím žabkám zadělat na problém třeba díky spórám plísní, které by se zde časem mohly začít tvořit. Dbáme proto na to, aby vzduch v ubikaci dobře cirkuloval, což se u nádrže jen s proužkem větrací mřížky na stropě dít nebude. Nikdy ale do terária neinstalujemé žádné elektronické větrácí systémy a ventilace, v žádném případě zde nesmí být průvan.
Jednou z nejzásadnějších překážek v chovu pralesniček, je pro mnoho lidí krmení. Tyto žabky (až na čestné výjimky, jako je např. Phyllobates terribilis) většinou žerou jen velmi drobný hmyz, jako jsou octomilky, mikrocvrčci, malé nymfy švábů, stínky, chvostoskoci, mšice nebo zrnokazi. Ideální je mít doma několik druhů krmného hmyzu a ty střídat, aby měly žabky co nejpestřejší stravu. Za základní krmivo se většinou považují octomilky, já osobně jsem je ale po čase úplně zrušila a krmím především mikrocvrčky. Při krmení octomilkami, jako hlavní složkou, jsem mívala problémy - mladé žabky pořádně nerostly, pralesničky nebyly celkově v dobrém výživném stavu. Octomilky dle mého názoru nemájí pro mnoho druhů dostatečnou nutriční hodnotu a jsem přesvědčená o tom, že některé náročnější druhy by se na nich ani nedaly nějak smysluplně chovat a především odchovávat. Krmila bych s nimi proto doplňkově, ne jako hlavní složkou potravy. S mikrocvrčky jde všechno skvěle, berou je i drobné žabky rodu Ranitomeya a čerstvě zmetamorfovaná mláďata. Zhruba do třetího svleku se jimi dá bez problémů krmit. Každou krmnou dávku posypávám vitaminovou směsí, nejlepší zkušenost mám s Reptivitem, občas prostřídám s minerální směsí, nebo s mletým vápencem. Kromě cvrčků krmím doplňkově například chvostoskoky nebo stínkami. Násady krmného hmyzu si lze dělat doma, i kupovat. Přes léto si lze dokonce najít krmení pro pralesničky i venku, například v podobě mšic na větvičkách černého bezu.
Rozmnožování je velmi široká kapitola a především to nemají všechny druhy stejně. V první řadě musíme umět rozeznat samce od samice. Já osobně se domnívám, že 100% jistotu o pohlaví bude mít chovatel až v momentě, kdy žáby pohlavně dospějí a samci začnou zpívat. To pak člověk kolikrát kouká, že ta velká tlustá žába, kterou měl po celou dobu za samici, najednou cvrká, jako o život . Každý druh vydává jinou škálu zvuků, od hlasitého cvrkání, po velmi tiché bručení a bzučení. Zpěv konkrétních druhů pralesniček si lze najít třeba na youtube, nicméně všechny pralesničky mají denní aktivitu a v noci spí, nemusíte se tedy bát nočního buzení, jako to umí jiné druhy žab.
Jako znaky, podle kterých se pohlaví u dendrobatek rozlišuje, se považuje tvar těla (samice bývají zavalitější, s tvarem těla více "jako hruška", samci jsou o něco menší, subtilnější, při pohledu shora mají plynulejší přechod mezi hlavou a břichem) a jako stěžejní znak se uvádí prsty na předních nohou (samci by měly mít širší přísavky, než samci, ale já osobně z toho nikdy nejsem moc moudrá). Samce pak v dospělosti poznáme podle vytahaného hrdélka. Samotnému páření mnohdy kromě zpívání samců, předchází i různé souboje, "hlazení" se navzájem nohami a jiné zajímavé "rituály".
Všechny druhy si nevybírají stejná místa pro snůšky, některé kladou vajíčka na široké listy rostlin, jiné do paždí listů bromelií, do filmovek, rozmístěných po teráriu, nebo do připraveného kladiště. (můžete si být ale jistí, že to nakladou někam úplně jinam, než byste zrovna chtěli ) Samci pak snůšku hlídají a vlhčí jí.
Dvě snůšky od Ranitomeya lamasi - vlevo čerstvá, vpravo několik týdnů stará, kde už lze pozorovat postupný vývoj pulců.
Odchov pulců:
Prvních několik snůšek bývá zpravidla neoplozených a zkazí se - proto nepanikařte, je to normální. Snůšku můžeme ponechat na místě, nebo jí opatrně "seškrábnout", nebo ještě lépe odstřihnout i s listem a přemístit do petriho misky (pokud už tu snůšku do petriho misky žabky rovnou nenakladly :)) nebo do nějaké vhodné plastové krabičky. Do ní dáme trošku vody, vajíčka ale nesmí být potopená moc...nebo můžete snůšku jen občas navlhčit rosením, hlídejte ale, aby neosychala. Pro vlhčení snůšek používám vodu z reverzní osmózy, kterou obohatím o rašelinný koncentrát pro úpravu akvarijní vody (Torben). Po vykulení pulců jsou dvě možnosti, co s nimi udělat. Pokud jsme je nechali v teráriu, můžeme je nechat samce roznést do vody (osvědčená metoda např. u E. anthonyi), nebo je můžeme přesunout do vhodných nádobek, kde pak proběhne metamorfóza.
Vhodné je mít pulce v nádobkách po jednom a to především u druhů, jejichž pulci se chovají kanibalisticky, nebo do vody vylučují hormony, zpomalující růst ostatních sourozenců. Pulce některých druhů, jako je např E. anthonyi, lze mít pohromadě. Nádobky umisťuji na terária, kde je cca 23-24°C. Pro jejich odchov používám taktéž vodu z reverzní osmózy (posloužila by i destilovaná voda), kterou opět obohatím troškou rašelinného koncentrátu, suchým mandlovým listem, vývarem z olšových šišek apod. Všechny tyto složky mají za úkol snížit pH vody a zároveň působí přirozeně antisepticky. Kromě toho dám do každé krabičky kousek akvarijní rostlinky a jávského mechu, ze kterých si pulci ožírají řasy. Ty se tvoří i na stěnách krabičky. Jako krmení se mi nejvíc osvědčily tablety pro akvarijní sumečky. Dobře se dávkují a nekalí vodu, jako jiné krmivo pro rybičky, dá se ale krmit i prachovým krmením pro potěr ryb apod. Zhruba dvakrát do týdne vyměním část vody za novou a ze dna odstraním nečistoty. Doba, za kterou pulci projdou metamorfózou záleží na konkrétním druhu a také na teplotě vody. Obecně se dá říct, že při vyšších teplotách, se zrychlí metabolismus pulců a metamorfóza se urychlí. Může to mít ale vliv na "kvalitu" žabky. Pokud bude mít pulec na proměnu v žábu "víc času", bude vývoj lepší a důkladnější. Podle některé z X teorií o příčině vzniku tzv. "sirkových nohou" (žába, která zmetamorfuje s nefunkčníma předníma nohama), by mohla být toto jedna z příčin. Doporučuji tedy nic neušpechávat.
Ve chvíli, kdy se pulcům vyvinou přední nohy a začnou postupně vstřebávat ocásek, umístíme je do nádobky s víkem, ze které nejsou schopné uniknout a kde mají možnost vylézt na souš. Po přeměně v žabku ještě pár dní nemusí chtít žrát, rozkrmujeme je chvostoskoky, nebo octomilkou D. melanogaster, některé ihned zvládají D. hydei a mikrocvrčky (vhodný je cvrček krátkokřídlý, má velmi drobné nymfy).
Po nějakou dobu, dokud maličké dendrobatky trochu nepovyrostou, je nechávám v hygienicky zařízených plastových boxech, kde mám přehled, jak žerou a kde se jim neschovává hmyz.
Pokud se vám šípové žabky zalíbily, neváhejte s jejich chovem začít, pokud na to máte čas a podmínky. Pozorovat barevné pralesničky při krmení, při námluvách, péči o snůšky a půlce je něco úžasného, i samotná rostlinná terária jsou pastvou pro oči. Jako objekt sledování je využíváme častěji, než televizi. Dendrobatky jsou vhodná zvířata pro člověka s citem, s dostatkem času a především se zájmem o tyto zajímavé a křehké tvorečky. Velmi brzo se pak člověk dostane do stavu, kdy tyto krásné žabky začne sbírat, jako pokémony. Myslím, že chovat pouze jeden, nebo dva druhy je skoro nemyslitelné ...uvidíte sami.
Budu ráda, když se přidáte také na mé stránky na fecebooku, kam vkládám fotky a aktuality z mého chovu pralesniček mnohem častěji, než sem. https://www.facebook.com/pages/Dart-frogs-and-plants/1546693542234134
Komentáře
Přehled komentářů
Potrebovala bych nejake zdroje Koupi zabky
Velikost paludaria
(Zdeněk, 20. 12. 2020 8:47)
Dobrý den,
z kapacitních důvodu jsem si musel pořídit paludárium pouze o velikosti 30x30x30. Je nějaký druh pralesniček, který by se v takto menším paludáriu v páru snesl?
Moc děkuji.
Zdeněk
Koupě pralesniček
(Jakub, 8. 6. 2020 10:53)Dobrý den chtěl bych se zeptat kde nejlépe koupím pralesničku pruhovanou (Phyllobates vittatus), jsem začátečník a nevím kde ji seženu, už sem choval několik plazů tak vím co a jak ovšem pralesničku jsem se snažil najít a koupit ale marně tak prosím o nějaký tip kde pralesničku koupit děkuji.
Re: Koupě pralesniček
(Dominik Woclawek, 8. 9. 2020 21:50)Skupiny na Facebooku Napiš dendrobates a vyjede ti skupiny
Žabka spolu s chameleonem
(Lida, 24. 4. 2019 18:33)Ahoj, krásné stránky. Rada bych také chovala krásnou žabku, můžu ji mít spolu s chameleonem v terariu? Děkuji
Re: Žabka spolu s chameleonem
(Pavel, 24. 8. 2019 22:19)Ahoj, krásné stránky. Rad bych také choval krásnou žabku, můžu ji mít spolu s chameleonem v terariu? Děkuji
Re: Re: Žabka spolu s chameleonem
(lucka, 28. 8. 2019 21:46)Nedoporučujem kombinovať terarijne živočichy všeobecne. Každý má mať nastavené svoje podmienky. Chameleon pojedá v prírode aj drobné živočíchy, čiže môže žabu považovať za potravu. Žaba môže vnímať jeho ako stresový faktor. Chameleon v prírode žije v Jemene, kde je podnebie teplé ale relatívne suché. Žaba má mať 80-100 % vlhkosť v teráriu, čo si predstav ako kúpeľnu, v ktorej si dlho púšťal horúcu vodu a všade je para. Chameleón má v teráriu maximálne fontánku na pitie a piesok ako substrát. Žaba vodu a mokrú hlinu... úplne rozdielne živočíchy. Takže terarijne zvieratka nekombinovať.
Re: Re: Re: Žabka spolu s chameleonem
(gregor, 19. 12. 2019 0:33)a vedeli by ste mi odporucit dakeho plazas ktorym by som ich mohol chovat ?? terarko by bolo cca 120x50x150 (sxhxv) tak aby mali vhodne podmienky obaja a nepojedli sa navzajom
Re: Re: Re: Re: Žabka spolu s chameleonem
(kotlet, 8. 3. 2020 7:20)cital som zevraj s anolismi sa daju chovat
Terárium
(Jan Němec, 30. 8. 2019 10:20)Mám terárium100×40×40cm nasázel jsem tam masožravky.Jaké žabky by tam byli vhodné pro začátečníka a kolik? Děkuji
mikrocvrčci
(Zuzka, 27. 1. 2015 16:28)Máte to moc krásné.Uvažujeme o chovu žabky,právě už i volíme mezi vámi doporučovanými druhy pro začátečníky.Chci se jen zeptat,protože tuto informaci jsem nikde nedopátrala,kolik tak těch cvrčků asi 1-2 žabky za týden snědí a za jak dlouho už jsou pro žabky mikrocvrčci moc velcí?(nevím,v jakém časovém úseku ty 3 svleky proběhnou).Jeden pán ze sousedství je prodává na decky,takže když koupím třeba decku cvrčků,jak dlouho mi pro 1 žabku vydrží?Moc děkuji Zuzka
Re: mikrocvrčci
(lucka, 28. 8. 2019 21:53)My kŕmime gekona a chameleona cvrčkami a poviem to tak, že kupujeme jednu krabičku na 1-2 týždne a aj tak tie cvrčky po tých 2 týždňoch zomrú. Teda ak by sme mali nejakú špeciálnu chovňu, možno by vydržali dlhšie, ale mame ich v krabičke, dáme im jablko a vločky a aj tak dlhšie nevydržia. Pri 2 žabách budete teda podľa mňa každý týždeň kupovať a radšej menšiu krabičku. Lebo po 2 týždňoch aj tie cvrčky narastú, to vidím v krabičke :)
Re: mikrocvrčci
(Réza, 12. 2. 2015 17:55)Dobrý den, záleží na druhu žáby, kolik těch cvrčku za den spořádá, ale rozhodně to nelze nijak počítat na kusy a krmím je ad libitum. Nedokážu vám říct, kolik cvrčků za týden sežere jedna žába, žab mám mnoho a kupuju okolo 7-10 krabiček týdně, nekrmím s nimi ale pouze žáby, ale i mláďata chameleonů, anolisy apod., tudíž o tomhle nemám přehled. Doba, za kterou mikrocvrček vyroste, zaleží na teplotě, ve které je máme. Dá se říct, že pokud budeme mít bednu se cvrčky na nějakém chladnějším místě u země, tak okolo 20°C, bude interval mezi jednotlivými svleky delší.
Koupe zaby
(Marie, 2. 5. 2021 14:05)