English is easy! – Jste
mimozemšťan?
Po „sametové revoluci“ se také v Česku rozkřiklo, že v celém světě se hovoří ANGLICKY! A tak se celý národ snaží tento všesvětový jazyk (a celovesmírný jazyk – jak svědčí americké seriály typu Star Trek, nebo Star Gate, že i všichni mimozemšťané v celém známém vesmíru mluví bez problému plynnou americkou angličtinou) rychle naučit. Stává se, že člověk se učí 20 let angličtinu, a když se konečně dostane třebas do Velké Británie, připadá si jako mimozemšťan na cizí planetě, případně je tamními obyvateli považován za mimozemšťana, který hovoří podivným jazykem, který by se dal pojmenovat CZENGLISH.
Posuďte sami, poznáte-li, o jaký jazyk se jedná:
"Wor lass is geet bonny." (=Moje žena je velmi pěkná.)
"E's getten a cob on." (=Zlobí se.)
"Divvent dee that!" (=Nedělej to!)
"Er geed un a woopit roun yurrole." (=Praštil ho do ucha.)
"Yon lad were lakin' in t'ginnel." (=Tamhleten chlapec hrál v uličce.)
Jestli s tím máte potíže, tak vězte, že takhle se mluví anglicky v oblastech Yorkshire, Lancashire, Durham a East Midlands v Anglii.
Účelem tohoto článečku není nic jiného, než konstatovat, že učení se angličtině se zdá zpočátku pro Čecha snadné, ale později se ukazuje, že bude muset ještě vyvinout mnoho úsilí, aby se solidně domluvil.
Také chci všem anglicky se učícím Čechům doporučit doplňkovou četbu, která mnohé osvětlí, a snad pak budete pokračovat ve studiu angličtiny, a dalších cizích jazyků, s větším optimismem. Po revoluci vyšly tyto pozoruhodné publikace:
1989, ENGLISH or CZENGLISH, jak se vyhnout čechismům v angličtině?, Don Sparling
2000, JAK SE ŽIJE A MYSLÍ PO ANGLICKU aneb Co jste možná v učebnicích nanašli, Věra Tichá
2012, ANGLIČTINA NA ROVINU, Darren Crown
V první publikaci je vyjmenováno, téměř vědecky a encyklopedicky, v čem se Češi nejvíce mýlí, když si myslí, že hovoří anglicky. Český dialekt angličtiny se tak hrdě hásí po boku španělského, zvaného SPANGLISH, a také čínského zvaného CHINGLISH. Autor je kanadský profesor dlouhodobě působící v naší zemi. Tato kniha je už dávno vyprodaná. Možná se najde někde v antikvariátu, ale jistě jsem ji zaznamenal na mnoha místech na internetu online i ke stažení.
Ve druhé publikaci autorka poutavě popisuje své překvapující poznatky, když se provdala do Anglie a trvale tam dosud žije. Kniha má na vnitřní obálce ještě další podtitulky: Jak se vyhout nedorozuměním. Britskoamerický svět a jeho obraz v jazyce. Základní britské a americké reálie. Umíte se učit?
Ve třetí publikaci, ze které jsem už citoval výše, se americký autor, který více než 20 let se učí češtinu a zárověň vyučuje angličtinu, zamýšlí nad tím, proč je pro nás angličtina v mnoha ohledech těžká. Popisuje své poznatky, když se učil česky a popisuje poznatky svých studentů, když své anglické věty formulují pod vlivem českého způsobu myšlení. A především poslední publikace dává novou naději všem, kdo už roky zápolí s úskalími angličtiny a navrhuje různé strategie, jak se spolehlivě domluvit. Ocituji vám z poslední doporučované knihy to, co mne nejvíce zaujalo.
Poslech I
Nedávno jsem měl velice zvláštní lekci. Měl jsem tu na návštěvě kamaráda ze Spojených států a rozhodl se, že ho vezmu s sebou na hodinu a nechám ho, aby si promluvil s mými studenty. Nakonec mluvil jenom on; studenti poslouchali, zmítali se v toku slov a v jejich očích se objevil výraz připomínající pohled vyděšené zvěře ve světle reflektorů obrovského náklaďáku. Ten obvykle pozoruji u studentů, kteří jsou totálně ztraceni, že ani nevědí, jak reagovat. Absolutní, slepá panika. A co hůř, můj návštěvník si vzniklého problému nebyl vůbec vědom. Jako pravý Američan pravděpodobně nikdy v životě nemluvil k cizincům. Byla to naprostá katastrofa; oni nevědwli, jak požádat o pomoc, on zase nevěděl, jak ji poskytnout.
Poslech živé mluvené angličtiny, zejména pokud mluví rodilý mluvčí, je kamenem úrazu pro většinu z vás, to já dobře vím. Aspoň to od vás pořád slyším. Poslech, porozumění slyšenému... v branžitomu říkáme listening comprehenion – doslova poslechové chápání. Přízvuk, rychlá mluva, vázání slov, nejasná výslovnost, která zní, jako kdyby byl dotyčný opilý. Poslech je obtížný. Slovesné časy, zájmena, frázová slovesa, všechno se to na vás řítí málem světelnou rychlostí. Zpracovat takto podanou řeč je těžké. Ale jednu věc musíte mít na paměti především: Nerozumět není žádná ostuda.
Jesliže se váš partner v konverzaci skutečně upřímně a nadšeně nesnaží pomoci vám, abyste pochopili, co říká, tak zřejmě nemluvíte s tou správnou osobou. Může to být americký turista na své první návštěvě Evropy, ohromený tím, že lidé v jiných zmích vůbec mluví jinými jazyky. To neznamená, že je hloupý; většinou je jen neznalý skutečnosti nebo nezkušený. Musíte s ním mít trpělivost. Je třeba ovšem chápat, že v takové situaci on potřebuje vaši pomoc víc než vy tu jeho. Musíte ho naučit, jak má mluvit s lidmi, pro něž není angličtina mateřštinou. Pro rodilého mluvčího to je v tomto ke globalizaci směřujícím světě koneckonců důležitá dovednost. Pomůžete jeho kariéře. Vaše trpělivost možná dokonce bude odměněna. Kdo ví? Jestli půjde americká ekonomika stejnou cestou jako doposud, možná budete mít amerického přítele, který se tu za tři měsíce octne zpátky a bude hledat práci.
Také je možné, že člověk, s kterým mluvíte, má prostě jen slabé ego. Takoví lidé mají radost, když mohou mít v něčem převahu, ať je to v čemkoli, a vy jste jim zrovna padl do rány. Anebo to může být přesně naopak. Dotyčný může mít tak nabubřelou představu o sobě samém, že snížit se k pauze v řeči s takovou nicotnou havětí, jako jste vy, pro něho prostě nepřichází v úvahu. Takový typ člověka ovšem rozhodně nestojí za to, abyste mu věnovali čas, leda byste byli masochisté a měli z toho zvrácené potěšení. Jinou možností je, že se vás váš protějšek snaží obalamutit. To se děje dost často, hlavně když mluvíte s kádrováky z lidských zdrojů a manažerskými konzultanty. Někteří z nich předpokládají (smutné je, že dost často správně), že se budete cítit jako idiot, když nebudete rozumět, co říkají. Ale oni nechtějí, abyste jim rozuměli. V tom je ten fígl! Takhle totiž vydělávají peníze. Úmyslně používají slova a fráze, o nichž vědí, že jim nebudete rozumět. Takovým lidem nemůžete důvěřovat. Přitom se ovšem může ukázat, že sami jsou hloupí. Ať se na to ale díváte z kterékoli strany, jestliže vám záleží na vedené konverzaci a váš protějšek nejeví ochotu vám vyjít vstříc, aby vám pomohl, jděte od toho. Nejspíš máte lepší věci na práci. V případě, že dotyčný je váš šéf, musím vám vyslovit upřímnou soustrast.
Poslech II
Než jsem v roce 1992 přijel do Čech, přihlásil jsemse na jeden semestr studia ruštiny – což byl jediný slovanský jazyk, který se vyučoval na mé univerzitě –, abych se trochu řipravil na lingvistické hrůzy, které mě budou čekat, až sem přijedu. Profesor byl Američan, který studoval ruštinu víc než čtyřicet let. Řekl nm, že pravděpodobně největšm problémem, s nímž se anglicky mluvící studenti v ruštině setkají, je skutečnost, že nejsou při tvoření vět zvyklí myslet dopředu. Stejně tak mohl mluvit o češtině. Ačkoliv od té doby už uplynulo dvacet let, já se stále potýkám s týmž problémem. Vypadá následovně: dejme tomu, že jsem uprostřed konverzace, která docela hezky plyne, a tak si řeknu, že do svých vět přihodím nějaké to přídavné jméno, abych se trochu blýskl svými vědomostmi. Jenže v konverzaci se vše děje poměrně rychle, takže nemám moc času. Ale vím, co chci říct. V angličtině by to znělo asi takto: It was such a big, important... A začnu: Bylo to takové důežité..., a pak si s hrůzou uvědomím, že jako další slovo mám připravenou příležitost a TA je ženského rodu. Takže musím začít zase znovu: Taková důležitá... Přátelé, kteří mě znají, si na tento problém zvykli a jsou natolik laskaví, že ho ignorují. Skutečnost, že vy Češi začnete větu, jejíž podstatné jméno je kdesi daleko předaleko v mlhách na vzdáleném obzoru, a přesto dokážete použít všechny pádové a rodové koncovky správně ještě předtím, než se dotyčné jméno vůbec vynoří, pro mě zůstává nepochopitelná a naplňuje mě posvátnou úctou. Vám se to možná nezdá až tak důležité, ale je fakt, že hodně z vás má stejný problém, jenomže opačný, když jde o porozumění angličtině vůbec, zejména však o porozumění slyšenému textu.
Problém spočívá v základním rozdílu v povazr našich dvou jazyků. Čeština je řeč syntetická, což znamená, že tvar slova určuje jeho funkci a význam: žena, ženě, ženám... tvatu slova hned vidíte, jakou má v dané větě pravděpodobně funkci. Jenže v angličtině, která je analytický jazyk, je to jinak. Význam vychází z umístění a kombinace jednotlivých slov. Je to spíš jako skládačka, puzzle, jež nabývá jsdnějšího významu s každým dalším dílkem, který zapadne na své místo. Abych vám názorně ukázal, co tím míním: pomyslete na význam slova where. Where did you go? ovšem znamená kde. Slovíčko who ve větě Who are you talking to? se významově liší od who ve větě Who are talking about? Zrovna tak tell ve větě I can't tell George, ve významu říct, znamená něco úplně jiného než tell ve větě I can't tell George from Steven, kde tell znamená rozeznat. A je to ještě horší, když jde o mluvené slovo. [Húz] je jak who's, tak whose. Výnam slova se mění v závislosti na jeho pozici a kombinacích, jaké tvoří, a to je obrovský problém, jestliže máte ve zvyku přičleňovat význam slovům v momentě, kdy je uslyšíte, což zcela přirozeně provádíte v syntetických jazycích. Tím vznikají potíže, protože jestliže anglickému slovu přidělíte význam příliš brzy, ztrácíte drahocenný čas. Nejdříve tím, že se upnete na chybné porozumění. O další čas přicházíte, když vás zasáhne strašlivé poznání, že váš první odhad byl mylný, ještě více času přijde vniveč při zpanikařeném pokusu rozpomenout se, co jste právě slyšeli, a další ztrátu času znamená propracovat se ke správnému významu. V konverzaci hrají roli zlomky vteřiny. A proto přidělit slovu v angličtině význam příliš brzy je prostě moc velká ztráta času.
Nemá smysl protestovat, že je to nefér, a právě tak neexistuje pro tento problém jiné řešení než prostá rada: zpomalte. Nebuďte tak hrr a nesnažte se hned všechno překládat. Nechte dílky puzzle, aby samy zapadly na správné místo.
---- konec citací ----
Tedy doporučuji všem zájemcům, aby si knihu opatřili. Vyšla nedávno, je ještě k dostání v knihkupectvích, ale jde vskutku na dračku. Dočtete se tam více zajímavých věcí, například o užitečnosti mnemotechnických pomůcek a tak. Doporučuji přečíst celé. Já jsem upozornil jen na to, co mne osobně nejvíce obohatilo.
A nakonec úvaha Oty Ulče z roku 2008:
Ota Ulč, ČÍNSKÁ ANGLIČTINA - ŘEČ BUDOUCNOSTI
Leckterý našinec si do exilu přivezl kus staré vlasti. V novém domově bude mluvit česky a na svět se bude dívat očima své české zkušenosti. Je to ale handicap? Stane se ze mě kosmopolita jen proto, že jsem se u protinožců oženil s tetovanou Papuánkou?
Oženil jsem se s netetovanou Nečeškou. Dorozumíváme se anglicky. Jednoduchá angličtina je jednoduchá. Neskloňujeme, nepádíme. Její perfektní zvládnutí ale pokládám za téměř nedosažitelné...
Celý text je tady: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-cinska-anglictina-rec-budoucnosti-d9q-/p_zahranici.aspx?c=A090506_102927_p_zahranici_wag