Proč poletušky létají?

Poletušky slovanské žijí ve smíšených lesích, tedy tam, kde rostou jehličnany a opadavé listnáče. Malý otvor v kmeni je vstupní branou do hnízda poletušky. A jak to vypadá uvnitř? Vstup má v průměru asi 3 centimetry, přesně tolik, aby tudy prošla hlavička. Poletušky měří 15 centimetrů, stejně jako vrabec, a váží pouhých 100 gramů, asi tolik co vajíčko. Dokonale plachtí! V padákovém letu dokážou poletušky také manévrovat, aby se vyhnuly stromům. Letí rychlostí 10 metrů za vteřinu a někdy doplachtí až na vzdálenost sta metrů. Kdyby to byli skokani na lyžích, překonali by takzvaný konstrukční bod můstku. Jejich pohyby jsou dokonalé, let mají zcela pod kontrolou. Při odrazu poletuška vytrčí zadní nohy a pak všechny čtyři končetiny roztáhne. V tu chvíli její tělo zabírá plochu 15 centimetrů čtverečních. Aby mohly poletušky létat, potřebují široký kožní lem. Naberou pod něj vzduch, a tak získají vztlak. Když chtějí zatočit, kožní lem natočí. Této metodě létání bez mávání křídly se říká klouzavý let. Při klouzavém letu lehce pohybují ocasem, který ve vzduchu funguje jako stabilizátor a kormidlo. Stejně jako ocas u papírového draka. Také umějí dokonale přistát.

Jakmile se přiblíží ke stromu, na němž chtějí přistát, kožní lem lehce uzavřou, aby zadržel víc vzduchu jako padák, a zbrzdí se. Přistávají na zadních nohou, které utlumí prudký náraz. Díky mistrnému používání kožních lemů mohou rychle rostoucím lesem volně plachtit. Poletušky, mistři v klouzavém letu, jsou příbuzné jiných obyvatelů lesa – veverek. Na světě žije nějakých 250 druhů veverek. Většina pobíhá po zemi nebo šplhá po stromech, ale některé – jako například poletuška malá a poletucha bělolící létají. Proč ale vlastně létají? Když se obyčejné veverky přesunují z jednoho stromu na druhý, musejí nejprve z jednoho slézt a pak na ten druhý vyšplhat. Pokud ale létají, pak tohle dělat nemusejí, tak šetří čas i energii. Jak ale mohou sbírat ze země žaludy a kaštany? Poletušky slovanské se po zemi pohybují trochu nemotorně, protože se jim pod nohy plete kožní lem. A tak stromy opouštějí jen málokdy. Navíc nepojídají oříšky. Oříšky se živí mnoho druhů veverek, ale oříšky patří k oblíbené potravě i dalších lesních živočichů. Takže i když je veverky najdou, ostatní zvířata jim je často seberou.

Ekologický život

Poletušky slovanské se živí pupeny a listy stromů, které vlastně nikdo jiný nepožírá. Žijí tedy velmi úsporně. Dá se tomu docela dobře říkat ekologický způsob života. Poletušky slovanské jsou v tom mistry. Takže nejen potrava, ale i příbytky poletušek slovanských a veverek obecných se od sebe zásadně liší. Veverky obecné také žijí v dutinách stromů, ale často si samy stavějí z větviček vlastní hnízda. Vybudovat jedno takové hnízdo jim trvá několik dní, i když ho využijí jen jednu sezonu. Naopak poletušky si příbytky stavějí samy jen vzácně. Využívají dutiny po datlech i dalších ptácích a žijí v nich mnoho let. Šetří energií na stavbu příbytků, a vedou velmi střídmý život. Jsou šetrné k životnímu prostředí. Také při klouzavém letu šetří energii. Potrava, bydlení i přeprava – každou část jejich života lze nazvat ekologickou.

Prosinec. Nastává dlouhá a krutá zima. V tomto ročním období se tady prohánějí divoké zimní větry, které sem dorazily od oceánu. Rychlost blizardu je větší než 10 metrů za sekundu a teplota okamžitě prudce klesá. Lesním živočichům nezbývá než tyto mrazy trpělivě snášet. Už od října si poletuška odnáší mech do svých příbytků. Mech poskytuje hnízdu vynikající izolaci. Poletuška se přes zimu dělí o svá hnízda s ostatními, ať už to jsou rodinní příslušníci nebo ne. V hnízdě se k sobě choulí a vzájemně se zahřívají. Venku je 16 stupňů pod nulou, ale uvnitř je 22 nad nulou. Je to vynikající a úsporný systém vytápění. Malé poletušky slovanské dokážou čelit drsnému počasí skromným, ale zároveň velmi efektivním způsobem.