Pohyb psů v honitbě
Pohyb psů v lese a na poli z pohledu zákona o myslivosti .
Otázka volného pohybu psů v honitbách je často probírané téma na různých internetových diskusních fórech, především majitelů psů, kteří se rozvášněně pohoršují nad konflikty s vlastníky či uživateli honiteb. Neznalost zákona neomlouvá, a proto je třeba znát základní práva a povinnosti majitele psů, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám a citovým újmám. Podívejme se tedy na tento problém podrobněji. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti mimo jiné upravuje volný pohyb psů a koček v polních a lesních honitbách, včetně jejich sankčních a dalších opatření. Hlavním zájmem je život a zdraví pronásledované zvěře.
Pojem „toulavý pes” lze vysvětlit tak, že se jedná o zvíře opakovaně se vzdalující z moci svého majitele, za účelem lovu. Jeho majitel je nedůsledný, nedělá žádná opatření, aby psovi v takové činnosti zabránil a znemožnil mu toulání. Definice tohoto pojmu není v zákoně podrobněji upravena. V praxi se má za to, že pes, který se nachází ve vzdálenosti větší jak 200 m od nejbližšího plotu, nejde přivolat a dále utíká za zvěří, může být považován za toulavého a myslivecká stráž je ze zákona oprávněna takového psa usmrtit. Nelze usmrtit psy ovčáckých a loveckých plemen, psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Na vlastníky psů a koček se vztahuje ustanovení § 10 odst. 1 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Otázka volného pohybu psů v honitbách z pohledu zákona je jedna věc. Otázka určité vzájemné tolerance a ohleduplnosti je věc druhá. Buďme k sobě slušní a tolerantní. Myslivce a pejskaře by měla spojovat láska k přírodě. Jdete-li se svým psem do honitby, chovejte se tak, abyste vy i vaši psi zvěř nerušili. Musíme se přizpůsobit neúprosné realitě a mít psa stále plně pod kontrolou. Předejdeme zbytečným konfliktům, nebo situacím, kdy může být pro našeho psího kamaráda již pozdě.