Posmrtný život a reinkarnace z pohledu víry
Tento článek se bude týkat víry v posmrtný život v rámci různých kultur.
Otázka posmrtného života či reinkarnace je jedno z nejdiskutovanějších témat, jak věřících lidí, tak ateistů. Každý máme vlastní názor pro a proti, vědci se snaží najít jednoznačnou odpověď a důkazy pro vyvrácení či potvrzení tohoto fenoménu, stejně jako Paranormal tým z.s..
Víra v posmrtný život, čí převtělení je tu od pradávna. Stačí si jen vzpomenout na mýty ze starověkého Egypta, kde se věřilo, že lidská duše putuje do záhrobí, kde se váží s pírkem. Pokud byla duše lehčí než pírko, zasloužil si zemřelý jít do nebe za bohem Osirisem. Pokud byla jeho duše zkažená, což se projevilo tím, že na vahách pírko bylo lehčí, ihned byla sežrána bohyní „Požíračkou“. Takto odsouzení putují ke zlým duchům a ty je nadále mučí. Zatímco ti, kteří jsou v království mrtvých, mohou nakrátko navštěvovat svět živých a navíc jsou odměněni životem mezi bohy.
Staroegyptský papyrus s vyobrazením posmrtné cesty: na trůnu bůh Osiris dohlíží na vážení duše s pírkem. – z leva bůh Anubis (nemanželský syn boha Osirise) přivádí zemřelého, s bohyní Požíračkou (s hlavou krokodýla) váží duši, bůh Thovt s ibizí hlavou zapisuje, zemřelého, který si zasluhuje žít mezi bohy přivádí k Osirovi, jeho syn bůh Horus.
Evolucionisté na víru o posmrtném životě odkazují až k pravěku k tzv. fenoménu „dechové duše“. Věřilo se, že posledním výdechem duše opouští pozemský svět a směřuje – jak kdysi řekl Platón – do světa ideí. Později se z tohoto fenoménu odvinula řada propracovanějších náboženských dogmat, které můžeme mapovat až po současnost.
Starověké Řecko má podobný pohled na posmrtný život jako starověký Egypt. Duše zlých lidí putují do nejnižší části Tartaru, kde je čeká věčné pokání a duše dobrých jdou do Elysia (ráje), kde hodují a opěvují své bohy.
Hádes – bůh podsvětí
Kerberos – trojhlavý pes, strážce podsvětí, hlídající, aby se do světa mrtvých nedostal živý člověk
Převozník Cháron převážející do podsvětí duše zemřelých přes řeku Styx.
Přesuneme-li se do Evropy a podíváme se na Vikingy a Kelty, zjistíme opět podobnosti s ostatními polyteistickými náboženstvími. Jelikož byli národy válečníků, věřili, že se do ráje dostanou jen válečníci a vládcové kteří zemřeli v boji. Naopak duše zemřelých přirozenou cestou jdou do záhrobí, kde se stanou mlčenlivými sluhy bohů podsvětí.
Symbol paláce mrtvých -Valhalla
Vikingská štítonoška, Valkýra, nejvyššího boha Odina
V převtělování, reinkarnaci věří východní náboženství jako Buddhismus a Hinduismus. Principem převtělování je způsob jak dosáhnout nejvyššího osvícení nirvány a rozplynout se ve vesmíru. Aby k ní člověk došel, musí být na to připravený, mít dostatek moudrosti, síly, a tu jinak než zkušenostmi během žití nezíská, proto se člověk rodí nově do doby, dokud není připraven dosáhnout nirvány.
Buddha – vlastním jménem Guatama Sídhártha
Hinduistické nejvyšší božstvo –
Oproti těmto názorům křesťanství na reinkarnaci nevěří, ba naopak ji zavrhuje. V našich končinách se věří, že po smrti půjdeme – pokud budeme žít dobrý a spravedlivý život – do nebe, nebo v opačném případě nás čeká peklo jako forma trestu za hříšný život.
Peklo, očistec a nebe
Podíváme-li se na nynější názory na posmrtný život, jsou velmi podobné výše zmíněným. Pokud nakoukneme trochu do esoteriky, najdeme i názor, že po smrti hmotného těla dojde ke změně jeho formy v tzv. fluidové tělo. Duše je prý velmi těsně spojená fluidem oduší, které oživuje hmotné tělo. Pokud někdo zemře, zjevuje se zemřelý blízkým prostřednictvím ektoplazmy. Pokud při odchodu milovaného člověka příliš naříkáme, zdržujeme odchod duše z hmotného těla a přechod do astrálního světa. Duše je údajně spojena ještě přibližně 8-10 dní s hmotným tělem, a proto by se měla kremace dělat až po uplynutí této doby jelikož dochází k násilnému odtržení od těla, což v případě klasického pohřbu není. Duše zemřelého pak putuje svou cestou, kdy si projde svými zážitky, vším dobrým a zlým, aby došlo k očištění.
O tomto pojetí posmrtného života je toho mnoho napsáno, a pokud vás zajímá toto pojetí, není problém si o něm mnohé najít. Paranormal tým z.s. tento přístup na základě svých výzkumů nesdílí. Sice se zde mluví o jakési energii, která se může projevit zvukově, fyzicky či kineticky, ale nikdy se nám nepodařilo jednoznačně prokázat, že jde o inteligentní energii natož o osobu nefyzického původu. Polemika není však hlavním tématem tohoto článku. Jeho prioritou je seznámit vás s viděním posmrtného života u jednotlivých náboženstvích.
V příštím článku se podíváme na toto téma z hlediska psychologie a filozofie, jelikož díky tomuto článku známe názory různých kultur od starověku po současnost.
Děkuji za přečtení a doufám, že jste se dozvěděli nové a zajímavé informace.
Autorka: Kateřina Běhanová
Korekce: Ondřej Bezouška
Zdroje:
Obrázky google.com.
FLÁŠAROVÁ. Praktický průvodce minulými životy. Pardubice: MAYDAY, 2006. ISBN 80-86986-14-4
KUBIŠTOVÁ-ŠKOCHOVÁ, Věra. Zrcadlo okultismu aneb využití tajných věd. Brno: CENTA, 2004. ISBN 80-86785-01-7
BAUSSIEROVÁ, Sylvie. Objevujeme svět: Mytologie. Bratislava: MATYS, 2003. ISBN 80-88989-91-4
PERRUDINOVÁ, Francoise. Objevujeme svět: Dávné civilizace. Bratislava: MATYS, 2002. ISBN 80-88989-59-0