Poslední den na zámku
Pondělí začalo poněkud groteskně... poté, co jsem se nasnídala, chtěla jsem vyčesat psa. Odebrala jsem se do zahrady a... nedopatřením zabouchla dveře. Tak jsem si udělala romantickou procházku zahradou, zuřivě hledajíc, jestli náhodou nezůstal otevřen alespoň jeden z vchodů do domu. Samozřejmě nezůstal.
A tak jsem se velice sofistikovaně (musela jsem vypadat jak homelessák před sámoškou) usadila před dveře vedoucí do kuchyně a čekala asi hodinu, než se probudí a půjde nasnídat někdo další. Pak jsem náhradní host-sister ujistila, že čekám jen chvilinku a v duchu si nadávala do totálních idiotů.
Odpoledne jsme pak jeli na nákup do hypermarketu. Dostalo se mi výsady tlačit nákupní vozík, nebo spíše vůz, za kterým jsem byla sotva vidět. (komentáře na mojí vejšku si nechte laskavě pro sebe.) Bez bouračky jsme dojeli až k pokladně. Kdyby tohle viděl učitel autoškoly, dali by mi řidičák bez absolvování jízd.
Na rozlučkovou večeři se dostavil i můj náhradní host-brother se svou manželkou. (Pro nejmenovanou Domču C.: slečna měla asi 190cm a její manžel byl přinejmenším o hlavu menší... to jen tak, jako vyhlídka do budoucnosti :D ) Po večeři mi všichni svorně řekli ukázkovým britským humorem s ukázkovým americkým akcentem, že už mě nikdy nechtěj vidět. Ovšem po vyfasování Becherovky vypadali, že změnili názor...
Bude se mi stejskat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář