Chovatelství

NAUKA O LÉČIVECH A LÉCÍCH

1) Formy léků

- protože samotnou léčivou látku z praktických důvodů obvykle podávat pacientovi nelze, je třeba ji zapracovat do léčivého přípravku

- to se děje přidáním různého množství pomocných látek, které obvykle tvoří větší část přípravku, a následným technologickým procesem, z něhož vzejde hotový výrobek, který je nakonec naplněn do obalu a připraven k podání pacientovi

- léčivý přípravek může mít nejrůznější podobu (např. tablety, kapky, čípky , injekce atd.), která vychází z toho, jakým způsobem bude přípravek užíván

- konečná podoba léčivého přípravku se označuje jako léková forma

2) Podávání a dávkování léčiv

- možné podávat lokálně (většinou na kůži, do oka apod.) nebo celkově, kdy mají systémový účinek

- podání léčiv rozlišujeme na:

·         enterální (léčivo podávané přes GIT, podání je zejména podání per os, nebo rektálními čípky, nástup účinku při takovémto podání je nejdříve za půl hodiny a bývá systémový)

·         parenterální (jakkoli jinak než přes GIT, většinou intramuskulární - podává do svalu, nástup účinku do 15 min, subkutání - nedochází k dokonalému vstřebávání, uvolňuje se zpravidla delší dobu, př. dlouho se uvolňující hormonální přípravky, intravenózní - velice rychlý nástup účinku, ne všechna léčiva jsou možná aplikovat, hladina léčivé látky v krvi zase velice rychle klesá, intrauterinní – hlavně v gynekologii a zpravidla nemají systémový účinek

- potřebná léčebná dávka závisí jak na léčivu, tak na organismu

- při ověřování léčiva se stanovují dávky léčebné a toxické a při posuzování bezpečnosti léčiva se bere v potaz zejména velikost rozdílu mezi dávkami léčebnými a toxickými

- ze zjištěné minimální, maximální a střední léčebné dávky je odvozeno doporučené dávkování léčiva, které je zpravidla u zvířat vztaženo na jednotku hmotnosti

- toxicita léčiva je pak charakterizována zejména tzv. minimální a střední letální dávkou (uhynulo 50 % pokusných zvířat)

- individuální rozdíly v rámci jednoho druhu (genetika, věk, pohlaví, tělesná hmotnost, výživa, zdravotní stav, březost a laktace, současné působení jiných léčiv, způsob chovu a mikroklima aj.)

- opakované podání určitá rizika (např. změna účinnosti léčiva, návyky, alergie), dodržovat stanovené intervaly podávání léčiva

3) Rezidua léčivých látek a ochranné lhůty

- problematika reziduí použitých látek v produktech HZ chovaných za účelem produkce potravin či krmných surovin

- po určitou dobu se v jednotlivých tkáních a orgánech, sekretech a exkretech nacházejí jednotlivé látky obsažené v léčivu

- konzumace takto kontaminovaných produktů (masa, mléka, vajec, medu) představuje riziko ovlivňování organismu konzumenta, proto každé léčivo určené k podání HZ musí být opatřeno údajem o ochranných lhůtách

- ochranná lhůta určuje, jak dlouho od poslední aplikace léčiva nelze jednotlivé produkty používat k potravinářským účelům

- délka OL závisí na farmakokinetice daného léčiva a je ovlivňována i aplikační formou dané účinné látky a místem aplikace (liší se OL pro maso a orgány a pro mléko a vejce)

- přítomnost reziduí v živočišných produktech nesmí ohrozit zdravotní stav krmených zvířat

- pokud není OL stanovena, použije se nejméně tzv. standardní  OL, která je 28 dnů pro maso, 7 dnů pro mléko, 7 dnů pro vejce a 500 stupňodnů pro maso ryb

- hygienické normy na rezidua léčivých látek velmi přísné, za nalezení reziduí antibiotik např. v mléku jsou vysoké pokuty a chovatel pak nesmí dodávat do mlékárny

- některá léčiva se dokonce z organismu nevyloučí ani po dlouhé době  (nap_. tetracyklin se ukládá do kostí)

4) Základy receptury

a) lékopis

- je nejvyšší platná norma závazná pro organizace a pracovníky podílející se na výrobě, předepisování a vydávání léčiv se nazývá, zaručuje standartní jakost léčiv, informativní funkce, lékopis dělí léčiva na:

·         léčivé látky (suroviny určené pro přípravu dalších typů léčiv, mohou být

            minerálního, živočišného, chemického nebo rostlinného původu

·         léčivé přípravky (produkty získané vhodným zpracováním léčivých a pomocných látek do určité lékové formy)

·         léky (léčivé látky, nebo přípravky upravené k použití a vydávané pacientovi)

- léky připravené pro zvířata jsou označena nápisem „jen pro zvířata“, můžeme použít i humánní, ale problematické stanovení dávky

b) doba expirace

- je doba, do které je léčivo použitelné, po jejím uplynutí není možné přípravek používat, končí posledním dnem měsíce, který je uveden, lék musí být vždy opatřen

srozumitelným návodem k použití v českém jazyce, tento návod se označuje také jako příbalová informace a musí obsahovat následující údaje: název přípravku, léková forma, množství přípravku v jednom balení, složení přípravku, název a místo výrobního podniku, číslo výrobní šarže, expirace, indikace, kontraindikace, nežádoucí účinky, cílový druh zvířat, dávkování, ochranné lhůty

c) vedení evidence

- při použití léčiv se musí vést podrobná evidence, zodpovědnost je na chovateli, ve velkochovech na veterinárním lékaři

- chovatel má povinnost vést evidenci o tom, jaké léčivé přípravky byly podávány konkrétním zvířatům, o tom že byly dodrženy podmínky pro jejich podávání včetně OL, bezpečnost a správné zacházení s léčivými přípravky, kdy a jakým způsobem byly použity

léčivé přípravky

- vedení záznamů o používání léčiv má obsahovat: název použitého léčivého přípravku, popřípadě i šarži, je-li na obalu uvedena, datum použití léčivého přípravku, druh a kategorii zvířat, pro která byl léčivý přípravek použit, počet a identifikaci zvířat, pro která byl léčivý přípravek použit, důvod použití léčivého přípravku nebo lékařskou diagnózu, dávku, popřípadě množství použitého léčivého přípravku, stanovenou ochrannou lhůtu, identifikaci hospodářství (nebo chovu), kde byl léčivý přípravek použit

5) Nežádoucí účinky léčiv

- kontrolu nad správným užíváním, distribucí, předepisováním a skladováním veterinárních léčiv má Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL)

 - každý léčivý přípravek a léčivo, které se dostane na trh, musí samozřejmě projít náročným a drahým procesem zkoušení na různých úrovních a poslední jsou klinické zkoušky, provádí se na omezeném množství zvířat

- nežádoucí účinky se mohou vyskytovat vzácně a třeba jen u některých plemen (nahlásit)

6) Nejčastěji používané skupiny léčiv

a) antiparazitika

- preparáty užívané proti parazitům

- dělí se dle skupin parazitů, na které působí:

·         antikokcidika - k prevenci a léčbě kokcidiózy, různé druhy ATB, podávají se léčebně, preventivně nebo jako stimulátory růstu

·         anthelmintika - k prevenci a léčbě invazí cizopasných červů, liší se podle spektra účinku na parazity, rozdílné dávkování

·         ektoparazitika - proti vnějším parazitům

- většina účinných látek působí na dospělá stádia parazitů – jsou adulticidní, vhodná volba antiparazitika, vhodné střídání nebo kombinace jednotlivých přípravků

- tyto látky se dělí do několika skupin dle toho, na které skupiny parazitů účinkují:

·         Makrocyklické laktony (ivermectin, doramectin, abamectin, moxidectin)

- účinné na oblé červy, na ektoparazity, parazita nezahubí, ale způsobí jeho ochrnutí a ten je pak vyloučen z GIT, z organismu se vylučují velmi pomalu, dlouhé OL až 28 – 42 dní, rezistentní tasemnice a motolice

·         Benzimidazoly (fenbendazol, albendazol, mebendazol, oxybendazol)

- stará skupina, na oblé červy, ve vyšších dávkách i na některé tasemnice, velmi málo toxické pro organismus,výskyty rezistencí

·         Praziquantel

- účinná látka působící proti plochým červům (tasemnicím), ostatní rezistentní

b) antibiotika

- vznikají při metabolismu mikrobů, plísní, rostlin a živočišných tkání

- působí bakteriostaticky, bakteriocidně, fungistaticky i fungicidně

- dělení ATB podle mechanismu účinku na:

·         bakteriostatická (bakterie nezabijí, ale pouze omezují jejich růst a

imunitní systém si s nimi již poradí sám, tetracykliny a sulfonamidy)

·         bakteriocidní (přímo rozrušují bakterie, což vede k jejich smrti, peniciliny, aminoglykosidy), neměla by se spolu míchat!!!

- antibiotická citlivost a rezistence (rezistence je schopnost odolávat jeho působení a je buď primární - přirozená nebo sekundární - získaná)

- výběr ATB (zásadní věc při nasazení ATB, zda jde o bakteriální infekci, na mykotickou ani virovou nezabírají, u virových se ale používá také, ATB určit dle lokalizace infekce a klinických příznaků)

- druhově specifické zvláštnosti při použití ATB:

·         kůň (podání nevhodných ATB velmi často příčinou iatrogenního poškození, peniciliny per os u dospělých koní možnost narušení mikroflóry ve slepém a tlustém střevě, koliky, tetracykliny v kombinaci se stresem vyvolávají průjmy až těžké enterokolitidy, makrolidy a linkosamidy nepoužívat s výjimkou hříbat per os, fluorochinolony se nesmějí použít u hříbat a rychle rostoucích zvířat

·         skot (peniciliny per os narušení bakteriální fermentace vede k těžkým poruchám trávení

·         prase (penicilin vyvolává třesy)

·         pes (množství reakcí podmíněných plemenem a věkem, potencované sulfonamidy – možnost vyvolání imunitních polyartritid, zvláště u velkých plemen, tetracykliny u mláďat – zbarvení zubů, ivermectin – prostupnost hematoencefalické bariéry, zvláště u kolií, šeltií a dalších plemen s vysokým stupněm imbrídingu)

·         kočka (chloramfenikol – toxické účinky, aminoglykosidy – ve vysokých dávkách ototoxické (poškození sluchu)

·         drůbež (neomycin per os není vstřebáván, tylosin – vysoké hladiny v kostech, erytromycin a sulfonamidy – dochází k toxickým projevům, tiamulin – velmi toxický často úhyn, hlavně v kombinaci s monemsinem a salinomycinem – růstové stimulátory)

·         ptáci – exoti (tetracykliny – špatná resorpce z GIT, aminoglykosidy – nefrotoxické působení, sulfadiazin s trimetoprimem – GIT poruchy)

c) nesteroidní antiflogistika

- léčiva s protizánětlivými účinky, nejsou vytvořeny na bázi hormonů

- mají účinky antipyretické (proti horečce), antiflogistické (proti zánětu) a analgetické (proti bolesti)

- nejrozšířenější např. Ibalgin s účinnou látkou ibuprofenum (pro kočky toxický)

- podporují hojení ran

- účinky spočívají v blokování tvorby tkáňových hormonů, které působí většinou v postižené tkáni a jsou zodpovědné za vyvolání bolesti (většinou se jedná o deriváty kyseliny arachidonové

- při předávkování a dlouhodobém užívání mohou organismus poškozovat, komplikace jako žaludeční vředy až perforace žaludku

- typičtí zástupci flunixin meglumin, phenylbutazon, kyselina tolfinová, meloxicam, caprofen

d) steroidní antiflogistika

- kortikoidy

- představují protizánětlivé látky na bázi steroidních hormonů

- dělí se na krátkodobě působící (kratší než 12 hod, upřednostňovány), střednědobě působící

(12 – 36 hod) a dlouhodobě působící (déle než 48 hod)

- používají se při chronických zánětech, nebo degenerativních onemocněních

- typické při použití při chronických zánětech šlach, kloubů, nebo bronchitidách, při terapii alergií nebo pohybových problémů vyplývajících z onemocnění CNS, terapie šoku