Severus seděl mlčky v kupé a čekal co řekne jeho dcera. Právě ji sdělil, že je špeh u Voldemorta, proto chtěl aby nastoupila do Bradavic pod jiným jménem. Řekl ji své důvody.
Teď čekal na rosudek. Po chvíli se dočkal. Eleanor si sedla vedle něho a objala ho.
„Nějak to dopadne, tati!“
„Já mám o tebe strach, jak ho znám tak bude chtít ať se k němu přidáš. Ne odejdu od něho. V Bradavicích budeme v bezpečí tam můžeme být schovaní.“
„A co ty tati, Řád tam potřebuje špeha, ty tam musíš zůstat.“
„Řád může jít k čertu, pro mě jsi přednější ty.“
„To je sice pěkný, ale co lidi, které můžeš díky špehování zachránit. Já se taky přidám.“
„Ne!“
„Tati nic s tím neuděláš. V Bradavicích se skovávat jak srabi. To není přece tvůj styl. A navíc aspoň takhle budeš mě mít na očích.“
Severus ji chtěl opět odmítnout, ale předběhlo ho pálení zla.
„Ještě si o tom promluvíme, ale teď musím jít za ním.“
A přemístil se do temného sídla. Zamířil do trůního sálu, kde už na něj čekal on.
„Můj pane.“
„Ještě jsem se sice nerozhodl ohledně tvé dcery, ale potřebuju tě, aby si vyřídil mému dědici, že si sním přeji mluvit. Ať příjde s vámi. Chci ať mi ukáže znak, který vymyslel, abych ho mohl také kontaktovat. Najdi ho ve vlaku.“
„Jak si přejete pane!“
Uklonil se a odešel. Nerad se přemisťoval do pohybujících se předmětů. Bylo to hodně riskantní. Ale už měl praxi. Objevil se zase v kupé u své dcery.
„Promiň broučku, ale musím někoho najít. Mám pro něj vzkaz.“
Poté odešel hledat Harryho.
Harry s Ginervou nastoupil do prázdného kupé, které se nácházelo zhruba v půlce cesty.Už pohodlně seděl. Když ho vyrušilo otevření dveří. Vešel Severus Sneape.
„Pane,“ lehce sklopil hlavu.
„Co si přeješ, Severusi,“
„Mám ti vyřídit od Pána zla, že ho máš po večeři jít navštívit, máš mu předvést znak, aby tě mohl kontaktovat. Půjdeš se mnou, mám se tam také dostavit.“
„Jistě, děkuji Severusi za vyřízení.“ Severus odešel zpět do kupé. Harry si lámal hlavu ještě pořád nemohl přijít na správný tvar. Asi v půlce cesty ho vyrušilo další otevření dveří. V nich stála osoba, kterou by tu na jednu stranu nečekal, ale na druhou mu došlo, že měl předpokládat, že ji tu spatří.
„Harry si to ty?“
„Ahoj, Hermiono, jak si užíváš být jedináčkem?“
„Ty máš být mrtvý!“
„Smůla zlatíčko. Nepovedlo se ti to!“
“Harry, já... vážně jsem nechtěla, opravdu nevím co se stalo, tedy teď si myslím, že se uvolnila moje magie a prohodila tě tím oknem, ale opravdu jsem to nechtěla. Je mi to líto.“
„To mě ne, teď aspoň vím kam patřím.“
„Co se stebou dělo? Jakto že vůbec žiješ? Nám bylo řečeno, že si zemřel.“
„Chtěl jsem aby jste si to mysleli. Našel jsem konečně rodinu. Představuji ti i když nevlastní tak sestru, která mě bere, Ginerva.“
„Ahoj.“ Ginerva se na ní jen podívala a vrátila se mlčky ke knížce kterou si četla.
„Jo a Hermiono něco ti dlužím. S tím kývnul hlavou a Hermiona vylétla ven. Teď jsem si kvit. Pamatuj nejsi má sestra, zavinila sis to sama.“A zabouchl dveře.
Hned na to se ale otevřeli. Harry chtěl něco dalšího říct, ale zasekl se. Nebyla to totiž Hermiona jak si myslel, ale Draco Malfoy. Ten vstoupil a smál.
„Pane!“ uklonil se jakmile se přestal smát.
„Co tě tak pobavilo juniore?“
„Ta sedící mudloská šmejdka co se učila lítat, bez koštěte, pane.“
„A co na tom vydíš zábavného? Chceš se taky proletět?“
„Ne pane, jen takhle by měli lítat z Bradavic.“
„To příjde, to slibuji. Co si chtěl Draco?“
„Od otce jsem slyšel, že jste druhý pán zla a chcete mě jako pomocníka.“
„Pomocníka? Tebe bych si dobrovolně nevybral namyšlená princezničko. Nejdřív budeš muset změnit chování, potom tě možná přiberu. Kdyby se mistr nerozhodl, že vás dva zasnoubí, tak u mě nejsi. Je ti to jasný?“
„Ano pane.“ Harry viděl jak to v něm bublá, ale od otce se asi dověděl, jak se k němu má chvoat.
„Teď vypadni, potřebuji přemýšlet o víkednu tě přiberu oficiálně. Zkus na sobě začít pracovat.“
„Ano můj pane.“ A s lehkou úklonou zase odešel.
„Harry to nejsi ty“, uslyšel z košíku, který byl položen na vedlejší sedačce známý hlas.
„Možná nejsem, ale pro mou úlohu to je nejdůležitější, promiň, že se ti nevěnuji jak by sis zasloužil, ale nějak nezvládám.“
„Já to chápu Harry. Teď tě nechám pracovat, i když dej do toho znaku hada. Prosím.“
„Dobře.“
A Harry se opět ponořil do vymýšlení.
V Bradavicích byl mezi prvňáky po boku své sestry. Hermionu, kterou znal stála na druhém konci průvodu prvňáků vedle nějakého zrzka, Harry odhadoval podle vzhledu, že by to mohli být Wealey. Hned před Ginny se postavil Draco, vedle sebe měl dívku, která vše sledovala s povýšeneckým výrazem plným pohrdání. Když si všimla, že ho sleduje otočila se na něj.
„Hleď si svýho šmejde.“ Sykla, ale Draco ji chytl za loket a silně stiskl, mlč.
Harry na ni pořád zíral a využil toho a podíval se do jejích vzpomínek. Jmenovala se Pansy Parkinsonová. Její rodiče smrtijedi, ona namyšlená snad ještě víc než její kamarád po straně a hlavně rozmazlená.
„Koukej se jinam, na tebe není nikdo zvědavý.“ Harry dělal že ji neslyší. Draco ji domlouval ať mlčí, bezvýsledně. Mezitím se začalo zařazovat. Každou chvíli propukl jásot od nějakého toho stolu. Hermionu zařadil klobouk do Nebelvíru, ale to Harry čekal. Draco šel okamžitě do Zmijozelu a teď se ozvalo jeho jméno. Téměř celá síň zmlkla a Albus se napřímil, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Jakmile usedl na stoličku výhled mu zakryl klobouk, který mu Minerva položila na hlavu.
„Harry Readley, to není tvé pravé jméno. Ale jsi velice podobný majiteli tohoto přjmení. I když co je to tady. Neskovávej to přede mnou. To se podívejme, máš velký cíle a jak tě tak studuju tak na to máš. No vyřeším to tak jako s každým Readleym – ZMIJOZEL!“ Název koleje zařval na celou síň. Nikdo netleskal. Jen jakmile došel ke stolu Draco se mu uklonil a Pansy začal chrlit omluvy. Harry ji umlčel mávnutím ruky. Promluvíme si později. A sledoval sestřičku. Ta se také po chvilce dostala do Zmijozelu. Studenti už nikomu netleskali, byli stále zaraženi. Nyní je čekalo další překvapení. Zástupkyně ředitelky vyhlásilo další jméno, Eleonor Sneapová. Celá síň e podívala na nejobávanějšího učitele lektvarů. Ten si z toho nic nedělal a se zájmem sledoval kam se dostane. Zmijozel!“ Vykřikl klobouk asi po třech minutách název koleje. Zamířila tedy ke stolu. Poslední kdo tam zbyl byl Ron Weasley a ten jako každý člen jeho rodiny se dostal do Nebelvíru.
Po té následoval proslov ředitele. Harry ho moc nevnímal. Cítil že je pozorován lidmi kolem něj a i kolem jiných stolů. Už se rozkřiklo po okolí, že nejobávanější černokněžník této doby je pravým jménem Readley, sice moc lidí to nevědělo, tedy jen ti co četli Bradavické ročenky, ale dva lidi se našli. A Bradavická pošta je nejrychlejší na světě, hlavně když jde o takovou událost.
Jakmile Brumbál dokončil proslov objevilo se jídlo, do kterého se hladově pustil. Během jídla nevnímal nic. Takže si nevšiml šepotu, který pořád vyvolával a ani se nevšiml dvou párů ledových očí od Nebelvírského stolu. Jakmile se nasytili zvedli se zmijozelští prefektové a odváděli prví ročník do věže. Harry vyšel s nimi, ale zastavil se ve vstupní síni. Takto se zastavila i Eleanor. Oba čekali na příchod jednoho člověka, i když to netušili. Po chvilce se objevil. „Tati,…“ ten ji však posunkem naznačil aby mlčela.
„Tak pojďte se mnou zavedu vás k němu.“
„Jistě Severusi. Co si chtěla Eleonor říct, než tě otec tak pěkným posunkem umlčel?“
„Chtěla jsem se přivítat s otcem.“ Pověděla ledovým hlasem, který odkoukala od otce. Harry ovšem poznal že lže, viděl ji v očích strach a letmý pohled na otce. Harry přemýšlel proč tam jde a doufal že se to dozví dívka ho něčím zaujala.
Jakmile stanuli před Samotným Pánem zla, Severus a Eleonor se hluboce uklonili a Harry jen sklonil hlavu.
„Mistře, přišel jsem ti předvést ten znak.“
„Chvilku vydrž Harry. Nejdřív oznámím Jak jsem se rozhodl naložit s tebou Severusi a s tvoji dcerou.“
„Zatím jsi mě nikdy nezklamal, i když někteří věrní mají podezření o tvé lojálnosti. Tímto tahem jsi mě poměrně zklamal, ale rozhodl jsem se ti dát šanci. Dnes přivítám nového člena ke smrtijedům, předstup Eleonor, aby si dostala znamení.“
Eleonor se z hluboka nadechla a už chtěla vykročit, ale z ničeho nic se ozval hlas jejího spolužáka
„Mistře mohu promluvit?“
„To může počkat, teď musím příjmout novou členku.“
„O to právě jde. Jak víš tak smrtijedi jsou od třiceti a výš, jak by si ta malá mezi nimi připadala. Nech ji aby se připjola ke mně. Musím přiznat že mě zaujala a cejtím z ní potencionál, když se správně usměrní….“ Nedořekl a čekal jak se rozhodne pán zla. Viděl jak Severus sebou trhl, toto nečekal. Předpokládal, že se stane smrtijedkou a bude tak na ni moc dávat pozor, ale takhle ne. Jeho obavi o dceru se znásobili.
Mezitím si to pán zla nechal projít hlavou.
„Máš pravdu Harry, mě by defakto byla na nic, nic neumí, takhle bude mezi vrstevníky a stejně je budeš muset učit, aby byli k něčemu užitečný. Dále jsem se rozhodl pro další věc. Ginervu jsem zasnoubil s Dracem Malfoyem, jako odměnu za jeho služby. Tebe Harry zasnoubím s Eleonor, protože vidím, že tobě je sympatická a protože chci se ujistit o Severusově věrnosti.
Tohle bylo na Severusde moc, měl co dělat aby se neskácel k zemi. A jeho ledová maska opadla. Naštěstí pro něj i když čekal Pán zla na jeho vyjádření, první se ozval Harry.
„Děkuji mistře, vážím si tvé šlechetnosti.“
„Tak můžeš mi předvést znak co jsi vymslel?“
„Mistře, rozhodl jsem se ho ukázat o víkendu v sobotu nejen vám, ale i světu. Pro vás to má být překvapení, ale jestli ho chcete vidět?“
„Nechám se tedy překvapit. Můžete jít.“
„Eleonor, vydrž chvilku, vy Severusi prosím počkejte.“
„Jistě.“
„Pojď za mnou“ a odvedl ji do patra do svých soukromích prostorů.
„Tak El, teď jsme na jedné lodi oficiální přijetí s dalšími členy se bude konat v sobotu, buť připravená. Mám také pro tebe první úkol. Straň se zmijozelu. Tvař se jako by si tam nechtěla být. S náma se nebav distancuj se od nás. Čekej od nás urážky všeho druhu. Prostě mi tě ve zmijozelu nechceme. Chovej se spíš Nebelvírovsky. Další instrukce dostaneš později v sobotu. Nyní pojď, ať na tebe otec nečeká. Jo a ještě jedna věc jediné co nikdy neodpustím je zrada, proto se zamyli nad určitou věcí. Ty víš, o co jde! Jdeme!“
Jakmile se vrátili Severusovi viditelně oddychlo. Oba přenesl zpět k Bradavicím. Do hradu se vydali pěšky. Severus je doprovodil až před vstupní obraz do společenské místnosti zmijozelu. Tam pronesl heslo, Sourozenci a už odcházel.